Kronika

Vyrazili jsme v pátek 17. března v 15:45 z českobrodského nádraží, jednou jsme přestoupili na jiný vlak a potom jsme šli pěšky z Hodkova přes Lipinu až na naše tábořiště Pod kopcem Pohoř. Trvalo to asi hodinu, než jsme došli ke srubu, a pak jsme se skoro půl hodiny snažili otevřít dveře do srubu (to je totiž úkol pro koumáky). Poté, co jsme úspěšně otevřeli srub, jsme se hned šli ubytovat, a po zabydlení jsme se šli navečeřet. Každý měl na páteční večer svou večeři z domova. Po večeři pak ještě někteří z nás hráli deskové hry a ostatní šli spát. V sobotu jsme se po velmi dobré snídani šli podívat na naše skautské slibové ohniště, což je takové naše speciální místo. Pak jsme si zahráli malou šiškovanou a zkoušeli jsme rozpůlit šišky vejpůl sekerkou. Poté, co jsme rozpůlili všechny šišky, co jsme měli, dali jsme si hodinku opakování zdravovědy. Po zdravovědě jsme šli vařit oběd a v průběhu vaření jsme tloukli špačky. K obědu jsme měli výborné těstoviny s boloňskou omáčkou a sýrem. Po obědě jsme měli polední klid a hned po něm jsme šli na vycházku na nejvyšší bod Pohoře. Po návratu z vycházky jsme si dali svačinu. Tu jsme původně měli mít s sebou na procházce, ale Pakůň (od slova Pako) ji zapomněl ve srubu, takže z vycházky jsme se vrátili dost hladoví. Po svačině jsme šli znovu tlouct špačky, a pak jsme se připravovali na opékání buřtů, uklidili jsme nepořádek vedle skládky dřeva a vyráběli jsme si opejkáky. Každý měl dva buřty a každý se dobře najedl. Po večeři jsme se vrhli na umývání nádobí, co nám zbylo ještě z oběda, zahráli si deskovky, a pak jsme šli spát. V neděli jsme se začali balit a uklízet celý srub i se skládkou dřeva, zametli jsme podlahy, utřeli jsme stoly a poskládali jsme matrace. Poté, co jsme všechno uklidili, jsme vyrazili zpět na vlakovou zastávku a kolem 16:00 jsme už byli doma.

Za účastníky akce a oddíl skautů sepsal skaut Pavel Serbin

Skautské středisko Ing. Ládi Nováka

Letošní Kuličkiáda se vydařila, sešlo se nás přes dvacet a zapojili se i někteří rodiče. Několik nejlepších cvrnkačů si odneslo i výhru v podobě čokolády. Věřím, že jsme jaro poctivě uvítali a těším se na další akce.

Pakůň

O letošních jarních prázdninách jsme tradičně uspořádali několik kratších akcí pro ty z nás, kteří nejedou třeba na hory.

První z nich byla tradiční VÝPRAVA DO BAZÉNU v Kolíně, která se uskutečnila v úterý 21.února. Sešlo se nás celkem 17 účastníků (4 skauti, 3 vlčata, 6 světlušek a 4 vedoucí), někteří přistoupili do vlaku v Pečkách či Cerhenicicích.

V bazénu jsme se dostatečně vykoupali, otestovali své plavecké schopnosti, vyzkoušeli všechny tobogány a prohřáli si těla ve vířivkách a v parní kabině.

Počasí nám přálo, takže mokré vlasy cestou zpět na vlak nám nezmrzly a po poledni jsme se vrátili domů.

Následně se uskutečnily ještě dvě (co vím) akce - ve středu 22. 2. setkání sester ke dni sesterství a ve čtvrtek 23. 2. herní den v klubovně, ale o těch sem jistě napíše někdo další.

Po úspěšném vysvědčení jsme se ve čtvrtek odpoledne sešli na českobrodském nádraží a vydali se za dobrodružstvím do Červeného Kostelce. Když jsme dorazili do místní skautské klubovny a ubytovali se, zahráli jsme si pár her a šli spát, abychom byli plní energie na další dny. V pátek jsme se rozdělili na dvě skupiny: lyžaře a sáňkaře, od kterých se později oddělila služba, aby nám uvařili vynikající oběd. Všichni jsme se vrátili promočení, ale spokojení. Odpoledne jsme hráli deskové hry a sušili se. V sobotu jsme si přispali a po obědě se vydali za bruslením do Náchoda. Po dvou užitých hodinách klouzání a padání jsme se promrzlí vydali zpátky. Večer jsme si pustili film a většina roverského osazenstva se vypravila na místní skautský charitativní ples. Tam se jim na dražbě, ze které šel výdělek na podporu Lékařů bez hranic, povedlo vybojovat dřevěný liliový kříž a turbánky. V neděli už jsme se jen balili, uklízeli a po výborném obědě se vypravili zpátky domů. Celá akce se vydařila a my se jen těšíme, jaká další výprava nás společně čeká.

