Zápisy z roku 2018

Fara je plná upírů. Po chodbách se rozléhá křik a šepot. Hraběnka je až v posledním patře. Nedá se nic dělat, musím se tam dostat. Křížek křečovitě svírám v dlani a jsem připravena povědět ochrannou modlitbičku. Už jen poslední schod a jsem tam.

Když jsme 26. října odjížděli do Rokytnice nad Jizerou, abychom si zaslouženě užili podzimní prázdniny, ještě jsme nevěděli, že v našich rukách bude život půvabné hraběnky a my se za krátko ocitneme ve velikém nebezpečí.

Po příjezdu do Rokytnice jsme si nemohli nevšimnout, že zdejší krajina je jiná než kdy dříve. Možná to bylo blížící se zimou, silným větrem nebo večerní hodinou, ale jako by se k nám přibližovalo něco děsivého. Nicméně v tento moment bylo ještě moc brzy dělat ukvapené závěry, a tak místo abychom odsud unikli, jsme se ubytovali ve zdejší faře a nechali se unášet zatím ještě ničím nerušenými sny.

Druhý den jsme zjistili, že hraběnka, která žije na této faře, se pohřešuje, a její zmizení je opleteno velice podivnými okolnostmi. Co bychom to byli za skauty, kdybychom nepomohli dámě v nouzi. Tak začínáme pátrat. Na hřbitově, vzdáleném jen pár metrů, nacházíme stránku z jejího deníku. Díky této stránce zjišťujeme, že hraběnka byla unesena. Vydáváme se tedy na cestu, kterou nám vyznačila útržky svých šatů. Po návratu z cesty je nám jasné, že jsme se dostali do velikého nebezpečí, a že to, co uneslo hraběnku, jistě není člověk.

Od zdejších sedláků se dozvídáme, že Rokytnici a okolí navštívili „záhadní bledí cizinci“ a podle dalších indicií je nám více než jasné, že máme co do činění s krvelačnými upíry.

Napětí stoupá, není však už cesty zpět. Upíři se blíží a my se musíme připravit. Ve zdejším kostele se tedy scházíme s farářem a žádáme ho o pomoc. Farář s námi vyrobí kříže na ochranu před upíry a speciální lektvar na záchranu jistě již upířím jedem otrávené hraběnky. Tak teď už jen zbývá nástroje posvětit, naučit se modlitbičku a jsme připraveni.

Vše stíháme tak tak. Faru zaplňují upíři od sklepa až po střechu. Kříže s modlitbou nás chrání, a tak se stíháme ukrýt v předem domluvené místnosti. Postupně každý překoná svůj strach a projde kolem hrůzostrašných upírů až k hraběnce. Díky naší odvaze je hraběnka zachráněna a upíři zahnáni. Splnili jsme úkol. Vyhráli jsme!

Naší odměnou je veliká hostina, spousta dobrého jídla, kvalitní hudby a tance. Za malou chvíli zapomínáme na všechen strach a vyčerpaní jdeme spát, abychom se mohli probudit do nového dne, ve kterém bude Rokytnice zase tak svěží a krásná jako dříve.

Jedno říjnové sobotní ráno jsme se setkaly na nádraží a vyrazily autobusem z Českého Brodu do Kostelce nad Černými lesy. A kdo? No přeci banda malých světlušek a jejich vedoucích.

Po příjezdu jsme se vydaly z náměstí, kde stavěl autobus, do klubovny, ve které jsme byly ubytovány. Během cesty jsme si zahrály pár her na rozehřátí. Následně jsme s holkami hrály pár běhacích her a pak šly na dřevo. Jídlo jsme vařily ve společném kotlíku na ohni. Po obědě měly holky čas pro sebe – vybalit si, popovídat si. Poté jsme se všechny sešly ve společné místnosti a pustili se do výroby dalekohledů. Následovala svačina, kde si holky naplnily bříška a pak hra venku. Předem jsme si prošly území, kde se bude hrát, vysvětlily pravidla a seznámily světlušky s bezpečností a, co dělat pokud se něco stane. Ve hře musely chytat zvířata běhající po areálu, což byly ale samozřejmě ve skutečnosti jejich vedoucí - roverky. Po návratu z venku jsme musely vyhradit půl hodiny v programu na uklízení nejen po vytváření, ale i po poledním klidu. Pak jsme si daly večeři. S nádobím pomáhaly holky, tudíž se mytí poněkud protáhlo. Na závěr dne jsme si zahrály několik her a zazpívaly pár písniček. Následovalo čištění zubů a uložení děvčat do postele.

