Kronika

V pátek 11.11. se sešly oddíly skautů a skautek na nádraží a vlakem vyrazily na tábořiště pod kopcem Pohoř. Cestou k nám postupně přistupovali další vedoucí a ti poslední přijeli až na tábořiště vlastními vozy v pozdějších večerních hodinách. Po rychlém zabydlení se ve srubu jsme si sesedli kolem táborového ohně. Čestného zapálení se ujali hlavní stavitelé tohoto přes tři metry vysokého díla. A to Kosice, Emička, Dominik a Johny. Příjemný večer jsme si protáhli až do brzkých ranních hodin a táborák si náležitě užili. V sobotu jsme odpočívali, oddíly se střídaly u plotny, část osazenstva vyrazila na procházku a zbytek zatím nachystal večerní posezení. To bylo o poznání kratší než páteční. I tak jsme si přispali a v neděli tak kromě úklidu nic dalšího nestihli.

Celá akce se nesla v odpočinkovém duchu a byla plná vzpomínek na tábor, díky němu (a zákazu pálení ohňů na jeho konci) jsme se mohli sejít a užít si klidné podzimní posezení na našem oblíbeném místě. Domů se tak vracíme spokojeni a těšíme se na další skautské akce.

Za účastníky akce sepsal Pakůň

Nastal úterní podvečer 25. října a naše další společné dobrodružství začalo cestou autobusem do Rokytnice nad Jizerou na místní ubytovací faru, kterou už známe jak své boty. Když říkám dobrodružství, tak tím myslím detektivní případ. Čekalo nás totiž vyšetřování vraždy. Vrah svou oběť zardousil během prvního společného večera někdy mezi 20:00 - 21:15, zatím co jsme hráli večerní hry. Já jako hlavní detektiv jsem oběť ohledal a poznamenal si první zjištění. 

Ve středu se mladí detektivové rozdělili do menších promíchaných týmů, abychom dětem umožnili zdokonalit se v týmové práci, určili si kapitána/ku a domluvili se na názvu. Následující dny jsme objevovali indicie a užívali si téměř letního počasí, protože k nám dorazila teplá vlna z Afriky a po celý pobyt bylo neuvěřitelných 18 stupňů přes den. Takový podzim už dlouho nepamatujeme. V průběhu podzimních prázdnin jsme kombinovali program venku a uvnitř tak, abychom si to co nejvíce užili. Děti podnikly celodeňák po nedalekých vyhlídkách a přišly naprosto rozzářené z nádherných panorámat. Pro polovinu vedení byl místo celodeňáku připravený workshop z ústředí Junáka na téma družinového systému. Přijela k nám sestra Renča od královéhradeckých vodních skautů a celý den jsme se bavili o možnostech struktury našich oddílů a jednoduchém systému učení dospívajících dětí s důrazem na vedení týmu a učení odpovědnosti. Naše oddíly používají jiný systém, ale samozřejmě používáme skautskou výchovnou metodu, a pokud jedinec chce, pak se ve skautu obecně může naučit mj. i základním manažerským dovednostem, které jinak lidé složitě dohání na různých kurzech v dospělosti. To jsem malinko utekl od dětí, ale cítím, že je to důležité zmínit.

Zpátky k detektivce. Děti vyřadily několik podezřelých a závěrem jich zbylo 5. Začal výslech každého z nich: týmy obcházely businessmana, kněze, kuchařku, barman a vědce (zahradník to nebyl). Nebudu vás napínat, vrahem byl jinak sympatický barman, alibi mu nesedělo a prokazatelně lhal. Jenže se vypařil. Dokonce nám poslal videovzkaz, kde předpověděl další vraždu. Oči jsme měli na stopkách, a to nás čekala ještě stezka odvahy. Po jejím zdolání se vynořil ze tmy vrah a chtěl zavraždit další oběť. Naštěstí já detektiv jsem byl ve správný čas na správném místě a slečnu recepční jsem tak zachránil a vraha zatknul. Následovala oslava dopadení vraha formou malého rautu.

Závěrem chci poděkovat všem zúčastněným vedoucím. Dost jsme si mákli. Vyzdvihuji holky v kuchyni a holky, které připravovaly celý program. Všichni jste byli skvělí, díky za pomoc. 

Za skautské středisko Ing. Ládi Nováka

Detektiv Mazy

Píše se druhá říjnová sobota a to znamená jediné – je tady další ročník Šemberské dvanáctky, aneb závodu dvojic ve dvanácti skautských disciplínách. Letos pořádají skauti od Ing. Ládi Nováka už 41. ročník a na start se v něm staví téměř stejné množství závodních hlídek. Konkurence je tedy velká, avšak hlavní cenu, putovního ptáka, si může odnést jen jedno středisko.

