Rok se s rokem sešel a my se opět scházíme na nádraží v počtu ne zrovna malém, abychom mohli společně strávit pět dní velikonočních prázdnin. Oproti předchozím rokům kromě proutků nakládáme i boby, lopatky a běžky, sněhové zpravodajství totiž hlásá cca 1 metr sněhu u chaty. A tentokrát se tedy meteorologové nemýlili…
Už cestou od autobusu k chatě je nám jasné, že na programu bude po celou dobu prázdnin především sníh, bobování, lopatkování, běžkování, koulování, hry ve sněhu a jiné sněžné radovánky. V každé volné chvilce tedy bereme boby a vyrážíme na blízké kopce. V sobotu se vydáváme na celodenní výlet. Cílem naší cesty byla vojenská pevnost Hanička, kde jsme měli dojednanou prohlídku. A že to nebyla prohlídka ledajaká, dokazuje, že za téměř dvě hodiny v pevnosti nikdo ani nemukl, tak moc jsme byli fascinováni všemi chodbami, místnostmi a tajnými zákoutí mi rozlehlé pevnosti . Celý den nám pěkně utekl, na cestu a další nekonečné koulování nám dokonce svíti lo sluníčko a nikdo si tak ani nestihl všimnout, že ho bolí nohy.
V neděli jsme, tak jako každý rok, pletli pomlázky a barvili vajíčka. Vajíčka máme stejně jako vždy nejkrásnější a v pletení pomlázek jsou profesionálové nejen kluci, ale už i děvčata. Vznikla jen jedna malá komplikace - pod závějemi sněhu se nám nepodařilo najít žádné listy rostlinek na barvení vajíček v cibuli, netradičně jsme tak museli vzít zavděk větvičkami jehličnanů … nicméně vajíčka pak byla ještě krásnější a zajímavější než obvykle.
Pondělí pak proběhlo ve znamení samotné pomlázky, a ač se každý rok snažíme připravit na tuto „nakládačku“ včas, pánové nás opět překvapili a pomlázkami nás vytáhli ještě rozespalé z postýlek. To prý abychom byly po celý rok zdravé a krásné. Po pomlázce už nás čekalo jen balení, loučení a dlouhá cesta domů. Je velká škoda, že to zase tak rychle uteklo, ale už se těšíme na další společnou akci.