Kronika

Rozhovor s účastníky skautského tábora střediska Ing. Ládi Nováka

Na následujících řádcích Vám předkládáme krátké interview, které jsme udělali se třemi účastníky letošního tábora. Pro maximální autentičnost jsme odpovědi zapisovali doslovně. Místy jsme si dovolili poskytnout krátké vysvětlení, aby i nezasvěcení věděli, o čem je vlastně řeč.

Co jste dělali o prázdninách?

Jířa, 10 let, vlče: Byl jsem na skautském táboře, potom týden u dědy a dál nevim.

Terka, 12 let, skautka: Jela jsem na skautský tábor, potom jsem byla ve Španělsku a pakPolsku za prababičkou.

Honza, 13 let, skaut: Nebyl jsem ve škole.

Kde jste byli na táboře?

Jednohlasně: Pod kopcem Pohoř.

Honza: Já jsem byl taky na Kácovci. (letošní rok jsme využili obě naše tábořiště)

Rok se s rokem sešel a opět tu je první školní víkend v září, tedy čas pro další ročník českobrodského Vpředu. Tentokrát s pořadovým číslem 16. Kdo neví oč jde, podrobnější informace o akci Vpřed najde zde.

Letošním místem startu bylo nádraží ve městě Sázava. Sešlo se nás šest hlídek. Po registraci a nutných pokynech konečně slyšíme slovo START!

Forest, Honza T., Jelen, Šimon, Pakůň, Pták, Brouk + Jára, Maky, Dan + policejní instruktoři Michal a Féďa

21. 6. jsme se v 16:30 vypravili do České Kubice. V 18:00 jsme už stáli v koloně na pražském okruhu a mávali na lidi. Ještě toho dne jsme dorazily do České Kubice na cvičiště psů, kde jsme měli podle plánu spát. Jediný kdo nepřijel, byl Dan, který zabloudil.

22. 6. jsme ráno vyrazily do areálu Školní policejní středisko Domažlice, kde jsme nejdříve po tmě prolézali polygonem, a pak  se v tělocvičně učili základní údery a kopy. Odpoledne jsme udělali závod ve střelbě ze vzduchovky, který vyhrál Jelen. Potom jsme šli do rybníku se vykoupat. Voda byla teplá a plavaly tam nějaké zelené sajrajty.

23. 6. jsme byli na střelnici a stříle jsme z MP5, samopal vzor 61 (škorpík) a brokovnice.

Nakonec jsme odjeli a Jára mi dal chleba, který u něj neměl využití, a potom se ukázalo, že u mě také byl zbytný, protože už jsme jeden chléb měli, nyní (27. 6.) chleba tvrdne u mě doma.

Celou akci jsme si užili až na klikování, které bylo doprovázeno počítáním do desíti stylem: 1,2,3,4,5,6,6,7,8,8,8,8,7,6,7,8,9,9,10

Forest

V sobotu 20. dubna se českobrodští skauti a skautky obou českobrodských středisek zúčastnili Svojsíkova závodu, který se konal v Kolíně.

Svojsíkův závod pro skauty a skautky se koná jednou za dva roky. Soutěží v něm družiny - týmy kluků a holek čítající 4 - 8 členů ve věku 11 - 16 let. Soutěží se ve znalostech a dovednostech, které by měl zvládat nejen každý skaut a skautka, ale každá správná holka a správný kluk. Disciplíny se každý rok trochu obměňují a závodníci neznají předem jejich přesný obsah, pouze tematické zaměření - stejně jako v životě. Musí být tedy připraveni prakticky na cokoliv. Letos na soutěžící čekaly mimo jiné úkoly ze zdravovědy a první pomoci, umění vyhledat si spojení veřejnou dopravou, zvládnutí správného roztřídění odpadů, překonání lanové překážky a jako bonus úkol uvázat si kravatu. Závodní trať je v terénu dlouhá několik kilometrů a závodníci si na ní sami určují postup mezi jednotlivými disciplínami, přičemž si úkoly musí správně rozvrhnout, aby dorazili do cíle v přesně stanovený čas. Do závodu vyslalo středisko Ing. Ládi Nováka 2 družiny skautů - Modrý pramen a Zelený porost - a dvě družiny dívek  - Berušky a Wombatky; středisko Psohlavci pak chlapeckou družinu Kamzíků a dívčí družinu Lasiček.