Pro některé začal závod už v pátek. Hlavně pro řadu organizátorů, ale nejen pro ně. Ve vytápěném stanu nocovalo i 9 vlčat, která závody spojila s oddílovou výpravou. A tak si kluci mohli les v Zahradech užívat ještě o chvíli déle, než ostatní závodníci. 

V sobotu se všichni probouzí co svěžího rána a svítící sluníčko slibuje hezké počasí. Postupně se sjíždějí závodníci z obou skautských středisek z Českého Brodu, a také kolínští Slanečci. Během dopoledne se na startu registruje celkem 42 dvojic, které jsou odhodlány změřit svoje síly a dovednosti s ostatními ve své kategorii, a po 10. hodině už vybíhají první závodníci. 

Každý soutěžící si postupně vyzkouší stavění stanu, střelbu ze vzduchovky, vysílání morseovky nebo rozdělávání ohně a přepalování provázku. Jako 12. kontrola, která je překvapení a každý rok se mění, na závodníky čeká stavění domečků z karet. Po poslední disciplíně, přelézání bariéry, už schází jenom poslední kousek do cíle, kde všichni s unaveným, ale vděčným výrazem odevzdávají závodní karty a startovací čísla.

Výpočetní středisko jede na plné obrátky, závodníci vybíhají a přibíhají a až na jednu malou přeháňku počasí stále přeje. Doběhnuvší si sdělují dojmy ze závodů a ti soutěživější už vypočítávají, kolik trestných minut po cestě nasbírali oni a kolik jejich soupeři. Rozjíždějí se spekulace o tom, kdo koho může porazit a kolik bodů si každé ze středisek vysoutěžilo na to, aby zabojovalo o putovního vyřezávaného ptáka. 

Poslední běžci doběhli, body jsou sečteny, diplomy nadepsány. Je tu 15. hodina a s ní i očekávané vyhlašování. Za potlesku všech přítomných si každý odnáší diplom a větší či menší odměnu. Po dramatické pauze a chvíli ticha se dozvídáme, že putovní cena letos zůstává doma – ve středisku Ládi Nováka! Alespoň zase do dalšího ročníku Šemberské 12. Tak kdo se s námi vydá změřit síly zase příští rok? 

 Foto: https://skaut7.cz/fotogalerie/2022/category/434-semberska-12

V říjnu 2022 naše středisko uspořádalo první zážitkový víkend pro rovery. Akce byla určena pro vedení oddílů skautů a skautek a byla takzvaně zkušební.

Všichni účastníci dle šifer a indicií, získávaných průběžně už od léta, zjistili, na jakém místě bude celý program probíhat a kam se tedy mají svépomocí dopravit. Po radostném shledání v centru Malé Skály pro ně začal akcemi opravdu nabitý víkend. Roveři si po dlouhé době opět vyzkoušeli roli účastníka výpravy, nikoliv vedoucího a pořadatele, a chvílemi se dostávali do psychicky i fyzicky opravdu vypjatých situací. Po večerním přechodu skalami na ně čekala úniková hra na chalupě, o které by se dalo říct, že se v daný čas stala strašidelným místem.

Následující den probíhal hlavní program, který skupina i přes nepřízeň počasí v podobě zimy a deště zvládla na jedničku. Dopoledne zažili sérii her, při kterých se mohli více poznat, společně si zasoutěžit a hlavně se pořádně zasmát. Odpoledne jsme již mnoho úsměvů neviděli. Čekal je týmový úkol, který byl fyzicky velmi náročný. Zahráli si na pošťáky, kteří musí společnými silami doručit nelehkou zásilku, a to opravdu strastiplnou dlouhou cestou, při níž získávali různé handicapy a náročné úkoly. Na konci této pošťácké expedice na ně čekala večeře ve formě grilování na ohni ve skalním městě. Radostným překvapením pro ně tak bylo zjištění, že si celou dobu v těžké a otravné zásilce nesou krásná, někdy i dojemná psaní od svých rodičů, jimž bych za ně touto formou chtěla ještě jednou poděkovat. Následující den jsme si už jen zabalili krosny a vyrazili zpět k domovu načerpat sílu před pracovním týdnem.

Jak už jsem zmínila, jednalo se zkušební akci, která ovšem přinesla samé pozitivní ohlasy, a tak si už připravujeme akci vol. 1 na květen 2023 pro celý roverský kmen. A rozhodně vás o ní budeme opět informovat.