Za skautské středisko Ing. Ládi Nováka,

Bára (Gertruda)

V neděli 20.11 jsme se sešli na nádraží v Českém Brodě, aby jsme vyrazili za dobrodružstvím do muzea Lega. Když jsme dorazili na Masarykovo nádraží tak jsme se rozhodli jít pěšky až k muzeu Lega, kde jsme si dali malinkou sváču a už se hnali dovnitř.V první místnosti bylo největší atrakcí velký lego město s pohyblivými vlaky a svítícími prvky, které nás uchvátili na pěknou chvíli. V dalších místnostech byly modely nejznámějších staveb například Národní divadlo, Karlův most, Prašná brána. Poté tam byli lego série Harry Potter, Piráty z Karibiku, STAR WARS a spoustu dalších. Nakonec jsmenejvíc času jsem strávil v lego koutku, kde jsme si mohli postavit svůj výtvor dle našich představ. Na konci muzea jsme si udělali malý kvíz o legu avyrazil směr Náměstí Republiky kde jsem si dali oběd. Po odpočinku jsem zamířili směr Královská cesta, ukazovali jsme si pár zajímavostía řekli něco málo z historie.Nakonec jsme došli k Werichově vile u které nás fascinoval iluzionista s křišťálovými koulemi. Po chvíli obdivování jsme si šli zahrát pár her a po nich jsme vyrazili směr nádraží. Na nádraží jsme zjistili že náš vlak musí jet oklikou, ale naštěstí jsme přijeli jenom o půl hodiny později.

Vydali jsme se po stopách účastníků pochodu v roce 1989. Začali jsme na Albertově, pokračovali přes Vyšehrad, kde jsme zapálili svíčku u hrobu A. B. Svojsíka a pak pokračovali ulicí Vyšehradskou na nábřeží a Národní třídu. Tam jsme zapálili další svíčky u památníku událostem 17.11.1989, prohlédli si doprovodný program a vydali se domů.

V pátek 11.11. se sešly oddíly skautů a skautek na nádraží a vlakem vyrazily na tábořiště pod kopcem Pohoř. Cestou k nám postupně přistupovali další vedoucí a ti poslední přijeli až na tábořiště vlastními vozy v pozdějších večerních hodinách. Po rychlém zabydlení se ve srubu jsme si sesedli kolem táborového ohně. Čestného zapálení se ujali hlavní stavitelé tohoto přes tři metry vysokého díla. A to Kosice, Emička, Dominik a Johny. Příjemný večer jsme si protáhli až do brzkých ranních hodin a táborák si náležitě užili. V sobotu jsme odpočívali, oddíly se střídaly u plotny, část osazenstva vyrazila na procházku a zbytek zatím nachystal večerní posezení. To bylo o poznání kratší než páteční. I tak jsme si přispali a v neděli tak kromě úklidu nic dalšího nestihli.

Celá akce se nesla v odpočinkovém duchu a byla plná vzpomínek na tábor, díky němu (a zákazu pálení ohňů na jeho konci) jsme se mohli sejít a užít si klidné podzimní posezení na našem oblíbeném místě. Domů se tak vracíme spokojeni a těšíme se na další skautské akce.

Za účastníky akce sepsal Pakůň

Nastal úterní podvečer 25. října a naše další společné dobrodružství začalo cestou autobusem do Rokytnice nad Jizerou na místní ubytovací faru, kterou už známe jak své boty. Když říkám dobrodružství, tak tím myslím detektivní případ. Čekalo nás totiž vyšetřování vraždy. Vrah svou oběť zardousil během prvního společného večera někdy mezi 20:00 - 21:15, zatím co jsme hráli večerní hry. Já jako hlavní detektiv jsem oběť ohledal a poznamenal si první zjištění. 