Ráno si světlušky po čištění zubů zabalily a pomohly s finálním úklidem klubovny. Po dalším sbírání dřeva holky pomohly s jeho lámáním, a poté jsme si opekly špekáčky. Pochutnaly jsme si nad naším obědem a už se pomalu blížil odjezd domů.

Na závěr akce jsme ve skupinkách stavěly domečky pro skřítky, vyrobené jen z věcí, které se nacházejí v lese. Cestu domů jsme si prodloužily jedním neplánovaným přestupem, ale vše proběhlo v pořádku. Poté už jen zbývalo odevzdat světlušky na nádraží rodičům. Už teď ale plánujeme nějakou další výpravu :)

Jako každý rok, i letos se uskutečnil závod jménem Šemberská 12, a to již jeho 37. ročník. Tento rok se však dosti odlišoval od let předešlých, kdy bylo vlhké, většinou až deštivé, pochmurné podzimní počasí a sešel se nás vždy menší počet. Letos tomu bylo jinak. 13. sobotní říjen se vyvedl překrásně. V ten den proběhlo startem i cílem závodu přes 50 soutěžních dvojic z různých skautských středisek. Závodu se zúčastnili zástupci ze 7. i 14. střediska z Českého Brodu, také k nám dorazili vodní skauti z Kolína i zástupci ze Starého Kolína.

Závod se skládá z několikakilometrového běhu v terénu proloženého nástrahami přírody a závodníky cestou čeká 12 úkolů, který musí hravě zvládnout každý skaut. Pak už jen záleží na tom, kdo co umí a jak dobře je připraven, kdo zvládne plnit úkoly nejrychleji, neztratí se v lese a má toho správného bojového a soutěživého ducha. 11 stanovišť je každý rok stejných a to dvanácté, označované jako stanoviště ‚Y‘, je tajné a každý rok originální. Letos se na tajném stanovišti plnila střelba z foukaček. Mezi ta známá stanoviště patří stavba stanu, vysílání zprávy v morseově abecedě, šplh na laně, sekání a štípání dřeva, orientace mapy/běh lesem po azimutech, překážková dráha, zatloukání hřebíku, střelba ze vzduchovky a každoročně závodníky nejvíce a nejdéle potrápí rozdělání ohně a přepálení “ohnivzdorného provázku”.

Letos bych to za sebe zhodnotila díky hojné účasti i díky počasí jako jeden z nejhezčích závodů za poslední roky. A to i přesto, že po dlouhých letech naše středisko neobhájilo vítězství, a o pouhé body si tak putovní pohár na rok převzalo brodské středisko Psohlavci. Vítězům gratulujeme a za rok se o putovní cenu s vervou popereme zas. Děkujeme všem zúčastněným a těšíme se zase příští rok.

Od 27-30.9.2018 probíhalo převážně betonování podlahy v Kácovci.

Prvním pravidlem pro konání tradičního závodu je, že se koná první školní víkend v září. Letos to připadlo na 8. až 9. září. Druhým pravidlem je, že závod začíná tam, kde v loňském roce skončil, tedy v obci Čestín u Uhlířských Janovic. Jediné dvě jistoty, které závodní družstva na startu mají. 21. ročník outdoorového závodu mohl odstartovat.

Akce Vpřed je pěší závod dvou až tříčlenných družstev, kdy předem neznámá trasa je postupně objevována pomocí plnění ne vždy jednoduchých úkolů a především luštěním ne vždy jednoduchých šifer. Závodu se může účastnit kdokoliv starší 15 let, nicméně se doporučuje základní znalost práce s mapou, kvalitní boty a dobře zabalený batoh s věcmi na přespání.

