Vážený čtenáři, dostal-li ses až k těmto řádkům, pohodlně se usaď, zapni svou hravost a představivost a pojď se s námi přenést zpět v čase a proběhnout se závodem Šemberská dvanáctka. Šemberská proto, neboť se odehrává v Dolánkách podél Šembery. A proč dvanáctka? Protože tě čeká dvanáct záludných disciplín…
Sobota 10. října ráno. Je docela zima. Na louce za Zahradami se schází čím dál větší houf závodníků, kteří se u prezentace podle věku rozdělují do jednotlivých závodních kategorií. Většina tuší, co je čeká, a každý chce vyhrát…i já s Káťou.
Start. Závodní dvojice vybíhají na trasu. První disciplína – stavba a složení stanu. Jak jinak, než na čas. To nám celkem jde, vypadáme jako nadějná soutěžní dvojice. První kopeček. Běžíme. Každá už funí jak lokomotiva, ale nedostatek sil si nepřiznáváme a funíme dál. Zatloukání hřebíku na čas. Tak to byl fofr, hřebíky úspěšně zatlučeny a lokomotivy rychle funí dál. Uzlování, překvapivě…na čas. Téměř po zadku sbíháváme z kopečka a přichází první krizový okamžik – lanová lávka. Protože přejít těch cca 7 metrů mezi stromy s pomocí dvou lan, to by ještě možná šlo, ale jak se sakra udržet a přesunout na jediném laně? Silou vůle. A ta je opravdu silná, takže úspěšně zdoláváme překážku a notně vysíleny běžíme dál. Hod granátem. Tak takhle daleko fakt dohodit nejde. No, nejde. Sbíráme první trestné body a zase běžíme. Azimutový úsek. Postupně hledáme čtyři azimuty, Šéf nezklamal a natáhl je tím nejhustším křovím. První krvavé šrámy jsou na světě, ale všechny čtyři azimuty nacházíme překvapivě rychle; když ne tady, tak teď už se nikde neztratíme. Střelba ze vzduchovek. Terče se před námi musejí mít na pozoru a jeden panáček za druhým pomalu odchází do věčných lovišť. Hotové ostřelovačky.
A přichází každoroční překvapení – kontrola „Y“. Letos v podobě hromady dlažebních kostek, z nichž máme v časovém limitu postavit co nejvyšší věž. Běžíme dál a přichází krizový moment číslo dva – šplh na laně. Horko těžko se tam vydrápeme a s pocitem, že teď už máme ruce pouze jako výplň rukávů, běžíme dál. Morseovka. Rozdělujeme se, Káťa mi z dálky praporky vysílá zprávu a já na papíře tvořím pikantní historku o nějaké Xantypě. Sbíháme lesem z kopce a čeká nás řezání a štípání dřeva – zvládáme levou zadní. A prozřetelně děláme z přiděleného špalku malinká polínka, tak nějak tušíme, že se budou hodit. A hodí. Přepalování provázku. A jestli jsme ho přepálily, jak jsme zdolaly poslední disciplínu – zákeřnou překážkovou dráhu, a hlavně jestli jsme vyhrály.