První kolo letošního krajského poháru v turistických závodech připravil turistický oddíl mládeže KČT Kralupy nad Vltavou. Nedaleká obec Všestudy se stala místem setkání závodníků celého kraje. Více než 70 mladých sportovců změřilo své síly v turistickém závodě.

V sobotu 4. listopadu jsme se v brzkých ranních hodinách sešli s dětmi z našeho střediska na nádraží v Českém Brodě. Vydali jsme se vlakem a poté autobusem do Všestud. Ve vlaku jsme si ještě naposledy zopakovali turistické značky, dřeviny, uzle a jiné další dovednosti , které jsou v závodě prověřovány.

Pro závodníky 1. kola Českého poháru v turistických závodech byly připraveny tři tratě – modře značená pro nejmladší žactvo v délce 2 km, bílá pro mladší a starší žactvo v délce 3 km a červená pro kategorie dorostu a dospělých v délce 4 km.

Podle pravidel Turistického závodu, který je vlastně terénním během po vyznačené trase, je potřeba splnit řadu úkolů: překonání lanové lávky, postavení a složení stanu, odhad vzdálenosti , překážková dráha, azimutový úsek a poznávání turistických a topografických značek a kulturních památek České republiky. Jelikož naše děti tyto znalosti pilně trénují a jsou dobrými běžci, tak nás ani nepřekvapily jejich výsledky, které se dají vyjádřit jedním slovem: vynikající! Celkem se zúčastnilo 12 členů našeho střediska a získali jsme 9 medailí.

Pro děti to ovšem nebyl pouze den plný závodění, ale především her a zábavy s ostatními dětmi, které dobře znají. Naše středisko se těchto závodů účastní již několik let. O tom vypovídají i stále lepší výsledky, kterých dosahujeme. Turistické závody jsou otevřené pro širokou veřejnost, a proto bychom i vás tímto chtěli pozvat na 3. kolo krajského poháru, které bude organizovat naše středisko v Českém Brodě dne 7. dubna 2013.

Závěrem bychom chtěli poděkovat organizátorům KČT Kralupy nad Vltavou za celou přípravu i organizaci závodů.

Tak jako každý rok, i letošní první zářijový víkend pořádalo naše skautské středisko ve spolupráci s organizací TOM  „Akci Vpřed“. Jedná se o závoddvou až tříčlenných družstev v dvouetapovém orientačním postupu krajinou se zátěží tvořenou vlastním vybavením a s plněním všestranných úkolů. Start byl na náměstí v Ratajích nad Sázavou, kde se krátce po deváté hodině začala sjíždět auta plná lidí, k údivu pořadatelů velice zvláštně outdoorově oblečených. No nakonec se ukázalo, že přijeli na svatbu v místním kostele a tak se na startu sešlo pouze 5 soutěžních družstev. Po absolvování krkolomné trasy zahrnující i brodění Sázavy všechny týmy úspěšně došly či doběhly do cíle první etapy, kterým byla nádražní hospoda v Ledečku. Lokál i zahrádka byly ovšem zabrány nádražáky snad z celé republiky, kteří tu k tomu všemu a k naštvání všech opékali prase a nechtěli se rozdělit. Kdo si počká, ten se dočká, říká se a je to pravda! Když odjel poslední Posázavský Pacifik a odvezl s sebou i poslední ajznboňáky, prase obestoupila horda hladových Vpřeďáků a pan Pepa (nakonec to byl pan František) se s námi raději seznámil a rád nám přenechal zbytek vepře. Ráno se startovalo tradičně v 7:00 a druhá etapa byla spíše odpočinková a končila na nádraží v Sázavě. Vítězem se stala dvoučlenná hlídka z Brna, Dora Jirásková a Honza Neckář, gratulujeme! Příští rok se tedy sejdeme na startu v Sázavě a pevně doufáme v hojnější účast závodníků, než byla letos. Během akce nebylo ublíženo žádnému zaměstnanci Českých drah.

