Zápisy z roku 2018

V sobotu 20. 11. se náš skautský oddíl zúčastnil HavranCupu v Kolíně.

HavranCup je florbalový turnaj, který pořádají skauti z Kolína. Na tomto turnaji mohou hrát pouze skauti a skautky, tedy kluci a holky do šestnácti let. Bylo pro nás připraveno dokonce i občerstvení, energii jsme mohli dobít párkem v rohlíku s kečupem nebo s hořčicí a limonádou.

Po řadě náročných soubojů přišlo vyhlašování výsledků. Naše středisko Ing. Ládi Nováka z Českého Brodu se umístilo na prvním místě! Dostali jsme každý svoji vlastní zlatou medaili a jeden veliký zlatý pohár, který jsme si vystavili do klubovny. Vyhlašovala se tam také kategorie nejlepší střelec. Nejlepším střelcem byl hráč z našeho týmu s počtem 21 vstřelených gólů, druhý měl 14 vstřelených gólů a třetí nejlepší střelec byl také z našeho týmu s počtem 9 vstřelených gólů. Našimi soupeři bylo pět týmů, např. Surikaty z Kolína nebo Havráňata z Kolína. Z toho nás porazili jediní, a to Másla z Kostelce nad Černými Lesy, ale ti pak jednou prohráli s Havrany z Kolína, takže rozhodovalo celkové skóre a to jsme měli vyšší my.

Tento turnaj se hrál v hale na Střední průmyslové škole Kolín, v Heverově ulici. Tohoto turnaje se účastníme každý rok a tento rok jsme poprvé vyhráli. Přitom naše podmínky nebyly jednoduché - bylo nás celkem pět, z toho jeden byl v bráně a čtyři hráči na hřišti, tím pádem jsme vůbec nemohli střídat. Ale vydali jsme ze sebe všechno a vyplatilo se – první místo je tentokrát naše. Bylo to super a moc se nám to všem líbilo. Takže příští rok zase hurá na HavranCup.

V sobotu v 16. 11. jsme se světluškami vyrazily na zámek Radim.

Holky se moc těšily, a to i přes to, že už to tam některé znají z minula. Ráno jsme se sešly na nádraží a vyrazily jsem směr Pečky, kde nás vyzvedla Anička, která nám coby domorodkyně dělala celý den průvodkyni.

Z Peček jsme vyrazily do Dobřichova, kde jsme se napojily na naučnou stezku Markomanů. První zastavení bylo na návsi v Dobřichově, kde jsme se dozvěděly, že Markomani byl germánský kmen. Dále jsme pokračovaly ke kostelu Nejsvětější Trojice a dál směr Radim. Po cestě jsme si na Pičhoře daly pořádný oběd a pokochaly se výhledem na Pečky a blízké okolí. Holky pak prolezly markomanskou osadu a pokračovaly jsme dál v cestě k dalším naučným cedulím. Cesta ubíhala velice rychle a díky dobré náladě a krásnému počasí jsme vcukuletu úspěšně dorazily na zámek Radim.

U zámecké brány nás přivítal zámecký pán a stádo zvědavých koz, které holky zaujaly na první pohled. Na nádvoří jsme si daly svačinu a netrpělivě čekaly na prohlídku zámku. Po chvilce si nás vyzvedla paní průvodkyně ve středověkých šatech a vzala nás do zámku. Prohlídku jsme zahájily v dámské ložnici a pokračovaly jsme do reprezentačních místností. Tam jsme dostaly typické zámecké papuče, a to se holkám moc líbilo (kdo už se někdy klouzal po hradních či zámeckých sálech v papučích, ten ví, o čem je řeč). Řekla bych, že po naší návštěvě měli parkety jak nové. Nejvíc se holkám líbilo v pokoji kouzelníka, v kuchyni a v hladomorně, kde průvodci rozhodli, že nás tam nechají - naštěstí si to na poslední chvíli rozmysleli. Návštěvu zámku jsme ukončily krmením místních koz v zámecké zahradě. Pak jsme vyrazily na nádraží.

Po cestě do Brodu nám holky říkaly, co se jim všechno líbilo. Každé se líbilo něco jiného, ale sborově se shodly, že by v zámku bydlet nechtěly, protože je tam zima a je moc velký na uklízení. Po návratu do Brodu jsme šly ještě na hřiště a pak jsme se všechny rozešly domů na teplý čaj.

V páteční odpoledne 25. října se před nádražím sešla hromada lidí ze střediska Ing. Ládi Nováka, od nejmladších světlušek a vlčat přes skauty a skautky až po roverstvo, všichni připraveni a natěšeni na svou každoroční akci - Podzimky.

Když zamávali rodičům, tak se celá skupina čítajíc kolem sedmdesáti človíčků odebrala na nástupiště a nasedla do vlaku, jenž je dovezl až do Kolína, zde přestoupili na spěšňák do Martinic a z něho přeskočili do jiného vlaku a dojeli až do Jablonce nad Jizerou. Tady se dětem dostalo úvodu do tématu letošní výpravy, a tím se pro tentokrát stali ninjové ve starém Japonsku. Následovalo ještě několik posledních kilometrů pěšky a budoucí ninjové našli své útočiště na několik příštích dní – naši oblíbenou faru v Rokytnici. Tam si jen rychle rozložili spaní a odebrali se do říše snů.