Ve středu se mladí detektivové rozdělili do menších promíchaných týmů, abychom dětem umožnili zdokonalit se v týmové práci, určili si kapitána/ku a domluvili se na názvu. Následující dny jsme objevovali indicie a užívali si téměř letního počasí, protože k nám dorazila teplá vlna z Afriky a po celý pobyt bylo neuvěřitelných 18 stupňů přes den. Takový podzim už dlouho nepamatujeme. V průběhu podzimních prázdnin jsme kombinovali program venku a uvnitř tak, abychom si to co nejvíce užili. Děti podnikly celodeňák po nedalekých vyhlídkách a přišly naprosto rozzářené z nádherných panorámat. Pro polovinu vedení byl místo celodeňáku připravený workshop z ústředí Junáka na téma družinového systému. Přijela k nám sestra Renča od královéhradeckých vodních skautů a celý den jsme se bavili o možnostech struktury našich oddílů a jednoduchém systému učení dospívajících dětí s důrazem na vedení týmu a učení odpovědnosti. Naše oddíly používají jiný systém, ale samozřejmě používáme skautskou výchovnou metodu, a pokud jedinec chce, pak se ve skautu obecně může naučit mj. i základním manažerským dovednostem, které jinak lidé složitě dohání na různých kurzech v dospělosti. To jsem malinko utekl od dětí, ale cítím, že je to důležité zmínit.

Zpátky k detektivce. Děti vyřadily několik podezřelých a závěrem jich zbylo 5. Začal výslech každého z nich: týmy obcházely businessmana, kněze, kuchařku, barman a vědce (zahradník to nebyl). Nebudu vás napínat, vrahem byl jinak sympatický barman, alibi mu nesedělo a prokazatelně lhal. Jenže se vypařil. Dokonce nám poslal videovzkaz, kde předpověděl další vraždu. Oči jsme měli na stopkách, a to nás čekala ještě stezka odvahy. Po jejím zdolání se vynořil ze tmy vrah a chtěl zavraždit další oběť. Naštěstí já detektiv jsem byl ve správný čas na správném místě a slečnu recepční jsem tak zachránil a vraha zatknul. Následovala oslava dopadení vraha formou malého rautu.

Závěrem chci poděkovat všem zúčastněným vedoucím. Dost jsme si mákli. Vyzdvihuji holky v kuchyni a holky, které připravovaly celý program. Všichni jste byli skvělí, díky za pomoc. 

Za skautské středisko Ing. Ládi Nováka

Detektiv Mazy

Píše se druhá říjnová sobota a to znamená jediné – je tady další ročník Šemberské dvanáctky, aneb závodu dvojic ve dvanácti skautských disciplínách. Letos pořádají skauti od Ing. Ládi Nováka už 41. ročník a na start se v něm staví téměř stejné množství závodních hlídek. Konkurence je tedy velká, avšak hlavní cenu, putovního ptáka, si může odnést jen jedno středisko.

Pro některé začal závod už v pátek. Hlavně pro řadu organizátorů, ale nejen pro ně. Ve vytápěném stanu nocovalo i 9 vlčat, která závody spojila s oddílovou výpravou. A tak si kluci mohli les v Zahradech užívat ještě o chvíli déle, než ostatní závodníci. 

V sobotu se všichni probouzí co svěžího rána a svítící sluníčko slibuje hezké počasí. Postupně se sjíždějí závodníci z obou skautských středisek z Českého Brodu, a také kolínští Slanečci. Během dopoledne se na startu registruje celkem 42 dvojic, které jsou odhodlány změřit svoje síly a dovednosti s ostatními ve své kategorii, a po 10. hodině už vybíhají první závodníci. 

Každý soutěžící si postupně vyzkouší stavění stanu, střelbu ze vzduchovky, vysílání morseovky nebo rozdělávání ohně a přepalování provázku. Jako 12. kontrola, která je překvapení a každý rok se mění, na závodníky čeká stavění domečků z karet. Po poslední disciplíně, přelézání bariéry, už schází jenom poslední kousek do cíle, kde všichni s unaveným, ale vděčným výrazem odevzdávají závodní karty a startovací čísla.

Výpočetní středisko jede na plné obrátky, závodníci vybíhají a přibíhají a až na jednu malou přeháňku počasí stále přeje. Doběhnuvší si sdělují dojmy ze závodů a ti soutěživější už vypočítávají, kolik trestných minut po cestě nasbírali oni a kolik jejich soupeři. Rozjíždějí se spekulace o tom, kdo koho může porazit a kolik bodů si každé ze středisek vysoutěžilo na to, aby zabojovalo o putovního vyřezávaného ptáka. 

Poslední běžci doběhli, body jsou sečteny, diplomy nadepsány. Je tu 15. hodina a s ní i očekávané vyhlašování. Za potlesku všech přítomných si každý odnáší diplom a větší či menší odměnu. Po dramatické pauze a chvíli ticha se dozvídáme, že putovní cena letos zůstává doma – ve středisku Ládi Nováka! Alespoň zase do dalšího ročníku Šemberské 12. Tak kdo se s námi vydá změřit síly zase příští rok? 