Moko

Hned na začátek bych se chtěla omluvit za víc než mírné zpoždění. Termín začátek srpna jsem trošku nezvládla dodržet. Na vině tomu bylo jak množství fotek, tak problém s přesunutím do mého počítače a také nedostatek času. Ale teď už jsou fotky nahrané a tak se na mě můžete přestat zlobit a náležitě si je užít (fotek je přes 500, tak dejte pozor, aby jste rozklikli i druhou stránku). Radši už nebudu nic slibovat, ale když vše půjde dobře, tak vám sem Mazlik brzy (?) nahraje i své fotografie. To bude z fotek asi vše, tak doufám, že vám k připomenutí zážitků z letošního tábora budou stačit:-)

Rok se s rokem sešel a letní tábor Pod kopcem Pohoř je opět tady!!!

V sobotu 7. července vyrazili světlušky, vlčata, skautky a skauti vlakem do Zruče nad Sázavou a odtud pak po svých až do tábořiště, kde na ně čekala první práce. Zatímco se světlušky a vlčata zabydlovaly, museli si skautky a skauti svá tee-pee postavit sami. Po zabydlení mohla konečně vypuknout celotáborová hra. Tu letos mistrně připravil Štych a nesla se v duchu nadcházejícího konce světa. Píše se přeci rok 2012 a jak předpověděl Nostradamus… však víte. Naším úkolem bylo postavit raketu a získat dostatek raketového paliva, abychom se včas přepravili na hvězdu Alfa Centauri a tam začali nový život.

V rámci boje o součástky potřebné pro stavbu rakety a získávání paliva absolvovaly děti řadu dobrodružných cest, podnikly dvou a třídenní pochod s přespáním v lese, hrály různé hry a cvičily své smysly.

Nechyběla ani oblíbená Olympiáda a Hry bez hranic, plné netradičních disciplín. O své samostatnosti nás děti přesvědčily při Dni „D“. Vyzkoušely si také slaňování z mostu a řadu dalších sportů. Domů si odvezly na památku i nějaký ten suvenýr vlastní výroby.

A jak to s námi dopadlo? No samozřejmě se nám podařilo raketu postavit a po náročném boji o poklad zbyl i dostatek paliva, aby raketa se všemi na palubě mohla odstartovat. Její monstrózní odlet jsme oslavili při závěrečném táboráku a těšili se na návštěvní den, který vypukl v sobotu.

Pro rodiče s dětmi byl tradičně připraven odpolední program. Po večerním nástupu jsme se rozloučili se světluškami a vlčaty. Na skauty a skautky ale čekal ještě třetí týden tábora a s ním i tolik očekávané Komando, třídenní boj v okolních lesích o životy a vlajky svých soupeřů. I to ale uteklo jako voda a bylo na čase vydat se domů.

Na závěr poděkujeme všem dětem za prima tábor, vedoucím za jejich péči, kuchařkám za plná bříška a už teď se těšíme na tábor 2013.

Tak už tomu tak bude, že den se dnem se sešel a tábor pro světlušky a vlčata utekl jako voda. Včera v noci již všichni spinkali ve svých postýlkách, někteří smutní, že pro ně už tábor skončil, někteří rádi, že jsou zpátky u maminky. Skauty a skautky čeká na našem tábořišti ještě jeden týden, ale pro nedočkavé jsem nahrála ,,pár" fotek z tábora již nyní. Tak si je neváhejte prohlédnout, ale nenechte si ujít fotografie z Kubikova foťáku, které se tu objeví začátkem srpna. Snad vám zatím moje fotky usnadní čekání.

V sobotu 2. června se les v Dolánkách proměnil na jeden den v kouzelné místo plné všemožných pohádkových bytostí . Konal se totiž jubilejní 30. ročník PoPoLesu, Pochodu Pohádkovým Lesem.

Na „předstartu“ pod Tuchorazskou hláskou čekala na děti už před polednem hromada malých Šmoulů a Šmoulinek. Ti měli připravená různá stanoviště s úkoly, na kterých dětem zpříjemňovali čekání na vstup do Pohádkového lesa. Na startu děti dostaly vstupenku, razítko a pytlík na odpadky, aby po nás v lese nezůstal nepořádek. A pak už to šlo z pohádky do pohádky...

