Zápisy z roku 2014

Letos se naše středisko vypravilo užít si podzimní prázdniny do Jeseníků a to konkrétně do Malé Morávky v Karlově pod Pradědem.

Už v sobotu časně ráno se na nádraží místo roverů a vedoucích dostavily filmové postavičky i samotné velké hvězdy stříbrného plátna, a tak už děti mohly vytušit téma naší hry. A tím byl, jak se záhy dozvěděly, Hollywood. V tomto duchu se nesly všechny dny naší pětidenní výpravy.

Kolem oběda jsme se už ubytovávali v penzionu a hru jsme začali tím, že si každá skupinka vytvořila plakát svého studia. Následovaly souboje soutěžních skupin od oblasti filmových znalostí, přes práci v terénu, až po herecké výkony. Plnili jsme kvízy, vytvářeli reklamy, zachraňovali náš dům od zlého ducha, dokonce jsme se i na chvíli proměnili v roboty, ale samozřejmě nechyběly ani klasické hry a zpívání s kytarou.

Abychom si od té únavné filmařské práce na chvíli odpočinuli, vydali jsme se v pondělí na celodenní výlet a skončili relaxem v bruntálském bazénu. Finálním vyvrcholením celé akce bylo udělování cen Stříbrného fantoma, kde každý malý i velký filmař dostal diplom a něco sladkého na zub. Poté jsme se všichni přidali k nesmrtelným filmovým hvězdám na koberec slávy, kde jsme si obtiskli ruku a přidali podpis.

Teď, když už jsme každý zase o něco chytřejší, alespoň v té filmové oblasti, můžeme se jen těšit, co nám přinese další prázdninová, tentokrát velikonoční výprava!

Pro první výlet v novém školním roce jsme se rozhodly vyrazit do Šestajovic do výrobny svíček. Sešly jsme se v zářijovou sobotu na nádraží v hojném počtu a všechny jsme byly natěšené, co nás tam vlastně čeká. To víte, holky!

Po cestě vlakem a krásné procházce z Klánovic do Šestajovic jsme dorazily k vilce nebo vlastně spíše k celému shluku vilek, kde se firma nachází. Následovala krátká prohlídka místní zoo, nejvíce nás nadchli čuníci. A pak už jsme se přemístily do „továrny“. Nafasovaly jsme bílé svíčky, které jsme si barvily v různých kádích s velkým výběrem barev. Některé z nás si je dále polévaly voskem, aby svíčky byly ještě krásnější. Místní obsluha nám je ihned dárkově zabalila do celofánu, takže jsme měly dárečky pro maminky, babičky a vlastně pro celou rodinu.

Tím ale holčičí řádění neskončilo, dále nás totiž čekalo vlastní balení soli do koupele. Z těch vůní a barev se až hlava motala. Sůl se sypala do celofánových sáčků a každá jsme si míchaly dle svého výběru. Posledním úkolem bylo vykrojit si mýdlíčko. Barvy byly oranžová, modrá a červená, formičky dle výběru, nejvíce se u nás chytil delfín s drakem, ale ani srdíčko nezůstalo pozadu. Mýdlíčko jsme dostaly opět dárkově zabalené. S velkou výbavou dárečků jsme se vrátily zpět do zoo. Po opakované exkurzi prasátek, koziček, poníků a slepic a vydatné svačině jsme si zahrály „na schovku“ a začaly se pomalu přemisťovat zpět ke klánovickému nádraží. Cestou jsme objevily krásné dětské hřiště, které jsme ovšem nemohly jen tak přejít… musela se vyzkoušet jak skluzavka, tak i prolézačka.

Nicméně čas návratu se blížil a my musely opustit hřiště a hurá na vlak. Před třetí hodinou jsme se vrátily zpátky na českobrodské nádraží a všechny světlušky utíkaly za rodiči pochlubit se svými dárečky. Myslím, že tento kreativní výlet se vydařil, a to včetně počasí, a určitě na nějaký podobný zase brzy vyrazíme.

Každý pořádný turista a každý, kdo se nebojí protáhnout si řádně své nohy a celé tělo, ví, co se dělo v sobotu 4. října… konal se již 48. ročník Českobrodské padesátky.

