Prosinec je měsíc spíše indoorových akcí a především vánočních a mikulášských besídek všech našich oddílů. Naše oddíly skautek a skautů to letos ale udělaly trochu jinak…

V sobotu 7. prosince uspořádalo vedení skautek a skautů mikulášskou výpravu. Nebyla to žádná tradiční mikulášská besídka, jak by si čtenář mohl představovat, nenavštívil je čert s andělem a Mikulášem, nerecitovaly se básničky a nerozdávalo se uhlí, čokoláda ani mandarinky. Skauti a skautky totiž strávili celý tento mikulášský víkend aktivně a z velké části venku pod širým nebem. Tato mikulášská akce odstartovala v sobotu na Chanosce, kde si celá banda zahrála hromadu her včetně klasických her jako na babu či na schovku, a skauti potrénovali své fyzické dovednosti a s vedoucími si zalezli na lezecké stěně. Následoval hromadný přesun – Kobliha, jejíž účast byla velkým překvapením, celou skupinu převezla z Brodu do ekocentra Vrátkov. V ekocentru se našich skautek a skautů ujal schopný a sympatický průvodce Kuba a provedl je lesem. Povyprávěl jim o vánočních tradicích a ukázal jim zblízka zimní les. Na stromky v lese pak kluci a holky rozvěsili vánoční slaměné ozdobičky. Pak si všichni opekli buřty a z větviček vytvořili ozdobu stromů. Na místě v lese, které nám Kuba ukázal, zapálili svíčku za zesnulé a zavzpomínali na ně. 10 skautek a skautů plus jejich vedoucí pak ze soboty na neděli přespali na Chanosce až do neděle, kde pak dopoledne víkendovou „besídku“ zakončili a pokračovali každý domů.

Tenhle zapis je psán o 3 měsíce později než byla akce uskutečněna

Dne 24.11 jsem sešli na nádraží v Českém Brodě v počtu 15 vlčat a 4 roverů, společně vyrazili na království železnic, které je umístěno v Praze kousek od metra Anděl. Po cestě jsme jeli metrem, kterým bylo docela zážitek v takové počtu jet. Rychle jsem dojeli k cíli, což je z venku docela nenápadné muzeum modelů železnic. Po rozdělení a koupi jízdenek jsem vešli do muzeu do šatnu jsem měli z kosti staré metra, které jezdilo dříve v Praze než byly něktěří vedoucí na světě. Vyzkoušeli jsem veškeré interaktivní prvky , které tam byly metro , autobus , tramvaj s otevíracími dveřmi z kabiny řidiče. Pak jsem si prošli model železnice ČR, které bylo na jednotlivé kraje, byly tam tak malé zajímavosti jako výlet turistů. V muzeu jsme strávili většinu dne . Pak jsem se rozhodli projít z Anděla na Masarykovo nádraží odkud jsme jeli domů. Výprava se nám moc líbila.

Prosinec je měsíc spíše indoorových akcí a především vánočních a mikulášských besídek všech našich oddílů. Naše oddíly skautek a skautů to letos ale udělaly trochu jinak…

V sobotu 7. prosince uspořádalo vedení skautek a skautů mikulášskou výpravu. Nebyla to žádná tradiční mikulášská besídka, jak by si čtenář mohl představovat, nenavštívil je čert s andělem a Mikulášem, nerecitovaly se básničky a nerozdávalo se uhlí, čokoláda ani mandarinky. Skauti a skautky totiž strávili celý tento mikulášský víkend aktivně a z velké části venku pod širým nebem.

Mikulášská akce odstartovala v sobotu na Chanosce, kde si celá banda zahrála hromadu her včetně klasických jako na babu či na schovku, a skauti potrénovali své fyzické dovednosti a s vedoucími si zalezli na lezecké stěně. Následoval hromadný přesun – Kobliha, jejíž účast byla velkým překvapením, celou skupinu převezla z Brodu do ekocentra Vrátkov. V ekocentru se našich skautek a skautů ujal schopný a sympatický průvodce Kuba a provedl je lesem. Povyprávěl jim o vánočních tradicích a ukázal jim zblízka zimní les. Na stromky v lese pak kluci a holky rozvěsili vánoční slaměné ozdobičky. Pak si všichni opekli buřty a z větviček vytvořili ozdobu stromů. Na místě v lese, které nám Kuba ukázal, zapálili svíčku za zesnulé a zavzpomínali na ně. Deset skautek a skautů a jejich vedoucí pak ze soboty na neděli přespali na Chanosce, kdy pak dopoledne víkendovou „besídku“ zakončili a pokračovali každý domů.

Sobotní ráno 14. prosince se naše světlušky a vlčata sešly na českobrodském nádraží. Všichni společně s vedoucími odjeli vlakem do Poříčan, odkud je pak čekala pěší cesta zpět do Brodu do naší skautské klubovny.

Po chvíli chůze jsme se na kopci zastavili a udělali první přestávku. Poté, co jsme dojedli svačinu, vyrazili jsme dál na cestu. U klučovských vinic jsme si zahráli dračí ocásky. To je taková hra, kdy se hráči rozdělí do několika skupin a každá skupina je spojená v hada. Každý had má svůj ocas s šátkem, a taky svou hlavu, která má za úkol chytat ocas (šátek) ostatních hadů, a je u toho vždycky velká legrace. Když jsme se dostatečně vyřádili, vyrazili jsme dál na cestu k poslední zastávce za Klučovem. Tam jsme vyrobili vánoční stromeček pro zvířátka. Stromek jsme ozdobili „ozdobičkami“, které si děti přinesly z domova - mrkvičkami, jablíčky a lojem pro ptáčky. Na konci cesty nás pak čekala roztopená klubovna. Tam jsme se zahřáli čajem, zahráli si ještě několik her, a pak už konečně přišlo na řadu rozdávání vánočních dárků. Ty si světlušky a vlčata vyrobily na schůzkách navzájem. Vlčata vyráběla pro holky kytičky z drátků a světlušky pro vlčata udělaly stojánky na tužky. Dárky udělaly všem velkou radost. Po jejich rozdání jsme si přeci jen zahráli ještě několik her na závěr a s dobrou vánoční náladou se vydali do svých domovů.

“Vítejte, noví agenti. Jsme rádi, že jste se k nám přidali. Těchto pár dnů bude náročných, ale myslím, že jste všichni schopni výcvik zvládnout a na konci se s vámi budeme loučit jako s pravými agenty, kteří nám pomohou posílit vztahy mezi lidmi a mimozemskými rasami…” Těmito slovy započal náš podzimkový výcvik nových členů Mužů v černém.