Upozornění: tento článek obsahuje Product placement neplacement (skrytou neplacenou reklamu:-)).

Ve středu 8. května byl státní svátek, a tak jsme si řekli, že bychom mohli něco s vlčatama podniknout. Tentokrát padla volba na výpravu na kolech a návštěvu muzea traktorů v Chotouni, které mělo výborné reference („je to tam fakt hustý“).

Tak jsme se ráno sešli před klubovnou a chvíli dumali, jestli s sebou vezmeme i holky, které přišly na výtvarnou dílnu, která ale byla místo od 9 až od 10, což si vzápětí vyjasnily a my vyrazili sami. Naše cesta vedla přes Lstiboř a Chrášťany a místní letiště, kde nám dovolili se vyřádit na kolech a ještě jsme viděli pána, co létal (a taky trochu havaroval) s letadly na vysílačku a pak jsme už dorazili do Chotouně do muzea pana Víši, který má ve stodolách nashromážděny desítky traktorů, pásáků, pluhů, obracečů, vyorávačů a vší další zemědělské techniky. Při příjezdu do Chotouně ještě Moko zničil převodník na svém hitorickém velocipedu, takže si musel zavolat domů pro odvoz a dále s námi už nepokračoval. Taky odjel Vojta, který měl nějakou rodinnou akci, a přijel Kuba, kterému se asi ráno nechtělo vstávat nebo co.

Tak jsme si tak jednou s vlčatama a námi, co vlčata vedem, řekli, že by to chtělo udělat nějakou fakt drsnou akci někam úplně mimo civilizaci, kde není elektřina ani jiné vymoženosti. Volba padla na základnu Hájenka asi 5 km nad Trutnovem, která patří skautům ze střediska Hraničář Trutnov a která našim požadavkům ideálně vyhovovala – uprostřed lesa, jenom střecha nad hlavou a možnost topení a vaření na dřevu. Prostě paráda...

 Tak jsme v pátek 26. dubna vyrazili. Na nádraží se sešlo 6 vlčat a 3 vůdci – 4. Klobe dorazil z Olomouce a Korádo až v sobotu po obědě, proto zápisky z pátka a soboty budou takové stručné (pokud to někdo ještě nedoplní).

V pátek 10. 5. jsme se konečně sešli na dlouho očekávanou DanAkci, měli jsme štěstí, že jsme vzali dva stany, protože dorazilo o jednoho člověka víc. I přes malou dešťovou záplavu jsme vyrazili, v Běchovicích se k nám přidal ještě hlavní organizátor Dan a byli jsme kompletní. Na nádraží jsme dorazili tuším kolem půl desáté. Po krátkém pózovaní u morového sloupu jsme se vydali na místo našeho noclehu, zříceninu Ronov. Když jsme dorazili, tak jsme potmě rychle postavili stany a šli spát.

Druhý den ráno jsme si uvařili čaj, snědli zásobu buchet, pořádně prohlédli zříceninu, zabalili stany a šli jsme dál. Samozřejmě nesmím zapomenout na ranní východ slunce, který z části zakrývaly mraky, ale i tak byl moc hezký. Náš další cíl byl hrádek Helfenberg. Cestou jsme si užili brodění přes rozmoklé pastviny, prodírání do kopce lesem se stromy, na kterých rostou hrnce a sáňky. Dopoledne jsme zakončili obědem na pískovcových skalách s velmi zajímavými jeskyňkami. Potom jsme to střihli příjemnou cestou po silnici kolem pěkného lesíka, za kterým se skrývá vesnička s velmi příjemnou hospůdkou, ve které jsme ihned zaparkovali svoje batohy. Všichni si dali Kofolu nebo malinovku (vedoucí jedenáctku) a dokonce jsme tam potkali nějaké trempíky s kytarou v jedné a pivem v druhé ruce. Po občerstvení jsme už zamířili rovnou na hrad. Cestou jsme doplnili zásoby vody ze studánky a zanedlouho se nad námi objevila mohutná silueta zříceniny starého hradu.