Letošní 25. ročník českobrodské Akce Vpřed se uskutečnil ve dnech 3. a 4. září se startem v obci Zbýšov a s cílem ve Zbraslavicích. Co přinesl tento jubilejní ročník?

Oproti očekávání se letos zúčastnilo pouze 10 družstev, ale pokud byste se podívali na startovní listinu, viděli byste téměř samé známé harcovníky jak z českobrodského, tak z chrudimského Vpředu, který se v dubnu konečně po dvouleté covidové pauze uskutečnil. Nikdo si ale netroufal odhadnout, kdo by mohl být vítězem, povede se snad družstvu Petr Ventluka, Pavel Krbálek, Jaroslav Losenický vyhrát „double“, tedy jak chrudimskou, tak i českobrodskou variantu v jednom roce?

Jako každý rok – šifry, vědomostní testy, tradiční disciplíny jako hod krikeťákem, střelba ze vzduchovky, lukostřelba, kánoe, šplh, praky, vrhací sekery, ale i netradiční lanová překážka „girlandy“ ve zhruba šesti metrové výšce s jištěním nebo překonávání rokle na jednom provazu, tzv. „alpským traverzem“ – s ơ m vším se museli závodníci potýkat. Nebýt vypuštěného rybníku ve Zbýšově, čekalo by nás i překonání vodní plochy s batohy na improvizovaných vorech, které by si družstva sama postavila. Místo toho jsme připravili pouze o něco delší trasu v obou etapách.

Z pohledu organizátora to ale nebyla jediná komplikace, se kterou jsme se museli letos potýkat. Noční můra se naplnila, když se v den závodu objevila na trase myslivecká naháňka, která nás pozastavila jen na půl hodiny, naštěstí bez změny trasy závodu, po pár kilometrech dále se zase objevily zkoušky mysliveckých psů, a jako završení dne s námi oproti předchozí domluvě majitel restauračního zařízení jaksi moc nepočítal. Ale vše se naštěstí zdárně vyřešilo, něco i vlastními silami. Letošní ročník nám tak přinesl mnoho námětů, zejména ke zlepšení komunikace nejen s majiteli lesů, polí a vodních ploch.

Naše peripetie se závodníků snad moc nedotkly, všichni zdárně dorazili do cíle, za což jim patří naše uznání. Vyhrálo družstvo z Prahy - Anežka Henychová, Vít Henych, Václav Henych, o 72 minut utekl „double“ družstvu z Rabštejnské Lhoty – Petr Ventluka, Pavel Krbálek, Jaroslav Losenický a třetí dorazilo do cíle družstvo z Prahy/z Úval – Josef Polák, Jan Černohaus, Tomáš Knězek. Uznání a dík patří i všem rozhodčím a městu Český Brod za finanční podporu.

Po 18 letech posouvání směrem na východ jsme se otočili zase směrem na západ. Že bychom se vraceli zpátky domů? Necháme se překvapit na dalším ročníku. A šifry? Ty budou těžší…

V sobotu 2. července se všechny oddíly sešly se svými vedoucími na nádraží v Českém Brodě. Stejně natěšení jako každý rok se všichni kluci a holky vydali na cestu, která je zavedla až na naše tábořiště Pod kopcem Pohoř.

Všichni dorazili, naobědvali se a mohlo se začít se stavbou postelí a pracemi, které byly potřeba udělat pro úspěšný start tábora. Tábor běžel a všichni jsme se postupně zabydleli. Netrvalo dlouho a dozvěděli jsme se, že letošním táborem nás provede Vinnetou. Vyrobili jsme si krásné indiánské kostýmy a mohlo se začít. Hráli jsme různé hry, plnili úkoly a soutěžili, co to šlo. Aby se ti starší naučili útočit a ti mladší bránit náš tábor, proběhla „bouře“, při které se starší indiáni snažili přes noc krást vlajky mladším indiánům, kteří je ochraňovali v táboře.

Po prvním týdnu našeho soužití jsme se však dozvěděli, že se dívky musí na čas rozloučit s chlapci, aby mohly nést tajnou mapu na místo, kde nás, dívky, naši nepřátelé nenajdou. V každém z táborů to pak probíhalo trochu jinak. Holky tančily indiánské tance, zakreslovaly mapu okolí, chodily po bosé stezce a kluci mezitím navštívili hasiče a užili si přípravu na táborák. Po pár dnech jsme se rozdělili znovu. Skauti a skautky odešli ze svých táborů a vydali se navštívit vodní skauty z Kolína. Světlušky se vrátily k vlčatům a společně si užívali dobrodružství v táboře. Návštěva u skautů z Kolína byla akční a se všemi jsme se seznámili. Zahráli jsme si soft a zazpívali písničky s kytarou. Stihli jsme se i vykoupat a vyzkoušet jejich vodní klouzačku. Další den jsme se všichni opět sešli v našem tábořišti. Do konce tábora světlušek a vlčat jsme stihli ještě spoustu věcí. Vyzkoušet si, jak probíhají turistické závody, soutěžit v hrách bez hranic a zazpívat si u táboráku.