V pátek po příjezdu jsme si pouze vybalili a zabydlili se, ale hned v sobotu ráno už byla akce v plném proudu. Dopoledne jsme se vydali prozkoumávat okolí naší základny v Mostě. Cílem bylo u místních obyvatel postupně vyměnit dřevěnou vidličku za co nejzajímavější artefakt. Naše mise byla úspěšná a všechny týmy se vrátily se znamenitým úlovkem. Odpoledne jsme cestovali časem a snažili se předejít nadvládě robotů, tak jak se to stalo v románu RUR od Karla Čapka.

Neděle byla více odpočinková a tvořivá, vyrábělo se maskování proti mimozemšťanům. Největší výprava přišla v pondělí, vypravili jsme se totiž do chomutovské zoo. Celý den jsme strávili mezi zvířátky a opravdu si to užili.

Úterý začalo zvláštně. Vedoucí jako kdyby najednou přišli z jiné planety a nevěděli co a jak. Tak si naši mladí agenti v zácviku museli zařídit program sami. Až večerní bojovka vše vysvětlila. Naši základnu totiž okupovali mimozemšťané vydávající se za vedoucí. Aby se jich zbavili, museli pod rouškou tmy vniknout na jejich území a složit tajné obrazce, díky kterým je zneškodnili. I touto finální zkouškou všichni prošli, a tak se stali plnohodnotnými členy Mužů v černém.

Podzimní prázdniny nám všem (nejen) díky nabitému programu utekly rychlostí blesku. Než jsme se rozkoukali, hra byla dohrána a jeli jsme domů. Ale není proč smutnit, další oddílové i střediskové akce brzy čekají a stejně tak se můžeme těšit na příští rok na další podzimky.

V pátek 10 skautů a skautek vyrazila na výpravu do Brna. Sobotu jsme započali nákupem surovin na oběd a večeři. Následně jsme si zahráli spoustu zábavných her a první skupinka se vrhla na vaření oběda, který se jim velmi povedl. Odpoledne nás čekala procházka, která vzhledem k prodlouženému poledňáku skončila po tmě. Někteří (Hugo) této situace využili a lekali ostatní. Večer druhou skupinku dětí čekalo vaření večeře. Po večeři nám Pakůň řekl něco o 17.11. a splnili jsme si kvíz o Brně. V neděli jsme vstali brzy, abychom mohli vyrazit na dopolední procházku Brnem, kromě brněnského orloje jsme viděli sochu prokurátora, Zelný trh, „Maliňák“ s žárovkami a spoustu dalšího. Bohužel jsme nestihli hrad Špilberk, a tak se budeme muset někdy vrátit.

Ohlasy dětí:

Jak se ti líbilo vaření?

Anonym: Bylo mega suprový.

Anonym: Excelent.

Jak se ti líbila procházka?

Anonym: Byla fajn.

Anonym: Líbila se mi, hlavně ten západ slunce.

Anonym: Byla hezká, ale byla mi zima.

Anonym: Celkem ušla.

Jak sis užil/a cestu vlakem?

Anonym: Byla sranda, hodně jsem se nasmála, takže se mi to líbilo.

Anonym: Skvělý, akorát jsme se mačkali.

Jel/a bys znovu?

Anonym: Rozhodně!

Nedělní turistické závody (1. závod Středočeského poháru) v Týnci nad Sázavou se nesly ve znamení přátelství a nadšení všech účastníků. Přestože soutěž obvykle probíhá v sobotu, letos jsme se sešli v Týnci až v neděli, což nám poskytlo celou sobotu na přípravu, trénink a poznávání okolní přírody. Společně jsme přespali v klubovně v Kamenici, kde se trénovalo, hrály se hry a objevovala se místní příroda.

V klubovně jsme se zaměřili na procvičování uzlů, rozpoznávání turistických značek, hradů a zámků. Sobotu jsme využili také k procházkám, během nichž jsme se věnovali poznávání dřevin a orientaci v terénu podle azimutů, což nám dodalo jistotu a klid na závodní den. Do samotného závodu nás v neděli nastoupilo celkem osm.

V kategorii dětí s doprovodem se vyznamenala Sofie Plánička, která vybojovala zlatou medaili. Její sestra Olivie skončila na krásném sedmém místě, a i když to na medaili nestačilo, předvedla skvělý výkon. Florián Plánička byl na cestě k vynikajícímu třetímu místu, avšak kvůli chybnému poslednímu azimutu musel být diskvalifikován. To nás všechny zamrzelo, protože ukázal, že má na medailové umístění. Příště už ho bedna a medaile bezpochyby nemine.

Mezi staršími dorostenkami náš oddíl Junák Český Brod opět předvedl svou kvalitu a obsadil všechny tři první příčky. Na zlatém stupínku se umístila Ema Hrušková následovaná Nikolou Blechovou a Denisou Kratochvílovou. Tento úspěch je pro nás obrovským povzbuzením do dalších soutěží

Nedělní závod byl nejen příležitostí k porovnání sil, ale i k přátelskému setkání a sdílení radosti z přírody a týmové spolupráce. Doufáme, že se v příštím roce opět vrátíme s nadšením a v plné síle a znovu se postavíme na start s cílem pokořit další výzvy, které nám příroda i závod přinesou.

Letošní závod Šemberská 12 vyšla příznačně na 12. říjen.

Ale nenechte se zmást, dvanáctka v názvu není kvůli termínu konání, nýbrž proto, že dvojice závodníků v ní soutěží ve 12 různorodých zálesáckých disciplínách. Od stavění přístřešku přes uzlování, šplh, po řezání, štípání dřeva a přepalování provázku.

Bylo na místě mít soutěžního ducha, jelikož tohoto již 42. ročníku se zúčastnilo prakticky stejné množství závodních dvojic. A to hned ze 4 různých skautských středisek z našeho okresu. Na čtyřkilometrové trase tak bylo poměrně rušno, ale vše se zvládlo bez větších obtíží, a navíc za krásného slunečného počasí.

Putovní cenu Kormorána nakonec obhájilo naše středisko Ing. Ládi Nováka. Tak doufáme, že se nám v příštím roce postaví ještě více závodníků z dalších středisek, ať je to pěkně napínavé od začátku až do konce!

Velké díky patří hlavním organizátorům závodu – Jirkovi „Mokovi“, Honzovi J. a Matějovi T. – stejně tak všem rozhodčím, kteří tento závod pomohli připravit a uskutečnit.

Příští rok se na vás těšíme 11. října 2025 na stejném místě s, doufáme, stejným nasazením a chutí vyhrát!

Den 1 - Úterý 17.9.

Ráno v 8:30 vyrážíme z Kounic, v autě sedí Anička, Aply a já se svým švagrem Petrem. Auto máme narvané tak, že každé místečko je využito pro přepravu pomoci. Vezeme vodu, pečivo, dezinfekční prostředky, oblečení a hračky.

