Již od loňského podzimního rádcáku máme navázaný lepší kontakt s kolínským oddílem vodních skautů - Žraloky. Dostali jsme od nich nabídku se s nimi vypravit na pustý ostrov, a protože se nám jejich nabídka zalíbila, sešli jsme se v pátek v 16.30 na nádraží a vyrazili do Kolína. Jelo nás sedm skautů, Lumír, Moko a Mazlik. V Kolíně se k nám přidal Ivan.
Cestou k loděnici na nás spadlo pár kapek, a tak jsme čekali, že se předpovědi "rosniček" vyplní. Čekali jsme však naštěstí marně. Za celý víkend byla jen jedna pořádná přeháňka - v sobotu večer. Jinak vynikající počasí, v neděli jen trochu víc větrno - může vyprávět Šáša s Láďou, které vítr s jejich pramicí donesl k úplně jinému břehu, než měli namířeno. Ale teď hezky popořádku.
Po nalodění se vydáváme na "pustý ostrov" uprostřed pískovny. Po připlutí vybalujeme, stavíme stany a hned zkoušíme loďky (tři kanoe, dvě pramice, od soboty též dvě plachetnice). Jako první se po nevydařeném manévru "cvakají" Láďa s Louisem. Téměř potopí celou kanoi, Láďa přitom potopil mobil (bohužel se ho snažil hned poté zapnout) a peněženku. Jinak nic nenormálního, spát se jde po desáté hodině.
V sobotu vstáváme tak normálně po osmé hodině. Po snídani se opět vrháme na loďky a jako první se potápí Mazel s Kubikem. Smál jsem se jim a nechápal, jak se jim to mohlo podařit. Asi půl hodiny potom už vím jak... Vyrážím totiž s Pitkinem na kanoi a při ostré pravotočivé zatáčce příliš zaberu, nakloním se a o polovinu lehčí Pitkin již nemůže nic dělat... (ta bezmoc je hrozná!). Plavání v mokrém tričku, kraťasech a sandálech není nic hezkého (naštěstí jsem na sobě neměl maskáče jako Mazel:-). Po chutném obědě (těstoviny s konzervou a kečupem) pokračuje dopolední program, přidává se též jízda na plachetnici. Velké oblibě se též těší pramice (pro jejich téměř nemožnou potopitelnost). Do vody se během soboty postupně dostávají všichni Broďáci (na rozdíl od několika málo Kolíňáků, kteří padají pouze z malé plachetnice - Kadeta). K večeři máme buřty (já osobně nepoznal rozdíl mezi jednotlivými jídly, protože jsem měl hlad a žízeň celý den a jedl a pil v kuse!) a v deset hodin takový noční přídavek v podobě těstovin a buřtů s kečupem. V noci je velký vítr a déšť, nám to nevadí, máme totiž stany.
V neděli ráno pokračuje velký vítr a je dost těžké obeplout ve dvou na kanoi celý ostrov (v jednom je to snad nemožné). I na pramici to není lehké, a tak, když jsem opustil Šášu a Laďu na jejich pramici, nedokázali se ubránit větru a odpluli na protější břeh, odkud je musela jet zachránit jiná pramice. Po obědě (rizoto) vítr ustává, my balíme a vyrážíme zpět do loděnice. Pak následuje pěší přesun na nádraží, nanuky, pití a odjezd domů. Toť vše! Bylo to supr a kdo nebyl, nepochopí!