Kronika

Letošní podzimní prázdniny jsme již tradičně strávili na společné celostřediskové výpravě. Tentokráte jsme zakotvili asi nejblíže domovu, co jsme kdy byli, a vypravili se do františkánského kláštera v Zásmukách.

Spartánské vybavení pokojů nás zpočátku trochu zarazilo, ale rozlehlost zahrady vše vykompenzovala. Tohoto prostředí jsme využili i při tvorbě příběhové hry, kdy děƟ byly najaty hraběnkou, aby našly poklad střežený prokletými mnichy a jeptiškami. Středu jsme strávili prozkoumáváním kláštera a jeho okolí. Ve čtvrtek jsme pomohli s údržbou zahrady, rovnáním dříví a likvidací šípku. Po obědě jsme se vypravili po stopách hraběnčina předka, prohlédli si oboru, okolí Zásmuk i staré zahrady. Pátek jsme strávili na cestě starou lipovou alejí k Bečvárce, poté přes lesy k Toušické kaskádě a podél Výrovky zpět do kláštera. V sobotu jsme si připravili lektvar, díky kterému jsme prošli do říše prokletých mnichů, kde děti musely přesvědčit mnicha k prodeji mapky k pokladu, aby vzápětí zjistily, že některé z nich napálil. Bednu s pokladem však i přes to všechno vykopaly a mohla tak nastat závěrečná hostina. V neděli jsme po úklidu skočili naposledy na hřiště a ze zpětné vazby si odnesli zajímavé poznatky pro přípravu dalších akcí, snad bude prostor je využít.

Mistrovství České republiky štafet v Turistickém závodě se konalo letos u nás v Českém Brodě.

Tento outdoorový závod je terénní běh v délce od 2 do 6 kilometrů podle věkových kategorií. Na trati je umístěna řada kontrolních stanovišť, které je nutné plnit bez chyb a co nejrychleji. Jsou to odhad vzdálenosti, hod míčkem, plížení, lanová lávka, vázání uzlů, orientace mapy, azimutové úseky, určování dřevin, turistických a topografických značek, poznávání kulturních památek a přírodních zajímavostí. Měří se čas strávený na trati a za nesprávně splněné úkoly jsou závodníkovi přičítány trestné minuty. Po doběhu prvního z trojice navazuje štafetová předávka a vybíhá druhý z trojice a následně i třetí závodník.

Závod proběhl v lesích za obcí Zahrady, start a cíl byl v chatové osadě Dolánky. Závodníci se museli vyrovnat s náročným terénem na trase dlouhé 5 360 m (muži, ženy), 3 650 m (žactvo). Na první místo v kategorii mužů se dostala štafeta z Frýdku Místku, v kategorii žen štafeta z Mikulášovic. Naše středisko reprezentovaly tři trojice. V kategorii žen získala stříbrnou medaili domácí štafeta tří sester: Jana Machorková, Kateřina Čokrtová a Eva Babicová. Štafeta ve složení Karolína Mukařovská, Lucie Mukařovská a Kristýna Zumrová se umístila na krásném 8. místě a v kategorii žákyň získala štafeta Nikola Blechová, Kristýna Ševčíková a Ema Hrušková vynikající 5. místo.

Děkujeme všem pořadatelům, vedoucím a rodičům za pomoc, díky vám jsme mohli uspořádat kvalitní a povedené závody.

Již 24. ročník českobrodské Akce Vpřed se konal ve dnech 4. a 5. září se startem v cíli loňského ročníku – v Červených Janovicích a s cílem ve Zbýšově, pro závodníky samozřejmě dopředu neznámým.

Poslední dubnový víkend se bohužel ani letos neuskutečnila chrudimská Akce Vpřed, kdy své síly můžeme poměřit i my organizátoři té českobrodské, o to víc jsme ale byli rozhodnuti uskutečnit tu naši, v září. Ihned vyvstala otázka, jak celou trasu naplánovat. Jelikož se jedná o dvouetapový závod, musíme vždy najít vhodné místo pro přenocování, kde si budou moci závodní družstva postavit stan nebo alespoň nouzový bivak. Snažíme se také, aby po dlouhé a náročné první etapě bylo nedaleko nějaké restaurační zařízení. Pokud by ale byla znovu zavedena restriktivní vládní opatření, mohlo by to silně zkomplikovat celý závod.