Do Žulové přijíždíme před dvanáctou hodinou, cesta přes Polsko proběhla překvapivě bez problému (i přes záplavy v Klodzku a okolí). Žulová není nejhůře zasaženou obcí, ale škody zde jsou i tak veliké. Některé domy jsou na odpis (chybějící stěny), jiné výrazně zasaženy (praskliny ve zdech), prakticky všechny ležící u potoka Vidnávka či Stříbrného potoka (na jejichž soutoku Žulová leží) jsou však vytopeny.

Pomocné práce zahajujeme u rodinného domu, který naštěstí patří k těm méně postiženým, a proto jsme rychle hotovi. Ještě stihneme pomoci sousední paní a v místním penzionu. S večerem už končíme a vracíme se zpět k první rodině. 

Den 2 - Středa 18.9.

Ráno začínáme v 8 hodin u rodiny bydlící blízko soutoku Vidnávky a Stříbrného potoka. Při povodních měli vodu do výšky poloviny oken a bahno je prakticky všude. Pomáháme s odklízením venkovního prostranství a kůlny, ze které se daří zachraňovat jen pár věcí (zbytek je na odpis či kontaminovaný). Odstraňujeme plot, který namísto plotu připomíná směsici pletiva, trubek, trávy a kořenů a dostáváme čaj na posilněnou.

Odpoledne začíná to pravé "bahno". Ve vedlejším domě je ve sklepě učiněný poklad sestávající ze směsi věcí a bahna. Bahna je zde opravdu hodně a až do večera se bavíme jeho vynášením ven v kýblech. Bohužel není k dispozici kontejner, takže bahno (a stejně tak věci ze sklepa) končí na hromadě na ulici. Plná bahna je bohužel i celá zahrada, ale na tu teď není čas. Hlavní je dostat vše ze sklepa. Uhlí je na odpis, jak to bude s kotlem je otázka na majitele.

Den končíme poctivým čištěním pracovních věcí. Bahno je kontaminované a je potřeba jej ze všeho dostat pryč a šaty oprat.

Uvidíme, co nám přinese zítřek.

Den 3 - Čtvrtek 19.9.

Dnešní den začínáme opět v 7 ráno (není to extra brzy ani extra pozdě). Vyrážíme do obce Kobylá nad Vidnávkou, která se nachází přibližně 5 kilometrů severně od Žulové. 

Moc netušíme, co nás čeká, ale Kobylá je jednou z obcí, o které se moc nemluví, a přitom je hodně postižena. Přijíždíme do obce a na obecním úřadě se informujeme o současné situaci. Vlastně stačí jít jen dům od domu s tím, že někde naši pomoc určitě uvítají.

Bereme lopaty a kýble a vyrážíme. Přejdeme neexistující silnici a naproti místním panelákům uvidíme starší pár u zaplaveného domku. Ptáme se, zda nepotřebují pomoc a jsme vřele uvítáni. Začínáme s odvozem bahna a úklidem zahrady. 

Sousední dům vypadá jako po bombardování – voda zde vymlela dvoumetrový kráter, do kterého spadla část garáže. Je potřeba kangem rozbít spadlé zdi a suť vyházet.

V Kobylé jsme nakonec celý den, práce je tady i na zítra. Co je fascinující, je úsměv majitelů obou domů – ačkoliv jsou opravdu v nelehké situaci, berou to s nadhledem a pozitivně. Dostáváme kafe a čaj, a dokonce i právě upečenou buchtu. Další věc, která je udivující, je rychlost, s jakou se organizované složky snaží pomoci. V obci je armáda, ČEZ obnovuje elektřinu a neexistující cesta je provizorně opravena. Jediné, co chybí, je tekoucí voda (ani užitková neteče).

Práci si dokážeme zpříjemnit závodem v úklidu naplaveného bahna a kamenů. Na jedné straně je naše Anička, vybavena srdcovou lopatou a na druhé jsou 2 vojáci z olomouckého ženijního praporu a jeden dobrovolník. Kdo vyhraje pomyslný závod v počtu vyčištěných metrů? Samozřejmě, že Anička!

Po této blamáži se vojáci další den už vůbec neukázali.

S pocitem dobře vykonané práce a s hodně namoženými zády práci ukončujeme v 5 hodin odpoledne a odjíždíme zpět na základnu do Žulové.

Den 4 - Pátek 20.9.

Po velkém úspěchu vyrážíme ráno opět do domku v Kobylé nad Vidnávkou, kde jsme strávili čtvrteční den. Majitelé jsou překvapeni naším návratem a jsou hodně rádi, že jim pomáháme.

Celý den strávíme na jejich zahradě, kde je stále požehnaně bahna, odpadu, kamení i dřeva, no zkrátka všeho možného. Kolečka nepočítáme, zato ovocných stromů jsme očistili dost (snad vydrží a budou plodit).

I přes pražící slunce máme dobrou náladu, bavíme se, jak nám funguje středisko a povede se nám udělat několik vtipných fotek.

S majiteli se loučíme (dorazil jim syn, takže pomocníka už mají), zítra vyrazíme pravděpodobně jinam, kde je naše pomoc také potřeba.

Den 5 - Sobota 21.9.

Je tu další den a s ním i další výjezd "do terénu". Vstáváme jako vždy v 7 a vyrážíme směrem Kobylá nad Vidnávkou. V autě máme opět své lopaty a hrábě, abychom byli připraveni na vše.

Dle domluvy s místními hasiči jedeme cíleně k pánovi, jehož dům stojí až v zadní části Kobylé. Pan majitel s rodinou využil teplého léta a do sklepa si na zimu nachystali asi 5m³ palivového dřeva. To musí vše ven, aby mohlo proschnout, a hlavně se mohlo oklepat bahno. Rozměry sklepního okénka jsou pouhých 80x50 cm, což nám trošku znepříjemňuje transport materiálu ven.

Nakonec zapojíme i další dobrovolníky (hasiče z Šumvaldu, okres Olomouc), a dřevo se nám podaří ze sklepa vytáhnout celkem rychle.

Nastává otázka – kam dál? Jedeme tedy zpět do středu Kobylé, kde jsme ve čtvrtek a pátek pomáhali dvěma rodinám. Zastavujeme u jedné z nich, abychom zjistili, jak se jim daří odstraňovat škody. Ve sklepě mají stále bahno a vodu, takže další plán je jasný – vyčistit sklep. 

Nánosy bahna pokrývají celý sklep, takže je nutné práci vykonat co nejdříve (než bahno začne hnít a tvrdnout). Podaří se nám vyčistit jednu celou místnost, druhá musí počkat na další den.