Hromadný start v 9.40 byl lehce zpožděn díky přípravám oslav 700 let od založení obce Čestín, nicméně všech 19 družstev, některá i z opačného konce republiky, se pustilo s vervou do luštění první vybíhací šifry. V případě, že ji úspěšně vyluští a na mapě si určí správné místo, dovede je na druhé stanoviště. A takto postupně až do cíle první etapy, zpravidla 20 šifer. V případě neúspěchu při luštění si družstvo zavolá o tzv. radílka a k času se jim připočte trestná hodina. Další nesnází je trasa pochodu mezi jednotlivými stanovišti, kdy si ji družstva musí zvolit sama. Ideální trasa v délce 30 km, kterou jsme si na závodníky v obou etapách připravili, je tak ve skutečnosti mnohdy delší. Ani moderní technologie výrazně nepomohou, protože používáme vojenské mapy se starým souřadnicovým systémem nekompatibilním s GPS – práce s mapou je tedy stále důležitá. Na vybraných stanovištích jsme navíc připravili praktické úkoly prověřující znalosti a dovednosti závodníků, jako např. jízda v kánoi, slaňování ze skály, střelba ze vzduchovky, rozpoznávání vůní, lanové překážky, uzlování, hádání zvláštních předmětů, vrh nožem, znalost siluet ptáků a další. V případě neznalosti nebo neúspěchu znamenají další trestné minuty k celkovému času. První hlídka z Prahy dorazila do cíle první etapy pod rozhlednou Bohdanka již v půl šesté odpoledne, poslední družstvo dorazilo až o půlnoci. Druhá etapa odstartovala v neděli v 7.00 a dovedla závodníky do cíle ve Zbraslavicích.

Vyhrála hlídka z Prahy ve složení Anežka Marková, Vít Henych, druhé místo obsadil Tomáš Vyhnal, Vojtěch Vyhnal, František Hrbek (Psohlavci 14) a třetí místo obsadil Petr Ventluka s Jaroslavem Losenickým (Praha).

Velký dík patří všem rozhodčím, kteří se na organizaci závodu podíleli, a městu Český Brod za finanční podporu. Příští rok se těšíme na další zápolení.

Ahoj mami a tati,
program je nabitý a pořád je co dělat, tak píšu až teď.

Jak si užíváte první týdny července? My náramně! Hned jak jsme dorazili po dlouhé cestě do tábořiště (někteří odvážlivci dokonce vyrazili už den předem na kolech), tak jsme si postavili postele a začali se po skupinkách zabydlovat v tee-pee.

Druhý den se všem dětem i vedoucím představila liška, která nás pozvala na cestu po stopách Malého prince. To je totiž téma naší letošní celotáborové hry, víte? Cestujeme planetami po stopách Malého prince a poznáváme spoustu zajímavých bytostí. Na jedné z planet jsme se setkali s astronomem a pomohli mu najít ztracený dalekohled, jinde jsme zase potkali domýšlivce a nebo dokonce i businessmana a na jejich planetách museli naši cestovatelé řešit zapeklité úkoly.

Během těchto dvou týdnů jsme ale stihli i mnoho dalších aktivit: každoroční Hry bez hranic, olympiádu, stopovačky, dvoudenní výpravu, a také zvelebování našeho tábořiště, aby se nám tu víc líbilo.

Dnes jsme zakončili celé putování po planetách návratem na Zemi a krásným táborovým ohněm. Pro světlušky a vlčata je to závěrečný večer. Zítra už pojedou s rodiči domů. Poslední týden si tu užijeme jen se skautkami a skauty. Čeká nás opravdu super, ale náročný program. Například hra s názvem Piknik u cesty, která se bude hrát 48 hodin v kuse, při níž se budou skauti a skautky v týmech snažit získat různé věci ze střeženého tábořiště a zároveň chránit své obydlí v lese a nenechat se vybít KáeNGéčkem (koulí na gumě). Zkrátka, všichni si užíváme parádní tábor. Jo, a vaří se tu výborně, ostatně jako každý rok.

PS: Už se těším na příští rok.

Anička

V sobotu 16. června jsme se sešli na Podzimku, abychom tam něco udělali a malinko uklidili. Posekala se tráva (přičemž jsme opravili utrženou startovací šňůru od křoviňáku), přerovnaly plechy a natřely jsme tyče na tee-pee lignofixem, který prý už nelepí. A u klubovny už snad všechny dlaždice u dřeva sedí, jak mají.

Celou akci bravurně organizoval Pták, za vydatné podpory Šéfa a Bártíka se zúčastnili Maky Ptaky, Helča, Korádo a čerstvý maturant Máťa Tvrzňa.

V sobotu 16. června 2018 se do Kralup nad Vltavou sjela špička závodníků v outdoor runningu – turistickém závodě.