Když jsme procházeli potenciální trasu závodu, narazili jsme v lesích nedaleko obce Březí na tábořiště Mustang tábornického oddílu z Kolína. A protože v České republice zná každý každého, brzy jsme sehnali kontakt a vše bylo dohodnuto. „Přespání mimo civilizaci, takový návrat ke kořenům,“ řekli jsme si. A tak jsme i slaňování pojali po staru, žádné karabiny ani osmy, z malého svahu si závodníci vyzkoušeli „Dülferův sed“, který by měl umět nouzově použít každý horolezec. Ráno, při začátku druhé etapy, zase měla družstva za úkol uvařit vejce natvrdo, respektive vyrobit tuhý žloutek a jako snídani ho i pozřít. Pro některá družstva bez nádob na vaření prekérní situace. Nicméně všichni si zdárně poradili. I letos nechyběly další disciplíny jako lukostřelba, hod granátem, vrhací sekery, kánoe, šplh, střelba ze vzduchovky, nejen lanové překážky, praky, plavání. Do toho vědomostní testy, spousty šifer, které vám prozradí další cestu, na zádech batoh dle svého umu sbalený a letos pro někoho i mokré boty – ideální trasa totiž vedla patnácti brody přes Klejnárku, úsekem zrušené žluté turistické značky (asi proto ji zrušili, my ale doporučujeme navštívit).

Všech 13 družstev úspěšně dorazilo do cíle, vyhrálo družstvo z Českého Brodu – Tomáš Vyhnal, Vojtěch Vyhnal, František Hrbek o 63 minut před družstvem z Prahy – Anežka Henychová, Vít Henych, Václav Henych a třetí skončili vítězové loňského klání – Josef Polák, Jan Černohaus, Tomáš Knězek. Uznání ale patří všem závodníkům.

Děkujeme všem rozhodčím za pomoc při organizaci a městu Český Brod za finanční podporu, speciální dík pak patří paní Blance Mokošínové za perfektní organizaci občerstvení v polních podmínkách. Na shledanou při příštím jubilejním 25. ročníku!

Letošní tábor se nesl ve znamení cestování po celém světě. Za první dva týdny tábora totiž naši malí i velcí cestovatelé „navštívili“ přes 16 zemí. Amazing race – závod o poklad kolem světa odstartoval hned zkraje prázdnin a cílem našeho putování bylo získat klíč k dávnému pokladu Aztéků. Co den, to jiná země (občas i více) a rozmanité aktivity s danou zemí spojené.

Cestovatelé si tak vyzkoušeli třeba ranní rozcvičku v brazilském Riu v rytmu samby, fyzické schopnosti zocelil afghánský vojenský výcvik, v Anglii krom degustace čaje o páté pilovali (v angličtině, jak jinak) umění správně stolovat, v Rusku proběhl odposlech agentů tajných služeb, v Americe na ně čekalo nejen indiánsko-kovbojské odpoledne, ale také filmový hollywoodský večer, nikoho neminuly ani řecké olympijské hry, v africké Keni si holky cestovatelky vyzkoušely výrobu tradičních šperků a v Itálii zase výrobu domácích těstovin, kluci v Kanadě si zatím zahráli airsoft, na Šalamounových ostrovech si po boji o pustý ostrov a zdravovědné záchraně přeživších zálesáci sami vařili v Setonově hrnci, v Japonsku si vyzkoušeli jíst hůlkami (a některým tato záliba vydržela po zbytek tábora), až na závěr v Mexiku po dvoutýdenním získávání tajného kódu zabojovali o poklad Aztéků. Třetí týden pak tradičně patřil už jen skautkám a skautům a jejich programu plnému her, tábornických dovedností a také putování, tentokráte už ale jen po místech posázavských.

I všechny živly stály během tábora při nás – krom táborových ohňů nás navštívily bouře se silnými větry, přes tábor se přehnala velká voda, no a země, na té jsme to všechno úspěšně a šťastně přestáli.