Na děti čekaly tradiční pohádkové bytosti jako Rumcajs, Manka a Cipísek, Pat a Mat, Jů a Hele, Maková panenka s motýlem Emanuelem, krásná princezna s princem, Jeníček, Mařenka a čarodějnice v perníkové chaloupce, princezna ze mlejna s čertem a vodníkem, nebo líný Honza, který se celý den povaloval na peci. Přes lanovou lávku všem pomáhali přelézt Anče, Kuba a hajný. Čarodějnice nechaly děti pohoupat na houpačce, vodníci jim zase pomohli přejít kluzkou kládu přes potok. Letos se mezi nás vydali nově i kovboj Woody a rakeťák Buzz z Toy Story, postavičky z Letopisů Narnie a nejvíce úspěchu sklidila ovečka Shawn, která si s sebou přivedla dvě skutečné ovečky.

Na každém stanovišti děti čekal nějaký úkol a za jeho splnění dostaly drobnou sladkost. Pohádkový les uzavíral Ferda mravenec s krásnou Beruškou a malým mravenečkem, který dětem po absolvování náročné trasy Rozdával buřty.

Pak už si mohly děti i jejich rodiče konečně oddechnout, osvěžit se, opéct si buřty, a kdo měl ještě sílu, mohl si zastřílet ze vzduchovky. Letošní PoPoLes navštívilo přes 1400 malých i velkých návštěvníků a protože nám přálo i počasí, věříme, že si všichni tento den pořádně užili.

Na závěr děkujeme našim sponzorům i všem návštěvníkům a už teď Vás srdečně zveme na 31. ročník PoPoLesu.

Sobotní ráno většinu z nás odradilo, ale my, kteří jsme se nenechali odradit deštěm, jsme získali spoustu nových zkušeností a já osobně jsem si to hodně užil.
Když jsme dorazili na místo, počasí nevypadalo o moc líp než v Brodě, ale za pár minut dokonce na chvilku vykouklo slunko. Po základní instruktáži Kolouch uvázal lana a první z nás se začali spouštět dolů. Zespoda to tak zle nevypadalo, jenže když jste se podívali přes okraj, tak to bylo něco jinšího. Naštěstí jde jen o první dojem a po překonání nejhoršího úseku (což je okraj) zjistíte: „Jéé, to je sranda“. Tak jsme se všichni výborně bavili. Někteří na chvíli vyměnili slaňovací kyblík za osmu a já vzpomínám na Honzův výraz, když slanil do bezu („Kde to jsem?“). Při pauze na občerstvení nás Kolouch ještě seznámil s dalšími horolezeckými uzly a se starou slaňovací technikou, která se Danovi moc nepovedla („Auuuu.“). Pak už jsme naskákali do aut a valili domů. Kdo tam nebyl, může litovat.

Brouk (člen našeho oddílu skautů)

V sobotu 12. května se v Kolíně konalo okresní kolo Závodu světlušek a vlčat. Hlídky z jednotlivých středisek kolínského okresu si zde vyzkoušely řadu prakti ckých úkolů, které se tematicky vinuly kolem putování A.B. Svojsíka a jeho oddílu na první skautský tábor. Cestou tak děti poznávaly rostliny, prokazovaly svou znalost zdravovědy a první pomoci, řešily problémové situace, lušti ly šifry, vyplňovaly přihlášku na tábor, poznávaly osobnosti z české historie, prokazovaly svou fyzickou zdatnost, hledaly odjezdy vlaků a plnily řadu dalších a dalších praktických úkolů.

Za naše středisko se závodu zúčastnila jedna hlídka světlušek a jedna hlídka vlčat. Obě hlídky v závodu prokázaly dobré znalosti a dovednosti a ukázaly, že by si s těmito situacemi v životě poradily bez problémů.

Světlušky se dokonce umístily na druhém místě, a tak postoupily do krajského kola. To se konalo v sobotu 9. června v Nymburce a na naše holky tam čekala konkurence v podobě nejúspěšnější ch hlídek z půlky celého Středočeského kraje.