Světlušky a vlčata odjely a nám mohl začít třetí týden tábora. Rozdělili jsme se do týmů a vydali jsme se do lesa hrát Komando. V noci jsme všichni vesele pobíhali po lese a po poli a hledali vlajky jiných týmů. Bohužel Komando skončilo dřív, než jsme doufali, a my jsme se vydali zpět do tábora. V táboře jsme ale neztráceli čas. Užili jsme si Korbo den, na který si všichni přichystali vtipné a zábavné programy, den naruby, při kterém jsme byli všichni zmatení, a také jsme šli do lesa shánět dřevo na náš obrovský táborák, který jsme si za necelé dva dny postavili. Nechybělo ani plavání v nádrži s dušemi od traktoru. Tábor byl úžasný a my budeme ještě dlouho vzpomínat na zážitky, které jsme si odvezli s sebou domů.

Nebýt covidu a jím zapříčiněné dvouleté přestávky, mohl to být letos jubilejní 40. ročník tradiční českobrodské akce. Takhle holt tu čtyřicítku oslavíme až za dva roky, ale vlastně i za tu letošní osmatřicítku jsme moc rádi, že se tradici PoPoLesu neboli Pochodu Pohádkovým Lesem podařilo obnovit.

Abychom vám ale řekli pravdu, nevěděli jsme, co po té dvouleté přestávce čekat. Zda návštěvníci přijdou, nebo už na nás zapomněli, zda jich přijde málo nebo naopak moc, zda procházka lesem a potkávání pohádkových postaviček ještě vůbec frčí a je to zajímavá varianta na sobotní odpoledne…

A oni přišli a přišlo jich doposud nejvíce v celé osmatřicetileté historii PoPolesu. Letošní ročník překročil svou účastí 700 dětských a takřka stejný počet dospělých návštěvníků, celkem tedy přes 1.400 návštěvníků, a to tu ještě opravdu nebylo.

Stejně obtížné a nepředvídatelné, jako byl odhad návštěvnické přízně, byla ale po těch dvou letech i organizace samotné akce a především zajištění dostatečného množství dobrovolníků. Ono totiž připravit a postavit (a následně sklidit a odvézt) celý ten PoPoLes je opravdu hodně práce, a ani to mnohahodinové postávání a pobíhání v lese v kostýmu té či oné pohádky není zrovna představa víkendového odpočinku. Ale také se nakonec sešlo dost těch, pro které je dostatečnou odměnou vykouzlit úsměv na dětských tvářích a bolavá záda ani vymluvené hlasivky je neodradí. A tak na návštěvníky letos čekalo celkem 17 pohádkových zastavení. Děti se tak mohly potkat se Sněhurkou, Červenou Karkulkou a vlkem, s hodnými čarodějnicemi, Annou a Elsou z Ledového království, Patem a Matem, Machem a Šebestovou a jejich kouzelným sluchátkem, s Vinnetouem, s Jů a Hele a s mnoha dalšími. Dlouhé čekání na startu u Tuchorazské hlásky pomáhala dětem ukrátit celá banda pirátů. Na všech pohádkových zastaveních získávaly děti jako vždy po splnění úkolu nějakou odměnu, a to nejen odměny sladké, ale i ovoce, omalovánky, hrníčky či tradičního buřta na opečení v cíli.

Na počasí si nemůžeme stěžovat. Ačkoliv páteční přípravy PoPoLesu zkomplikoval déšť a krátká leč prudká přeprška proběhla i během sobotního odpoledne, zažili jsme během naší historie i mnohem horší situace a letošní meteorologický scénář tak patřil k těm lepším. Co se ale od posledně zásadně změnilo, byla situace v lese samotném. Během té dvouleté přestávky byly přímo v trase PoPoLesu vybudovány známé trailové Šemberské stezky. Proto oceňujeme spolupráci a dohodu s jejich provozovatelem, bez jeho vstřícného přístupu by bylo velice těžké až nemožné hledat PoPoLesu novou trasu.

Všem malým i velkým návštěvníkům děkujeme, že dorazili, a hned jak doklidíme a uložíme poslední zbytky letošního PoPoLesu, začneme připravovat další ročník, zase snad o něco lepší a nejméně stejně pestrý a zajímavý.