V sobotu ráno začalo rozcvičkou a celé dopoledne se hrály venku hry. Odpoledne byly děti rozděleny do týmů a čekal je jejich první výcvik pro ninji, kde chodily ve skupince po stanovištích učily se své první ninja dovednosti. Večer se zahrálo pár her ve společenské místnosti a šlo se na kutě.

V pondělí Ɵ starší dělali jako každoročně věnečky, které se na Dušičky pokládají jako tichá vzpomínka na hroby našich členů na českobrodském hřbitově, a mladší si odběhli hrát na čerstvý vzduch. Odpoledne byla pro týmy připravena stopovačka po šifrách a večer zase tematický film Kung Fu Panda.

Další den všechny čekal celodenní výlet po okolí. Všichni byli šikovní a ušli to, i když je pak možná bolely nožky. Předposlední den hned po snídani vyrazili hrát hru Dědeček měnil, až vyměnil. Začíná se se sirkou, chodíte po okolí a ptáte se lidí, zač by vám to byli ochotni vyměnit, a takhle měníte dál a dál a divili byste se, s jakými poklady hra většinou skončí. Po výtečném obědě vyrazili mladí vycvičení ninjové na finálovou stopovačku po ukradených svitcích jejich pána, který je vycvičil. Za nalezení všechny čekala odměna v podobě hostiny.

Ve středu už čekalo jen balení a úklid rokytnické fary. Cesta domů proběhla poklidně a všichni ninjové se navrátili v pořádku do svých domovů.

Letní prázdniny skončily a se začátkem nového školního roku odstartovala nanovo celá řada našich pravidelných akcí pro děti i pro veřejnost. Jednou z těch podzimních je každoročně Šemberská dvanáctka, outdoorový závod dvojic, které na několikakilometrové trase v lese plní dvanáct různorodých disciplín.

Letošní Šemberka, jak ji nazýváme, se uskutečnila v sobotu 12. října, a startovala tradičně na louce v Dolánkách. Sjeli se závodníci celkem ze 4 skautských středisek – z našeho střediska 07 Ing. Ládi Nováka, sousední českobrodské středisko Psohlavci, vodní skauti Slanečci z Kolína a skauti z Kouřimi. Celkem odstartovalo 54 závodních dvojic a bitva o putovní cenu to byla poměrně vyrovnaná.

Na trase na závodníky čekalo 12 disciplín. 11 tradičních a pravidelně se opakujících, a ta dvanáctá, ta je vždy pro závodníky velkým překvapením. Letošní 38. ročník Šemberské dvanáctky tedy závodníky prověřil ve stavbě stanu, zatloukání hřebíku, vysílání a luštění zprávy v morseově abecedě, šplhu na laně, orientaci mapy a hledání azimutu, řezání a štípání dřeva, rozdělávání ohně a přepalování provázku nad ním, vázání uzlů, hodu granátem, v překonávání překážek skládajících se z přechodu lanové lávky, plížení a překonání takřka nepřekonatelné bariéry, střílení ze vzduchovky a letošní disciplínou „Y“ se stalo skládání plechovek na sebe.

Byť už byl říjen, počasí nám celkem přálo, nezmokli jsme a odpoledne nás prohřálo i sluníčko. Když se k cíli blížily poslední soutěžní dvojice, začali jsme netrpělivě čekat na celkové výsledky. Kromě cen pro vítěze v jednotlivých kategoriích se totiž každý rok vyhlašuje vítězný oddíl, který si odveze putovní cenu pro vítěze, a to už celých 38 let. A protože v loňském roce jsme o putovní pohár o fous přišli a na rok ho předali kamarádům Psohlavcům, byli všichni samozřejmě zvědavi, jestli jej letos vybojujeme zpět. A vybojovali, putovní pohár se pro letošek vrací zase zpátky k nám! Děkujeme všem závodníkům a doufáme, že si to letos pořádně užili.

Máte rádi pohyb v přírodě? Máte sportovního ducha? Luštíte rádi křížovky nebo máte rádi hlavolamy? Jste soutěživí? Chcete si zkusit sáhnout na dno svých sil? Jestli je alespoň jedna Vaše odpověď „ano“, potom je nejvyšší čas vyzkoušet outdoorový závod Akce Vpřed. Letošní 22. ročník, konaný 7. až 8. září, sice nestihnete, věřte ale, že již připravujeme další. Opět v první školní víkend se startem v místě letošního cíle – v Kutné Hoře.

Jestli je Vám více jak 15 let, vytvořte dvou až tříčlenné družstvo, sbalte si batohy na dva dny, obujte kvalitní obuv a dorazte na start. Tam obdržíte zašifrovanou zprávu, která Vám poodkryje další trasu závodu, další zprávu, s dalším úkolem, která Vám poodkryje další trasu závodu. Až se konečně druhý den dostanete do cíle. Stejně jako se to letos povedlo všem 13 družstvům.

