Ve čtvrtek v 16:20 jsme se sešli u klubovny a vyrazili jsme na pololetní prázdniny. Hned v Kolíně nás čekala první překážka a to zpoždění vlaku. Na vlak jsme čekali přes
35 minut. Když po dlouhém čekání nakonec vlak přijel vyjeli jsme do Havlíčkova Brodu, kde nás čekalo další překvapení v podobě 45 minutového zpoždění. Když jsme se po náročné cestě dostali do Chotěboře (místo naší akce) tak nás v 21:00 čekala 20 minutová cesta do skautské klubovny. Večer jsme se ubytovali a šli pomalu spát. Druhý den v 7:30 jsme začali běhací rozcvičkou po Chotěboři. No, dalo nám to zabrat. Po snídani jsme vyrazili na nákup, abychom nakoupili jídlo na celou akci. Rozdělili jsme se na dvě poloviny a sháněli věci ze seznamu. Po nákupu jsme se vydali na brusle do zimního stadionu vedle naší chaty jsme hodinu a půl bruslili. Když jsme přišli čekali na nás boloňské špagetky. Kratší polední klid a vzhůru na nádraží směr Havlíčkův Brod. Vyrazili jsme do planetária, které začínalo v 6 hodin večer. Začali jsme krátkým filmem o vesmíru, šli jsme se podívat na dalekohled, kterým jsme měli možnost se podívat. Pán v planetáriu nás lehce zdržel a tak jsme museli na vlak trošku popobíhat. Ten jsme těsně stihli a jeli zpět do Chotěboře. Cestu zpátky už jsme měli naučenou a tak jsme se v klidu vrátili do klubovny, kde na nás čekala večeře. Po večeři nám vedení pustilo film a vzhůru dělat hají. Sobotní ráno jsme měli milé překvapení v podobě prodlouženého budíčku. Rozcvička byla  uvnitř a v pohodě.
Po snídani jsme vyrazili ven hrát oblíbené skautské hry a další hry na ledě. Když jsme se vrátili na oběd, čekalo nás opékání buřtů a chleba na ohni, který jsme si sami rozdělali. Poté následoval kratší polední klid. Po něm nás čekala běhací hra Po Chotěboři. Rozdělili jsme se na dva týmy a plnili jsme zákeřné úkoly. Měli jsme poznat historické skautské osoby spjaté s Chotěboří, nebo se třeba vyfotit se zajímavou sochou. Když jsme se vrátili čekala nás dobrá večeře. Po ní jsme šli na večerní bruslení, které jsme si moc užili. Když jsme se vrátili zpět, dali jsme si osvěžující spršku a pak už jsme šli spát. Čtvrtý den ráno (poslední den naší výpravy) jsme šli na snídani, všechno pečlivě zabalili. Uklidili jsme po sobě klubovnu a vyrazili na vlak, kterým jsme vyrazili zpátky domu.

Kolektivně sepsali účastnice a účastníci Pololetní výpravy

V neděli 14.1. 2024 se skauti a skautky vydali do Prahy na film Willy Wonka. Moc si to užili!

Skauti se konečně dočkali svého vánočního dárku, kterým byla únikovka. Na začátku akce skautky poslali kluky na delší stopovačku, aby mohli se mohli přesunout na Chanosku a připravit vše potřebné na únikovou hru. Vybrali se místnosti, připravili šifry, doladili poslední detaily a mohlo se začít. Po návratu skautů ze stopovačky je na Chanosce čekalo překvapení v podobě rychlé scénky, rozdělení do týmů a začátku únikové hry.

Klukům chvilku trvalo, než se zorientovali, ale nakonec jim hlavolamy a šifry nedělali žádný problém a celou únikovou hru měli do hodiny hotovou. Celkově byli spokojení a neměli žádné poznámky. Nejoblíbenější šifrou bylo srovnat ampulky s barevnou vodou podle barvách na tabule, aby dostali kód od zámku.

Po únikovce jsme se rozhodli, že si ještě zalezeme na lezecké stěně. To si na pár výjimek vyzkoušeli všechny děti. Ne všichni se dostali až na vrchol, ale i tak je to bavilo. Určitě si někdy uděláme výlet na lezeckou stěnu.

Zatím co děti lezli nám dorazila pizza, na kterou se už všichni těšili. Pak už byl náš večer vcelku klidný, podívali jsme se na film a Pakůň vyhecoval děti, aby postavili co největší lidskou pyramidu. To se pak zvrtlo na skautky vs skauti, kdo postaví vyšší konstrukci ve volném prostoru (skautky vyhráli).