Mezi zážitky musíme zařadit obrovské nadšení všech dobrovolníků, kteří přicestovali z celé republiky:

•  Skauti z Prahy a Brna
• Profesionální i dobrovolní hasiči z Šumvaldu, od Prostějova a od Plzně
• Jednotliví dobrovolníci, kteří si prostě vzali lopatu, rukavice a vyrazili
• Spoustu dalších, kteří obětují svůj čas, síly a peníze a pomáhají, kde je to potřeba

Je povzbuzující vidět, že v krizových situacích jsme schopni se semknout a společně táhnout za jeden provaz.

Tímto naše dobrovolnická práce v Jeseníkách končí, ale ne na dlouho.

Den 1 (na druhou) - Pátek 27.9.

Je poslední den pracovního týdne a my vyrážíme ve 2 autech směr Jeseníky – tentokrát je naším cílem obec Mikulovice s přibližně 2500 obyvateli. V průběhu týdne jsme se svorně rozhodli odložit naplánovanou víkendovou roverskou výpravu a využít sil roverského kmene pro pomoc v povodní zasažené oblasti. Ačkoliv byly přípravy provedeny v rychlosti, nakonec nás z Českého Brodu vyráží devět a v sobotu ráno vyrazí další čtyři dobrovolníci. Třináct statečných, ochotných pomoci, kde je potřeba! 

I přes menší technické problémy na jednom autě se nám povede dorazit do cíle v celku a s nezměněným elánem. Ubytovaní jsme v místní tělocvičně spolu s ostatními dobrovolníky.

Den 2 – Sobota 28.9.

Jaké může být lepší probuzení než údery zvonů místního kostela, v 6 hodin ráno? V menší nejistotě, co nás čeká (o práci toho moc nevíme, takže čekáme všechno) vyrážíme na sraz dobrovolníků v budově místní sokolovny. Místní koordinátorka na nás již čeká a dostáváme lístek s adresou. Má nás čekat čištění plotu, vyrážíme tedy odhodlaně kupředu.

Po cestě vidíme zkázu způsobenou vodou – někde domy již neexistují, jinde jsou určeny k demolici. Množství techniky a lidí je zde mnohem větší, než jsme viděli minulý týden v Kobylé. Není divu, obec je nejenom větší, ale rozsah škod také. 

Na místě určení se seznamujeme s panem majitelem, který je potěšen našim velkým počtem a dáváme se do práce. V průběhu dne se nám povede proměnit jeho zahradu ze zabahněné, odpadem zamořené plochy opět v ovocný sad. Čistíme dílnu, dvůr, likvidujeme králíkárnu. Ze sousední firmy na plastový nábytek je zde enormní množství plastového odpadu – truhlíků, kropítek či plastových bobů pro ježdění na sněhu.

Práci končíme kolem 6 hodiny večerní a ubíráme se na MUNu (původní posádkové velitelství) ležící nad Mikulovicemi. 

Na MUNě funguje zázemí pro profesionální hasiče a vojáky, kde se mohou výborně najíst a odpočinout si. Protože se jedná o budovu klubovny místního 3.oddílu Mikulovice, jsme zde vítáni i my. Česneková polévka a velká klobása s chlebem je po celodenním výkonu ta pravá odměna. Veškeré dění zde organizuje vůdkyně 3. oddílu a my s ní probíráme současnou situaci v obci.

Večer ještě zbyde troška energie zahrát si PRŠÍ o putovní kofolu a po desáté hodině jdeme do hajan.

Den 3 – Neděle 29.9.

Druhý den zahajujeme opět návštěvou na štábu. Říkáme si o práci i v jiných částech města, protože u včera navštívené rodiny je skoro hotovo. Jedna třetina míří dokončit včerejší práci, druhá sbírat kameny a čistit místní fotbalové hřiště, poslední pak k další rodině pomáhat s odstraňováním bahna z jejich zahrady.

Tímto způsobem můžeme pokrýt větší část obce, a i více požadavků na pomoc – všechny skupiny jsou zhruba stejně početné a „silné“. Zatímco druhá skupina má možnost obhlédnout obrovské množství plastového odpadu, který se ke hřišti vozí na provizorní skládku, třetí skupina se zatajeným dechem pozoruje práci pásového rypadla.

Na oběd jsme opět na MUNě, kde již zmíněné vůdkyni předáváme ve středisku vybrané prostředky na renovaci jejího domu, postiženého povodněmi. Její neustálý úsměv a ochota je opět dechberoucí – i v situaci, kdy sama nemá kde spát, se neustále stará o blaho ostatních. Jeji milá slova tak vlastně ukončují naši víkendovou brigádu a postupně odjíždímě zpět domů. Poslední skupina končí svoji práci ve 4 hodiny a po předání zpětné vazby místní koordinátorce vyráží zpět do Českého Brodu.

Víkendová výprava se opravdu vyvedla a myslím, že můžeme být na sebe právem hrdi. Odvedli jsme pořádný kus práce a pomohli postiženému regionu tak, jak to bylo v našich silách.

- Minem

Zahrály jsme si několik zábavných her, vytvořily si nástěnku a vymyslely název družiny (jsme Travičky) a večer jsme zakončily pizzou u filmu, dnes nás už čeká jen úklid a odchod domů. - Bětka

První školní víkend, letos 7. a 8. září, to je v našem skautském středisku Ing. Ládi Nováka tradiční termín pro outdoorový pěší závod „Akce Vpřed“.

Z původně nahlášených 15 družstev nakonec odstartovalo z kempu Rákosí ve Zruči nad Sázavou pouze 10, zejména kvůli nemocem, a čekalo je v I. etapě ideálně 20 km (reálně spíše více, dle kvality práce s mapou se ušlapaná vzdálenost některým hlídkám zvyšovala) s 20 šiframi a 9 úkoly, kdy nechybělo slaňování, člun na Sázavě, vysoká lana, brodění nebo plavání. Do cíle v obci Libež doběhla první hlídka v 17:40, poslední došla o půlnoci, aby již za 7 hodin byla připravená, opět s batohem na zádech, na startu nedělní II. etapy.

Ta měřila již pouhých 7,5 km a vedla převážně údolím Blanice až do Vlašimi na koupaliště. Sice kratší, o to zrádnější je II. etapa – nedá se nic nahnat, dá se velice dobře ztratit – a to hned v 7 disciplínách: vzduchovka, lukostřelba, prak, hod granátem, vrhací nože, foukačky a kvíz. Mezi prvním a posledním týmem v cíli byl časový rozdíl více jak 2,5 hodiny

Letos vyhrálo družstvo Tomáš Vyhnal, Vojtěch Vyhnal, František Hrbek (Psohlavci14, Český Brod), o 35 min za nimi druzí Petr Bouzek, Tomáš Rychlovský, Tomáš Bartoš (Brno) a za dalších 58 min třetí Petr Ventluka, Pavel Krbálek, Jaroslav Losenický (Zaječice). Uznání ale zaslouží i ostatní družstva za bojovnost a nasazení, kdy se museli vypořádat nejen s nástrahy od pořadatelů, ale i s horkým letním počasím.