Kralupští turisté přivítali závodníky, kteří si postupně během roku na všech nižších kolech Turistického závodu vybojovali postup – a to z celé České republiky.

Pro připomenutí čtenářům: Turistický závod je outdoorový běžecký závod, při jehož zdolávání potkávají závodníci na trati řadu kontrolních stanovišť, které je nutno plnit pokud možno bez chyb a co nejrychleji – za každou chybu totiž přibývají trestné minuty a věřte, tady je každá minuta drahá. Disciplíny: stavba stanu, odhad vzdálenosti, hod míčkem, plížení, lanová lávka, vázání uzlů, orientace mapy, azimutové úseky, určování dřevin, turistických a topografických značek, poznávání kulturních památek a přírodních zajímavostí.

Mistrovství České republiky probíhalo na Hostibejku a prověřilo připravenost všech 172 závodníků. Závodilo se ve 14 kategoriích a v jedné z nich jsme získali první příčku - mistrem republiky v kategorii mladších žáků se totiž pro letošek stává Petr Roubíček z Českého Brodu!

Nejúspěšnějšími sportovními oddíly pro letošní rok se staly:
Bílý pohár (mladší a starší žactvo) – KČT Orlová
Červený pohár (dorost a dospělí) - TOM-KČT Kralupy

Pohár starosty města Kralupy nad Vltavou získali závodníci KČT Orlová.

Z našich účastníků navíc získali Petr Roubíček a Jana Čokrtová-Machorková postup na mezinárodní mistrovství, které se letos odehraje 22.9.2018 v Oščadnici na Slovensku. Děkujeme jim za skvělou reprezentaci a držíme palce, ať se na mezinárodním mistrovství umístí co nejlépe a hlavně ať si to pořádně užijí. Protože o tom přeci má sport být :)

Již 36. ročník tradiční akce zvané PoPoLes se uskutečnil v sobotu 2. 6. A co se pod takovou strohou větou oznamovací skrývá? Nabízíme vám malý vhled pod pokličku…

První přípravy začínají již mnoho měsíců před PoPoLesem aneb Pochodem Pohádkovým Lesem. Předně se musí stanovit termín, tak aby se časově blížil Dni dětí, ale zároveň co nejméně kolidoval s dalšími akcemi pořádanými v Brodě a okolí. Pak přichází objednávka počasí, které může být tou dobou dosti vrtkavé. Už jsme zažili během PoPoLesů vedra k padnutí, ale i zimu a celodenní neustávající deště. To všechno má vliv na počet a náladu návštěvníků pohádkového lesa, ale i na následný stav našich pohádkových kulis, veškerého vybavení, i na zdravotní stav nás, vašich pohádek.

S blížícím se termínem PoPoLesu přichází na řadu oprava kulis a kostýmů, případně výroba nových. To jsou dlouhé večery strávené ve skautské klubovně společně s kartony, barvami a štětci, lepidly, jehlou a nití a dalším náčiním.

Nejvíce práce zabere organizace přípravných činností. Všechno je totiž především o lidech, a těch se někdy nedostává. Je potřeba oslovit všechny naše současné i bývalé členy, dlouholeté kamarády a nadšence, kteří nám každoročně pomáhají, a obsadit všechny pohádkové kontroly dostatečným počtem ochotných lidí. A nejen pohádkové kontroly – taky je potřeba někdo, kdo poseká louku, vyznačí trať, kdo bude čepovat pivo a limonádu, prodávat buřty, kdo nám pomůže tu hromadu věcí dovézt a zase odvézt z lesa zpět, kdo pořídí fotodokumentaci, kdo zařídí celou organizaci, domluví otevření Tuchorazské hlásky návštěvníkům, nakoupí všechny odměny, sladkosti, omalovánky, pastelky, buřty, rohlíky, hořčici, kdo natiskne plakáty a vylepí je po Brodě a okolí, vytiskne pozvánky a roznese do je škol a školek… a dalších tisíc úkolů a drobností, aby v tu PoPoLesovou sobotu zapadla všechna kolečka do sebe, vše bylo nachystáno, všichni stáli na svých místech a nikomu nic nechybělo.

