Tak a už to začíná... Je sobota, devět ráno, a my, rozhodčí a pořadatelé se po několika týdnech příprav scházíme na startu závodu na nádraží v Českém Brodě. Počasí nám přeje a to je fajn! Ve čtvrt přijíždí první lidičky vlakem od Prahy, v půl delegace z Brna a Kolína, mezitím přichází Broďáci (z nich asi nejstylověji Jiřík Moko se svačinkou v ruce). Když už jsme u Jiříka - doufám, že mi to odpustí - nějak se po Brodě rozšířila fáma, že na Orbisu poznal jednu slečnu (tedy Marušku), a tak ti, co tam nebyli (a asi nejvíce Blanka) byli zvědaví, kdo to je...
Dost povídání - vzhůru do práce!
V 10 hodin je nástup, týmy dostávají vše potřebné a vybíhačku, která je honí po parku a náměstí. Škoda, že se účastní letos jen 5 týmů (i když je tu největší cizinecká návštěva, co pamatuju). První má vyluštěno tým Věry, avšak dozvídám se to až telefonicky, když mi Věra volá, že už běží jejich celý tým od Štolmíře, protože se na startu zapomněli podepsat. I tak se podepisují chvilku po jedenácté jako první, v závěsu za nimi vyráží Dora z Brna a kousek za nimi Moko a spol. Hanky (Kolíňandy tým vyráží o trochu později a ztrátu ještě zvyšuje, protože po Českém Brodě bloudí (dozvídám se to od Jakuba, který je na jedné kontrole a říká mi, že je viděl u svého pneuservisu). Měli jít bohužel ale do Štolmíře a pak do zatopeného lomu ve Chrástnici, kde se lezlo po lanovém žebříku a pak tam taky byla jedna letošní specialitka - uvařit vajíčko natvrdo. Dále mířili týmy k Berlinovi k rybníku Cihelna u Kounic, kde měli závodníci změřit odvod několika chráněných topolů (a určitě si jako bonus museli poslechnout od Berlina, jak mu to učení nejde, a jak tu bakalářskou zkoušku neudělá - sorry brácho...). Dále se šlo na silniční mostek u Kounic a poté na rybníček u Týnice, kde se jezdilo na loďce, následoval velmi nenalezitelný mostek v polích, vrata hřbitova v Bříství a střelba z kuličkových pistolí u dálničního propustku. Zde byl Vorel a Korádo a také už se zde začínalo měnit pořadí (jedna jistota však zůstávala - a to holky z Brna, které tu byly poprvé a prostě si to vzaly tak lážo-plážo, takže se celou dobu táhly poslední). Radka už tu začíná mít také velmi zlé problémy s nohama, dále též kulhá Tačud z Kolína.
Dále následuje zřícenina kaple u Bříství s testíkem zdravovědy, nácvikem nošení raněného a Blankou a Kubou (po 18. hodině je střídám já s Janou). Pak už jen chybí do cíle asi 10 km (udělali jsme to letos doopravdy trošku delší, za což se omlouváme. Ale zvládnout se to dalo!) celkem nezáživného chození od mostku z propustku atd. Jediným zpestřením byl hvězdicový azimuťák u Ivana uprostřed lesů u Kerska. Cíl byl na psím cvičišti v Sadské a všichni to stačily (i když Brňandy s otevřením radílka) dojít do půlnoci, což bylo fajn, protože i my rozhodčí jsme mohli jít brzy spát.
V neděli se vstávalo tak, aby se stihl nástup v 7 hodin a my abychom stihli připravit trať, která dnes vedla okružně přes všelijaké propustky a mostky, jednu kótu a borovici Krásnou Pepinu v Kersku zpět ke cvičáku, ale tentokráte na střelnici, kde jsme si mohli zastřílet z opravdických (!) pistolí. Dnes byly tyto úkoly: poznávání stromů a keřů, vrhání nožem, u Krásné Pepiny a Berlina odhadování (opět!), tentokráte počtu kuliček v pytlíku (ale ne Honzíkových... :-) ), u Ivana šplh na strom (zde už ze sebe doopravdy některé týmy vydávaly poslední síly) a u Koráda na kótě Horka poznávání hradů a zámků, tentokráte netradičně s historickými mašinkami. Cíl byl opět dobyt všemi pěti týmy, takže supr, a dokonce i v časovém limitu, takže taky supr. Vyhlášení výsledků bylo téměř hned po dojití posledního týmu, pak rychle nasedli Kolíňáci a Brňáci do aut a hodili jsme je na nádraží do Poříčan, aby stihli dobré spojení. A toť vše.
Na závěr už jen výsledky:
1. Dora a Dušan - Brno,
2. Moko, Mates a Vítek - Č. Brod,
3. Hanka, Tačud, Benzín - Kolín,
4. Věra, Radka, Markéta - Č. Brod,
5. Maruška, Slávka, Veronika - Brno.