Start byl ve Zbraslavicích na náměstí, za nepříjemného deště. První zpráva částečně rozptýlila družstva, takže na druhé kontrole – prak, nebyla taková tlačenice. Pokud si družstvo neví rady se šifrou, pak si zavolá o radu, která je ale stojí 60 trestných minut. Více jak polovina družstev toto okusila na čtvrté kontrole (pouze tři družstva vyluštila všechny zprávy). V prvním dni závodníky dále čekala lanová překážka zvaná „stupačky“, lukostřelba, plavání, vrh nožem, kánoe, šplh s úkolem na laně, uzlování, hod šiškou na přesnost a sem tam nějaký vědomostní test. První družstvo dorazilo do cíle první etapy na hřišti v Malešově v 17.46, poslední v 0.36.

Druhá etapa začala v 7.00. Závodníky zavedla k vodní nádrži Vrchlice, dále do údolí říčky Vrchlice se starými mlýny. Na ty ale moc času nebylo, opět další zašifrované zprávy a plnění úkolů – hod kriketovým míčkem, slaňování ze skály, hod granátem, odhad vzdáleností nebo běh na čas. Cíl byl v Kutné Hoře u bobové dráhy

Vyhrálo družstvo z Rabštejnské Lhoty ve složení David Brothánek, Jaroslav Hrubý, druhé místo obsadili vítězové loňského ročníku z Prahy ve složení Anežka Marková, Vít Henych, Václav Henych a třetí místo (jen o 5 minut zpět) obsadilo družstvo z Úval – Josef Polák, Jan Černohaus a Tomáš Knězek, kterým dýchali notně na záda o MINUTU! čtvrtí Petr Ventluka, Pavel Krbálek a Jaroslav Losenický. Pro představu, mezi prvním a posledním byl rozdíl více jak 24 hodin.

Velký dík patří všem rozhodčím, kteří se na organizaci závodu podíleli, městu Český Brod za důležitou finanční podporu a městu Kutná Hora za vlídné přijetí. Příští rok se těšíme na další zápolení!

Jak se měly na táboře naše holky, to jste se dozvěděli v minulém čísle. A naši kluci?

Záznam deníku vlčáka z chlapeckého tábora 2019.

Den 1:
V neděli 30. 6. jsem přišel na nábor bojových vlčáků Velkého Immortana, kteří měli postavit Immortanův předsunutý tábor u kopce Pohoř. Při příjezdu na určené místo už stálo pár stanů, ale museli jsme dokončit další práce, jako třeba udělat si postele, uklidit, a naši důstojníci dodělávali sprchu a další věci.

Den 2:
Další den nás probudili naši důstojníci, že musíme ven, protože přijíždí Velký Immortan. Přijížděl na pekelné káře a za sebou vláčel podivnou osobu. Později jsme se dozvěděli, že to je vězeň, kterého máme hlídat v našem novém táboře. Kvůli úkolu jsme museli projít základním výcvikem.

Den už ani nevím jaký, jak rychle to utíká:
Při hlídání vězně jsme zjistili, že Immortanovo vládnutí není až tak hezké. Zakázal nám různé zábavné aktivity, aby nás donutil více pracovat. Tak nám náš vězeň pomohl udělat vzpouru a osvobodit tábor od krutovlády Immortana. To jsme zvládli jen díky spojencům, které jsme potkali a získali je na svoji stranu. Jedním z nich byli třeba hasiči z Mančic, kteří nám ukázali svoji techniku, kterou jsme si pak mohli taky zkusit.

Den velké bitvy:
U snídaně jsme se dozvěděli, že na nás táhne Immortan i se svou armádou získat tábor zpátky. Opevnili jsme se proti válečníkům a připravili se na boj. Když přišel Immortan, už jsme na ně čekali, začala dlouhá bitva. Ze začátku to vypadalo, že prohrajeme, ale pak se najednou karta obrátila a zajali jsme s pomocí našeho kámoše vězně Maxe Immortana a s ním i spoustu kořisti. Večer se zahájily velké hody a získali jsme svobodu.

Je nedělní ráno 30. června a na nádraží v Českém Brodě se tvoří obrovská skupina děvčat, které se loučí s rodiči, smějí se s kamarádkami a nadšeně pobíhají kolem. Ptáte se, co se děje? To se skautky a světlušky chystají na tábor (čtete správně, letos jsme jeli kluci a holky zvlášť). Všechny se těšíme.

Po náročné cestě na naše tábořiště Pod kopcem Pohoř, vybalování a zabydlování v tee-pee konečně začíná tábor. A aby to byl tábor jak má být, nesmí chybět celotáborová hra. Páni, naše holky jsou rázem policejní strážnice! A budou pomáhat strážnici Hopkavé vyřešit záhadu v městě zvířat Zootropolis. Když vidíme jejich nadšené obličeje, je nám jasné, že to byla trefa do černého. Celotáborová hra má úspěch. Holky si dělají vlastní uniformy a jsou rozděleny do čtyř týmů podle okresu, ze kterého pochází. Máme mrazivý Tundrákov, nebezpečnou Písečnou poušť, divoký Oceánov a záhadný Deštný prales.