V pátek 6.5. jsme jako chlapecký kmen sešli v počtu 5 vlčat, 3 skautů a vyrazili do jelení obory v jižních Čechách. I přes zpoždění a ujetý autobus v Písku jsme se zvládli dostat do obory včas a hned po večeři si prohlédnout Mysliveckou síň, dozvědět se něco o oboře, její historii a zvěři, kterou v ní chovají.

Po přenocování v lovecké chatě jsme vyrazili sbírat shozené paroží daňků a jelenů. Nakonec jsme slavili úspěch a několik jich našli. Za odměnu jsme si jich pár mohli nechat. Odpoledne jsme pomohli se skládáním dřeva a vyrazili krmit divočáky. Před večerním grilováním zvěřiny si ještě zájemci stihli vyzkoušet stahování a porcování ulovených kolouchů.

V neděli ráno nás vzbudilo troubení na lesnici a po sbalení skauti jeli nakládat řepu a krmit jeleny a daňky, vlčatům balení a úklid trval trochu déle, tak se ke skautům připojili až u největšího dubu v oboře. Před odjezdem na vlak jsme ještě stihli pohovořit s krocany, zahlédnout na obloze orly a poslechnout si krkavce. Moc děkujeme oborníkům Míše a Tomášovi za všechno, co nám ukázali i za náhrdelníky z paroží, co pro nás vyrobili. Akci jsme si moc užili a doufáme, že se budeme moci do obory někdy vrátit.

Za účastníky akce sepsal Pakůň

V pátek 29. dubna okolo páté hodiny odpoledne jsme se se světluškami a vlčaty sešli před klubovnou v kostýmech čarodějů a čarodějnic. V klubovně jsme si nejprve připravili spaní a vyrazili jsme na zahradu školky zahrát si pár tematických her. Největší úspěch sklidil letecký výcvik, kterého se chopila zkušená čarodějka Helča. První dráha byla zaměřena na ovládání koštěte a druhá na techniku letu. Všichni mladí letci zvládli zkoušku na výbornou a obdrželi letecký průkaz. Za odměnu jsme si upekli špekáčky a poté přišlo na řadu pálení čarodějnic, které jsme si sami vyrobili z přírodních materiálů. Později večer jsme se přesunuli do klubovny na promítání filmu.

Druhý den ráno jsme poklidili a pochutnali jsme si na buchtách od maminek. Někteří nás opustili a zbytek nás jsme se vydali Šéfovou zelenou limuzínou (střediskový vůz Honker) do Kostelce nad Černými lesy. Tam se konal ZVAS – závod vlčat a světlušek, který se koná jednou za dva roky a minulý ročník se kvůli covidu vlastně ani neuskutečnil. Tématem závodu byla expedice z Planety Věsíc (ano, čtete správně) na planetu Zemi, kde naši badatelé cestovali časoprostorem a sbírali zkušenosti od obyvatelů Země, aby mohli díky nově nabytým znalostem a dovednostem pomoci princi a princezně na své planetce. Navštívili dobu husitskou, kde vyhledávali informace, následně se přesunuli do Afriky, kde se setkali s expedicí Emila Holuba a procvičili si své orientační schopnosti. Tuto kontrolu mělo na starosti naše středisko, úkolem bylo najít za pomoci orientace mapy a turistických a topografických značek pramen Nilu, a naši vedoucí, kteří byli na této kontrole rozhodčími, zažili při plnění úkolů jednotlivými závodními týmy opravdu kopec legrace. Dále malí badatelé navštívili Indiány a v antickém Řecku si vyzkoušeli první pomoc.

Tým masožravek, našich světlušek, měl šest členek a skončil na krásném čtvrtém místě. Tým našich vlčat musel kvůli nízkému počtu členů týmu závodit mimo oficiální pořadí, což byla ale velká škoda, protože by jinak skončili na skvělém druhém místě. Největší úspěch ale měla závěrečná vyhlídková jízda (opět Honkerem) do Brodu.

Celé dva dny jsme si užívali krásného počasí a pálení čarodějnic stejně jako závody jsme si moc užili.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, tip pro ty, kteří to nechtějí číst celé – do ZOO jedině se zoologem a nevšední zážitek zažijete po domluvě prohlídky historického nádraží Martinice v Krkonoších!

Psal se začátek března 2022, do Velikonoc zbývá měsíc a půl a je nejvyšší čas vymyslet program.

První stavební kámen plánování už mám, vím, že jedeme do Hostinného, tamní skautskou základnu máme zabookovanou již od podzimu. A co je v okolí zajímavého? „Strejda google“ vždy výborně napoví a možností je celá řada.