Jako, každý rok vaří na Velikonočních prázdninách muži. Zde se můžete podívat, jak skvěle nám tu vaří. 

Zelený čtvrtek:   oběd - nudlová polévka

                            večeře - guláš s knedlíkem 

Velký pátek:       oběd - zapečené těstoviny

                            večeře - sekaná s bramborem, hořčicí, kečupem a oblohou

Bílá sobota:        oběd - uzené s chlebem

                           večeře - čína

Boží hod:            oběd - nudle s mákem

                           večeře - kuřecí plátek s broskví, sýrem a bramborem

Přejeme vám všem hezké Velikonoce! :)

Letos jsme se s oddíly skautů a skautek vydali o pololetních prázdninách na skautskou základnu Mentaurov nedaleko Litoměřic v severních Čechách. Plánovali jsme, že budeme jako obvykle touto dobou bobovat a lyžovat, ale počasí s námi mělo jiné plány. A tak jsme se klouzali spíš v bahně a blátě. Ani tak jsme si ale rozhodně nenechali zkazit zábavu.

Ale teď hezky postupně…

Ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazili autobusem a vlakem směr Litoměřice. Dorazili jsme již za mírného šera a to nás ještě čekala cca sedmikilometrová cesta na chatu. Jakožto správní skauti jsme nechtěli jít po silnici, takže jsme se vydali přes kopečky a lesíčky, což se ovšem později ukázalo býti drobnou chybou. Cesta to byla pro někoho strastiplná, pro všechny bláta plná, ale s odstupem času snad i zábavná. Samozřejmě jsme nakonec šťastně dorazili na chatu a mohli si začít plně užívat třídenních prázdnin. Po ubytování a večeři jsme zahráli ještě nějaké ty společenské hry a šlo se na kutě.

Tento rok se přímo roztrhl pytel s členy našeho roverského kmene, kteří jsou již v maturitním ročníku. A k maturitě samozřejmě patří maturitní ples, kde jsme nemohli chybět. Vy můžete porovnat, zda nám to více slušelo v roce 2011, či tento rok.

V pokračování článku můžete porovnat s druhou fotografií a hledat 10 (?) rozdílů:-)

Letos jsme se o podzimních prázdninách vydali jižním směrem na základnu Asgard nedaleko Jindřichova Hradce. Útočiště pro nadcházející čtyři dny nám poskytl velký kanadský srub v lese asi 10 kilometrů za městem. Ten nás také ochránil před nečekanou nepřízní počasí a díky svému názvu poskytl zajímavé téma pro hru.

Asgard je totiž sídlem severských bohů v čele s Ódinem Všeotcem a jeho syny Thorem a Lokim. Právě Loki, bůh neplechy, přichystal léčku a ukradl Thorovi jeho mocnou zbraň, kladivo Mjollnir. Naším úkolem bylo pomoci Thorovi získat kladivo zpět a zachránit tak nejen Asgard, ale i Midgard, neboli Zemi. Hned druhý den jsme vyrazili na celodenní výpravu - navštívili jsme Ódinův palác (zámek v Jindřichově Hradci), kde nám sám Všeotec řekl, jak na to.