Ráno už se jen poklidilo a šupky domů :)

Sešli jsme se v 7:00 před klubovnou a vyrazili jsme na nádraží v Českém Brodě a jeli jsme vlakem do Kolína pro Betlémské světlo. Potom jsme jeli rovnou z Kolína do Prahy do muzea Lega. V muzeu jsme byli asi hodinku až dvě hodinky. Potom jsme se vydali na útrpnou cestu na nádraží a cestou jsme se stavili na trzích a dali jsme si TRDELNÍK. Potom jsme šli do Palladia, kde jsme měli hodinový rozchod na oběd a různé nakupování. Potom jsme jeli vlakem zpátky do Českého Brodu a cestou zpátky se skautkám chtěl hrozně moc čůrat takže obsadili všechny záchody ve vlaku. Když jsme vystoupili z vlaku vydali jsme se na cestu na Chanosku nebo jak se to řekne. Cestou jsme se ještě stavili do klubovny vyzvednout si Betlémské světlo. Když jsme dorazili na Chanosku vybalili jsme si spaní a potom jsme pouštěli lodičky a řezali jablíčka. Potom přišel rozbalování dárků. Potom se koukalo na film a pak se šlo spinkat. Ano jsme měli místo budíčku sirénu. Pak jsme si museli zabalit a při tom jsme poslouchali koledy a vyrazili domu :)

Kiki V. a Týnka

Ahoj,

malý krátký zápis o brigádě na Kácovci, kde se obkládaly stěny přístavku srubu. Na akci byli: Šéf, Hanička, Kolouch, Džim, Pepa a Dráža Šindlerovi, Berlin, Pakůň, Mára a pes Bárt. Odvedlo se zase kus práce a pevně věříme, že do konce školního roku 2023/24 bude zvelebování srubu dokončeno!!! Chcete-li se dočíst více (vedení a roveři), musíte se na této stránce přihlásit!

Berlin

17.11.2023 se již tradičně vydaly oddíly skautů a skautek do Prahy, i letos je doprovázelo několik roverů z jiných oddílů. V plánu byla prohlídka Kramářovy vily, tu však zrušili z organizačních důvodů a my si tak našli náhradní program - prošli jsme si pražský hrad s jeho okolím. Po obědě jsme zašli na Národní třídu, kde jsme si kromě skautského stanového městečka prošli i další aktivity, zazpívali státní i Junáckou hymnu a na závěr zapálili svíčky u pomníku událostem 17.11.1989. I letos jsme se tak vraceli domů spokojeni s příjemným výletem plným vzpomínání.

Je sobota 1. července, horda kluků a holek ve skautských krojích vyráží vlakem z českobrodského nádraží vstříc novému letnímu dobrodružství a zatím ještě netuší, co je letos čeká. O několik hodin později, s příchodem na tábořiště, začíná být jasno. Procházejí písečnou bouří a stávají se svědky sporu mezi královnou a faraonem. Starověký Egypt totiž zažívá těžké časy. Je rozdělen na dvě části, Horní Egypt v čele s královnou a Dolní Egypt pod vedením faraona, a ti jsou ve sváru. Již po dlouhá léta spolu vedou války, lid strádá, a ani zdaleka to nevypadá na konec tohoto temného období.

Skautky, skauti, světlušky a vlčata se tak na následující dva týdny stali novými osadníky tohoto znesvářeného území. Záhy se dozvídají, že na hranicích obou území se nachází poklad. K jeho nalezení ale bude potřeba spolupráce, protože indicie k jeho nalezení se nacházejí na území obou království.

Noví obyvatelé Egypta se tak setkali s egyptskými panovníky, jejich bohy, viděli pyramidy, putovali s karavanami velbloudů a prožili dva týdny plné úkolů, výprav, stopovaček, her a soutěží, za něž získávali jednotlivé indicie potřebné k rozluštění závěrečné šifry. Nechyběly oblíbené Hry bez hranic, řada her a sportů v táboře a okolí, ani třídenní výprava mimo tábořiště. Společné snažení se ale vyplatilo a na konci druhého týdne byl poklad nalezen, Egypt sjednocen a opět zavládl mír.

Po slavnostním táboráku následoval návštěvní den, světlušky a vlčata odjely domů a třetí týden tábora patřil tradičně už jen skautkám a skautům. Tento třetí týden bývá fyzicky náročnější, skauty a skautky čekala vícedenní výprava s „plnou polní“, dvounoční šiškovka, hra Indiáni a stavitelé, a nechyběla ani trocha odpočinku a koupání, protože slunečné počasí nám letos celkem přálo, a samozřejmě ani závěrečný táborák jako rozloučení s letošním táborem.