A teprve potom může PoPoLes začít. Návštěvníci se scházejí u Tuchorazské hlásky, kde jsou pro ně připraveny různé aktivity, aby dětem zkrátily čekání ve frontě u vstupu. V lese pak čekají usměvavé pohádkové bytosti, které děti za úspěšné zdolání jednotlivých disciplín odmění tu lízátkem nebo bonbonem, tu zase zdravým jablíčkem, omalovánkami, pexesem… Les se promění ve změť pohádek na několik dlouhých hodin. V cíli si návštěvníci opečou buřta, a když se k večeru brány pohádkového lesa zase zavřou, čeká nás ještě balení, úklid a odvoz věcí.

A pár čísel na závěr: letos PoPoLes navštívilo 620 dětí, čekalo na ně 17 pohádkových stanovišť, trať byla dlouhá 2450 metrů.

Těšíme se na vás napřesrok!

Už dlouhé měsíce dopředu jsme se těšili na čtvrtek 17. 4., až společně s naší partou skautek a skautů odejdeme do Belgie do krásného městečka Sint-Truiden na mezinárodní setkání skautů a skautek - InterCamp.

Vyráželi jsme v pozdních hodinách vlakem do Kolína, kde jsme přestoupili do autobusu společně s dalšíma dvěma skautskými oddíly, a dobrodružství začalo. Cesta byla oproƟ loňsku velmi dlouhá a vyčerpávající (Belgie je přeci jen dál než loňské Německo), ale svaly, kosƟ a nervy jsme si protáhli na procházce Bruselem, kde jsme mohli navšơ vit spoustu krásných míst. Nejvíce nás zaujala budova Evropského parlamentu. Opět plní sil vyrážíme konečně do cílového místa Intercampu. Zbytek pátečního dne probíhal v poklidném duchu ubytovávání, poznávání nového prostředí a příjemného setkávání s novými i starými přáteli z různých zemí. Sobotní ráno jsme započali dobrou snídaní, po které následoval uvítací ceremoniál, na kterém nás pořadatelé moƟ vovali v tom, co děláme a máme rádi, jedním slovem SKAUTING. Náš sobotní program probíhal v duchu pomoci druhým lidem a naší planetě. Vydali jsme se na delší, ale příjemnou procházku v týmech složených z lidí různých národností, kde jsme mohli například potkat amerického vojáka a dozvědět se spoustu zajímavých zážitků a zkušeností. Cíl procházky byla drobná pomoc veřejnosti, například čištění náhrobků, o které se již nikdo nestará na místním hřbitově, nebo návštěva třídírny odpadků. Po návratu do Intercampu ve večerních hodinách proběhl koncert belgické skupiny. Po chladné noci nás čekal příjemný den strávený opět v namixovaných mezinárodních skupinách, tentokrát v místě Intercampu, kde probíhaly zajímavé aktivity, hry a tvoření. Nejlepší část dne byla jak jinak než spojená s jídlem. Čekal nás “street food festival”, kde jednotlivé země představovaly své klasické nebo oblíbené pokrmy a pochutiny a nabízely je ve velkém množství všem podél celého areálu. My jsme si letos připravili hordu palačinek s výbornými domácími marmeládami, a jen se po nich zaprášilo. Lepší ukončení dne, než další koncert a hry s polskými sousedy, jsme si nemohli přát. Celá akce končila krásným pondělním ceremoniálem. Po něm se všichni vydali zpět na dlouhou cestu do svých domovů. Akci jsme si moc užili a už se těšíme na příště do Holandska.

*Intercamp je čtyřdenní mezinárodního setkání skautů a skautek. Letos se sjelo více než 3500 účastníků z deseti zemí, nejvzdálenějšími účastníky byli skauti z USA. Česká výprava čítala téměř 500 účastníků.

Dne 20. 4. 2018 se na nádraží sešla skupinka čtyř skautek a třech vedoucích, které se rozhodly vyrazit přes víkend na druhou stranu republiky.

Vlakem jsme se dostaly do Kolína, kde jsme nasedly na vlak do Ostravy, ze které jsme měly rovnou dojet do cíle. Bohužel vlak měl skoro hodinové zpoždění, proto jsme musely jet jinou cestou, jelikož předchozí nám ujel. V naší konečné stanici Frýdlantu nad Ostravicí jsme došly do místní sokolovny, kde jsme přespávaly. Po ranním probuzení jsme si vzaly malé baťůžky a sedly do autobusu, díky kterému jsme si zkrátily výšlap. Vyhodili nás u hotelu Bezruč, dále jsme už musely dojít po svých.