Ráno jsme se sešli před klubovnou a vyrazili směr městský úřad zapsat se a nafasovat mapičky naší trati. Vybrali jsme tu 15kilometrovou. Podél řeky Šembery a za doprovodu sluníčka jsme putovali dopoledne z Brodu přes Zahrady do Dolánek. Cesta vedla mezi rybníky a pak už jen lesem. Cestou k první kontrole jsme na všech rybnících po cestě viděli volavky a další vodní ptáky. Naučná stezka v povodí Šembery nás uchvátila natolik, že jsme všude řešili hádanky, které byly na naučných cedulích.

Po první kontrole jsme se rozhodli, že je čas udělat si oheň a opéct buřty. Založení ohniště jsme pojali jako hru, takže rozděleni do skupinek jsme postupně nanosili kameny i dřevo. Odměnou byl pro každého pořádný voňavý buřt. Po dobrém obědě a úklidu ohniště jsme se vydali dále, směr druhá kontrola, která byla na Tuchorazské hlásce. Po dlouhé době byla otevřená, konalo se na ní totiž Jabkobraní.

Dostali jsme razítko hned u vchodu, a pak jsme se šli podívat, co celá akce nabízí. Ochutnávku jablek, prohlídku hlásky a i jízdu na živých i papírových koních, to vše jsme stihli a zvládli. Pak nám zbývaly už jen poslední kilometry zpět na českobrodské náměstí. Všichni jsme byli stateční, nikdo z nás to nevzdal. Ono taky vzdát to a zůstat ležet až do příštího ročníku někde v lese, to nestojí za to…! Za statečnost jsme dostali všichni diplom, čaj a perník. Příštího ročníku se zajisté zúčastníme rádi zas!

Sobota 6.září brzo ráno. Dobalujeme krosny. Nic podstatného nezapomenout, ale nevzít si ani gram zbytečností navíc, protože tam, kam se chystáme, se každé kilo navíc zatraceně pronese. Z tohoto důvodu zavrhujeme náhradní boty...chyba, jak se ukáže později.  9:00 prezentace závodních hlídek na zastávce v Českém Šternberku. Napříč hlídkami vládne lehká nervozita a hlasitý smích. Tak nějak tušíme, že nás možná přejde ;) Už teď víme, že nás to nejspíš bude stát krev, pot i slzy. Krátce po deváté hodině – nástup, krátké připomenutí pravidel, rozdává se mapa a vybíhací šifra. 17.ročník akce VPŘED začíná…

Jako každý rok i letos skupina starších skautů a skautek vyrazila po táboře na putování. Naším cílem se tentokrát v půli srpna staly po několika zahraničních akcích tuzemské Bílé Karpaty. Možná i proto (třeba mohl vzniknout dojem, že vandr nebude tak akční jako v Rumunsku nebo na Ukrajině - tam letos obzvlášť) vyrazila východním směrem podstatně menší skupinka čtyř starších skautů a skautek.

Naše trasa vedla z osady Sidonie, ležící kousek od Vlárského průsmyku a známé z dělení Československa (výměna území Sidonie - U Sabotů) s malým odskočením na Slovensko (abychom si aspoň trochu užili ciziny) k hradu Vršatec a dál po státní hranici mezi Českou republikou a Slovenskem na sever přes Lyský průsmyk k Pulčínským skalám a Lidečku.

Prošli jsme rázovitou, drsnou a krásnou krajinou, vystoupali na kopce a na rozhledny, spali v rozestavěném luxusním hotelu i u lidí, kterým za nocleh stačilo „zaplatit“ prací - skoro jako v pohádce. Potkali jsme trampy a zazpívali si s nimi staré trampské písně: jak by taky ne, když oblast Pulčínských skal je kolébkou trampingu na Moravě a ve Slezsku - údajně něco jako Posázaví pro Čechy.

Počasí zřejmě od loňska nezapomnělo a zavedlo takovou hezkou tradici, že alespoň půl vandru musí propršet. To nás však nezlomilo (i když náznaky trudnomyslnosti se v našich řadách vyskytly) a ve zdraví (byť u některých s drobnými střevními obtížemi) jsme po čtyřech dnech dorazili domů.

Vandr byl „fakt hustej“ a mně osobně dobil spoustu energie, nicméně mám pocit, že pro příští roky se možná poohlédneme zase trochu dál, do nějaké cizí země. No, uvidíme...