Děkujeme všem kamarádům rozhodčím, kteří nám pomohli a bez kterých by to nebyl tak pestrý závod, děkujeme starostovi města Trhový Štěpánov a starostovi obce Libež za povolení a našemu Českému Brodu za finanční podporu. Děkujeme!

A Vy, čtenáři, zapište si datum 6. a 7. září 2025, kdy se bude odehrávat 28. ročník, se startem ve Vlašimi. Takže zabalit batoh, tužku, papír, buzolu a … START!

letošním roce jsme se vydali na tábor opět všichni dohromady. A již od samého začátku jsme se nechali pohltit celotáborovou hrou. Na letošní tábor totiž místo nás, skautů, vyrazila nová pirátská posádka, jejímž úkolem bylo pomoci králi pirátů najít jeho ztracený poklad.

Posádka se poté rozdělila do menších týmů, ve kterých byly zastoupeny všechny oddíly přes světlušky a vlčata po skauty a skautky. Nejdříve bylo potřeba dodělat nezbytné práce, aby se tábor mohl rozjet. Poté týmy vyslaly jednotlivé členy, aby získali dovednosti špióna, mapaře, pyromana, lodníka a ranhojiče. Tyto dovednosti měli dotyční šanci vyzkoušet si v praxi při stopovačce za indicií, kde se ukrývá poklad.

Král pirátů také potřeboval, aby se jeho posádka vytrénovala v boji, proto se několikrát pořádal králův turnaj, kde dva týmy soupeřily proti sobě. Na to si však potřebovali piráti vyrobit své vlastní meče, které pak používali během turnaje. Dále král ověřoval rychlost svých týmů pomocí závodu. Další indicie vyslala světlušky a vlčata na dvoudenní výpravu, kde přespávali v lese. Mezitím se starší učili vařit pomocí Setonova hrnce. Jeden den týmy soupeřily proti sobě v různých aktivitách přes vodní hry po hod vajíčkem.

Začátkem druhého týdne spolu skauti a skautky vyrazili s kolínským střediskem Poutníků na tři dny na vodu. Tam si spolu užili spoustu zábavy. Poté na vodu vyrazily i světlušky a vlčata, avšak jenom na rafty na místní rybník.

V pátek nastala finální bitva s nepřátelskou posádkou, která ukryla poklad, jenž se týmy vydaly hledat. Cestou je čekalo několik úkolů a šifer, ale na konci poklad našli a byli odměněni. Večer se konal táborák s kytarami a zpěvem. Světlušky a vlčata odjely domů a skauti se skautkami pokračovali třetím týdnem tábora. Jeden den si zkusili, jaké to je být vedoucími a starat se o vedoucí, kteří se stali pro tento den dětmi. Dále skautky a skauti zažili vícedenní hru v lese při, které občas museli bojovat s vedoucími v táboře. Poslední den večer jsme ukončili táborákem. Všichni jsme si letošní tábor moc užili a těšíme se na ten další.

Stejně jako červenec tradičně patří střediskovému letnímu táboru, tak se ve zbytku léta na našich tábořištích konají další tábory a vzdělávací akce. A dvě takové akce, „tábořík“ pro rodiče s dětmi a tábor kmene dospělých, letos uspořádali členové našeho střediska.

Nejprve se na tábořiště Pod kopcem Pohoř vypravili na svůj „tábořík“ malí táborníci se svými rodiči. Stejně jako na našem velkém táboře, i zde se celý týden linula programem „celotáborová hra“. Letos to byla hra na detektivy. Vzácné paní totiž někdo ukradl diamant, a kdo jiný takovou drahocennou věc může vypátrat, než banda detektivů. Malí detektivové se svými rodiči tak týden pátrali, trénovali své detektivní i fyzické dovednosti, a hledali stopy vedoucí k pachateli zločinu. A to se v závěru podařilo, dostihli zlotřilého piráta, který diamant ukradl pro svou manželku. Drahokam tak putoval ke své vděčné majitelce a malí detektivové byli po zásluze odměněni.

Celý týden je provázelo krásné počasí a ruku v ruce s ním i dobrá nálada. Malí pátrači spali se svými rodiči v indiánských tee-pee, rodinné týmy měly služby v kuchyni, takže je čekalo i ranní zatápění v kamnech a vaření pro zbytek tábora. A jako je tomu na našem táboře zvykem, i zde se scházeli ráno a večer ke slavnostnímu nástupu, na němž vztyčovali a spouštěli vlajku. Jeden den byl „odpočinkový“, rodinné týmy vyrazily na výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí dle svého uvážení, mohli se tak dojet vykoupat, podívat se do Zruče nad Sázavou, do Kutné Hory. Letošního táboříku se zúčastnilo celkem 23 dětí, což společně s jejich rodiči vydá za pořádný tábor se vším všudy.

Na tábořiště v Kácovci vyrazili také naši oldskauti. Ani tábor kmene dospělých se v lecčem nelišil od běžného tábora. Jeho účastníci řezali a štípali dřevo, vařili si na srubových kamnech, trénovali uzlování a jiné mnohdy už pozapomenuté dovednosti. Podnikali také výpravy po místech v okolí, která jsou pevně spjatá s léty jejich táboření na Kácovci, vydali se k jezu, k „borovici“, k Fejtovně a Pelíškárně… a vyrazili na výlet do Kácova prohlédnout si opravený zámek. A tím jsou letošní tábory už skutečně u konce.

Pět let jsme čekali na další ročník celorepublikového skautského setkání roverů s názvem Obrok, a konečně jsme se ho mohli zúčastnit. Tentokrát se konalo v Karlovarském kraji, v areálu zámku Valeč, a před námi bylo 5 dní plných zážitků.

Pro většinu nových roverů to byla premiéra. Hned po příjezdu a zajištění místa pro stany jsme museli prozkoumat rozsáhlý areál Valče. V areálu už byly stánky s jídlem, místa pro doprovodné programy a také skautské muzeum. Večer nás pak čekal velký zahajovací ceremoniál.

