Fara je plná upírů. Po chodbách se rozléhá křik a šepot. Hraběnka je až v posledním patře. Nedá se nic dělat, musím se tam dostat. Křížek křečovitě svírám v dlani a jsem připravena povědět ochrannou modlitbičku. Už jen poslední schod a jsem tam.
Když jsme 26. října odjížděli do Rokytnice nad Jizerou, abychom si zaslouženě užili podzimní prázdniny, ještě jsme nevěděli, že v našich rukách bude život půvabné hraběnky a my se za krátko ocitneme ve velikém nebezpečí.
Po příjezdu do Rokytnice jsme si nemohli nevšimnout, že zdejší krajina je jiná než kdy dříve. Možná to bylo blížící se zimou, silným větrem nebo večerní hodinou, ale jako by se k nám přibližovalo něco děsivého. Nicméně v tento moment bylo ještě moc brzy dělat ukvapené závěry, a tak místo abychom odsud unikli, jsme se ubytovali ve zdejší faře a nechali se unášet zatím ještě ničím nerušenými sny.
Druhý den jsme zjistili, že hraběnka, která žije na této faře, se pohřešuje, a její zmizení je opleteno velice podivnými okolnostmi. Co bychom to byli za skauty, kdybychom nepomohli dámě v nouzi. Tak začínáme pátrat. Na hřbitově, vzdáleném jen pár metrů, nacházíme stránku z jejího deníku. Díky této stránce zjišťujeme, že hraběnka byla unesena. Vydáváme se tedy na cestu, kterou nám vyznačila útržky svých šatů. Po návratu z cesty je nám jasné, že jsme se dostali do velikého nebezpečí, a že to, co uneslo hraběnku, jistě není člověk.
Od zdejších sedláků se dozvídáme, že Rokytnici a okolí navštívili „záhadní bledí cizinci“ a podle dalších indicií je nám více než jasné, že máme co do činění s krvelačnými upíry.
Napětí stoupá, není však už cesty zpět. Upíři se blíží a my se musíme připravit. Ve zdejším kostele se tedy scházíme s farářem a žádáme ho o pomoc. Farář s námi vyrobí kříže na ochranu před upíry a speciální lektvar na záchranu jistě již upířím jedem otrávené hraběnky. Tak teď už jen zbývá nástroje posvětit, naučit se modlitbičku a jsme připraveni.
Vše stíháme tak tak. Faru zaplňují upíři od sklepa až po střechu. Kříže s modlitbou nás chrání, a tak se stíháme ukrýt v předem domluvené místnosti. Postupně každý překoná svůj strach a projde kolem hrůzostrašných upírů až k hraběnce. Díky naší odvaze je hraběnka zachráněna a upíři zahnáni. Splnili jsme úkol. Vyhráli jsme!
Naší odměnou je veliká hostina, spousta dobrého jídla, kvalitní hudby a tance. Za malou chvíli zapomínáme na všechen strach a vyčerpaní jdeme spát, abychom se mohli probudit do nového dne, ve kterém bude Rokytnice zase tak svěží a krásná jako dříve.