Tak jako každý rok, i letošní první zářijový víkend pořádalo naše skautské středisko ve spolupráci s organizací TOM  „Akci Vpřed“. Jedná se o závoddvou až tříčlenných družstev v dvouetapovém orientačním postupu krajinou se zátěží tvořenou vlastním vybavením a s plněním všestranných úkolů. Start byl na náměstí v Ratajích nad Sázavou, kde se krátce po deváté hodině začala sjíždět auta plná lidí, k údivu pořadatelů velice zvláštně outdoorově oblečených. No nakonec se ukázalo, že přijeli na svatbu v místním kostele a tak se na startu sešlo pouze 5 soutěžních družstev. Po absolvování krkolomné trasy zahrnující i brodění Sázavy všechny týmy úspěšně došly či doběhly do cíle první etapy, kterým byla nádražní hospoda v Ledečku. Lokál i zahrádka byly ovšem zabrány nádražáky snad z celé republiky, kteří tu k tomu všemu a k naštvání všech opékali prase a nechtěli se rozdělit. Kdo si počká, ten se dočká, říká se a je to pravda! Když odjel poslední Posázavský Pacifik a odvezl s sebou i poslední ajznboňáky, prase obestoupila horda hladových Vpřeďáků a pan Pepa (nakonec to byl pan František) se s námi raději seznámil a rád nám přenechal zbytek vepře. Ráno se startovalo tradičně v 7:00 a druhá etapa byla spíše odpočinková a končila na nádraží v Sázavě. Vítězem se stala dvoučlenná hlídka z Brna, Dora Jirásková a Honza Neckář, gratulujeme! Příští rok se tedy sejdeme na startu v Sázavě a pevně doufáme v hojnější účast závodníků, než byla letos. Během akce nebylo ublíženo žádnému zaměstnanci Českých drah.

Moko

Hned na začátek bych se chtěla omluvit za víc než mírné zpoždění. Termín začátek srpna jsem trošku nezvládla dodržet. Na vině tomu bylo jak množství fotek, tak problém s přesunutím do mého počítače a také nedostatek času. Ale teď už jsou fotky nahrané a tak se na mě můžete přestat zlobit a náležitě si je užít (fotek je přes 500, tak dejte pozor, aby jste rozklikli i druhou stránku). Radši už nebudu nic slibovat, ale když vše půjde dobře, tak vám sem Mazlik brzy (?) nahraje i své fotografie. To bude z fotek asi vše, tak doufám, že vám k připomenutí zážitků z letošního tábora budou stačit:-)

Tak už tomu tak bude, že den se dnem se sešel a tábor pro světlušky a vlčata utekl jako voda. Včera v noci již všichni spinkali ve svých postýlkách, někteří smutní, že pro ně už tábor skončil, někteří rádi, že jsou zpátky u maminky. Skauty a skautky čeká na našem tábořišti ještě jeden týden, ale pro nedočkavé jsem nahrála ,,pár" fotek z tábora již nyní. Tak si je neváhejte prohlédnout, ale nenechte si ujít fotografie z Kubikova foťáku, které se tu objeví začátkem srpna. Snad vám zatím moje fotky usnadní čekání.

Sobotní ráno většinu z nás odradilo, ale my, kteří jsme se nenechali odradit deštěm, jsme získali spoustu nových zkušeností a já osobně jsem si to hodně užil.
Když jsme dorazili na místo, počasí nevypadalo o moc líp než v Brodě, ale za pár minut dokonce na chvilku vykouklo slunko. Po základní instruktáži Kolouch uvázal lana a první z nás se začali spouštět dolů. Zespoda to tak zle nevypadalo, jenže když jste se podívali přes okraj, tak to bylo něco jinšího. Naštěstí jde jen o první dojem a po překonání nejhoršího úseku (což je okraj) zjistíte: „Jéé, to je sranda“. Tak jsme se všichni výborně bavili. Někteří na chvíli vyměnili slaňovací kyblík za osmu a já vzpomínám na Honzův výraz, když slanil do bezu („Kde to jsem?“). Při pauze na občerstvení nás Kolouch ještě seznámil s dalšími horolezeckými uzly a se starou slaňovací technikou, která se Danovi moc nepovedla („Auuuu.“). Pak už jsme naskákali do aut a valili domů. Kdo tam nebyl, může litovat.

Brouk (člen našeho oddílu skautů)