Rok se s rokem sešel a my jsme se opět ocitli na startu dalšího ročníku akce VPŘED. Ano, i přes výhrůžky z loňska, že už NIKDY! Nicméně dalo se to čekat, a tak v sobotu 3. září čekalo na startu závodu na náměstí ve Zruči nad Sázavou rekordních 16 závodních hlídek.
Připraveni vydat ze sebe maximum a nechat se vyždímat do poslední kapky potu, odstartovali jsme závod jako obvykle zapeklitou vybíhací šifrou, která nás protáhla křížem krážem Zručí, od nádraží až po zámecký park. A po této rozcvičce už naplno do víru dvoudenního outdoorového závodu, ve kterém není cílem vyhrát, ale pro mnohé z nás hlavně přežít a dojít až do cíle.
A co nás během víkendu neminulo? S větším či menším úspěchem jsme si jako obvykle vyzkoušeli střelbu ze všeho možného - z praku, z luku, ze vzduchovky, z foukaček, hod granátem a jako bonus náš „oblíbený“ vrh vrhačkami.
Neminulo nás samozřejmě ani slaňování, které někteří zvládli s nadšením, někteří (nebo spíš některé) z nás spíš s hrůzou v očích a se smrtí na jazyku. Pořádně jsme se taky zapotili při disciplíně na kanoi, protože tentokrát bylo úkolem dostat se z jednoho břehu Sázavy na druhý, a to celý tým v jedné lodi včetně baťohů. A představa, že se vyklopíte a až do druhého dne nebudete mít nic suchého na sebe, to je celkem dostatečná motivace k úspěchu.
Pro jednu ze šifer jsme si museli též doplavat. A bestialita pořadatelů se definitivně potvrdila v neděli ráno, když nás donutili zaplavat si v ledové Sázavě znovu. Prý jen tak „na zahřátí“.
A abychom se nelopotili jen fyzicky, čekala nás také celá řada zapeklitých šifer a poznávacích úkolů. A že nám daly zabrat – testům z českých hradů a zámků a historie pak dala korunu poznávačka stromů podle kůry.
Kilometry v nohách přibývají, puchýře naskakují, v neděli před polednem všechny závodníky žene únava a touha po vítězství (nebo aspoň po židli a čerstvém pivu) do cíle. Přebrodit naposledy Sázavu, shodit bágly a hurá, zase jsme přežili. Zdrápaní, unavení, ale šťastní. Jo, a za rok to bude jubilejní 20. ročník, a tak výjimečně nekřičíme, že na Vpřed už nikdy nejdeme. Dáme tu dvacítku, a pak šlus.