Druhý den jsme se seznamovali, poznávali rovery a rangers z jiných koutů republiky a měli možnost zúčastnit se netradičních sportů. Zvláštní pozornost vzbudila část lanových aktivit, které nás nadchly. Bohužel nám ale naši radost z akce přerušil silný déšť a špatné počasí nám zůstalo celých pět dní. Naštěstí večer se počasí trochu zlepšilo a slibovaný ples před hlavní scénou se mohl konat. Páteční dopoledne bylo věnováno spolupráci roverského kmene. Odpoledne jsme měli na programu služby, kde jsme pomáhali místnímu okolí ‒ úprava ohrady pro ovce nebo práce v zámecké budově. Bohužel začalo pršet a většina programů musela být přerušena. Počasí nám nepřálo, déšť spíše přibýval než ubýval a z trávnaté louky se stala bahnitá plocha. To nás ale nezastavilo při večerním koncertě a přednášce reportéra Janka Rubeše.

Poslední den jsme měli semináře podle vlastního výběru. Poslechli jsme si zajímavé přednášky a měli možnost si zahrát velkou hru, která byla pro všechny nezapomenutelným zážitkem. Večer jsme zakončili závěrečným ceremoniálem a diskotékou. Neděle zbyla jen na balení a odjezd.

Obrok se sice nevydařil počasím, ale přesto jsme si ho užili na maximum. Poznali jsme nové skautské tváře a vyzkoušeli si nové věci. Další Obrok nás čeká až za tři roky, a už se na to těšíme.

Je to již 55 let, kdy se uskutečnil první skautský tábor v Kácovci. R. 1969 zde poprvé tábořili českobrodští skauti, chlapci na větší louce, naší současné kde stavíme stany, děvčata na menší, kde v současnosti táboří Psohlavci.

Po zákazu skautingu v r. 1969 dále pokračoval oddíl světlušek pod hlavičkou pionýrské organizace při 1. ZŠ s názvem oddílu Táborník. K děvčatům postupně přibyli i chlapci, oddíl se rozrůstal, pracoval družinovým systémem. Postupně dorostl velikosti více než 100 členů. A stále jsme jezdili na letní tábory do Kácovce. 

Po obnově skautingu a našeho střediska jsme pokračovali v pořádání táborů nejprve zde. Protože nás však bylo příliš mnoho na zdejší tábořiště, našli jsme ještě jedno další u obce Starý Samechov, kam nejprve jezdili skauti se skautkami, a zde v Kácovci pokračovali světlušky a vlčata. Nyní jsou tábory většinou společné, ale zdejší tábořiště využíváme i nadále, pro výpravy oddílů, výpravy během tábora, ……

V sobotu 22.6.2024 jsme uspořádali setkání k výročí tábořiště, na které jsme pozvali účastníky prvních skautských táborů a vedoucí, vedoucí oddílů, instruktory, rádce, …. táborů následujících. Bohužel ne na všechny jsme dohledali spojení, někteří zvaní neměli možnost se zúčastnit, někteří se neozvali, …. I tak se nás sešlo 54 táborníků ze 145 pozvaných.

Přípravy setkání se ujal cca patnáctičlenný tým, který dal nejprve dohromady seznam zvaných, připravil pro setkání vzpomínkové fotky pro promítání, pár aktivit pro zájemce, ….

Po příjezdu jsme se většinou poznali, i když občas jsme i tápali ve vzpomínkách, přece jen podoba se za cca 40-50 let mění. Někteří se samozřejmě původně neznali, protože věkové rozpětí bylo více než 30 let a mladší generace ty starší často vůbec neměla možnost poznat, ale to nevadilo vzpomínání. Samozřejmě jsme začali nástupem. Po různých (i různověkých) skupinkách se většina vydala i na procházku po okolí, ve skupinkách se vzpomínalo na dávné zážitky, při promítání fotek se ozývaly ohlušující salvy smíchu i otázky typu „kdo to je?, to jsem opravdu já?“ apod. Také nechybělo občerstvení, gulášek od mistra kuchařského Džima byl vynikající, sladké ke kávě a čaji od některých zúčastněných, špekáčky na ohni, … . Večer jsme seděli u ohně
a zpívali jako za dob našich táborů spolu s kytarami (a také Aniččinými houslemi). Větší část lidiček odjela během večera (nebo spíš noci), ale někteří si nenechali ujít spaní ve stanu či pod širákem, jako za našeho mládí.

Tato akce plná vzpomínek měla u zúčastněných úspěch, přivezli nám další historické fotografie a všichni se těší na příští setkáni. Takže za 5 let zase na shledanou.

Milá kroniko,
píši sem další zápis, letos to tu moc pestré zatím není. Ani co se týče akcí (převážně pracovního charakteru), ani co se týče autorů.
V sobotu 15.6. si pár z nás udělalo výlet na Pohoř. Primárním cílem bylo sekání trávy před brigádou, ale protože jsme frajeři (musím nás pochválit já, když to nikdo jiný neudělá), zvládli jsme i udělat novou pochozí polovinu mostku. Zbytek doděláme další vikend.
Tak se s tebou loučím a zase někdy
Pakůň

V sobotu 8. června se les v Dolánkách za Zahradami proměnil již po čtyřicáté v les pohádkový.

Už v prostoru Tuchorazské hlásky se to hemžilo loupežníky a princeznami (Lotrando a Zubejda), a to návštěvníky teprve čekalo projít startem a vydat se do pohádky. A aby to čekání na startu dětem ubíhalo co nejrychleji, mohly si čas ukrátit kreslením, šermováním s meči, různými hrami, a také vybít trochu energie ve skákacím hradu.

Na trase pak na malé zvědavce čekalo celkem 14 pohádkových zastavení. Letos se premiérově objevily některé úplně nové pohádky, děti se tak mohly nově setkat se třemi prasátky, bandou superhrdinů nebo třeba se zvířátky z Madagaskaru. Kromě novinek samozřejmě nechyběly popolesové stálice jako jsou čarodějnice, vodníci, Pat a Mat, čert, vodník a princezna ze mlejna, Popelka a její sestry, Sněhurka s princem, motýl Emanuel s makovou panenkou, líný Honza na peci, Jeníček s Mařenkou a perníková chaloupka, holčičkami milované Anna s Elsou z Ledového království, u lanové lávky tradičně Krakonoš, Trautenberk a jeho banda, a v cíli pak jako vždy Ferda s naparáděnou Beruškou.

Na každém stanovišti čekalo děti plnění rozličných úkolů, a kdo si s úkolem poradil, ten dostal (nejen) sladkou odměnu. Návštěvníci postupně zdolali přibližně čtyřkilometrovou trasu lesním terénem, nasbírali balíček odměn, a těšili se do cíle na odpočinek.

V cíli pak malé i velké návštěvníky čekal buřt, který si mohli opéct na ohni, a osvěžení v podobě tradičního stánku pivo-limo. Ani na počasí si letos opět nemůžeme stěžovat, panovalo slunečné počasí a s ním i dobrá nálada.