Nakonec se nám podařilo vylézt ke skautské mohyle jménem Ivančena, jež byla postavena na památku pěti skautů, kteří byli popraveni za účast v proti nacistickém odboji. Kolem jedenácté začala mše svatá, o hodinu později začal ceremoniál u památníku, kde se zpívala skautská i česká hymna. My jsme si poblíž lesa uvařily oběd, kterým byla polévka. Když se nasytila celá skupinka, tak jsme si zahrály hru, jež vyžadovala sociální interakci s lidmi, a přitom jsme se velice nasmály.

Dále se nám podařilo zdolat Lysou horu, kde jsme náš úspěch oslavily u malinovek, piv a jedné kofoly. Další překážkou byl dlouhý sestup dolů, který jsme si zpříjemnily hrou, dokonce za odměnu jsme si každá koupila zmrzlinu. V sokolovně jsme si udělaly chutnou večeři, chvíli pokecaly a byl čas jít na kutě. Další den jsme začaly pozdějším vstáváním, v klidu jsme se nasnídaly, sbalily si svoje saky paky a šly nakoupit svačinu. Čekání na vlak jsme si zkrátily hrou, a pak už jsme jely domů přes Valašské Meziříčí. Myslím si, že se akce celkově povedla. Každému doporučuji navštívit Ivančenu a připomenout si naši ještě nedávnou minulost, případně sportovní výkon na Lysou horu. Stojí to za to.

Čtvrtek 29. 3., brzké ranní vstávání nám ale zpříjemnil zarezervovaný vagón. Díky Českým drahám jsme již za 3 hodiny vystoupili na nádraží v Chebu, inu 230 km by jinak byla docela štreka. Na chatě, která se nám stala pro dalších 5 dní domovem, byl trochu nepořádek, společnými silami jsme ale dali vše do pořádku.

Odpoledne nás čekala hra prozkoumávající město Cheb. Úkolem bylo vyzjistit nespočet informací přímo od občanů Chebu. Takže po pár hodinách hry nezbyl ve městě občan, který by nevěděl o skautském středisku, které přijelo na návštěvu.

Páteční dopoledne se neslo v duchu týmového zdolávání disciplín, které měly prověřit naši fyzickou zdatnost, obratnost a spolupráci. Nejzajímavější disciplína byl golf s disky (hráč pomocí frisbee hraje golf, stejné hřiště je k vidění z vlaku ve stanice Praha-Běchovice). Po obědě byla v plánu procházka na Bismarckovu rozhlednu. Ta byla k naší smůle ještě zavřená, to nás ale nijak neodradilo zahrát si hry v přírodě a simulovat závod skrz cyklokrosovou závodní dráhu.

V sobotu nás čekala celodenní výprava, počasí ale nevěstilo nic dobrého. K svačinám jsme si tedy do baťohů přibalili deštníky a vyrazili vlakem přes nejzápadnější cíp republiky (Aš) do německého města Hof. Každá skupinka dostala mapu, slovník, úkoly a začala soutěž, kdo toho o městě více zjistí. Jedni vsadili na to, že památky a klíčové objekty města obejdou pěšky, druzí statečně vyzkoušeli zahraniční MHD. Po cestě se všichni snažili vymámit z Němců odpovědi, ať už lámanou němčinou nebo o trochu lepší angličtinou. Tak či onak na nás koukali, jako kdybychom spadli z višně, asi jako kdyby se vás parta dětí z Německa lámanou češtinou ptala, kdo je starosta města a jak si vede místní fotbalový klub. Jedna místní paní se dokonce jedné z našich skupin ptala, cože jsme to za interaktivní kurz cizího jazyka, že by tam chtěla přihlásit své dítě. Po sdělení, že jsme skauti z Česka, smutně odešla (že by díra na trhu?).

Neděle se nesla v duchu příprav na velikonoční pondělí. Kluci pletli nebo se učili plést pomlázky, holky malovaly ta nejpěknější vajíčka. Po obědě si kluci vyzkoušeli, jaké je to hrát na velkém fotbalovém hřišti. Když nás kroupy vyhnaly ze hřiště, následovalo odpočívání u pohádkového promítání jako v kině.

V pondělí kluci potichu vstali a začali řádit s pomlázkami. Ve chvíli, kdy byla i poslední holka náležitě vyplacena/omlazena, začalo hromadné balení a úklid a cesta domů. V Brodě ještě zakřičet oddílový pokřik a pak už rychle do rodičovského objetí.