Oddíl světlušek a vlčat střediska Ing. Ládi Nováka vyrazil, letos nově bez skautů a skautek, na tábor, který se konal v Kácovci poblíž města Kácov.

Stopy koně našeho nového přítele Billa Noface nás dovedly až k tábořišti a pořádné westernové vzrůšo mohlo začít! Hádáte dobře, ocitli jsme se na divokém západě, a ten byl divoký se vším všudy… V duchu celotáborového tématu divokého západu jsme si zahráli i netradiční Člověče, nezlob se!, BANG, rýžovali jsme zlato a vydali se po stopách maskovaného bandity, kterého jsme po řadě škod, které napáchal, konečně polapili.

V programu nechybělo ani např. tradiční vyřezávání lodiček, plnění bobříků a stezek, slavnostní skládání slibu světlušek a vlčat, nebo táborový oheň. Mezi aktivity našeho tábora patřilo mimo jiné i poznávání ostatních skautských středisek, a proto nechyběla návštěva Starého Kolína, diskusní ,,Kecy v kleci“ se sousedními Psohlavci, nebo noční přepad prosečských skautů. Ale to se ví, během tábora jsme se podívali i za těmi „svými“. Formou třídenního výletu jsme došli až pod náš starý dobrý kopec Pohoř, kde jsme část dne strávili se skauty a skautkami z našeho střediska.

Na závěr tábora jsme směnili dlouho střádané táborové peníze u hokynáře, kterému jsme pomohli, za hračky, dárky a laskominy všeho druhu, dostali diplom a zlatou cihličku, a tak si každý odvezl z tábora kromě spousty zajímavých a výjimečných vzpomínek také nějakou hmotnou památku.

V červenci proběhl znovu po roce letní tábor skautů a skautek ze střediska Ing. Ládi Nováka v Českém Brodě. Středisko se na letošní prázdniny nově rozdělilo podle věku a starší děti se již tradičně odebraly na tábořiště Pod kopcem Pohoř.

Již před začátkem prázdnin obdržely děti poštou dopisy s pozvánkou do školy čar a kouzel v Bradavicích, kde před lety studoval i slavný Harry Potter. V den školního vysvědčení se tedy všichni vydali na Příčnou ulici nakoupit školní hábity, kouzelné hůlky a ostatní materiály potřebné ke studiu magie. Ve středu se poté „žáci“ sešli na nástupišti 93/4 a tábor započali třídenním ‚puťákem‘ směrem k tábořišti.

Po příchodu na tábor byly děti rozřazeny do jedné ze čtyř kolejí: Nebelvíru, Zmijozelu, Havraspáru a Mrzimoru a započal boj o školní pohár. Všechny aktivity, kterých se děti za celý tábor účastnily, byly poté ohodnoceny školními body ve formě barevných drahokamů, kterými se každá kolej snažila naplnit své přesýpací hodiny. Aktivity nabraly všech forem od jednoduchých stolních her, stopovaček a hádanek, až po famfrpálový turnaj, hry bez hranic a dokonce i splavování řeky Sázavy. Samozřejmě nechyběl ani výlet do Prasinek, kouzelnické souboje, zkouška NKÚ, kouzelnické šachy, či pravidelné přilétání sov na astronomickou věž s dopisy a časopisem Kouzelnické kratochvíle, ve kterém byly pro děti připraveny příběhy, křížovky a vtipy z kouzelnického světa.

Jednotlivé koleje se vedoucím podařilo velice rovnoměrně rozdělit, a tak byl boj o školní pohár až do samého konce velice napínavý a děti se snažily ze všech sil. Celkové hodnocení, boj o poklad a tedy i školní pohár nakonec s náskokem zaslouženě ukořistil ctižádostivý Zmijozel. Vedoucím, dětem a jejich rodičům děkujeme za krásný tábor a už teď se těšíme na tábor 2015.

V sobotu 31. května se les v Dolánkách opět na jeden jediný den v roce proměnil v místo plné pohádek a překvapení. Konal se totiž PoPoLes, tentokrát již 32. ročník Pochodu Pohádkovým Lesem.

Vchod do lesa byl jako obvykle u Tuchorazské hlásky. Počasí se letos, po loňských záplavových deštích, vydařilo na jedničku, a tak už před dvanáctou hodinou stály u hlásky zástupy dětí a rodičů. A aby se děti ve frontě u startu nenudily, společnost jim dělala banda pirátů s řadou úkolů a disciplín pro zkrácení dlouhé chvíle.