Letošní PoPoLes navštívila tisícovka malých a velkých návštěvníků. Těm moc děkujeme za účast a jsme rádi, že dorazili a PoPoLes si užili. Proto to přeci děláme. A stejně tak děkujeme všem, kteří s přípravou a průběhem PoPoLesu pomohli, protože bez nich by žádný pohádový les nebyl. Tímto jsme završili čtvrtou dekádu této tradiční českobrodské akce a napřesrok nakročíme do další, již páté desítky let konání PoPoLesu. Zase v lese přivedeme k životu nějaké další nové pohádkové postavičky. Jste zvědaví? Přijďte se na nás příští rok podívat, budeme se těšit.

Ve středu prvního května jsme se (světlušky a skautky) vydaly na cestu do Mirakula. Tam jsme pobyly celý den. Navštívily jsme podzemní chodby, prolezly několik hradů, šplhaly ve výšinách lanových překážek a zjišťovaly jsme, jak dlouho se v přírodě rozkládají odpadky, a proč je dobré třídit. Také jsme nakoukly do lesní části, kde už na nás čekali mufloni a daňci. Na závěr už nás čekala jen společná fotka na obrovské trampolíně a frčely jsme domů. Výlet jsme si užily a těšíme na další společné zážitky. 

O státní svátek Den Vítězství jsme vyrazili na umělou lezeckou stěnu Jungle v Letňanech. Celkem nás bylo 12. Nejprve jsme se rozehřáli na bouldrech, poté si zalezli na laně a na závěr se odrovnali v posilovně. Akci jsme si užili, byť si pořádně dali do těla.

Pakůň

Neustále jezdíme na výpravy s dětmi, koneckonců o tom vás svými články pravidelně zpravujeme, ale tentokrát jsme se rozhodly udělat výjimku a udělat si výpravu samy pro sebe, pro vedoucí oddílu světlušek.

Svěřené děti učíme, že je důležité překonávat svůj strach. A tak jsme se rozhodly, že půjdeme příkladem a překonáme svůj strach z výšek a vyrazíme do lanového centra. V sobotu 4. května jsme se sešly na nádraží, připraveny společně splnit výzvu, kterou jsme si určily. Když jsme dorazily na místo určení, ujala se nás instruktorka a vysvětlila nám, co nás čeká. Nejprve jsme si vyzkoušely nízké lanové překážky na zemi. Navzájem jsme se jistily a vymýšlely taktiky, jak různé překážky zdolat. Poté, co jsme se několikrát vyválely po zemi, se nás znovu ujala lektorka a pomohla nám obléct se do sedáků. Následně jsme se přesunuly k výškovým překážkám, kde jsme si ukázaly, jak se máme ve dvojicích jistit.

Po důkladném proškolení jsme se pustily do zdolávání překážek ve výškách. Některým to šlo hůře, některým lépe, ale nikdo to nevzdal. Ty šikovnější z nás se rozhodly zdolat překážky určené pro týmy. Na závěr jsme se rozhodly, že vyzkoušíme adrenalinovou houpačku. Byl to nezapomenutelný zážitek, ale třeba mě osobně už na něco takového nikdo nikdy nedostane.

Vyčerpané a plné zážitků jsme se vydaly na vlak. V Brodě jsme si do klubovny objednaly pizzu a vymýšlely, kam pojedeme příště. Doufám, že to bude brzy, byl to skvělý zážitek a pomohl stmelení našeho kolektivu holek od vedení světlušek.

Rok se s rokem sešel , letošní oslavu čarodějnic vlčat a světlušek jsem si udělali v klubovně a v zahradě školy.Tentokrát i s rodiči. Na začátku jsem si zahráli seznamovací hry dobrý den pojďte ven. Pak jsem se pustili do dělání řidičáku na koště kteří už ho mají z minulých let tak udělali přezkoušení nebo rozšíření na další kategorie . Po udělání jsem si šli udělat buřty. Po opékání jsem si zahráli pár her. 

Na konec jsem zahráli pár písniček na kytaru, postupně jsem se rocházeli do svých domovů.

Aplaus

Sešli jsme se ráno na Podzimku v počtu 4 skautů, Šéf, Minem a já. Nejprve jsme si doběhli pro fošny do Nádražky, poté mohla začít samotná práce. Já s Minemem jsme byli na buňce, sundavali plechy, měnili fošny a vraceli plechy zpět. Kluci dole nám plechy rovnali, upravovali vrata a spravovali střechu skládku zvaného Prasečák. V průběhu toho se k nám připojil i Aplaus a také se zapojil do práce. Kolem jedné hodiny jsme dodělali střechy a odjeli Minem se Šéfem, my jsme si posekali Podzimek a vyrazili v půl čtvrté domů.

Pakůň

Na letošní oslavu čarodějnic jsme vyrazili na naše tábořiště pod kopcem Pohoř. Na nádraží jsme se všichni rozhodli, jakým zvířetem bychom chtěli být a podle toho jsme se rozdělili na dva týmy ve kterých jsme soutěžili celý víkend. Celkem proběhlo dvanáct soutěží, nemohl chybět: fotbal, maják, slack line, vaření, paintball, softball, běžecký scrabble, hra jak znáš svůj tým, hod vajíčkem a další. Za každou hru si tým mohl zvolit jedno písmenko a z vysoutěžených písmenek sestavit něco, co si přeje jako odměnu vítězný tým na konci víkendu. Mezi hrami jme zvládli natřít latríny a pořádně jsme si užili tvorbu i pálení čarodějnic. - Jana Machorková

O víkendu 19.-21.4. proběhla brigáda na Kácovci. První auto s pracanty dorazilo už na šestou (skauti a Šéf), zbytek (já, Klárka, Pták a Helča) se trousil v průběhu večera, během něhož jsme si zvládli zahrát i deskovku Krvavý trůn. Ráno nás posílila Vodičkovic děvčata a my se mohli pustit do práce. Celý den se loukou rozléhal řev motorové pily při likvidaci vývratů a nebezpečných stromů v okolí louky, odpoledne i těžbě dřeva na topení. Krom dřevorubecké party se vyčlenili Radek s Tomem a Šéfem, kteří zvládli vyspravit pánské latríny a podložit je betonovými sloupky, aby nám již dále nehnily. Práce se sice trošku protáhly, i tak jsme před večerním grilováním ještě stihli vyspravit střechu malého srubu a pár nezdolných jedinců si ještě za zbytků světla zablblo s míčem. Večer se tak nesl ve znamení dobrého jídla, příjemného povídání a únavy z celodenní práce. Ráno jsme část natěženého dřeva zpracovali a navozili do srubu, uklidili tábořiště, vyspravili mostek, vyčistili koryto potoka a po obědě vyrazili domů. Všem zúčastněným patří nehynoucí díky, protože práce se stihlo opravdu dost.