Hned v prvním týdnu nás čeká zajímavý program. Třešničkou na dortu, nebo chcete-li zlatým hřebem týdne, je přednáška od milé paní, která je policistka, věnuje se kynologii a také působí jako psovod záchranář. Říkáte si: ,,Přednáška? To musí být nuda.” Vůbec to nebyla nuda! Dozvěděly jsme se spoustu zajímavých informací a nechyběla ani ukázka v praxi. Po malých skupinkách jsme se poschovávaly po lese a nechaly pejska, aby nás našel. Bylo to opravdu zajímavé a hlavně zábava, která nesmí na táboře chybět. Také hrajeme spoustu her a chodíme na výpravy po šifrách (stopovačky). Týden utekl jako voda a přehoupneme se do druhého.

V tomto týdnu nás čeká dvoudenní výprava. Holky musí dopadnout zločince na zločineckém sněmu! Všechny jsou šikovné a zvládají dalekou cestu. Když už jsme v cíli, děti se rozebíhají a jsou plné energie, ovšem my vedoucí jsme samozřejmě úplně vyřízené. Druhý den ráno opět vyrážíme na cestu, tentokrát už do tábora a po cestě se zastavujeme v muzeu panenek ve Zruči nad Sázavou. Do konce druhého týdne nám zbývá už jen pár dní. Hrajeme hry a podrobujeme všechny podezřelé výslechu. Všechny trápí jediná otázka: ,,Kdo je pachatel?”. Je tu konec druhého týdne a nás čeká závěrečná stopovačka, kde snad chytí me našeho pachatele. Ano! Pachatel je chycen a celé dva týdny ukončí táborový oheň, po kterém naše světlušky odjíždí domů. Ovšem pro skautky tábor nekončí.

Na poslední týden se k nám přidávají kluci skauti a vyrážíme na třídenní výpravu. Trasa vede krásnou přírodou a všichni mají úsměv na tváři. Po návratu máme odpočinkový den, kdy všichni relaxujeme a dáváme odpočinout našim ušlapaným nohám. Bohužel, všechno jednou končí a my po třech týdnech jedeme domů. Loučení je těžké, nikomu se nechce, ale už se začínáme těšit na příští rok.

V sobotu 1.6. se v Dolánkách opět uskutečnil tradiční Pohod Pohádkovým Lesem – PoPoLes, a to již jeho 37. ročník. Letos PoPoLes krásně vyšel přímo na den dětí. Ono nám to vlastně letos vyšlo všechno na jedničku, ale vezměme to postupně.

Pohádkový les byl návštěvníkům otevřen od 12 hodin. Abychom návštěvníkům trochu zpříjemnili čekání ve frontě před startem, tak jsme opět pohádkově obsadili i tento prostor tzv. předstartu. Letos dětem čekání zpestřovali pestrobarevní trolové v podání našich skautek, s nimiž si děti mohly malovat nebo zahrát různé hry. Na startu byli návštěvníci tradičně orazítkováni a hurá do pohádkového lesa. Ten letos obsadilo 15 pohádkových stanovišť. Na každém z nich čekala děti nějaká disciplína a po prokázání své zručnosti, hbitosti, chytrosti nebo odvahy získaly děti odměnu. Hned za startem děti vítali Jů a Hele a děti hbitě proskakovaly roztočeným lanem. V lese pak mohly potkat Sněhurku s trpaslíky, Pata a Mata, červenou Karkulku s vlkem, pohoupat se společně s malou čarodějnicí a havranem Abraxasem, zdolat tradiční lanovou lávku nad roklí s pomocí Krakonoše, Anče, Kuby a hajného, nebo si zavolat z kouzelného sluchátka Macha a Šebestové. Cca. tříkilometrovou terénní trasu procházeli malí i velcí návštěvníci statečně, a tak na ně po zdolání dalších úseků čekala také Frozen a její ledové království, princezna ze mlejna společně s vodníkem i čertíkem, Rumcajs s Mankou a Cipískem, motýl Emanuel a jeho maková panenka a nechyběli ani Křemílek a Vochomůrka se svou pařezovou chaloupkou. V posledním úseku trasy pomáhali účastníkům PoPoLesu překonat cestu přes potok hastrmani. Cestou do cíle nikdo nemohl minout líného Honzu na peci, a toho by děti minout ani nechtěly, jelikož právě u Honzy se letos rozdávaly ty nejkrásnější odměny – huňatí plyšáci, které jsme dostali sponzorským darem od společnosti Billa. V cíli už znavené výletníky vítala Beruška s Ferdou mravencem, kteří dětem rozdávali výtečné buřty, a pak už následovala zasloužený odpočinek, opéct buřta, dát si limonádu, trochu posedět, ulevit unaveným nohám a hurá domů.