 Foto: https://skaut7.cz/fotogalerie/2022/category/434-semberska-12

V pátek 6.5. jsme jako chlapecký kmen sešli v počtu 5 vlčat, 3 skautů a vyrazili do jelení obory v jižních Čechách. I přes zpoždění a ujetý autobus v Písku jsme se zvládli dostat do obory včas a hned po večeři si prohlédnout Mysliveckou síň, dozvědět se něco o oboře, její historii a zvěři, kterou v ní chovají.

Po přenocování v lovecké chatě jsme vyrazili sbírat shozené paroží daňků a jelenů. Nakonec jsme slavili úspěch a několik jich našli. Za odměnu jsme si jich pár mohli nechat. Odpoledne jsme pomohli se skládáním dřeva a vyrazili krmit divočáky. Před večerním grilováním zvěřiny si ještě zájemci stihli vyzkoušet stahování a porcování ulovených kolouchů.

V neděli ráno nás vzbudilo troubení na lesnici a po sbalení skauti jeli nakládat řepu a krmit jeleny a daňky, vlčatům balení a úklid trval trochu déle, tak se ke skautům připojili až u největšího dubu v oboře. Před odjezdem na vlak jsme ještě stihli pohovořit s krocany, zahlédnout na obloze orly a poslechnout si krkavce. Moc děkujeme oborníkům Míše a Tomášovi za všechno, co nám ukázali i za náhrdelníky z paroží, co pro nás vyrobili. Akci jsme si moc užili a doufáme, že se budeme moci do obory někdy vrátit.

Za účastníky akce sepsal Pakůň

Ve čtvrtek večer jsme přijeli do Chotěboře do místní skautské klubovny, kde jsme byli až do neděle. Tentokrát nám celkem přálo i zimní počasí, a tak jsme si ho pořádně užili. Nejprve jsme si vybalili a vrhli se na jídlo, které jsme měli s sebou. Maminky nám ho připravily dost, ale za pomoci vedoucích jsme zvítězili. Potom jsme si klubovnu pořádně zabydleli. Další den dopoledne jsme šli bruslit na stadion, který byl hned vedle. Neznámý pán nás tam učil piruety a ti, kteří neměli brusle, šli bobovat. Po obědě jsme šli bobovat všichni, když jsme se vrátili, tak jsme si odpočinuli a udělali si společně večeři. Večer nás čekal kvíz a taky jsme si zahráli hru - předváděli jsme filmy pantomimou a hádali jsme jejich názvy. V sobotu byl celodenní výlet údolím Doubravy. Po cestě jsme plnili různé úkoly, ale hlavní úkol byl udělat si k obědu buřty. Po krásném výletě jsme si na chvíli lehli, udělali si večeři a po ní jsme si pustili film: Free guy. V neděli jsme hned po snídani začínali balit a uklízet klubovnu, abychom ji opustili ve stejném stavu, jako před naší návštěvou. Pak jsme si připravili s sebou na cestu oběd a šli jsme na zastávku, ze které jsme jeli zpátky do Českého Brodu. V Brodě na nádraží jsme se rozloučili a šli jsme domů, pololetky nám skončily, ale my stejně zase brzy někam vyrazíme.

Za účastníky sepsal Frest

V sobotu 14. prosince jsme se ráno, a pro některé z nás opravdu brzy ráno, sešli na nádraží v Českém Brodě. Z Brodu jsme autobusem dojeli do nedalekých Kounic a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu „pěškobusem“. Naše kroky mířily přes les, kde jsme ozdobili zvířátkům stromečky zdravými dobrůtkami - proč neudělat hezké Vánoce i jim. Po cestě jsme si zahráli pár společných her a kolem rybníku, z kterého nás pozorovaly kachny, jsme pokračovali dál v naší cestě. Celé dopoledne se nám sluníčko schovávalo za mraky, jen párkrát opravdu vykouklo. Po chvíli začalo pršet, ne nadarmo je ale skautským heslem ‘buď připraven’, a tak jsme jako správní skauti byli připraveni a vytáhli jsme pláštěnky. Ovšem ne všichni jsme je měli, ale i tak jsme si poradili. Kluci si spojili pláštěnky a vytvořili si tak společný deštník. Když jsme se blížili ke Štolmíři, najednou nám přes cestu přeběhla srnka. Asi se lekla myslivců, kteří byli vidět v dálce na poli. A nebo spěchala do kounického lesa za naší vánoční nadílkou. Nakonec jsme všichni došli do cíle - do naší klubovny, kde jsme se mohli konečně pořádně ohřát. Po svačině na nás čekalo překvapení pod stromečkem. A to stejně jako každý rok ručně vyrobené a od srdce darované dárky od vlčat pro světlušky a od světlušek pro vlčata. Po nadílce jsme si ještě zahráli spoustu her, ochutnali cukroví a popřáli si krásné Vánoce a šťastný nový rok. A tak i vám, milí čtenáři, přejeme do nového roku všechno dobré, hodně pohody, klidu a lásky a zajímavého čtení o našich akcích v novém roce.

