Pomalu se stává tradicí, že naši roveři (skauti a skautky starší 15 let) vyrážejí vždy v srpnu někam „za hranice všedních dní“. Pro letošní rok jsme zvolili Rumunsko, konkrétně jeho nejvyšší pohoří Fagaraš s nejvyšší horou Moldoveanu (2 544 m n. m.).
V pátek 21. srpna proto „11 odvážných“ opustilo Český Brod a směrem všeobecně jihovýchodním vyrazili vlakem přes Budapešť do rumunského města Sibiu (někteří z nás jeli poprvé v lehátkovém voze a všem se to líbilo) a pak ještě kousek dál do zastávky Valea Marului. Ta leží v nadmořské výšce 360 m a nad ní se zdvíhají převysoké kopce Fagaraše. Do těch jsme stoupali zhruba den a půl, než jsme dosáhli výšky cca 2 300 m, v které jsme se pak plus mínus pohybovali celých 6 dnů.
Postupovali jsme směrem od západu na východ přes vysoké hory Budislavu a Negoiu, sedlo Paltinu, kterým v nadmořské výšce přes 2 000 m prochází Transfagarašská silnice (známá iz pořadu Top Gear), až k nevyšší hoře Moldoveanu. Vrchol byl dobyt ve čtvrtek. Pak už nás čekal pouze sestup (zpestřený několika lokálními „kopečky“) do osady Breaza a přes město Fagaraš do Brašova, kde jsme strávili poslední noc, po týdnu stravování se pouze instantní stravou jsme si dali dobré jídlo v restauraci a druhý den ráno vyrazili opět vlakem přes Budapešť domů.
Za 6 dnů jsme urazili na vlastních nohou lehce přes 70 km. Fagaraš nás nezklamal – takto vysoké pohoří nedá nikomu nic zadarmo; každý metr si člověk s 20kilovým batohem na zádech pořádně užije. Zažili jsme skoro každý den jiné počasí – déšť, vítr i mlhu, slunečno i jinovatku po ránu na stanech. Za námahu jsme byli odměněni dalekými výhledy, nádhernými panoramaty a pocitem, že jsme tuto výzvu, kterou před nás rumunské hory postavily, zvládli.