Letos nám obzvlášť přálo počasí a ruku v ruce s ním šla i dobrá nálada. Na PoPoLese jsme přivítali celkem 1262 návštěvníků, z toho 657 dětí. I přes vysoký počet návštěvníků ale panovala pohodová atmosféra, lidé se na sebe usmívali, a věřte, to dovede dodat energii i nám pořadatelům a všem notně znaveným pohádkám.

Chtěli bychom poděkovat našim sponzorům, městu Český Brod za podporu, všem našim členům a kamarádům, kteří nám pomohli PoPoLes opětovně uspořádat, a také všem rodičům a dětem, kteří na PoPoLes dorazili a svým přátelským přístupem nás zase nakopli do příprav dalšího ročníku.

V sobotu 27. 4. se uskutečnil po dvou letech opět Svojsíkův závod. To je závod skautů a skautek, který se koná každé dva roky, a jehož vítězové základních kol postupují přes kola krajská až do celorepublikového finále. Základní kolo, kterého jsme se zúčastnili, se konalo přímo v Českém Brodě a tematicky se týkalo husitského období, s Janem Žižkou z Trocnova jsme bojovali proti Zikmundovi. Pořadateli bylo českobrodské středisko Psohlavci, a jelikož počasí skautům a skautkám velmi přálo, přijelo sem z okresu Kolín 16 holčičích hlídek a 9 chlapeckých hlídek.

Hned po startu si pro nás pořadatelé připravili escape game neboli únikovou hru. Celou ji úspěšně vyřešili jen skauti z Českého Brodu ze střediska Ládi Nováka s názvem závodní hlídky Ufo. Taky aby ne, vždyť jsme shodou okolností postřehy potřebné pro únikovku trénovali ani ne měsíc předem na velikonočních prázdninách. Jako druhou disciplínu na nás čekal úkol na naši paměť a hledání ve městě Český Brod. Závodnici museli zjistit například, jak se jmenuje zvon ve zvonici, nebo jaké číslo popisné má cukrárna M+Z Kašovi a řadu dalších. Z parku na náměstí Prokopa Holého nás pořadatelé poslali do Doliny, kde byla disciplína v přepalování provázku. Skauti a skautky si na tomto stanovišti většinou připravili třísky nebo hobliny, aby se oheň vůbec dal rozdělat.

Přesuneme se na konečné disciplíny, které byly rozmístěny tak, že závodníci obkroužili skoro celý Český Brod. Poslední disciplína byla brnkačka hlavně pro vodní skauty, úkol byl totiž přeplout rybník pro tajnou zprávu, a zase zpět. Vyhlášení, které bylo mírně opožděno, nakonec dopadlo dobře i přes mírný déšť. Tento závod ovládli v kategorii skautů obě střediska z Českého Brodu. Vítězi jsme byli my, závodní hlídka Ufo ze střediska Ládi Nováka, Psohlavci hned na druhém místě, a tak Český Brod postupuje v zastoupení dvou hlídek do krajského kola Svojsíkova závodu. A i naše skautky bodovaly, v silné konkurenci 16 závodních hlídek obsadily Máty 6. a Pampelišky 13. místo.

Letos jsme vyrazili s celým střediskem na velikonoční prázdniny do Pardubic. Skautské centrum Vinice jsme navštívili už podruhé, takže nám místní areál ani okolí není cizí a víme, jaké nabízí možnosti.

A tak jsme připravili pro světlušky, vlčata, skautky a skauty nabitý program. Skautky a skauti si zastříleli v laser game a taky si vyzkoušeli řešit záhady a snažit se uprchnout ve vymezeném čase v únikové hře. Všichni společně vyrazili fandit na hokejový zápas na pardubický hokejový stadion. Pro všechny byla také přichystána noční hra a nikdo neunikl ani celodennímu výletu na Kočičí hrádek v zámeckém lesoparku Slatiňany. A krom vyjmenovaných aktivit nás čekala celá řada různých her, sportů a skauty a skautky též trénink v poskytování první pomoci. Počasí nám přálo, užili jsme si pět dní plných sluníčka bez jediné kapky deště. Ale víc o zážitcích z prázdnin asi poví přímo naše děti …

Co se ti na velikonočkách líbilo nejvíc?
Vlčata: Pletení pomlázek. Že jsem si ji mohl uplést sám. A laser game – hrál i Šéf!
Skautky: Nejvíce se nám líbila laser game, úniková hra a hokej. Z laser game si Deniska odnesla modřiny snad úplně všude.
Skauti: Softbal na hřišti před chatou. A taky hokej – chytil jsem puk!!!
Roverky: Horolezecká stěna, softbal a zdravověda. A skvělá atmosféra a fajn lidi.
Světlušky: Bojovka a ti démoni.

A co překvapení v podobě únikovky? Jaké bylo téma tvé únikovky?
Skautky: Téma naší únikovky byla 2. světová válka. Bětka v zapálení dokonce vylomila šuplík (ještě teď se za to omlouvá).
Roverky: Bylo to super. Ale vylekalo mě tam všechno, co se hejbalo.
Skauti: Já byl v laboratoři šílenýho vědce. Museli jsme se dostat ven, než to celé vybouchne.