Foto: http://skaut7.cz/fotogalerie/2019/category/393-vanocni-besidka-svetlusek-a-vlcat

V sobotu 1.6. se v Dolánkách opět uskutečnil tradiční Pohod Pohádkovým Lesem – PoPoLes, a to již jeho 37. ročník. Letos PoPoLes krásně vyšel přímo na den dětí. Ono nám to vlastně letos vyšlo všechno na jedničku, ale vezměme to postupně.

Pohádkový les byl návštěvníkům otevřen od 12 hodin. Abychom návštěvníkům trochu zpříjemnili čekání ve frontě před startem, tak jsme opět pohádkově obsadili i tento prostor tzv. předstartu. Letos dětem čekání zpestřovali pestrobarevní trolové v podání našich skautek, s nimiž si děti mohly malovat nebo zahrát různé hry. Na startu byli návštěvníci tradičně orazítkováni a hurá do pohádkového lesa. Ten letos obsadilo 15 pohádkových stanovišť. Na každém z nich čekala děti nějaká disciplína a po prokázání své zručnosti, hbitosti, chytrosti nebo odvahy získaly děti odměnu. Hned za startem děti vítali Jů a Hele a děti hbitě proskakovaly roztočeným lanem. V lese pak mohly potkat Sněhurku s trpaslíky, Pata a Mata, červenou Karkulku s vlkem, pohoupat se společně s malou čarodějnicí a havranem Abraxasem, zdolat tradiční lanovou lávku nad roklí s pomocí Krakonoše, Anče, Kuby a hajného, nebo si zavolat z kouzelného sluchátka Macha a Šebestové. Cca. tříkilometrovou terénní trasu procházeli malí i velcí návštěvníci statečně, a tak na ně po zdolání dalších úseků čekala také Frozen a její ledové království, princezna ze mlejna společně s vodníkem i čertíkem, Rumcajs s Mankou a Cipískem, motýl Emanuel a jeho maková panenka a nechyběli ani Křemílek a Vochomůrka se svou pařezovou chaloupkou. V posledním úseku trasy pomáhali účastníkům PoPoLesu překonat cestu přes potok hastrmani. Cestou do cíle nikdo nemohl minout líného Honzu na peci, a toho by děti minout ani nechtěly, jelikož právě u Honzy se letos rozdávaly ty nejkrásnější odměny – huňatí plyšáci, které jsme dostali sponzorským darem od společnosti Billa. V cíli už znavené výletníky vítala Beruška s Ferdou mravencem, kteří dětem rozdávali výtečné buřty, a pak už následovala zasloužený odpočinek, opéct buřta, dát si limonádu, trochu posedět, ulevit unaveným nohám a hurá domů.

Letos nám obzvlášť přálo počasí a ruku v ruce s ním šla i dobrá nálada. Na PoPoLese jsme přivítali celkem 1262 návštěvníků, z toho 657 dětí. I přes vysoký počet návštěvníků ale panovala pohodová atmosféra, lidé se na sebe usmívali, a věřte, to dovede dodat energii i nám pořadatelům a všem notně znaveným pohádkám.

Chtěli bychom poděkovat našim sponzorům, městu Český Brod za podporu, všem našim členům a kamarádům, kteří nám pomohli PoPoLes opětovně uspořádat, a také všem rodičům a dětem, kteří na PoPoLes dorazili a svým přátelským přístupem nás zase nakopli do příprav dalšího ročníku.

Od 27-30.9.2018 probíhalo převážně betonování podlahy v Kácovci.

V sobotu 16. června jsme se sešli na Podzimku, abychom tam něco udělali a malinko uklidili. Posekala se tráva (přičemž jsme opravili utrženou startovací šňůru od křoviňáku), přerovnaly plechy a natřely jsme tyče na tee-pee lignofixem, který prý už nelepí. A u klubovny už snad všechny dlaždice u dřeva sedí, jak mají.

Celou akci bravurně organizoval Pták, za vydatné podpory Šéfa a Bártíka se zúčastnili Maky Ptaky, Helča, Korádo a čerstvý maturant Máťa Tvrzňa.