Opět je čekala celá řada disciplín zaměřených na praktické řešení různých situací, se kterými se mohou v životě setkat. Děti poskytovaly první pomoc, volaly záchrannou službu, řešily, co dělat, kdyby se ztratily v lese, trénovaly svou paměť při Kimovce, určovaly na mapě světové strany, balily zavazadlo na cestu, krájely chleba a loupaly mrkev a další a další.

V krajském kole obsadily naše světlušky krásné 7. místo se ztrátou pouhých sedmi bodů na 1. místo (ztráta 7 bodů z celkových 125). K tomuto skvělému výkonu jim moc a moc gratulujeme!

Jak je již tradicí, pálili světlušky a vlčata čarodějnici v klubovně na Podzimku.

Tam na ně v podvečer 30.4. nejdříve čekal nelehký úkol. Zlý čaroděj Gargantuel nám totiž ukradl chleba, hořčici i kečup, zkrátka všechny dobré přísady k opečeným buřtům. Po sobě nechal jen zprávu v šifrované obrázkové řeči a jednotlivá kódovaná písmenka poschovával po celé zahradě. Jenže naše děti jsou šikovné, všechna písmenka posbíraly, zprávu vyluštily a všechny ingredience byly zakrátko zpět v klubovně.
Pak následovala tradiční jízda zručnosti na koštěti, kde děti předvedly své letecké dovednosti a získaly za to letecký průkaz na koště, a to v kategoriích od bezmotorových košťat pro jednoho pasažéra až po nadzvuková košťata a vysavače. Opět tak vznikla řada fotek s originálními pózami na košťatech, které si můžete prohlédnout ve fotogalerii. A pak už přišel čas zapálit oheň i s čarodějnicí. Na ohni jsme si opekli buřty a pořádně si na nich pochutnali. Se soumrakem jsme si stihli ještě zahrát pár her. Celý večer pak ukončil „zlý Jack, co měl hrozný vztek“, nikoho z nás ale naštěstí nesežral a i když se dětem ještě moc nechtělo, bylo na čase jít domů. A už teď se těšíme na příští oslavu čarodějnic :)

V sobotu 21. dubna brzy ráno vyrážíme do Slatiňan na start již 27. ročníku Akce Vpřed. Kdo by náhodou nevěděl, tomu připomenu, že Akce Vpřed je závod dvou až tříčlenných družstev, na kterém během víkendu ujdete s velkým batohem přes 30 km a cestu k další kontrole si musíte vyluštit.

V 10 hodin je odstartován závod, a protože je lichý ročník, tak začíná oblíbeným běháním po městě. Během hodiny a půl jsme z různých pomníčků, nápisů a tabulí opsali přes 50 písmenek, která tvořila první zprávu. Vybíhačku máme tedy za sebou a rychle se přesunujeme (ano, ještě běháme) do zámeckého parku k rybníčku, kde pro výpočet azimutu na další kontrolu zužitkujeme opsané počty různých letopočtů, počtů oken, zubů koňů nebo šroubů. A právě ty šrouby se pořadatelům letos bohužel nepodařilo správně spočítat, takže všechny hlídky bloudí dlouhé desítky minut, než nás pořadatelé přes mobilní telefony navedou na kontrolu č. 3 - odhady vzdálenosti.

Tento rok se skautský šátkový den řídil mottem „Bez šátku mě na Skautský den století 24. dubna 2012 nikdo neuvidí!“

Na ulici, ve škole, v práci, na nákupech, v klubovně. Pěšky, na kole, na pramici, v tramvaji i ve vlaku. U přijímaček nebo maturity. Kdekoli a jakkoli, ale s šátkem!

Jak můžete vidět ve fotogalerii, i na našem gymnáziu v Českém Brodě jsme se tímto mottem řídili. 

Na Skautský den století vyrazíme do ulic, škol i zaměstnání se skautskými šátky na krku. Budou nás desetitisíce! Jednou za 100 let!

Junák vyhlásil na vyvrcholení oslav 100 let českého skautingu, na „Skautský den století“ 24. dubna 2012, celostátní „Skautský šátkový den“. K účasti na něm jsou zváni všichni členové a členky Junáka všech generací. Tisíce skautek a skautů se šátky v jeden den ukážou, jak velkou máme radost, že můžeme slavit sté (!) narozeniny českého skautingu. A i když se v ten den všichni nepotkáme, díky propojení „Skautským šátkovým dnem“ budeme slavit společně!