Na čtvrtek domlouváme Safari, program pro školy se dvěma zoology zní dobře, zvláště hledací hra po Safari. Dámy zooložky nám otevřely nový svět okořeněný samými NEJ z říše africké fauny. Představte si, že zažíváte National Geographic v roli kameramana, nádhera.

V pátek čekají mladší děti hry kolem chaty a velké děti posíláme za panem historikem do Trutnova. Počasí nám vyšlo a výpravu vyšperkoval památník, který se změnil v rozhlednu na celé Krkonoše. Krajina kolem Trutnova je po střetu armád Pruska a Rakouska-Uherska plná šrapnelů a olova, to si člověk neumí představit, dokud tam nestojí, jaká to asi byla mela. Za zmínku stojí zmínit také originální koncept knedla-vepřa-zela, který nám ještě teplý přivezl Šéf přímo pod nos a servíroval jako hamburger. S ơ m by se dal dobýt svět fast foodů.

V sobotu vyrážíme do muzea v Martinicích. Výborný průvodce nás provedl celým nádražím a dovolil nám hýbat s manuálními výhybkami a měnit mechanická návěstidla, která se dodnes používají pro běžný provoz. Takové návěstidlo číslo 8 byla výzva pro nejsilnější z nás a paní signalistka se jen smála, že máme štěstí, protože právě proběhlo promazání celé soustavy.

Na nedělní dopoledne je program předem daný. Jsou Velikonoce, tudíž holky barví vajíčka a jinoši pletou pomlázky. Rok od roku je paleta upletených pomlázek zajímavější a zajímavější, kluci studují návody na internetu a zkouší různé vychytávky.

Odpoledne starší děti vyrážejí do KRTKU (v roce 2014 bylo ve Vrchlabí otevřeno nové Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání, které velmi rychle získalo přezdívku Krtek), kde nás čeká interaktivní herní program o přírodě.

Velikonoční pondělí má vždy podobný scénář. V pondělí brzy ráno se chlapecká část nenápadně vzbudí a ještě nenápadněji se doplíží do společenky pro pomlázky. Pak se rozdělíme a jdeme naše drahé dívky omladit koledou. Nepřestavujte si žádný masakr, dbáme na to, aby omlazení proběhlo v gentlemanském duchu a vykouzlilo oběma stranám smích na tváři, vždyť jsme přeci skautští bratři a sestry. Kluci ještě dopoledne vyrážejí do ulic na koledu a po úklidu chaty, za který jsme byli pochváleni, cestujeme autobusem zpátky do Českého Brodu.

V sobotu 19. 3. se uskutečnilo první kolo letošních turistických závodů, závod Středočeského krajského poháru, tentokrát přímo u nás v Českém Brodě.

Navzdory původní špatné předpovědi bylo nakonec krásné počasí, takže se krásně běhalo. Trať ovšem byla těžká, tak, jak už to u nás v Českém Brodě, respektive v lesích v Dolánkách bývá. Prostě žádná jednoduchá rovinka, ale hezky lesem nahoru, dolů a tak pořád dokola. Klasicky se soutěžilo v několika disciplínách, které, kromě zdolání trati v co nejrychlejším čase, musel každý závodník splnit: překážková dráha, lanová lávka, určování dřevin, kulturně poznávací činnost, turistické a topografické značky, uzlování, odhad vzdálenosti a orientace mapy.

Na závod přijela spousta účastníků i z dalších turistických oddílů a každý z nich si jistě odvezl krásné vzpomínky. Naši závodníci se umístili velice dobře. Alžběta Vodičková, Jana Machorková a Nikola Blechová si ve svých kategoriích odvezly ze závodu dokonce 1. místo. Všem účastníkům moc gratulujeme a budeme jim držet palce i na dalších závodech, které nás čekají.

O týden později, tedy v sobotu 26. 3., jsme vyrazili na Mistrovství Středočeského kraje v turistických závodech do Kralup nad Vltavou. Tohoto závodu se zúčastnilo sedm našich závodníků, všichni si to užili a opět se moc dobře umístili. Počasí nám opět přálo, takže se dobře běhalo. Celkem se závodu zúčastnilo na 200 závodníků. Připravit, tři, dva, jedna, teď! A je odstartováno. Jako první vyběhla naše závodnice Kristýna Ševčíková, která si vybojovala 3. místo a byla také celkově 3. ve Středočeském poháru. Další, kdo se umístil na stupních vítězů, je Denisa Kratochvílová, která je ze stejné kategorie jako Kristýna a umístila se na 2. místě v samotném závodu a i celkově ve Středočeském poháru. Ze stejné kategorie byla na 1. místě v samotném závodu a i ve Středočeském poháru Nikola Blechová. Z kategorie mladších žáků se na 2. místě závodu umístil Vojtěch Kos.

