Dne 11.5 se uskutečnil 20. ročník neziskové sbírkové akce kdy při koupi kvítku měsíčku lékařského podpoříte boj proti rakovině a z vybraných peněz je cílem snížit úmrtnost na zhoubné nádory. Naši odvážní skauti se opět vydali do ulic za účelem prodat co nejvíce nádherně žlutých kytiček na podporu dobročinné akce (letos za účelem vybrat co nejvíce peněz pro lidi s rakovinou prsu). Prví hlídka vyrazila s úsměvem v brzkých 6 hodin ráno rozdávat radost na nádraží. Další dvě odvážné družinky vyrazili o 7. hodině do ulic. Je úžasné kolik dobrých lidí pomůže pouhou dvacetikorunou lidem kteří jsou na tom špatně. Po náročném odpoledne jsme se všichni sešli na obědě a povyprávěli jsme si zajímavé a vtipné příhody či zážitky co se nám přihodily. Po výborném obědě jsme opět šli vytvářet lidem úsměvy na tvářích. Tento rok se prodalo 668 kytiček v přepočtu 13 360 Kč. Tento rok se vybralo 15 806 Kč a v průměru vyšla jedna kytička na 23 Kč. A za tento výsledek si můžeme od srdce všichni zatleskat. Těšíme se na vás opět příští rok vaši usměvaví skauti.

V pátek 6.5. se na nádraží objevila velká skupina dětí s dobrou náladou a velkými batohy na zádech, hlasitě se smály  a povídaly si. Ptáte se kdo to byl? Přece skauti, kteří se chystají na brigádu. Sice jsme jeli pracovat ale to vůbec nikomu nevadilo. Těšili jsme se na kamarády a zábavu, která nás nikdy nemine. S touto myšlenkou se na nádraží , když už dorazil i poslední opozdilec, vlčata naskládala do auta, našeho „honkru“, a skauti i skautky koupili lístky na vlak a vyrazili na cestu. Cesta utíkala rychle, byla legrace a stihli jsme si i dobře popovídat. Po dvou hodinkách jsme dorazili do tábora. Ihned se na nás nás navalily vzpomínky z minulých táborů a brigád na které tak rádi vzpomínáme. Byli jsme docela unavení, takže po chvíli blbnutí a povídání jsme se odebrali na kutě. V sobotu jsme  se každý  probudil s dobrou náladou a s kručícím břichem se co nejrychleji rozběhli na snídani, po které nás čekal  Šéf a naši vedoucí s první prácí. Když jsme jednu práci dodělali, šli jsme si pro další a takhle to pokračovalo celou sobotu. Dopoledne nám přijeli pomoci i někteří rodiče, takže nám to šlo rychleji. Do večeře bylo sobotní zadání hotové a že to byl pořadný kus práce. Večer když už byla tma jsme si sedli k ohni a zpívali písničky. Ve vzduchu byla příjemná atmosféra a nikomu se nechtělo v neděli domů. Naštěstí jsme ještě v neděli dopoledne museli udělat pár prací a až pak se vyráželo domů. Na cestě nám opět nechyběla dobrá nálada, takže  nám cesta utekla možná ještě rychleji než ta první. A než jsme se nadáli, stáli jsme opět v Českém Brodě na nádraží, plni nových zážitků a těšili se na další společnou akci.

 Kristýna Jeníková

V pátek jsme odjeli z brodského nádraží směr Kácovec v počtu tří skautů, devíti vlčat a několika roverů a vedoucích. Na tábořišti jsme se ubytovali.
V sobotu si vlčata zkusila postavit z celt přístřešky (hrobeček, jehlan) a nosítka. Mezitím jsme si postavili pec Dakota a upekli si na ní placky k fazolím, které byly k obědu (a chutnaly i vlčatům). Po obědě jsme si připravili další typy ohnišť, tentokrát po skupinkách – já dělal Kanadský krb, ten se moc nepovedl, protože se samo nepřikládalo, jak bylo v návodu. Za žaludy jsme nakoupili suroviny na večeři - tou bylo kuře v alobalu. Pár věcí bylo pěkně drahých a cena se zvyšovala, viď Vojto:). Skauti si zaprusíkovali na laně a vlčata se na něm alespoň pohoupala.
V neděli jsme po skupinkách stříleli z praku, foukali z foukaček a vrhali vrhačky.Byl to závod a můj tým vyhrál! Potom jsme uklidili tábořiště, zabalili si a dojeli v pořádku domů.
Celou výpravu bylo akorát na mikinu (u ohňů). Nepršelo, i když bylo pod mrakem a všichni jsme si akci užili.
 