Kromě společné táborové hry měly děti i své oddílové a volnočasové programy. Některé oddíly tak čekal slibový oheň, kdy se nováčci slavnostně stávají „odslibovanými“ skauty, skautkami, vlčaty a světluškami, holky motaly krásné náramky (až je nakonec pro velký úspěch motal celý tábor), skautky pořádaly své tradiční večerní ohně důvěry, skauti vyrazili slaňovat, a všechny děti také procvičovaly a plnily skautské dovednosti. Na letošním táboře se děti také více zapojily do přípravy jídla, a tak věříme, že se rodičům domů vrátili zkušení kuchyňští pomocníci.

Na táborové ošetřovně se řešily ponejvíce různé škrábance, drobná pořezání nebo klíšťata, nějaký ten kotník a průběžná nachlazení (to víte, i když panuje teplé letní počasí, noci v tábořišti mezi lesy bývají chladné), všichni účastníci se ale vždy nejpozději po pár dnech vrátili zpátky do formy a mohli se plnohodnotně zapojit do programu.

Tábor jsme si užili od začátku až do konce. Ve školním roce nás čeká řada dalších akcí, ale než se nadějeme, budeme chystat tábor příští.

V pátek 19.5. se sešla smečka vlčat s jedním odvážným skautem - Radkem na nádraží v Českém Brodě a vyrazili vlakem s jedním přestupem do Jílového u Prahy. Po příjemné procházce z nádraží jsme se ubytovali v místní klubovně v areálu ZŠ, chvilku poseděli nad deskovkami a utahaní šli spát. Sobotní dopoledne jsme strávili na hřišti u místní Sokolovny, odpoledne se však neslo v duchu prozkoumávání okolí. Nejprve jsme prošli městem na rozhlednu Pepř, poté prozkoumali štolu sv. Antonína Paduánského, kde jsme se krom dozvídání nových informací, ověřování teploty jezírka a zkoumání absolutní tmy museli vyšplhat po žebřících do vyššího patra štoly k východu. Z ní se vydali pod slavný železniční viadukt Žampach a přes zříceninu Včelního hrádku došli zpět. Cestou jsme si užili spoustu krásných výhledů i srandy. Radek nám po navratu uvařil k večeři bramboračku, aby si tak splnil další body ze stezky a stal se tak v oddíle skautů jedním z nejúspěšnějších v jejím plnění. Po ní se část uložila k spánku a část si ještě zahrála pár her. V neděli jsme již jen uklízeli a poklidným tempem došli na vlak, abych se domů vrátili včas a stihli pouť. Celá akce se nám velmi líbila a těšíme se na další. Za středisko Ing. Ládi Nováka sepsal Pakůň

Vyrazili jsme v pátek 17. března v 15:45 z českobrodského nádraží, jednou jsme přestoupili na jiný vlak a potom jsme šli pěšky z Hodkova přes Lipinu až na naše tábořiště Pod kopcem Pohoř. Trvalo to asi hodinu, než jsme došli ke srubu, a pak jsme se skoro půl hodiny snažili otevřít dveře do srubu (to je totiž úkol pro koumáky). Poté, co jsme úspěšně otevřeli srub, jsme se hned šli ubytovat, a po zabydlení jsme se šli navečeřet. Každý měl na páteční večer svou večeři z domova. Po večeři pak ještě někteří z nás hráli deskové hry a ostatní šli spát. V sobotu jsme se po velmi dobré snídani šli podívat na naše skautské slibové ohniště, což je takové naše speciální místo. Pak jsme si zahráli malou šiškovanou a zkoušeli jsme rozpůlit šišky vejpůl sekerkou. Poté, co jsme rozpůlili všechny šišky, co jsme měli, dali jsme si hodinku opakování zdravovědy. Po zdravovědě jsme šli vařit oběd a v průběhu vaření jsme tloukli špačky. K obědu jsme měli výborné těstoviny s boloňskou omáčkou a sýrem. Po obědě jsme měli polední klid a hned po něm jsme šli na vycházku na nejvyšší bod Pohoře. Po návratu z vycházky jsme si dali svačinu. Tu jsme původně měli mít s sebou na procházce, ale Pakůň (od slova Pako) ji zapomněl ve srubu, takže z vycházky jsme se vrátili dost hladoví. Po svačině jsme šli znovu tlouct špačky, a pak jsme se připravovali na opékání buřtů, uklidili jsme nepořádek vedle skládky dřeva a vyráběli jsme si opejkáky. Každý měl dva buřty a každý se dobře najedl. Po večeři jsme se vrhli na umývání nádobí, co nám zbylo ještě z oběda, zahráli si deskovky, a pak jsme šli spát. V neděli jsme se začali balit a uklízet celý srub i se skládkou dřeva, zametli jsme podlahy, utřeli jsme stoly a poskládali jsme matrace. Poté, co jsme všechno uklidili, jsme vyrazili zpět na vlakovou zastávku a kolem 16:00 jsme už byli doma.