Aby to cestování bylo se vším všudy, tak i kuchyně nabídla světové speciality. Tak například v Rusku jsme ochutnali boršč, v USA hamburgery a popcorn, italské ručně hnětené a válené těstoviny dopadly na jedničku, mexické chilli con carne taky zmizelo z hrnce šmahem, Španělsko nabídlo paellu i španělské ptáčky a k nudlím jsme si dali zaručeně afghánský mák a ještě se dojedli indickým chlebem naan, a o japonské rybě pojídané hůlkami už jste slyšeli.

A jaké jsou dojmy z tábora? Na to jsme se zeptali cestovatelů samotných:
V které zemi se ti líbilo nejvíc a proč?
Niki: „Afghánistán, protože byl super sportovní program.“
Přidávají se dvě vlčata: „A byly tam ty výborný placky.“ (chléb naan/pita chleba)
Pavel: „V Rusku. Protože jsem si mohl telefonovat rusky s agenty.“
Deni: „Brazílie. Samba jako rozcvička a celý den byl hodně barevný a pozitivně laděný. A nádherné byly ty kostýmy opeřených tanečnic.“

Stejně jako všude jinde, i v našem středisku způsobil Covid-19 poměrně dlouhou přestávku od většiny našich tradičních jedno i vícedenních akcí. Ale s jarem a přicházejícím létem se konečně zase vracíme do akce a jednou z těch prvních akcí jsou turistické závody. „Turisťáků“ se pravidelně účastníme již dlouhé roky, a protože máme šikovné závodníky, málokdy zůstane Český Brod bez medaile. A nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy jsme vyrazili na mistrovství Středočeského kraje do Kralup nad Vltavou.

Turistický závod je terénním během v délce od 2 do 6 kilometrů (podle věkových kategorií). Na trati je umístěna řada kontrolních stanovišť, které je nutné plnit bez chyb a co nejrychleji. Jsou to – odhad vzdálenosti, hod míčkem, plížení, lanová lávka, vázání uzlů, orientace mapy, práce s buzolou, určování dřevin, turistických a topografických značek, poznávání kulturních památek a přírodních zajímavostí. Měří se čas strávený na trati a za nesprávně splněné úkoly získává závodník trestné minuty, které se připočítávají k jeho závodnímu času.

Závodu se z našeho střediska zúčastnilo celkem 11 závodníků, z toho šest dosáhlo na stupně vítězů. Ve starších žákyních jsme obsadili celé stupně vítězů: 1. místo Nikola Blechová, 2. místo Denisa Kratochvílová, 3. místo Kristýna Ševčíková. V dorostenkách získala zlatou medaili Alžběta Vodičková a v dorostencích Petr Roubíček (1. místo) a Jakub Vlasák (2. místo). Tito závodníci získali i postup na Mistrovství České republiky, které se letos koná ve Frýdku Místku 12. 6. 2021. Držte nám palce!

V týdnu před svátkem sv. Jiří jsme připravili pro světlušky a vlčata jarní „stopovačku“. Cestu, která vede od jedné šifry ke druhé až k té úplně poslední, kde na děti čekala závěrečná otázka, a tu když si zapamatovaly a zjistily správnou odpověď, mohly si přijít v sobotu na sv. Jiří do naší klubovny pro odměnu. Pokud chcete vědět, jak si to děti užily, máme tu malou ochutnávku od zúčastněných.

Roveři na skautu nám udělali stopovačku. Chodila jsem po Brodě a hledala jsem šifry. Šifer bylo celkem sedm. Občas tam byly těžší šifry, občas lehčí. Tahák jsem používala jen dvakrát, jinak ne. Nakonec tam byla otázka, kdo má svátek 24. dubna a proč je pro nás důležitý. Protože to byl svátek patrona skautů, svatého Jiřího, oblékla jsem si v sobotu (24. 4.) ráno kroj a odpoledne jsem si šla pro odměnu. Jsem ráda, že pro nás vymýšlejí roveři aktivity. Stopovačku jsem si užila a všem roverům děkuji. - Tonička