Pakůň

Sobota 6.září brzo ráno. Dobalujeme krosny. Nic podstatného nezapomenout, ale nevzít si ani gram zbytečností navíc, protože tam, kam se chystáme, se každé kilo navíc zatraceně pronese. Z tohoto důvodu zavrhujeme náhradní boty...chyba, jak se ukáže později.  9:00 prezentace závodních hlídek na zastávce v Českém Šternberku. Napříč hlídkami vládne lehká nervozita a hlasitý smích. Tak nějak tušíme, že nás možná přejde ;) Už teď víme, že nás to nejspíš bude stát krev, pot i slzy. Krátce po deváté hodině – nástup, krátké připomenutí pravidel, rozdává se mapa a vybíhací šifra. 17.ročník akce VPŘED začíná…

Číst dál: Akce Vpřed 2014

Skauti a skautky vyrazili na pololetky do Nové Paky.

První den jsme se zabydlovali a jedli a hráli různé hry. Když jsme šli spát, v pokoji se strhla polštářová bitva a celí unavení jsme šli vážně spát. Druhý den jsme vytáhli boby a vyrazili na svah. Po cestě někteří nadšenci sjížděli kopec v lese. Potom se závodilo, kravilo a pokořovalo rekordy v počtu lidí na bobech. Pak někteří šli lyžovat a ti druzí hráli aktivity.

Třetí den jsme šli bruslit a užili si to i naše zadky.

V neděli jsme hráli výbornou hru, kde jsme měnili věci za špendlík. Tyto pololetky byli opravdu fantastické. Kuchyně byla též fantastická.

Za skauty a skautky napsal Šimon

Vstupní fotky našich kadetůLetos jsme na podzimky vyrazili poměrně daleko a to do Karlova pod Pradědem, poblíž Malé Morávky, kde se podařilo sehnat ubytování až královského typu, neboť přístřeší nám poskytl penzion Zámeček.

                Na cestu jsme se vydali již v brzkých ranních hodinách zahalených do mlhy tajemství, které bylo dětem odhaleno přímo na nádraží - letos se pro ně podzimky promění ve výcvikový kurz agentů FBI. Za první výcvikovou zkoušku se dala považovat již cesta na Zámeček přeplněnými dopravními prostředky, kterou všichni statečně zvládli.

                Dalším, tentokrát už plánovaným bodem výcvikového kurzu, bylo stíhání fantomů, konkrétně zlotřilého Kačera Donalda a bídáckého Mickeyho Mouse, které budoucí agenti naháněli pomocí vysílaček po přilehlých lyžařských sjezdovkách a loukách. Dopadení zvládli na jedničku, až na zanedbatelné prohřešky při vstupu na soukromé pozemky, do kterých je fantomové omylem vlákali. Plamínky konfliktu byly uhašeny vlídným slovem a předložením průkazu agenta FBI.

Číst dál: Podzimky Malá Morávka - Karlov pod Pradědem

Rozhovor s účastníky skautského tábora střediska Ing. Ládi Nováka

Na následujících řádcích Vám předkládáme krátké interview, které jsme udělali se třemi účastníky letošního tábora. Pro maximální autentičnost jsme odpovědi zapisovali doslovně. Místy jsme si dovolili poskytnout krátké vysvětlení, aby i nezasvěcení věděli, o čem je vlastně řeč.

Co jste dělali o prázdninách?

Jířa, 10 let, vlče: Byl jsem na skautském táboře, potom týden u dědy a dál nevim.

Terka, 12 let, skautka: Jela jsem na skautský tábor, potom jsem byla ve Španělsku a pakPolsku za prababičkou.

Honza, 13 let, skaut: Nebyl jsem ve škole.

Kde jste byli na táboře?

Jednohlasně: Pod kopcem Pohoř.

Honza: Já jsem byl taky na Kácovci. (letošní rok jsme využili obě naše tábořiště)

Číst dál: Článek z tábora 2013

Nástup na druhou etapu

Rok se s rokem sešel a opět tu je první školní víkend v září, tedy čas pro další ročník českobrodského Vpředu. Tentokrát s pořadovým číslem 16. Kdo neví oč jde, podrobnější informace o akci Vpřed najde zde.

Letošním místem startu bylo nádraží ve městě Sázava. Sešlo se nás šest hlídek. Po registraci a nutných pokynech konečně slyšíme slovo START!

Číst dál: Akce Vpřed 7.-8. září

Forest, Honza T., Jelen, Šimon, Pakůň, Pták, Brouk + Jára, Maky, Dan + policejní instruktoři Michal a Féďa

21. 6. jsme se v 16:30 vypravili do České Kubice. V 18:00 jsme už stáli v koloně na pražském okruhu a mávali na lidi. Ještě toho dne jsme dorazily do České Kubice na cvičiště psů, kde jsme měli podle plánu spát. Jediný kdo nepřijel, byl Dan, který zabloudil.

