Jak je již tradicí, pálili světlušky a vlčata čarodějnici v klubovně na Podzimku.

Tam na ně v podvečer 30.4. nejdříve čekal nelehký úkol. Zlý čaroděj Gargantuel nám totiž ukradl chleba, hořčici i kečup, zkrátka všechny dobré přísady k opečeným buřtům. Po sobě nechal jen zprávu v šifrované obrázkové řeči a jednotlivá kódovaná písmenka poschovával po celé zahradě. Jenže naše děti jsou šikovné, všechna písmenka posbíraly, zprávu vyluštily a všechny ingredience byly zakrátko zpět v klubovně.
Pak následovala tradiční jízda zručnosti na koštěti, kde děti předvedly své letecké dovednosti a získaly za to letecký průkaz na koště, a to v kategoriích od bezmotorových košťat pro jednoho pasažéra až po nadzvuková košťata a vysavače. Opět tak vznikla řada fotek s originálními pózami na košťatech, které si můžete prohlédnout ve fotogalerii. A pak už přišel čas zapálit oheň i s čarodějnicí. Na ohni jsme si opekli buřty a pořádně si na nich pochutnali. Se soumrakem jsme si stihli ještě zahrát pár her. Celý večer pak ukončil „zlý Jack, co měl hrozný vztek“, nikoho z nás ale naštěstí nesežral a i když se dětem ještě moc nechtělo, bylo na čase jít domů. A už teď se těšíme na příští oslavu čarodějnic :)

V sobotu 21. dubna brzy ráno vyrážíme do Slatiňan na start již 27. ročníku Akce Vpřed. Kdo by náhodou nevěděl, tomu připomenu, že Akce Vpřed je závod dvou až tříčlenných družstev, na kterém během víkendu ujdete s velkým batohem přes 30 km a cestu k další kontrole si musíte vyluštit.

V 10 hodin je odstartován závod, a protože je lichý ročník, tak začíná oblíbeným běháním po městě. Během hodiny a půl jsme z různých pomníčků, nápisů a tabulí opsali přes 50 písmenek, která tvořila první zprávu. Vybíhačku máme tedy za sebou a rychle se přesunujeme (ano, ještě běháme) do zámeckého parku k rybníčku, kde pro výpočet azimutu na další kontrolu zužitkujeme opsané počty různých letopočtů, počtů oken, zubů koňů nebo šroubů. A právě ty šrouby se pořadatelům letos bohužel nepodařilo správně spočítat, takže všechny hlídky bloudí dlouhé desítky minut, než nás pořadatelé přes mobilní telefony navedou na kontrolu č. 3 - odhady vzdálenosti.

Tento rok se skautský šátkový den řídil mottem „Bez šátku mě na Skautský den století 24. dubna 2012 nikdo neuvidí!“

Na ulici, ve škole, v práci, na nákupech, v klubovně. Pěšky, na kole, na pramici, v tramvaji i ve vlaku. U přijímaček nebo maturity. Kdekoli a jakkoli, ale s šátkem!

Jak můžete vidět ve fotogalerii, i na našem gymnáziu v Českém Brodě jsme se tímto mottem řídili. 

Na Skautský den století vyrazíme do ulic, škol i zaměstnání se skautskými šátky na krku. Budou nás desetitisíce! Jednou za 100 let!

Junák vyhlásil na vyvrcholení oslav 100 let českého skautingu, na „Skautský den století“ 24. dubna 2012, celostátní „Skautský šátkový den“. K účasti na něm jsou zváni všichni členové a členky Junáka všech generací. Tisíce skautek a skautů se šátky v jeden den ukážou, jak velkou máme radost, že můžeme slavit sté (!) narozeniny českého skautingu. A i když se v ten den všichni nepotkáme, díky propojení „Skautským šátkovým dnem“ budeme slavit společně!

Skautský šátkový den se koná pod mottem „Bez šátku mě na Skautský den století 24. dubna 2012 nikdo neuvidí!“

Skautský šátkový den se koná v celé České republice. Na ulici, ve škole, v práci, na nákupech, v klubovně. Pěšky, na kole, na pramici, v tramvaji i ve vlaku. U přijímaček nebo maturity. Kdekoli a jakkoli, ale se šátkem! (A samozřejmě, kdo chce oslavit skautské narozeniny ne v šátku, ale rovnou v kroji, do toho!)

Rok se s rokem sešel a za týden je opět Akce Vpřed. Akce, kterou pořádají naši kamarádi z Chrudimi, a která je určena pro účastníky starší 15 let. A tak i letos vyráží pár roverů a vedoucích něco si na srub natrénovat...

V sobotu dopoledne přijíždí první účastníci a hned začínají zkoušky následujících disciplín: hod granátem, střelba ze vzduchovky, vrhací nože a letošní novinka - "flusačka" se špendlíky. Odpoledne přivážím na srub loďku a pádla, a tak vyrážíme do Čenovic. Rybníček byl sice v rekonstrukci (nebo už spíš po rekonstrukci?), ale alespoň trochu vody na základní natrénování fíglů tam bylo. Samozřejmě, že nám jen loďka nestačila, a tak jsme vytáhli ze břehu i vor a Vojta ho chvilku vyzkoušel. Večer oblíbená skautská strava - špagety, první letošní posezení u ohýnku a samozřejmě kytara.

V neděli nám již počasí bohužel neumožnilo mnoho venkovních disciplín, proto volíme disciplínu pod střechou - lezení po laně zavěšeném na srubu. Ale ne ledajaké lezení - pomáhali jsme si takovými speciálními pomocníky (však uvidíte na fotkách).