Běh, vázání uzlů, určování dřevin nebo také správná orientace v mapě. Skautské středisko Ing. Ládi Nováka se v sobotu 24. 3. 2018 zúčastnilo veřejného mistrovství středních Čech.

Turistický závod je terénní běh v délce od 2 do 6 kilometrů (podle věkových kategorií). Na trati je umístěna řada kontrolních stanovišť, které je nutné plnit bez chyb a co nejrychleji. Jsou to odhad vzdálenosti , hod míčkem, plížení, lanová lávka, vázání uzlů, orientace mapy, práce s buzolou, určování dřevin, turistických a topografických značek, poznávání kulturních památek a přírodních zajímavostí. Měří se čas strávený na trati a za nesprávně splněné úkoly jsou trestné minuty, které se připočítávají k času.

Turistickým závodům se naše středisko věnuje již několik desítek let, a tak jsme si nenechali ujít ani účast v tomto závodě v Kralupech nad Vltavou. Závod byl organizátory skvěle připraven a nechybělo ani krásné jarní počasí. Český Brod tentokrát reprezentovali čtyři závodníci a i v tomto počtu dokázali, že se v konkurenci neztratí. Všichni si totiž vybojovali místo na medailových pozicích:
1. místo: Petr Roubíček (mladší žáctvo)
1. místo: Jan Vašina (starší žactvo)
2. místo: Jana Čokrtová (ženy A)
3. místo: Alžběta Vodičková (starší žactvo)

Celý závod doprovázela soutěž dvojic ve stavbě stanu. V žákovské kategorii zvítězili opět naši závodníci Alžběta Vodičková a Jan Vašina, v kategorii dospělých obsadilo naše středisko 3. místo díky Janě Čokrtové a Davidu Machorkovi.

Další závody se konají 14. dubna u nás v Českém Brodě.

I když to tak dlouho nevypadalo, zima jednou skončit prostě musí. A protože stále skončit nechtěla, rozhodli jsme se jaro přilákat sami. Navázali jsme na naši tradici a ve středu 21. března na první jarní den jsme uspořádali Kuličkiádu.

A co si pod takovou Kuličkiádou vlastně můžete představit? Je to takové hravé odpoledne, kdy se sejdou holky a kluci, přinesou si s sebou kuličky na cvrnkání a závodí v různých cvrnkacích disciplínách. Soutěže to jsou různé, cílem je ale vždy dostat své kuličky na co nejmenší počet cvrnknutí do důlku. A abychom u toho náležitě uvítali to vytoužené jaro, bývá zvykem obléct si na sebe sukni nebo kraťasy. Což jsme ovšem letos z objektivních důvodů závodníkům prominuli – nechceme přeci, aby nám u cvrnkání umrzli.

Sešli jsme se v parku u Pivovarského rybníka, a to v opravdu hojném počtu – celkem nás vítalo jaro přes 40 dětí a jejich vedoucích. Rozdělili jsme se do pěti skupin, každý vytáhl své kuličky a hra mohla začít. Členové každého týmu soutěžili nejprve mezi sebou, vítězové jednotlivých týmů pak postoupili do finále, kde poměřili své síly.

Letos se Kuličkiáda dokonce stala mezinárodním závodem, zúčastnily se jí totiž též francouzské studentky, které byly zrovna v Brodě na výměnném pobytu českobrodského gymnázia. A doma ve Francii nás rozhodně nepomluví – z Kuličkiády si totiž odvážejí diplom za první místo. Závěrem proběhlo vyhlašování vítězů a udílení cen, a pak už rychle domů do tepla.

A když se teď podíváte z okna ven, je jasné, že to vítání jara se nám povedlo a zima je konečně pryč :)

Co že je to ten „den sesterství“? „Den sesterství“, nebo také „den zamyšlení“ či „vzpomínkový den“ je mezinárodní svátek přátelství, který slaví skautky a skauti celého světa 22. února. Toho dne se narodili zakladatel skautingu, sir Robert Baden-Powell (22. února 1857) a jeho žena Olave Baden-Powell (22. února 1889). Svátek má nám skautům připomínat, že je nás na celém světě hodně a že všichni jsme si bratry a sestrami bez ohledu na barvu kůže, národnost či věk. První oslava se konala už v roce 1927 a od té doby máme každý rok 22. února možnost sejít se společně se svými skautskými sestrami (ale i bratry), kamarády, zavzpomínat a strávit spolu klidný a příjemný čas

