Nastal začátek února, děti dostaly vysvědčení, je tedy čas vyrazit na prázdniny do hor. Tak se scházíme ve čtvrtek v 17 hodin na nádraží v počtu 9 chlapců a 6 dívek – ještě v Poříčanech přibereme Majdu a jsme komplet. Cesta probíhá až do Staré Paky bez problémů. Tam, jelikož jsme přijeli s menším zpožděním, vlezeme do prvního (a taky jediného) vlaku, který vidíme. Sice mi přišlo trochu divné, že bychom měli jet do Lomnice přes Železný Brod a Turnov, ale poté, co mě vedoucí akce – Věra – ujistila, že to je určitě ten správný vlak, jsem se dál o nic nestarala a čekala až pojedem. Konečně se vlak rozjel a vzápětí přichází pan průvodčí. Věra mu ukazuje lístek a jen tak žertem prohodí „Teď se dozvíme, že jedeme špatně…“ Nato pan průvodčí odvětí „No to jste ale opravdu ve špatným vlaku.“ Nastává všeobecný chaos. Naštěstí hodný pan průvodčí nám domluví, že nás pan strojvůdce odveze zpátky na nádraží do Staré Paky a ještě nám najde další, tentokrát ten opravdu správný, vlak do Lomnice. Tak jsme si počkali necelou hodinu na další vlak, čekání si zpříjemnili oblíbenou hrou Evoluce a nakonec jsme se přece jen dostali asi v půl desáté na místo určení. Po příjezdu jsme se ubytovali a podle individuální unavenosti uléhali ke spánku.
V pátek dopoledne jsme doplnili zásoby potravin a dalších věcí při průzkumu města a poté šli blbnout na kopec za ubytovnou. Někteří si postavili skokánek a předváděli na něm uvěřitelné i neuvěřitelné skoky, kreace a pády na čemkoli. My s Máňou a Markétou jsme si opodál projezdily trasu na pytli. A musím uznat, že to tam pořádně frčelo. Po obědě jsme ještě chvíli v těchto činnostech pokračovali, někdo šel také na procházku. A navečer jsme se rozhodli jet do Jičína do Aquaparku. Tam jsme se všichni pořádně vyřádili, obzvláště tobogán a hra „na babu“ v divoké řece byly výživné. Po pozdním návratu jsme se věnovali různým karetním hrám a hře „Osadníci z Katanu“.
V sobotu bylo na programu lyžování. Po dlouhém a těžkém rozhodování jsme nakonec zvolili lokalitu Rokytnice nad Jizerou –Studenov. A tak jsme všichni vyrazili na autobus. Lyžaře (a taky samozřejmě snowboarďáky) jsme zanechali na sjezdovkách, někteří odvážlivci si vyzkoušeli snowtubing (ježdění na duších po sněhu), my bez lyží si prohlédli město, navštívili cukrárnu a vyrazili k domovu vařit večeři. Večerní program byl po oddílech buď hraní her, nebo večerní procházka po okolí. Taky se na nás přijeli podívat čtyři spolužáci Majdy, což naše milé skauty a skautky tak rozveselilo, že jedna nejmenovaná osoba ze samé radosti rozbila skleněnou tabuli ve dveřích. Naštěstí z toho bylo jen několik šrámů na rukou.
Neděle byla ve znamení úklidu a odjezdu. Teda ne tak docela, protože tři z nás se rozhodly, že tu zůstanou až do pondělí. Tak jsme se já, Věra a Lucka vydali opět do Rokytnice lyžovat a ostatní si ještě vyzkoušeli pár skoků a sjezdů na blízkém kopci. A v poledne vyrazili na vlak do Českého Brodu. My jsme si užily mrazivý, ale hezký den na lyžích, večer navštívily pizzerii a v pondělí ve stejnou dobu také odjely vlakem domů.
Co tedy říci závěrem. Až na již zmíněné zranění, několik modřin, bolavých nohou a kolen to všichni přežili, takže můžeme říci, že akce byla úspěšnáJ. A doufám, že se všem zúčastněným líbila.