Po sečtení bodů z předchozích závodů jsme přivezli také 1. místo za Středočeský pohár Alžbětě Vodičkové, která tento poslední závod nemohla běžet. Ostatní závodníci od nás sice nebyli na stupních vítězů, ale to vůbec nevadí, protože máme skvělé zážitky a vzpomínky a určitě se na dalších závodech umístíme ještě lépe. Nikču, Týnku, Denču a Bětku budou pravděpodobně čekat tři krajská kola o krajský pohár a poté uvidíme, jestli se děvčata dostanou i na mistrovství republiky. Ještě jednou všem účastníkům gratulujeme a přejeme štěstí v dalších závodech.

V sobotu 5. 3. jsme se v dopoledních hodinách sešli před klubovnou v počtu dva vedoucí, pět skautů a třináct vlčat a vyrazili směr Technické muzeum v Praze. Po zakoupení lístku jsme sedli do vlaku a jeli na Masarykovo nádraží, kde se k nám připojil ještě jeden člen výpravy. Díky tomu, že nám ujela tramvaj č. 26 a my jsme museli čekat na další, jsme ten navíc vzniklý čas využili k tomu, abychom všechny účastníky výpravy poučili, co dělat, když se ztratí, a jak se chovat v muzeu.

Další tramvají jsme pak jeli na zastávku Letenské náměstí, kde jsme vystoupili a vyrazili jsme k cíli naší výpravy, který nás už z dálky vítal velkým nápisem – Národní technické muzeum. Ještě před vstupem jsme si udělali malou pauzu na svačinu, vedoucí koupili lístky, v šatně jsme si odložili věci a šlo se na věc. První zastávkou v muzeu byla výstava architektury v nejvyšším patře. Nejlepší část muzea, kterou ale může technické muzeum nabídnout nám klukům, je expozice slavných aut, letadel, kol a vlaků. Další zajímavé expozice jsou o astronomii, o předmětech do domácnost, o knihtisku a o fotografování. Doba strávená v muzeu utekla rychlostí světla. Po prohlídce celého muzea jsme si udělali závěrečnou fotku před stíhačkou Spiƞ ire a vyrazili jsme procházkou zpátky na Masarykovo nádraží na vlak. Cesta vlakem utíkala, povídali jsme si totiž o tom, co všechno jsme v muzeu viděli.

Na brodském nádraží se pak odpojil oddíl skautů, pro ně ơ m výprava skončila. Vlčata se ale vrátila do klubovny, kde jsme si dali k večeři pizzu a po ní jsme připravili klubovnu na filmovou noc, rozložili si karimatky a spacáky a náš program pokračoval. Hlasování o filmu pro tuto noc vyhrál film LEGO příběh a fimový večer mohl začít. Někteří z nás usnuli po náročném dni už během filmu, nicméně po skončení filmu jsme se všichni přemístili do spacáků a šli jsme spát. Další den jsme začali rozcvičkou a snídaní sestávající se z výborných buchet od maminek. Po jídle jsme uklidili klubovnu do původního stavu, ve zbývajícím čase jsme si zahráli pár her a pak už byl čas výpravu ukončit a pomalu se rozejít. Ale víte co? Už teď se těšíme zas na další výpravu.

Únor je nejkratší měsíc v roce a nám skutečně uběhl rychlostí blesku. Možná i proto, že byl nabitý různými výlety a dalšími akcemi.

Na prahu letošních jarňaček si světlušky uspořádaly rukodělnou dílnu. V sobotu 12. února se světlušky a jejich vedoucí sešly v klubovně a společně vyráběly ze šišek, loje a slunečnicových semínek krmítka pro ptáčky. Své výtvory si světlušky odnesly domů, protože ale krmítek plných dobrot vyrobily víc, rozvěsily ty přebytečné na zahradu školky.

A zatímco holky v klubovně tvořily krmítka, velcí kluci roveři si uspořádali brigádu na „podzimku“, naší druhé klubovně, kde prováděli opravy, nutnou údržbu a hlavně řezali a sekali dřevo na zbytek zimní sezóny, aby nám na schůzkách bylo všem teplo. Díky kluci!