Za účastníky akce a oddíl skautů sepsal skaut Pavel Serbin

Skautské středisko Ing. Ládi Nováka

Letošní Kuličkiáda se vydařila, sešlo se nás přes dvacet a zapojili se i někteří rodiče. Několik nejlepších cvrnkačů si odneslo i výhru v podobě čokolády. Věřím, že jsme jaro poctivě uvítali a těším se na další akce.

Pakůň

O letošních jarních prázdninách jsme tradičně uspořádali několik kratších akcí pro ty z nás, kteří nejedou třeba na hory.

První z nich byla tradiční VÝPRAVA DO BAZÉNU v Kolíně, která se uskutečnila v úterý 21.února. Sešlo se nás celkem 17 účastníků (4 skauti, 3 vlčata, 6 světlušek a 4 vedoucí), někteří přistoupili do vlaku v Pečkách či Cerhenicicích.

V bazénu jsme se dostatečně vykoupali, otestovali své plavecké schopnosti, vyzkoušeli všechny tobogány a prohřáli si těla ve vířivkách a v parní kabině.

Počasí nám přálo, takže mokré vlasy cestou zpět na vlak nám nezmrzly a po poledni jsme se vrátili domů.

Následně se uskutečnily ještě dvě (co vím) akce - ve středu 22. 2. setkání sester ke dni sesterství a ve čtvrtek 23. 2. herní den v klubovně, ale o těch sem jistě napíše někdo další.

Po úspěšném vysvědčení jsme se ve čtvrtek odpoledne sešli na českobrodském nádraží a vydali se za dobrodružstvím do Červeného Kostelce. Když jsme dorazili do místní skautské klubovny a ubytovali se, zahráli jsme si pár her a šli spát, abychom byli plní energie na další dny. V pátek jsme se rozdělili na dvě skupiny: lyžaře a sáňkaře, od kterých se později oddělila služba, aby nám uvařili vynikající oběd. Všichni jsme se vrátili promočení, ale spokojení. Odpoledne jsme hráli deskové hry a sušili se. V sobotu jsme si přispali a po obědě se vydali za bruslením do Náchoda. Po dvou užitých hodinách klouzání a padání jsme se promrzlí vydali zpátky. Večer jsme si pustili film a většina roverského osazenstva se vypravila na místní skautský charitativní ples. Tam se jim na dražbě, ze které šel výdělek na podporu Lékařů bez hranic, povedlo vybojovat dřevěný liliový kříž a turbánky. V neděli už jsme se jen balili, uklízeli a po výborném obědě se vypravili zpátky domů. Celá akce se vydařila a my se jen těšíme, jaká další výprava nás společně čeká.

Za skautské středisko Ing. Ládi Nováka,

Bára (Gertruda)

V neděli 20.11 jsme se sešli na nádraží v Českém Brodě, aby jsme vyrazili za dobrodružstvím do muzea Lega. Když jsme dorazili na Masarykovo nádraží tak jsme se rozhodli jít pěšky až k muzeu Lega, kde jsme si dali malinkou sváču a už se hnali dovnitř.V první místnosti bylo největší atrakcí velký lego město s pohyblivými vlaky a svítícími prvky, které nás uchvátili na pěknou chvíli. V dalších místnostech byly modely nejznámějších staveb například Národní divadlo, Karlův most, Prašná brána. Poté tam byli lego série Harry Potter, Piráty z Karibiku, STAR WARS a spoustu dalších. Nakonec jsmenejvíc času jsem strávil v lego koutku, kde jsme si mohli postavit svůj výtvor dle našich představ. Na konci muzea jsme si udělali malý kvíz o legu avyrazil směr Náměstí Republiky kde jsem si dali oběd. Po odpočinku jsem zamířili směr Královská cesta, ukazovali jsme si pár zajímavostía řekli něco málo z historie.Nakonec jsme došli k Werichově vile u které nás fascinoval iluzionista s křišťálovými koulemi. Po chvíli obdivování jsme si šli zahrát pár her a po nich jsme vyrazili směr nádraží. Na nádraží jsme zjistili že náš vlak musí jet oklikou, ale naštěstí jsme přijeli jenom o půl hodiny později.