22. 6. jsme ráno vyrazily do areálu Školní policejní středisko Domažlice, kde jsme nejdříve po tmě prolézali polygonem, a pak  se v tělocvičně učili základní údery a kopy. Odpoledne jsme udělali závod ve střelbě ze vzduchovky, který vyhrál Jelen. Potom jsme šli do rybníku se vykoupat. Voda byla teplá a plavaly tam nějaké zelené sajrajty.

23. 6. jsme byli na střelnici a stříle jsme z MP5, samopal vzor 61 (škorpík) a brokovnice.

Nakonec jsme odjeli a Jára mi dal chleba, který u něj neměl využití, a potom se ukázalo, že u mě také byl zbytný, protože už jsme jeden chléb měli, nyní (27. 6.) chleba tvrdne u mě doma.

Celou akci jsme si užili až na klikování, které bylo doprovázeno počítáním do desíti stylem: 1,2,3,4,5,6,6,7,8,8,8,8,7,6,7,8,9,9,10

Forest

Team skautekV sobotu 20. dubna se českobrodští skauti a skautky obou českobrodských středisek zúčastnili Svojsíkova závodu, který se konal v Kolíně.

Svojsíkův závod pro skauty a skautky se koná jednou za dva roky. Soutěží v něm družiny - týmy kluků a holek čítající 4 - 8 členů ve věku 11 - 16 let. Soutěží se ve znalostech a dovednostech, které by měl zvládat nejen každý skaut a skautka, ale každá správná holka a správný kluk. Disciplíny se každý rok trochu obměňují a závodníci neznají předem jejich přesný obsah, pouze tematické zaměření - stejně jako v životě. Musí být tedy připraveni prakticky na cokoliv. Letos na soutěžící čekaly mimo jiné úkoly ze zdravovědy a první pomoci, umění vyhledat si spojení veřejnou dopravou, zvládnutí správného roztřídění odpadů, překonání lanové překážky a jako bonus úkol uvázat si kravatu. Závodní trať je v terénu dlouhá několik kilometrů a závodníci si na ní sami určují postup mezi jednotlivými disciplínami, přičemž si úkoly musí správně rozvrhnout, aby dorazili do cíle v přesně stanovený čas. Do závodu vyslalo středisko Ing. Ládi Nováka 2 družiny skautů - Modrý pramen a Zelený porost - a dvě družiny dívek  - Berušky a Wombatky; středisko Psohlavci pak chlapeckou družinu Kamzíků a dívčí družinu Lasiček.

Číst dál: Skautky a skauti na Svojsíkově závodě

Celá bandaUpozornění: tento článek obsahuje Product placement neplacement (skrytou neplacenou reklamu:-)).

Ve středu 8. května byl státní svátek, a tak jsme si řekli, že bychom mohli něco s vlčatama podniknout. Tentokrát padla volba na výpravu na kolech a návštěvu muzea traktorů v Chotouni, které mělo výborné reference („je to tam fakt hustý“).

Tak jsme se ráno sešli před klubovnou a chvíli dumali, jestli s sebou vezmeme i holky, které přišly na výtvarnou dílnu, která ale byla místo od 9 až od 10, což si vzápětí vyjasnily a my vyrazili sami. Naše cesta vedla přes Lstiboř a Chrášťany a místní letiště, kde nám dovolili se vyřádit na kolech a ještě jsme viděli pána, co létal (a taky trochu havaroval) s letadly na vysílačku a pak jsme už dorazili do Chotouně do muzea pana Víši, který má ve stodolách nashromážděny desítky traktorů, pásáků, pluhů, obracečů, vyorávačů a vší další zemědělské techniky. Při příjezdu do Chotouně ještě Moko zničil převodník na svém hitorickém velocipedu, takže si musel zavolat domů pro odvoz a dále s námi už nepokračoval. Taky odjel Vojta, který měl nějakou rodinnou akci, a přijel Kuba, kterému se asi ráno nechtělo vstávat nebo co.

Číst dál: Květnová výprava vlčat na kolech

Opékání burřtůTak jsme si tak jednou s vlčatama a námi, co vlčata vedem, řekli, že by to chtělo udělat nějakou fakt drsnou akci někam úplně mimo civilizaci, kde není elektřina ani jiné vymoženosti. Volba padla na základnu Hájenka asi 5 km nad Trutnovem, která patří skautům ze střediska Hraničář Trutnov a která našim požadavkům ideálně vyhovovala – uprostřed lesa, jenom střecha nad hlavou a možnost topení a vaření na dřevu. Prostě paráda...