Skautský šátkový den se koná pod mottem „Bez šátku mě na Skautský den století 24. dubna 2012 nikdo neuvidí!“

Skautský šátkový den se koná v celé České republice. Na ulici, ve škole, v práci, na nákupech, v klubovně. Pěšky, na kole, na pramici, v tramvaji i ve vlaku. U přijímaček nebo maturity. Kdekoli a jakkoli, ale se šátkem! (A samozřejmě, kdo chce oslavit skautské narozeniny ne v šátku, ale rovnou v kroji, do toho!)

Rok se s rokem sešel a za týden je opět Akce Vpřed. Akce, kterou pořádají naši kamarádi z Chrudimi, a která je určena pro účastníky starší 15 let. A tak i letos vyráží pár roverů a vedoucích něco si na srub natrénovat...

V sobotu dopoledne přijíždí první účastníci a hned začínají zkoušky následujících disciplín: hod granátem, střelba ze vzduchovky, vrhací nože a letošní novinka - "flusačka" se špendlíky. Odpoledne přivážím na srub loďku a pádla, a tak vyrážíme do Čenovic. Rybníček byl sice v rekonstrukci (nebo už spíš po rekonstrukci?), ale alespoň trochu vody na základní natrénování fíglů tam bylo. Samozřejmě, že nám jen loďka nestačila, a tak jsme vytáhli ze břehu i vor a Vojta ho chvilku vyzkoušel. Večer oblíbená skautská strava - špagety, první letošní posezení u ohýnku a samozřejmě kytara.

V neděli nám již počasí bohužel neumožnilo mnoho venkovních disciplín, proto volíme disciplínu pod střechou - lezení po laně zavěšeném na srubu. Ale ne ledajaké lezení - pomáhali jsme si takovými speciálními pomocníky (však uvidíte na fotkách).

Tak nám držte příští víkend palce a příští rok se nebojte přidat!

Lumír

...a jsme všichni zase o něco krásnější. Tentokrát však trošku netradičně, ale vezmeme to všechno hezky popořadě.

Letošní velikonoční prázdniny vyšly na datum 5. - 9. dubna. Ve čtvrtek jsme se tedy sešli všichni na nádraží, tentokrát se dokonce nejednalo ani o žádnou nekřesťansky brzkou ranní hodinu. V 8 hodin už jsme všichni uháněli vláčkem směrem Hostinné. Naší základnou se na prázdniny stal skautský dům v Hostinném, do kterého jsme dorazili něco málo po poledni. Rychle jsme se ubytovali a vyrazili na obhlídku okolí. Moc daleko jsme ale nedošli, protože jsme si cestu zpříjemňovali hrou na bombu, medvěda a švába, která způsobila, že jsme se věčně váleli po zemi a kryli se před bombou nebo napodobovali švába, či lezly na strom, abychom unikli medvědovi. V lese jsme pak zahráli pár her a vrátili se na večeři zpátky do chaty. Kuchyně se ujal Šéf a jeho ,,knedlo, vepřo, zelo" bylo stejně dobré jako od maminky. Po večeři následoval již tradiční večerní program, zapěli jsme písně, zahráli hry a šli na kutě.

Po náročné přípravě skautů na boulderu v Praze, jsme tentokrát trošku přidali na metrech a v neděli 25. března jsme vyrazili na stěnu v Brodě.

Tentokrát však nemohu říci, že by byla hojná účast. Počet vedoucích výrazně předčil počet skautů a skautky se radši ani neukázaly. Asi je slunečné počasí zlákalo na něco jiného, což naprosto chápu. Dalším zádrhelem byl posun času. Věřím tomu, že jsem nebyla jediná, kdo nevěděl, že se čas posouval už dnes v noci. Naštěstí to můj budík zvládl sám, a tak jsem na sraz dorazila včas. Nakonec nás tedy bylo pouze 8, alespoň jsme si navzájem nepřekáželi. 