Během jarních prázdnin jsme nelenili a vyrazili jsme si protáhnout svaly do bazénu. V úterý 15. února vyrazila patnáctičlenná skupina na výlet do kolínského Vodního světa. Vybaveni svačinami na doplnění energie a dobrou náladou si bazénoví výletníci užili den plný vodních radovánek a o tom, že se tam vyřádili dosyta, vypovídají i slova vedoucích, že „hodnější děti“ už domů dlouho nevezli.

Den sesterství, tedy den zamyšlení, probíhal letos v kruhu oddílu skautek v době jejich schůzky 23. února 2022. Na setkání byly přizvány sestry z našeho střediska napříč bývalými oddíly (dorazily Martina, Hanka, Ivanka, Věra, Janička + současné vedení skautek). V kruhu jsme si připomněly, proč tento svátek slavíme, vzpomněly jsme na manžele Baden-Powellovy, zakladatele světového skautingu, a „starší“ členky se představily těm mladším. Zavzpomínaly na dobu, kdy ony byly skautkami, i na čas, kdy se skautovat nemohlo. Také na místa, kam všude se jezdilo tábořit a při prohlížení starých alb i na vtipné příběhy z akcí a táborů. K této příležitosti si také skautky a jejich vedoucí připravily malé pohoštění, každá přinesla něco dobrého, někdo napekl ovesné placičky či muffiny a společně jsme to zapily šálkem dobrého čaje.

V sobotu 5. března jsme si udělali trénink na turistické závody, kterých nás v letošním roce čeká opět celá řada. Naučili jsme se vázat uzly a poznávat stromy, příště natrénujeme zase něco dalšího a na závodech to všem pěkně nandáme!

V ten samý den pro změnu vyrazila naše vlčata se svými vedoucími na výlet do Národního technického muzea, na který navazovala filmová noc s přespáním v naší klubovně. A že si takovou denní i noční zábavu užili, o tom nemůže být sebemenších pochyb.

Ve čtvrtek večer jsme přijeli do Chotěboře do místní skautské klubovny, kde jsme byli až do neděle. Tentokrát nám celkem přálo i zimní počasí, a tak jsme si ho pořádně užili. Nejprve jsme si vybalili a vrhli se na jídlo, které jsme měli s sebou. Maminky nám ho připravily dost, ale za pomoci vedoucích jsme zvítězili. Potom jsme si klubovnu pořádně zabydleli. Další den dopoledne jsme šli bruslit na stadion, který byl hned vedle. Neznámý pán nás tam učil piruety a ti, kteří neměli brusle, šli bobovat. Po obědě jsme šli bobovat všichni, když jsme se vrátili, tak jsme si odpočinuli a udělali si společně večeři. Večer nás čekal kvíz a taky jsme si zahráli hru - předváděli jsme filmy pantomimou a hádali jsme jejich názvy. V sobotu byl celodenní výlet údolím Doubravy. Po cestě jsme plnili různé úkoly, ale hlavní úkol byl udělat si k obědu buřty. Po krásném výletě jsme si na chvíli lehli, udělali si večeři a po ní jsme si pustili film: Free guy. V neděli jsme hned po snídani začínali balit a uklízet klubovnu, abychom ji opustili ve stejném stavu, jako před naší návštěvou. Pak jsme si připravili s sebou na cestu oběd a šli jsme na zastávku, ze které jsme jeli zpátky do Českého Brodu. V Brodě na nádraží jsme se rozloučili a šli jsme domů, pololetky nám skončily, ale my stejně zase brzy někam vyrazíme.

Za účastníky sepsal Frest

Blížil se Mikuláš a nás čekal víkend plný dobrodružství. V sobotu jsme vyrazili ve složení skautky, skauti a jejich vedení směr Jirny – tak to stálo na lístečku, který odstartoval naše mikulášské putování.

Než jsme se tam ale dostali, navštívili jsme voňavou svíčkárnu v Šestajovicích, kde si každý z nás vykrojil mýdlo, vytvořil vlastní kombinaci soli do koupele a vyzdobil dvě svíčky. Před Vánoci přímo perfektní zastávka.

Po krásné návštěvě jsme došli zasněženými chodníky až do Jiren. Před branou klubovny se strhla divoká koulovačka. Ohřáli jsme se v útulné klubovně a vydali se prozkoumat okolí. Cestou jsme si zahráli hry ve sněhu a postavili sněhuláka.

Večer jsme si dali gulášovou polévku a potom začala tematická bojovka, při které jsme si vyrobili ochranné amulety. Dokud amulety nebyly složeny, museli jsme se schovávat před duchy. Všichni jsme je složili a dostali jsme bohatou odměnu od Mikuláše. Během večera jsme to všechno snědli a v neděli nás čekal jen návrat klánovickým lesem domů.