Tak nám držte příští víkend palce a příští rok se nebojte přidat!

Lumír

...a jsme všichni zase o něco krásnější. Tentokrát však trošku netradičně, ale vezmeme to všechno hezky popořadě.

Letošní velikonoční prázdniny vyšly na datum 5. - 9. dubna. Ve čtvrtek jsme se tedy sešli všichni na nádraží, tentokrát se dokonce nejednalo ani o žádnou nekřesťansky brzkou ranní hodinu. V 8 hodin už jsme všichni uháněli vláčkem směrem Hostinné. Naší základnou se na prázdniny stal skautský dům v Hostinném, do kterého jsme dorazili něco málo po poledni. Rychle jsme se ubytovali a vyrazili na obhlídku okolí. Moc daleko jsme ale nedošli, protože jsme si cestu zpříjemňovali hrou na bombu, medvěda a švába, která způsobila, že jsme se věčně váleli po zemi a kryli se před bombou nebo napodobovali švába, či lezly na strom, abychom unikli medvědovi. V lese jsme pak zahráli pár her a vrátili se na večeři zpátky do chaty. Kuchyně se ujal Šéf a jeho ,,knedlo, vepřo, zelo" bylo stejně dobré jako od maminky. Po večeři následoval již tradiční večerní program, zapěli jsme písně, zahráli hry a šli na kutě.

Po náročné přípravě skautů na boulderu v Praze, jsme tentokrát trošku přidali na metrech a v neděli 25. března jsme vyrazili na stěnu v Brodě.

Tentokrát však nemohu říci, že by byla hojná účast. Počet vedoucích výrazně předčil počet skautů a skautky se radši ani neukázaly. Asi je slunečné počasí zlákalo na něco jiného, což naprosto chápu. Dalším zádrhelem byl posun času. Věřím tomu, že jsem nebyla jediná, kdo nevěděl, že se čas posouval už dnes v noci. Naštěstí to můj budík zvládl sám, a tak jsem na sraz dorazila včas. Nakonec nás tedy bylo pouze 8, alespoň jsme si navzájem nepřekáželi. 

Jirka Slavík skauty zasvětil do způsobu jištění a mohli jsme začít. Skauti byli akorát 3 (Šíša, Forest a Fiskí), jeden vždy lezl a zbylí dva ho jistili. Všem se nám několikrát povedlo dosáhnout vrcholového chytu, a tak jsme mohli odcházet s dobrým pocitem. 

Takže příště snad v hojnějším počtu, třeba zase přidáme pár metrů na nějaké pražské stěně. (A nebo budeme ještě chvíli trénovat v Brodě, a pak jim to v Praze natřem;-)

Lezeckému dopoledni zdar! Káťa

Byla pozdní zimní sobota měsíce března, den desátý. My, skauti z velkoměsta (Český Brod), jsme se vydali zdolávat závratné (max. třímetrové) výšky do kruté, nespoutané divočiny (Praha). Jsme však bojem (hrami) zocelení, na vše připravení muži, a tudíž pro nás taková výzva nepředstavuje nic nemožného. Je to téměř jako procházka po Praze a následné navštívení boulderingového centra (nízké horolezecké stěny).

Vlastně přesně to.

Ale i tak jsme si pěkně protáhli svaly a parádně si to užili (fotky z akce).

Jarin

Neděle má být sice dnem nic nedělání, ale my jsme nelenili a celé středisko vyrazilo bruslit. Původní plán se trošku změnil, a tak jsme místo Podviňáku, který je rozjezděný od aut, vyrazili na rybník u Liblic (Chodotínský rybník?). Mrzlo až praštilo a tak jak mě hnal mráz domů, ještě než jsem stačila rozmrznout, připravila jsem pro vás fotky. Můžete si prohlédnout náš hokejový zápas či bruslařskou dráhu.

Na letošní pololetní prázdniny nás nečekala žádná pěkná předpověď počasí. Přesto jsme však dodrželi tradici a ve čtvrtek 2. února jsme se po škole sešli na nádraží. Obtěžkáni krosnami plnými zimních věcí,  připraveni čelit 20° mrazům, nás vlak dovezl na místo konání - do Nové Paky. Ubytováni jsme byli v tamějším Domě dětí a mládeže a musím říct, že jim máme opravdu co závidět! Zabydleli jsme se, zahráli pár her a uložili jsme se ke spánku, abychom měli dost sil na zítra.

Naši náladu nám ráno zlepšilo sluníčko v oknech. Vydali jsme se obhlédnout Novou Paku a navštívit místní muzeum. K naší smůle zapomněli na internetových stránkách uvést, že otevírací doba platí pouze pro léto. I u druhého muzea jsme ze stejného důvodu pohořeli, a tak jsme se alespoň ohřáli v cukrárně. Krátký pobyt v mrazu našim zmrzlým tvářím bohatě stačil, a tak jsme se vrátili zpět na ubytovnu. Odpoledne se odvážnější z nás vydali lyžovat. Já jsem k nim ale nepatřila, a tak se na zážitky musíte zeptat svých dětí. Z toho co jsem od nich slyšela já, se jim to moc líbilo, snad při tom zapomněli i na zimu. Mezitím jsme si my, zmrzlíci, zahráli Citadelu a vylepšili naše taneční schopnosti v soutěži na taneční podložce. Večer jsme zapěli pár písní, za což Lišákovi a jeho kytaře velmi děkujeme;-)