Což je moc hezká myšlenka, a tak se ji snažíme v dívčím kruhu našeho střediska následovat. Letos jsme se nesešly v naší skautské klubovně jako obvykle, ale přesunuly jsme se do penzionu Anna. Chtěly jsme totiž tentokrát den sesterství oslavit společně s našimi bývalými členkami, sestrami Martou a Evou, které v penzionu Anna žijí, a jejich vrstevnicí sestrou Soňou, která se k nám též přidala.

Sešly jsme se v podvečer v hojném počtu a propojily jsme tak celou řadu generací českobrodských skautek. Od družin našich mladších i starších skautek přes nás, jejich aktuální vedení, naše bývalé vedoucí, vedoucí našich vedoucích, až po sestřičky Martu, Soňu a Evu. Připravily jsme občerstvení, promítaly jsme si fotky z výprav a táborů z posledních let, prohlédly jsme kroniky, fotky a zápisy napříč mnohými generacemi českobrodského skautingu. Marta, Soňa a Eva nám povyprávěly, jak se skautovalo za jejich časů. A když dorazil Korádo s kytarou, mohli jsme jim splnit přání a společně jsme si zazpívali. Byl to neuvěřitelně příjemný a hřejivý večer, byť trochu nostalgický. A pro nás hodně inspirativní. Proto bychom se takto, napříč generacemi, chtěly scházet i nadále. Alespoň jednou v roce se sejít všechny holky skautky současné i bývalé, mladší i starší, zavzpomínat, poklábosit si, zasmát se….protože „skautem jednou, skautem navždy“ a protože bychom si my všichni měli užívat každý okamžik, který můžeme strávit spolu.

Tímto bychom také chtěli poděkovat penzionu Anna za možnost uspořádat tento krásný vzpomínkový večer v jejich prostorech.

Byl čtvrtek po škole a my všichni skautici a skautice, nadšení z konce prvního pololetí, jsme se vydali na ,,odpočinkovou“ dovolenou do Slivic u Příbrami. Jely jen oddíly skautů a skautek, a tak jsme si hned první den při příjezdu mohli dovolit večerní hodinový pochod s krosnami na zádech z blízkého Milína až na místo našeho pobytu. Tam nás čekaly palačinky a pak nastal čas na zabydlení a několik už zaběhnutých a oblíbených her před spaním.

V pátek jsme se všichni vzbudili hezky v osm hodin, udělali si rozcvičku na čerstvém vzduchu, najedli se buchet od maminek, tatínků, babiček či dědečků a vyrazili do Příbrami na plně nabitý celodenní výlet. Po cestě jsme navštívili bývalý pracovní tábor z dob komunismu Vojna a o další hodinu a kousek později nás čekal dovezený oběd v podobě delikatesních zapečených těstovin. Po jídle jsme si šli zabruslit na stadion a naražené zadnice jsme následně nechali odpočinout a rozhýbat v aquaparku. Už bylo relativně pozdě, a tak jsme se zpět dopravili místním autobusem. Do večeře se hrál, jako v každou volnou chvíli, ping-pong, a po večeři jsme zhlédli film se Spidermanem.

Následující den jsme překvapivě zjistili, že i kluci skauti jsou občas větší dámičky než holčičí oddíl skautek, a to když jsme hráli tzv. trojnožku a pár dalších náročnějších her. Po obědě jsme zase vyrazili do přírody, tentokrát přes památník poslední bitvy 2. světové války a pak po týmech do Milína na hru Dědeček měnil, až vyměnil. Všichni jsme se nakonec zase sešli u žárového pohřebiště za městem a už za tmy jsme se společně vydali zpátky na chatu. Pak nás čekal poslední společný večer a nebyli bychom to my, kdybychom zas až do noci nehráli hromadu her.

V neděli den jsme nejprve všichni jako pilní mravenečci uklidili všechen ten svinčík, co jsme natropili, naše milé vedoucí - roverky uspořádaly pingpongový turnaj a snědli jsme všechny zbytky jídla z předešlých dnů. Potom nás už čekal spořádaný odchod a cesta na zastávku autobusu, který nás odvezl směrem domů k rodinám.