V lese pak děti postupně prošly celkem 16 pohádkových zastavení. Setkaly se tak například s princem a princeznou, motýlem Emanuelem a Makovou panenkou, Rákosníčkem, Bobem a Bobkem i líným Honzou na peci. Machovi a Šebestové pomohly najít kouzelné sluchátko a se sladkou odměnou vyvázly živé a zdravé i z perníkové chaloupky. S Červenou karkulkou se kluci i holky svezli na koloběžkách, Elišce ze mlejna i jejímu čertu a vodníkovi předvedli ukázkové skákání v pytli, u Rumcajse, Manky a jejich Cipíska předvedli, zda dovedou správně poskládat obrázek a nebáli se ani čarodějnic a ochotně se od nich nechali zhoupnout na houpačce. Ti nejodvážnější překonali dokonce i velkou lanovou lávku nad roklí a spoustu nadšených dětí rodiče pro změnu nemohli dostat pryč ze skluzavky. Zdolat lávku přes potok pak dětem ochotně pomohli vodníci. Na závěr děti pomohly Ferdovi mravenci se stavbou nového domečku pro Berušku, a pak už si mohly v cíli oddychnout, opéct buřty, osvěžit se limonádou a kdo se nudil, tomu hodné víly pomohly nafouknout a vytvarovat balónek.

Pohádkový les letos přivítal přes tisíc návštěvníků. Na závěr dne odcházela domů řada vydováděných dětí a unavených, ale snad i spokojených rodičů. Pohádkové postavičky zmizely zpět do své pohádkové říše a znovu se sem vrátí zase za rok. Závěrem bychom chtěli poděkovat všem sponzorům, bez jejichž pomoci by nebylo možné PoPoLes uspořádat.

Stejně jako v minulosti, i letos se naše skautské středisko Ing. Ládi Nováka připojilo ve středu 14. května k celostátní sbírce Květinový den, kterou pořádá nezisková organizace Liga proti rakovině Praha.

Letošní ročník byl zaměřen na programy prevence nádorů plic, zejména pak na podporu programů proti kouření. Obyvatelé a možná i návštěvníci Českého Brodu si letos od našich skautů zakoupili celkem 877 kytiček - květů měsíčku lékařského, symbolu boje proti nádorovým onemocněním, a věnovali tak na konto sbírky celkem 19 757 Kč, za což patří všem velký dík! Zajímá vás, na co jste přispěli? Organizace zajišťuje prevenci nádorových onemocnění a výchovu ke zdravému způsobu života, zlepšuje kvalitu života onkologických pacientů a podporuje onkologický výzkum a přístrojové vybavení onkologických pracovišť

Neméně důležitá je ovšem skutečnost, že současně s kytičkou dostal každý dárce letáček s informacemi o nádorových onemocněních a o tom, jak jim předcházet, což je možná důležitější než samotná kytička. Protože věříme, že touto činností pomáháme dobré věci a protože nás letos účast na Květinovém dnu bavila, počítáme s tím, že i napřesrok se do této sbírky zapojíme.

Tak jsme se opět po roce zúčastnili „chrudimské Akce Vpřed“, dvoudenního orientačního etapového závodu, který vždy závodníky prověří fyzicky i psychicky, a to až na dřeň. Dva dny, kdy vás čeká málo spánku, hodně zajímavých, ale náročných fyzických aktivit a úkolů, a kdy vám hlavu zavaří šifry tak zašifrované, že vyluštit je dokáží jen opravdoví borci.

Do Chrudimi jsme přijeli v pátek 25. dubna a hned jsme se vydali na náměstí, kde již probíhaly přípravy k oslavám 350 let od úmrtí kata Mydláře, který z Chrudimi pocházel.

V sobotu ráno jsme čekali na autobusovém nádraží na autobus, který nás měl dovézt na místo startu 29. ročníku akce Vpřed - do klubu Střelec v Prachovicích. Start byl v 9 hod. a po něm následovala zdlouhavá vybíhací šifra, pro kterou bylo nutné vyplnit 9 kvízů. Asi po 1,5 hodině jsme se dostali ke kýženému výsledku: „Vaše další cesta vede k začátku naučné stezky Kolem prachovického lomu.“ Tam jsme našli první kontrolu a s ní i odhad vzdálenosti.

