A máme tu období dušiček, čas kdy všichni vzpomínají na zesnulé a uctívají jejich památku. Pro nás to tak jako každý rok znamená, vytvořit zhruba 40 svícínků a poté je rozmístit na hroby našich zesnulých přátel a příznivců skautingu.
Tento rok, jsme určili pro roznášení svícínků pondělní podvečer. Sešli jsme se před domem, kde bydlí Dědeček (Mirek Stárek – člen Svojsíkova oddílu), tentokrát nás rovery podpořili i skautky a jeden skaut a tak byl večer o poznání veselejší než předešlé roky.
Poté co jsme se všichni sešli, jsme se přesunuli na hřbitov. Ještě před vstupem byla zopakovaná pravidla pro chování na hřbitově a rozdělené funkce. Pozor, rozdělení funkcí je velice důležité, měli jsme dva držiče (drželi bedýnku se svícínkama), dva zapalovače (zapalovali svíčky u svícínků), dva podávače (podávali svíčky a svícínky), dva pokládače (pokládali svícínky na hrob), jednoho odškrtávače (odškrtával v seznamu jména našich zesnulých přátel), jednoho navigátora (to byl Dědeček, nikdy nechápu, jak si může tak přesně pamatovat, kde kdo je) a jednoho vypravěče (to byla Hanička N., která nám přibližovala příběhy lidí, které jsme my jakožto mladší generace již neznali). Po provedení těchto činností jsme se oblečeni do našich skautských krojů vydali do ztemnělého hřbitova, každému jsme věnovali svícínek, krátkou vzpomínku a pozdravení. Zhruba po hodince jsme se již za úplné tmy a světla svíček vraceli ze hřbitova.
Zůstala nám prázdná bedýnka, několik vyškrtaných zápalek a dobrý pocit, že jsme alespoň pro tento den vykonali jeden dobrý skutek. Teda jen někteří z nás udělali jeden dobrý skutek, část z nás (skautky a 3 roverky) si vyrazili svojí dušičkovou náladu zvednout do nedaleké pizzerie, kde jsme pokračovali v dobrých skutcích…ale to už je jiná pohádka
Maky