Vydali jsme se po stopách účastníků pochodu v roce 1989. Začali jsme na Albertově, pokračovali přes Vyšehrad, kde jsme zapálili svíčku u hrobu A. B. Svojsíka a pak pokračovali ulicí Vyšehradskou na nábřeží a Národní třídu. Tam jsme zapálili další svíčky u památníku událostem 17.11.1989, prohlédli si doprovodný program a vydali se domů.

V pátek 11.11. se sešly oddíly skautů a skautek na nádraží a vlakem vyrazily na tábořiště pod kopcem Pohoř. Cestou k nám postupně přistupovali další vedoucí a ti poslední přijeli až na tábořiště vlastními vozy v pozdějších večerních hodinách. Po rychlém zabydlení se ve srubu jsme si sesedli kolem táborového ohně. Čestného zapálení se ujali hlavní stavitelé tohoto přes tři metry vysokého díla. A to Kosice, Emička, Dominik a Johny. Příjemný večer jsme si protáhli až do brzkých ranních hodin a táborák si náležitě užili. V sobotu jsme odpočívali, oddíly se střídaly u plotny, část osazenstva vyrazila na procházku a zbytek zatím nachystal večerní posezení. To bylo o poznání kratší než páteční. I tak jsme si přispali a v neděli tak kromě úklidu nic dalšího nestihli.

Celá akce se nesla v odpočinkovém duchu a byla plná vzpomínek na tábor, díky němu (a zákazu pálení ohňů na jeho konci) jsme se mohli sejít a užít si klidné podzimní posezení na našem oblíbeném místě. Domů se tak vracíme spokojeni a těšíme se na další skautské akce.

Za účastníky akce sepsal Pakůň

 

Nastal úterní podvečer 25. října a naše další společné dobrodružství začalo cestou autobusem do Rokytnice nad Jizerou na místní ubytovací faru, kterou už známe jak své boty. Když říkám dobrodružství, tak tím myslím detektivní případ. Čekalo nás totiž vyšetřování vraždy. Vrah svou oběť zardousil během prvního společného večera někdy mezi 20:00 - 21:15, zatím co jsme hráli večerní hry. Já jako hlavní detektiv jsem oběť ohledal a poznamenal si první zjištění. 

Ve středu se mladí detektivové rozdělili do menších promíchaných týmů, abychom dětem umožnili zdokonalit se v týmové práci, určili si kapitána/ku a domluvili se na názvu. Následující dny jsme objevovali indicie a užívali si téměř letního počasí, protože k nám dorazila teplá vlna z Afriky a po celý pobyt bylo neuvěřitelných 18 stupňů přes den. Takový podzim už dlouho nepamatujeme. V průběhu podzimních prázdnin jsme kombinovali program venku a uvnitř tak, abychom si to co nejvíce užili. Děti podnikly celodeňák po nedalekých vyhlídkách a přišly naprosto rozzářené z nádherných panorámat. Pro polovinu vedení byl místo celodeňáku připravený workshop z ústředí Junáka na téma družinového systému. Přijela k nám sestra Renča od královéhradeckých vodních skautů a celý den jsme se bavili o možnostech struktury našich oddílů a jednoduchém systému učení dospívajících dětí s důrazem na vedení týmu a učení odpovědnosti. Naše oddíly používají jiný systém, ale samozřejmě používáme skautskou výchovnou metodu, a pokud jedinec chce, pak se ve skautu obecně může naučit mj. i základním manažerským dovednostem, které jinak lidé složitě dohání na různých kurzech v dospělosti. To jsem malinko utekl od dětí, ale cítím, že je to důležité zmínit.

Zpátky k detektivce. Děti vyřadily několik podezřelých a závěrem jich zbylo 5. Začal výslech každého z nich: týmy obcházely businessmana, kněze, kuchařku, barman a vědce (zahradník to nebyl). Nebudu vás napínat, vrahem byl jinak sympatický barman, alibi mu nesedělo a prokazatelně lhal. Jenže se vypařil. Dokonce nám poslal videovzkaz, kde předpověděl další vraždu. Oči jsme měli na stopkách, a to nás čekala ještě stezka odvahy. Po jejím zdolání se vynořil ze tmy vrah a chtěl zavraždit další oběť. Naštěstí já detektiv jsem byl ve správný čas na správném místě a slečnu recepční jsem tak zachránil a vraha zatknul. Následovala oslava dopadení vraha formou malého rautu.

Závěrem chci poděkovat všem zúčastněným vedoucím. Dost jsme si mákli. Vyzdvihuji holky v kuchyni a holky, které připravovaly celý program. Všichni jste byli skvělí, díky za pomoc. 

 

Za skautské středisko Ing. Ládi Nováka

Detektiv Mazy