Poté nás čekalo stoupání kolem lomu, hledání stromu s obrázkem v lese a trochu toho bloudění, které už prostě k akci patří. Když už jsme si mysleli, že jsme u cíle, dozvěděli jsme se na další kontrole, že jsme teprve tak v polovině trati. Dlouhé stoupání ke zřícenině hradu Lichnice nám také na síle nepřidalo a jak padala noc, my jsme se pomalu, ale jistě blížili k cíli. Cílem první etapy byla požární stanice v obci Lipovec, kam jsme dorazili kolem 12 hod. v noci.

Druhý den nás čekalo nemilé překvapení v podobě puchýřů, které se na našich nohách objevily přes noc. To zpomalilo náš postup ve druhé etapě, která opět začínala zapeklitou šifrou. Ta se nám tentokrát nepodařila rozluštit, a tak jsme si museli vzít radílka a vyrazili jsme. Druhá etapa byla o mnoho kratší než první, takže nám cesta uběhla jako voda a před polednem jsme byli v cíli závodu. Následovalo vyhlášení výsledků. Naše hlídka se umístila na celkovém 23. místě. Poté následovala cesta domů, vyspat se, zahojit všechny šrámy, a za rok nás určitě čekejte na startu 30. ročníku!

Rok se s rokem sešel a velikonoční prázdniny jsou tu zas. A tak jsme sbalili saky paky, fidlátka, svých pět švestek i buchty od maminek a ve čtvrtek 17. dubna brzy ráno jsme se sešli na nádraží. Náš cíl – skautský dům v Hostinném. Opět nás vyrazila celá hromada a opět se dala čekat spousta zábavy a zážitků. A protože nám po celých pět dní prázdnin přálo i počasí, nenechaly na sebe zážitky dlouho čekat.

A co nás tedy všechno čekalo a neminulo? Po čtvrtečním ubytování se a procházce po okolí přišel pátek plný her. Hráli jsme v lese, v parku, na hřišti a nakonec jsme se honili za Fantomem i ulicemi Hostinného. V sobotu jsme pak vyrazili na túru. Cílem byla údolní přehradní nádrž s poetickým názvem Les Království. A že tam bylo vážně pohádkově. Pravda, nejdřív jsme si tedy trošku zasprintovali na autobus, ale pak už šlo všechno jako po drátkách. Dokonce za námi přijela i „Šéfova“, ještě teplá sekaná. Ani zpátky se nám nakonec nechtělo.

V neděli přišlo tradiční barvení vajíček a pletení pomlázek. A jak už jsme v tom tím každoročním opakováním zběhlí, šlo nám to od ruky raz dva, a tak zbyl i čas na odpolední polévání. No, dalo se čekat, že to jako obvykle opět nebudou jen kluci, kdo bude zlitý od hlavy až k patě, ale jinak by to snad ani nebyla zábava.

A v pondělí nadešlo nevyhnutelné. Zase ti kluci dokázali vstát neuvěřitelně potichu, dřív než my holky, a zase nás s pomlázkami v rukou překvapili ještě rozespalé v postelích. Takže vlastně dobrá zpráva, nejméně do dalších Velikonoc budeme mladé, zdravé a krásné. Pak už ale rychle zabalit, uklidit chatu, připravit svačiny na cestu, všechno naložit a hurá domů. Tedy, ne že by se nám chtělo, ale nedá se nic dělat, maminky už nás pomalu čekají na nádraží. A že jsme si celé prázdniny skvěle užili, vyrazíme jistojistě znovu i napřesrok.

Skauti a skautky vyrazili na pololetky do Nové Paky.

První den jsme se zabydlovali a jedli a hráli různé hry. Když jsme šli spát, v pokoji se strhla polštářová bitva a celí unavení jsme šli vážně spát. Druhý den jsme vytáhli boby a vyrazili na svah. Po cestě někteří nadšenci sjížděli kopec v lese. Potom se závodilo, kravilo a pokořovalo rekordy v počtu lidí na bobech. Pak někteří šli lyžovat a ti druzí hráli aktivity.

Třetí den jsme šli bruslit a užili si to i naše zadky.

V neděli jsme hráli výbornou hru, kde jsme měnili věci za špendlík. Tyto pololetky byli opravdu fantastické. Kuchyně byla též fantastická.

Za skauty a skautky napsal Šimon