V neděli 14. září se konala první výprava nově založeného oddílu benjamínků skautského střediska Ing. Ládi Nováka v Českém Brodě.
Kdo věřil předpovědím počasí, že "přece odpoledne pršet nemá" velice se spletl... Ale od začátku! Zahájili jsme v parku na Škvárovně – noví benjamínci si zahráli nějaké seznamovací hry a naučili se svůj oddílový pokřik "Cvrk! Cvrčci!". Pak každý našel v trávě svého vlastního cvrčka. Následně děti, rodiče a my, vedoucí vyrazili na vlak směr Poříčany, kde mělo začít naše putování. Na nádraží v Poříčanech jsme si rozdali "klíšťata", což byly kolíčky, které jsme si celou cestu měli nenápadně navzájem připínat na oblečení. Ne všem se dařilo zůstat při tom úkolu v utajení (někteří po klíšťatech přímo toužili a nenechávali je na kamarádech dlouhou "přisátá"). Než jsme ale ušli kousek, přišlo to, co jsme tušili, že nadejde, a čeho jsme se obávali – velký liják. Oblékli jsme pláštěnky, vytáhli deštníky (kdo neměl kapuci, omotal si kolem hlavy tepláky!) a vyrazili jsme dál v rytmu „Prší, prší jen se leje...".
Do Klučova jsme šli po červené turistické značce po tzv. Kudrnáčově cestě – pojmenované na památku archeologa Jaroslava Kudrnáče, který zde objevil středověké slovanské hradiště. Tajuplná atmosféra hradiště byla ideální pozadí k setkání se Strážkyní cvrčků, která rozdělila děti na dva týmy – skupinku Ježčat a Medvíďat (takhle rozdělení budou také na schůzkách – Medvíďata v pondělí a Ježčata v úterý), ve kterých děti musely absolvovat následující úkoly: postavit domeček pro cvrčky, zazpívat písničku, ve které se objevuje určitě slovo (např. louka), přinést Strážkyni krásný kamínek, nebo předvést medvídě a ježka. Po zdárném splnění všech úkolů noví benjamínci vyzvedli poklad, který na ně čekal pod jedním ze šípkových keřů – krásné "Pěšinky", které budou provázet děti v jejich dobrodružství ve skautu.
Mezitím, co Ježčata a Medvíďata plnily úkoly a hledaly poklad, rodiče se dozvěděli základní informace o tom, jak budou probíhat schůzky benjamínků a co děti budou potřebovat. Pak jsme se všichni vydali dolů z kopce a ve veselé náladě urazili poslední kus cesty na nádraží v Klučově. Konečně taky vykouklo sluníčko a do konce jsme mohli vidět duhu!
Na nádraží děti obdržely do Pěšinek nálepku s luční kobylkou. Po návratu do Českého Brodu nás čekal už jenom závěrečný pokřik "Cvrk! Cvrčci!" a unavení, ale šťastní a plní dojmů z prvního společného dobrodružství jsme se vrátili domů.
Martyna „Marty“ Žáková