Kdo vyhrál ten hokejový zápas? A jak jste fandili? A bavilo tě to?
Skautky: Hráli Piráti Chomutov proti Dynamo Pardubice a Chomutov vyhrál 3:0. Fandili jsme s velkým fandovským plakátem. Dokonce nás i zmínili komentátoři během hry.
Vlčata: Líbilo se mi to, chtěl bych jít zase. A fandili jsme s obrovskou plachtou.
Skauti: Bavilo hodněěě.

Podnikli jste taky nějaký výlet?
Skautky: Jeli jsme do Slatiňan na Kočičí hrádek. Pamatujeme si hlavně datla, kterého jsme nikdy tak zblízka neviděly.

Chutnalo ti na velikonočkách?
Světlušky: Jo chutnalo. Na Šéfovu kuchyni nic nemá.
Vlčata: Dobrý to bylo, a nejlepší byla Šéfova legendární sekaná.

A co to procvičování první pomoci, naučili jste se něco nového?
Skautky: Snad jo, a hlavně jsme si zdravovědu procvičily. Chceme být prostě dobré.
Roverky: Určitě, třeba že hlína na bodnutí nepatří.

Ještě něco zajímavého?
Skautky: Konečně jsme si zahrály kvítek. Teď už ho budeme hrát snad všude.
Světlušky: Hráli jsme noční bojovku. Museli jsme jít poslepu od démonů, ale nebáli jsme se.
Roverky: Dělala jsem démona a celou dobu jsem se bála, aby přede mnou kolemjdoucí nezdrhli. A taky hláška dětí: „Jaromír Jágr nehraje fotbal?“ a „V hokeji se dávají branky nebo koše?“
Skauti: Noční bojovka byla super, nebál jsem se a vytvořil jsem si písničku.

Jednoho krásného březnového rána 30. 3. se skupinka světlušek spolu se svými vedoucími vydala do Prahy.

Bezpečně se jim podařilo vlakem dostat až na Masarykovo nádraží. Procházku začaly u Prašné brány, pokračovaly po Královské cestě ke Staroměstskému náměstí , kde si prohlídly Orloj. Dále se vydaly na Karlův most, před ním nastala nutná pauza na záchod a průvod byl připraven šlapat vpřed. Dostaly se dokonce i na Juditinu věž, ze které si vychutnaly doslova nádherný výhled na město.

Další zastávka byla u Pražského hradu, na něj se jukly jen z venku, a pak vyrazily na hlavní bod programu, a ơ m byl Petřín. Tady se holky naobědvaly a vklouzly do zrcadlového bludiště, jež si náramně užily. Následovala projížďka lanovkou dolů, odtamtud tramvají zpět na nádraží. Tady si každá dala kopeček zmrzliny (a některé těch kopečků i víc). Cestou si zahrály pár her, například kolíček, samozřejmě se u toho strašně nasmály. Už zbývalo nasednout do vlaku a hurá domů. V Brodě si na nástupišti zakřičely pokřik a vrátily se zpět k rodičům. Akce se celkově moc povedla, sešly jsme se v hojném počtu, počasí nám přálo a všechny světlušky byly nadšené. A my vedoucí taky, takže nám nic nebrání plánovat další výpravu. Takže na viděnou příště.

Po „zimním spánku“ nám opět začala závodní sezóna. Konkrétně sezóna turistických závodů. O turistických závodech neboli turisťácích, jak je interně nazýváme, jsme už mnohokrát psali, takže pravidelný čtenář už ví, ale přeci jen alespoň krátké vysvětlení pro ty doposud nezasvěcené.

Turistický závod je outdoorový terénní závod (běh) jednotlivců v délce 2 – 6 km rozdělený podle věkových kategorií. Trať je vyznačena fáborky (kromě úseku, který se běží s buzolou podle zadaných azimutů), a je na ní umístěna řada kontrolních stanovišť, které je nutno splnit pokud možno bez chyb a co možná nejrychleji. Za špatně splněné úkoly se závodníkovi přičítají trestné minuty, které se připočítávají k celkovému času na trati.

V sobotu 23. března jsme se v Brodě stali pořadateli II. závodu Středočeského krajského poháru v turistickém závodě. Závod jsme uspořádali v Dolánkách, závodní trať vedla terénem v přilehlých lesích, žádné nudné rovinky, ale hezky pořádně z kopce a do kopce.

Kromě závodníků z Českého Brodu se závodu zúčastnili ještě závodníci z oddílu Skaut Týnec a TOM KČT Kralupy nad Vltavou. Celkem odstartovalo 75 závodníků, a to včetně kategorie těch úplně nejmenších dětí – ty jsme ale do lesa neposlali samotné, v této kategorii jde s dětmi na trať i dospělý doprovod.