V sobotu odpoledne jsme s tátou a bráchou vyrazili do parčíku na Škvárovně. Začínala tam jarní stopovačka. Dlouho jsme hledali první vzkaz, až jsme zjistili, že se ztratil. Museli jsme poprosit o radu velké roverky, abychom věděli, kam se máme vydat. Pak už jsme mohli vyrazit. Celkem bylo na cestě sedm šifer, všechny jsme je vyluštili a hra nám pěkně ubíhala, protože jsme si u toho povídali o sv. Jiří, patronovi skautů a skautek, který má 24. 4. svátek. I když je pandemie a nemohli jsme Skautský den oslavit všichni společně, i tohle byla skvělá oslava. Moc jsem si celou hru užila, protože mě baví luštit šifry, chodit ven na procházky a poznávat okolí Českého Brodu. Stejně se ale nejvíc těším, až se zase společně uvidíme v klubovně a na táboře. - Ela R.

Také se všichni těšíme, až se budeme moci s dětmi sejít, nebo společně vyrazit na výpravu. Pevně věříme, že na tábor už spolu všichni vyrazíme. Přípravy tábora už jsou v plném proudu a rozhodně je na co se těšit. Užívejte jarního počasí a přejeme pevné zdraví.

Skautským oddílům dnešní doba bohužel nepřeje, nelze pořádat schůzky, natož společné výpravy. Některé oddíly mají sice „on-line“ schůzky, mnohdy mají v programu i zajímavé úkoly, nicméně venkovní společné aktivity nám velmi schází. A tak jsme my starší z našeho skautského střediska oprášili téměř 20 let starou hru s názvem Velký vánoční zabíječ času, mající kdysi za úkol dostat děti ve vánočním čase ven od televize. Nyní tedy v čase po Novém roce spíše od počítačů a chytrých telefonů – Povánoční zabíječ času.

Charakter hry zůstal stejný – postupné plnění úkolů a odkrývání dalších. Zúčastnit se mohl každý bez ohledu na věk. Tentokráte byly námětem mapy a hledání v mapách. Prvním úkolem bylo zjistit konkrétní místo podle leteckého snímku ze stránek Mapy.cz, které se reálně nacházelo v kruhu o poloměru 8 km se středem na pomníku Prokopa Holého. Všichni účastníci již nyní vědí, že za Vrátkovem je polní letiště, kde se nachází pamětní deska čs. válečných letců RAF, věnovaná zejména Oskaru Lojkovi z nedalekých Přišimas a dalším sedmi členům posádky bombardéru, který se 13. března 1944 ze svého letu již nevrátil.

Dalším úkolem bylo, opět za pomoci stránek Mapy.cz, najít konkrétní bod podle souřadnic. Bohužel jsou ve stále trvající hře ještě nějací účastníci, tak nemůžeme zatím ani naznačovat, jaké body to jsou. Místo toho si sami schválně zkuste najít na stránkách Mapy.cz bod o souřadnicích 50,0000° severní šířky a 15,0000° východní délky. Už víte, co je to za zvláštní místo? A ještě o něco tajemnější místo nacházející se téměř přesně 1 km zhruba severozápadním směrem?

Jeden z dalších úkolů, zejména pro starší skautky, skauty a vedoucí, byla taktéž práce s reálnou papírovou vojenskou mapou a jejím souřadnicovým systémem S-42 (který samozřejmě neodpovídá souřadnicím běžných systémů, a proto ho rádi používáme). Nám postačí, když si účastníci odnesou to, že osy x a y jsou opačně než jak je běžné v matematice, a že azimut 0° je směrem na sever a azimut 180° je směrem na jih.

Abychom spojili příjemné s užitečným, první vyhodnocení hry jsme provedli při jedné z mnoha našich každoročních oprav tee-pee (stany, ve kterých bydlíme na táboře). Účastníci si pro malé věcné odměny přicházeli jednotlivě a v rouškách, ale i tak museli ze stanových pláten cítit kouř z loňských ohňů… A my věříme, že nejen používání map, ale i ohňů v tee-pee si v létě užijeme dostatek!