 Tak jsme v pátek 26. dubna vyrazili. Na nádraží se sešlo 6 vlčat a 3 vůdci – 4. Klobe dorazil z Olomouce a Korádo až v sobotu po obědě, proto zápisky z pátka a soboty budou takové stručné (pokud to někdo ještě nedoplní).

Číst dál: Zážitky z výpravy vlčat na Hájenku u Trutnova

V pátek 10. 5. jsme se konečně sešli na dlouho očekávanou DanAkci, měli jsme štěstí, že jsme vzali dva stany, protože dorazilo o jednoho člověka víc. I přes malou dešťovou záplavu jsme vyrazili, v Běchovicích se k nám přidal ještě hlavní organizátor Dan a byli jsme kompletní. Na nádraží jsme dorazili tuším kolem půl desáté. Po krátkém pózovaní u morového sloupu jsme se vydali na místo našeho noclehu, zříceninu Ronov. Když jsme dorazili, tak jsme potmě rychle postavili stany a šli spát.

Druhý den ráno jsme si uvařili čaj, snědli zásobu buchet, pořádně prohlédli zříceninu, zabalili stany a šli jsme dál. Samozřejmě nesmím zapomenout na ranní východ slunce, který z části zakrývaly mraky, ale i tak byl moc hezký. Náš další cíl byl hrádek Helfenberg. Cestou jsme si užili brodění přes rozmoklé pastviny, prodírání do kopce lesem se stromy, na kterých rostou hrnce a sáňky. Dopoledne jsme zakončili obědem na pískovcových skalách s velmi zajímavými jeskyňkami. Potom jsme to střihli příjemnou cestou po silnici kolem pěkného lesíka, za kterým se skrývá vesnička s velmi příjemnou hospůdkou, ve které jsme ihned zaparkovali svoje batohy. Všichni si dali Kofolu nebo malinovku (vedoucí jedenáctku) a dokonce jsme tam potkali nějaké trempíky s kytarou v jedné a pivem v druhé ruce. Po občerstvení jsme už zamířili rovnou na hrad. Cestou jsme doplnili zásoby vody ze studánky a zanedlouho se nad námi objevila mohutná silueta zříceniny starého hradu.

Číst dál: DanAkce očima Brouka

Jako, každý rok vaří na Velikonočních prázdninách muži. Zde se můžete podívat, jak skvěle nám tu vaří. 

 

Zelený čtvrtek:   oběd - nudlová polévka

                            večeře - guláš s knedlíkem 

 

Velký pátek:       oběd - zapečené těstoviny

                            večeře - sekaná s bramborem, hořčicí, kečupem a oblohou

 

Bílá sobota:        oběd - uzené s chlebem

                           večeře - čína

 

Boží hod:            oběd - nudle s mákem

                           večeře - kuřecí plátek s broskví, sýrem a bramborem

 

Přejeme vám všem hezké Velikonoce! :)

Na náměstí v LitoměřicíchLetos jsme se s oddíly skautů a skautek vydali o pololetních prázdninách na skautskou základnu Mentaurov nedaleko Litoměřic v severních Čechách. Plánovali jsme, že budeme jako obvykle touto dobou bobovat a lyžovat, ale počasí s námi mělo jiné plány. A tak jsme se klouzali spíš v bahně a blátě. Ani tak jsme si ale rozhodně nenechali zkazit zábavu.

Ale teď hezky postupně…

Ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazili autobusem a vlakem směr Litoměřice. Dorazili jsme již za mírného šera a to nás ještě čekala cca sedmikilometrová cesta na chatu. Jakožto správní skauti jsme nechtěli jít po silnici, takže jsme se vydali přes kopečky a lesíčky, což se ovšem později ukázalo býti drobnou chybou. Cesta to byla pro někoho strastiplná, pro všechny bláta plná, ale s odstupem času snad i zábavná. Samozřejmě jsme nakonec šťastně dorazili na chatu a mohli si začít plně užívat třídenních prázdnin. Po ubytování a večeři jsme zahráli ještě nějaké ty společenské hry a šlo se na kutě.

Číst dál: Pololetky 2013 – Mentaurov u Litoměřic

Tento rok se přímo roztrhl pytel s členy našeho roverského kmene, kteří jsou již v maturitním ročníku. A k maturitě samozřejmě patří maturitní ples, kde jsme nemohli chybět. Vy můžete porovnat, zda nám to více slušelo v roce 2011, či tento rok.

Maturitní ples 2013

V pokračování článku můžete porovnat s druhou fotografií a hledat 10 (?) rozdílů:-)

Číst dál: Kulturní život roverského kmene