Počasí bylo navzdory původní nepěkné předpovědi slunečné a i díky tomu závod probíhal bez sebemenších problémů a nepříjemností. Závodníci, kteří již doběhli do cíle, se mohli vyhřívat na louce na sluníčku, opéct si buřty, zahrát hry, a brzy odpoledne jsme dospěli k vyhlášení vítězů. Na stupních vítězů stanulo celkem i osm účastníků z Českého Brodu. Bronzovou příčku ve svých kategoriích obsadily Barbora Hejduková a Denisa Kratochvílová. Na stříbro ve svých kategoriích dosáhli Kristýna Ševčíková, Alžběta Vodičková a Jan Vašina. A pro zlato si ve svých kategoriích došli na stupně vítězů Nikola Blechová, Petr Roubíček a Jana Machorková.

Celým závodem nás krom pěkného počasí doprovázela i dobrá nálada všech závodníků i organizátorů. V letošní závodní sezóně na nás čekají čtyři závody Českého poháru a věříme, že se naši členové dostanou i na mistrovství České republiky a snad i na Mezinárodní mistrovství (Česko x Slovensko). Držte našim závodníkům palce a třeba vás budeme moci informovat o našich úspěších i v těchto nejvyšších kolech.

Konečně je tu jaro! Letošní zima byla sice fajn, i sněhu jsme si užili spoustu, ale teď už jsme se těšili na první jarní sluníčko. A abychom příchod jara náležitě oslavili, uspořádali jsme na první jarní den tradiční Kuličkiádu. Letos nám přálo i počasí, sluníčko hřálo, a tak jsme se ve středu 20. 3. v odpoledních hodinách sešli v parku i v náležitém jarním ustrojení – holky v sukních, kluci v kraťasech. A nebylo nás málo – park obsypalo celkem 62 hráčů ze všech našich oddílů.

Kdo šel tou dobou kolem parku, se asi divil, co se tam děje, a mnozí se na náš přišli i zblízka podívat. Park se totiž proměnil v hromadu malých „mravenišť“. Rozdělili jsme se do osmi menších skupinek, každá skupinka si vyhloubila svůj důlek, shlukla se kolem něj a začal kuličkový turnaj. Vítězové jednotlivých skupin poté postoupili do finálového boje, ve kterém získali jako odměnu nové kuličky (skleněnky).

A jak se kuličky hrají? Každý hráč má pět svých kuliček. Soutěžící nejprve nahází všech pět svých kuliček ze startovní čáry směrem k důlku. Čára je vzdálena 7,5 metrů, a tak se trefit co nejblíže důlku není vůbec snadné. Po odházení všech kuliček účastníky zápasu se kuličky dopravují do důlku cvrnkáním. Cvrnkáním (cvrnknutím, cvrnkem) se rozumí pohyb pouze jednoho prstu jedné ruky (hráč se smí kuličky dotknout pouze tímto prstem). Hráči se střídají ve hře vždy po jednom cvrnknutí, a to bez ohledu na to, zda kulička zasáhne důlek. Vítězem hry se stává soutěžící, který má všechny své kuličky umístěny v důlku.

Kdo si nepřinesl kuličky vlastní, dostal od nás půjčené, ale většina hráčů si přinesla svoje zásoby. A tak se sešla celá plejáda kuliček; kuličky skleněnky všech možných barev, kuličky duhové, i staré dobré hliněnky. Cvrnkali jsme téměř až do večera. V závěru dne dostal každý hráč za odměnu nějakou sladkost a každé děvče čekalo překvapení – dostaly jsme totiž každá květinu a jako dárek krásné barevné gumičky do vlasů.

A abychom celou dobu nebyli jen shrbení nad kuličkami, zahráli jsme si ke konci i několik oblíbených her. Celé odpoledne nám tak rychle uteklo a rozhodně to byla parádní zábava.

Tak až nás třeba za rok zase potkáte v parku cvrnkat kuličky, nestyďte se a přidejte se k nám, kuličky vám rádi půjčíme.

Na sobotu 23. 2. 2019 jsme si naplánovaly společný den se světluškami. Jelikož byla pro změnu zase pořádná zima, teploměr klesl po dlouhé době hodně hluboko do modrých čísel, vyrazily jsme navlečené jako na hory na procházku do Štolmíře.

Procházka vedla cestou podél topolů, okolo štolmířského hřiště a kostela zpět po asfaltové cestě do Brodu a na náš Podzimek. Tam jsme se rozhodly opéct si letošní první vuřtíky. Žádné velké zdržování a venkovní hraní se díky mrazivým teplotám nekonalo a naše cesta vedla po výborném obědě hned do vyhřáté klubovny na rukodělnou dílničku. U mnoha šálků čaje jsme začaly tvořit květináče ubrouskovou metodou. Tolik pestrých barev a krásných ubrousků už dlouho vidět nebylo. Květináče jsme nejdřív natřely barvami a po zaschnutí na ně začaly lepit různé motivy vystříhané z ubrousků. Některé z nás touto metodou i zkrášlovaly rámečky na fotky. Po úklidu klubovny jsme si zahrály několik her. Myslím, že se naše první letošní setkání vydařilo a rodiče z našich výrobků měli radost.