Jirka Slavík skauty zasvětil do způsobu jištění a mohli jsme začít. Skauti byli akorát 3 (Šíša, Forest a Fiskí), jeden vždy lezl a zbylí dva ho jistili. Všem se nám několikrát povedlo dosáhnout vrcholového chytu, a tak jsme mohli odcházet s dobrým pocitem. 

Takže příště snad v hojnějším počtu, třeba zase přidáme pár metrů na nějaké pražské stěně. (A nebo budeme ještě chvíli trénovat v Brodě, a pak jim to v Praze natřem;-)

Lezeckému dopoledni zdar! Káťa

Byla pozdní zimní sobota měsíce března, den desátý. My, skauti z velkoměsta (Český Brod), jsme se vydali zdolávat závratné (max. třímetrové) výšky do kruté, nespoutané divočiny (Praha). Jsme však bojem (hrami) zocelení, na vše připravení muži, a tudíž pro nás taková výzva nepředstavuje nic nemožného. Je to téměř jako procházka po Praze a následné navštívení boulderingového centra (nízké horolezecké stěny).

Vlastně přesně to.

Ale i tak jsme si pěkně protáhli svaly a parádně si to užili (fotky z akce).

Jarin

V sobotu 25. února vyrazila skupinka skautek, světlušek, skautů a vlčat do aquaparku v Kolíně. Vybaveni nejnutnějšími potřebami, jako jsou plavky a ručník, jsme si pořádně zaplavali, zahráli různé vodní i podvodní hry a na závěr se zahřáli v cukrárně.

Neděle má být sice dnem nic nedělání, ale my jsme nelenili a celé středisko vyrazilo bruslit. Původní plán se trošku změnil, a tak jsme místo Podviňáku, který je rozjezděný od aut, vyrazili na rybník u Liblic (Chodotínský rybník?). Mrzlo až praštilo a tak jak mě hnal mráz domů, ještě než jsem stačila rozmrznout, připravila jsem pro vás fotky. Můžete si prohlédnout náš hokejový zápas či bruslařskou dráhu.

Na letošní pololetní prázdniny nás nečekala žádná pěkná předpověď počasí. Přesto jsme však dodrželi tradici a ve čtvrtek 2. února jsme se po škole sešli na nádraží. Obtěžkáni krosnami plnými zimních věcí,  připraveni čelit 20° mrazům, nás vlak dovezl na místo konání - do Nové Paky. Ubytováni jsme byli v tamějším Domě dětí a mládeže a musím říct, že jim máme opravdu co závidět! Zabydleli jsme se, zahráli pár her a uložili jsme se ke spánku, abychom měli dost sil na zítra.

Naši náladu nám ráno zlepšilo sluníčko v oknech. Vydali jsme se obhlédnout Novou Paku a navštívit místní muzeum. K naší smůle zapomněli na internetových stránkách uvést, že otevírací doba platí pouze pro léto. I u druhého muzea jsme ze stejného důvodu pohořeli, a tak jsme se alespoň ohřáli v cukrárně. Krátký pobyt v mrazu našim zmrzlým tvářím bohatě stačil, a tak jsme se vrátili zpět na ubytovnu. Odpoledne se odvážnější z nás vydali lyžovat. Já jsem k nim ale nepatřila, a tak se na zážitky musíte zeptat svých dětí. Z toho co jsem od nich slyšela já, se jim to moc líbilo, snad při tom zapomněli i na zimu. Mezitím jsme si my, zmrzlíci, zahráli Citadelu a vylepšili naše taneční schopnosti v soutěži na taneční podložce. Večer jsme zapěli pár písní, za což Lišákovi a jeho kytaře velmi děkujeme;-)

V sobotu 18. února jsme přijali pozvání skautů ze Starého Kolína a vyrazili na maškarní bál. V místním kulturním domě už čekali pořadatelé převlečení za klauny a spousta pohádkových bytostí . Tak už jen převléknout do masek a pohádkový rej může začít… Zúčastnili jsme se všech možných soutěží, pořádně jsme se vytancovali, vyhráli řadu cen, zkrátka jsme si to užili.