Pokud ses, pozorný čtenáři, zamyslel nad nadpisem, věz, že ten ypsilon není pravopisná hrubka. Protože posezení ke dni sesterství, které jsme letos uspořádaly ve středu 20. února, byla čistě holčičí akce. Tedy „holčičí“ možná není to správné slovo, nesešly se totiž jen malé holčičky, ale dívčí výběr napříč všemi generacemi, ale vezměme to hezky postupně.

Nejprve tedy vysvětlím, co vlastně ten den sesterství znamená. Jedná se o mezinárodní svátek přátelství, který od roku 1927 slaví skautky a skauti po celém světě, a to vždy 22.2. Toho dne se totiž narodili zakladatel skautingu, sir Robert Baden-Powell (1857) a jeho žena Olave (1889). V ten den se skauti setkávají, přemýšlejí o sobě (i proto se tomuto dni též přezdívá „Den zamyšlení“) a vzájemně si přejí. Svátek má skautům připomínat, že je jich na celém světě hodně a všichni jsou si bratry a sestrami bez ohledu na barvu kůže, národnost či věk.

Ačkoliv se tedy nejedná jen o svátek skautek, ale i skautů, my jsme si letos uspořádaly oslavu čistě holčičí. Sešly jsme se stejně jako vloni v odpoledních hodinách ve společenské místnosti Penzionu Anna. A proč zrovna tam? To proto, aby se tohoto přátelského posezení mohla zúčastnit i ta nejstarší sestra z nás, Marta Macková, která v Anně bydlí, a my jsme za to moc rády. Postupně se sešlo kolem dvaceti sester od mladších skautek přes jejich vedoucí-roverky, až po již dospělé současné i bývalé vedoucí. Program byl pestrý. Celé odpoledne jsme strávily vzájemným povídáním, prolistovaly jsme a zavzpomínaly jsme nad kronikami s fotkami a zápisky z našich skautských akcí z let dávno minulých až po současnost. Taky jsme promítaly fotky a videa ze současných akcí, takže i starší sestry viděly jak se skautuje dnes a jaké akce pro své svěřence pořádáme a jak si je užíváme. K tomu všemu nám Lůca připravila skvělé občerstvení a skvělé dortíky přinesla i sestra Marta, takže si naše chuťové pohárky přišly na své a ani žízní jsme netrpěly. Celé odpoledne jsme strávily v příjemné přátelské atmosféře, generace českobrodských skautek se prolnuly a snad i vzájemně obohatily.

Závěrem bychom chtěly poděkovat Lůce za organizaci této příjemné oslavy a Penzionu Anna za to, že jsme mohly Den sesterství opět uspořádat v jejich prostorech. Doufáme, že se příští rok sejdeme nejméně ve stejném počtu.

Tak jako každý rok, i letos jsme vyrazili se skauty a skautkami na pololetní prázdniny, tentokrát do Dobrušky.

Ve čtvrtek jsme se v půl páté odpoledne sešli na nádraží, kde jsme naložili lyže a boby do auta, a vlakem jsme vyjeli do Dobrušky. Do skautské klubovny, vzdálené asi jeden kilometr od nádraží, jsme dorazili až za tmy. Povečeřeli jsme, vybalili si, zahráli si pár seznamovacích her a šli do hajan.

V pátek brzy ráno jsme se oblékli do oteplováků a vyrazili na zastávku, ze které nám měl jet skibus. Ten ale bohužel nejel, a tak jsme si místo toho udělali procházku po okolí Dobrušky. Cestou jsme hledali vhodný kopec na odpolední bobování. Odpoledne jsme se rozdělili na dvě skupiny. První jela lyžovat a druhá bobovat, i když venku nebylo moc sněhu. Nu a zjisƟ li jsme, že bobování na lisơ je také zábava. I přes únavu a potlučená záda z bobování jsme si večer zahráli naše oblíbené „židle“ a „parlament“.

V sobotu dopoledne jsme vytvořili tří až čtyřčlenné skupinky a vydali se do města, kde jsme vyhledávali zajímavosƟ o Dobrušce a jejích obyvatelích, sháněli informace a foƟ li památky. Zašli jsme i koupit něco na zub na večer. Po obědě bylo vyhlášení vítězů dopolední pátrací hry po Dobrušce. Odpoledne trochu pršelo, ale to nám nezabránilo jít na tamní fotbalové hřiště a hrát hry jako jsou fotbal, „ovečky“ či „evoluce“. Byli jsme celí od bláta, protože sníh už roztál. Večer byl spíše oddychový. Strávili jsme ho koukáním na fi lm a pojídáním popcornu.

V neděli už jsme si jenom zabalili všechny věci, uklidili klubovnu a vyrazili domů. Cesta vlakem uběhla rychle, a tak jsme už za chvíli stáli na nádraží a přebírali boby a lyže. Nakonec jsme se rozloučili a nezbylo nám nic jiného, než se těšit na další akci.