Pakůň

V sobotu 13. dubna proběhlo další kolo turistického závodu. Na tom by nebylo nic zvláštního, až na to, že jsme tento závod pořádali a závodníci se tak sjeli sem za námi do Dolánek. Jednalo se o 3. závod Středočeského krajského poháru v turistickém závodě a kromě našich členů se účastnili ještě závodníci z Kralup nad Vltavou a Týnce nad Sázavou, celkem téměř 60 závodníků.

A co to vlastně znamená uspořádat takový závod? Ještě před závodní sezonou se stanoví termíny jednotlivých závodů, a pak už není cesty zpět. Samotné přípravy pak začínají cca 2 měsíce před závodem. Jako první je potřeba naplánovat závodní trať, v našem případě tedy projít les a rozplánovat všechny 3 trasy a rozmístění disciplín. Také se musí připravit vybavení jednotlivých disciplín a sehnat dostatek rozhodčích a dalších lidí pro realizaci celého závodu.

Pro tento závod nás bylo kolem dvaceti osob a zvládli bychom zaměstnat i další. Týden před závodem se trať prochází znovu, vyměřují se azimutové úseky a plánují se stanoviště. Den před závodem pak vyrážíme do lesa vyfáborovat trať a označit jednotlivá stanoviště. Ještě brzy ráno v den závodu je potřeba trať projít znovu a zkontrolovat, zda nám ji někdo nestihl „přeznačit“, i to se občas stává. Sjíždějí se závodníci, probíhá registrace, slavnostní nástup a slib závodníků a závod začíná. V zázemí po doběhu prvních závodníků průběžně počítáme výsledky – zda prošli všechny disciplíny, mají správně vyplněné testy, označené azimuty, sčítají se trestné minuty, čas na trati, píší se diplomy, připravují se ceny… Po doběhu všech závodníků probíhá vyhlášení vítězů. A ani po slavnostním vyhlášení a odjezdu závodníků naše práce nekončí – je potřeba všechno uklidit, odvézt, uvést les do původního stavu, aby po nás nic nezůstalo, další spousta nekončící práce.

Tento závod se nám mimořádně vydařil. Celá řada našich závodníků uspěla a postupují tak do dalších navazujících kol. Počasí nám přálo, během závodu panovala báječná atmosféra a všichni si to náležitě užili.

Letošní Velikonoční výprava se konala od 27.3. do 1.4. Vyjeli jsme už ve středu vlakem do Pardubic, kde jsme se ubytovali. Čtvrteční dopoledne hýřilo olympijskými hrami. V týmech si děti vyzkoušeli například odhad času a aktivity na spolupráci. Odpoledne jsme vyrazili za zvířátky do Pohádkové zahrady. Mladší si něco poslechli a zvířátka nakrmili, starší pomohli s několika pracemi. V pátek jsme poznávali Pardubice a odpoledne si děti vyzkoušeli herecké ztvárnění Pardubických legend. Sobotní den jsme strávili rozděleně. Mladší navštívili Perníkovou chaloupku a Kunětickou horu, starší vodní elektrárnu v Hradci Králové. V neděli jsme tradičně pletli pomlázky a barvili vajíčka. Co ale bylo netradiční bylo to, že odpoledne si holky upletly pomlázku a kluci nabarvily pár vajíček. Je totiž přestupný rok. Pondělí už se neslo jen v duchu uklízení a odjezdu. Celou akci nám krásně svítilo sluníčko a božská jídla nám zařídil Šéf.

V sobotu 29. března se náš nově vzniklý oddíl vypravil na zámek Kačina. Účast byla hojná, celkem 10 dospělých a 4 děti. Na Kačině jsme se zúčastnili prohlídkového okruhu 13 Chotkovských komnat, kde jsme se dozvěděli něco z historie majitelů zámku, rodu Chotků, a jak zámek Kačina vznikl. Prošli jsme si zámeckou zahradu, kde byla připravena Kačinská velikonoční stezka, potrápili jsme se hledáním velikonočních vajíček a správných odpovědí na hádanky, které byly rozmístěné v zahradě. Každé vajíčko znázorňovalo jeden den velikonočních svátků a bylo na něm vysvětleno, proč má každý den různý název, např. Květná neděle (Palmová). Pak jsme si odpočinuli v místní kavárně a nakonec došlo i na společné selfíčko.

Předposlední březnovou sobotu se čtrnáct závodníků ze skautského střediska Ing. Ládi Nováka zúčastnilo druhého kola Středočeského poháru a zároveň Mistrovství Středočeského kraje v Turistickém závodu. Pro závodníky to byla první zkouška jejich vytrvalosti a dovedností po čtyřměsíční zimní pauze, během které trénink probíhal hlavně individuálně.

Páteční odpoledne před samotným závodem se naši závodníci sešli v klubovně a uvítali nové členy. Společně jsme potrénovali zejména hod míčkem, orientaci podle azimutu a vázání uzlů. S tréninkem jsme pokračovali i v sobotu ráno cestou do Kralup nad Vltavou, kde se závod konal.

Krásný slunečný dopolední start vystřídaly silné dešťové přeháňky, které však nikoho z brodských závodníků nevyvedly z míry a více než polovina závodníků získala postup do navazujícího kola Českého poháru. Na medailových pozicích se umístili tři reprezentanti Českého Brodu. V kategorii starších žáků se na druhém místě umístil Ondřej Kuška. Kategorii starší dorostenky ovládly naše skautky, jelikož na druhém místě se umístila Denisa Kratochvílová a na prvním místě Kristýna Ševčíková.

Ostatní závodníci budou mít příležitost získat postup do Českého poháru v polovině dubna v posledním závodě Středočeského poháru, který se uskuteční v Dolánkách u Českého Brodu, a který budou skauti ze střediska Ing. Ládi Nováka organizovat. Pro reprezentanty, kteří mají postup již zajištěn, bude tento závod tréninkem na závody Českého poháru, které se budou konat ve třech termínech po celé České republice a v nichž závodníci soutěží o možnost zúčastnit se Mistrovství České republiky. Tak nám držte palce.

Letošní Kuličkiáda se povedla. 

Počasí nám přálo, díky čemuž nám v kraťasech proti loňsku nebyla zima.

Sešlo se skoro 30 dětí, kuličky jsme vydrželi cvrnkat přes hodinu. Nejlepší si odnesli za odměnu čokoládu a starší se po konci akce odebrali na schůzky.

Pakůň

Den sesterství jsme strávily se skautkami z druhého střediska, Psohlavci. Byla to sranda, moc jsme si to užily a poznaly bezva holky. Hrály jsme různé běhací i poznávací hry se jmény. Vzájemně jsme se navštívily v klubovnách a den skončil opékáním buřtů na hradbách. Odnesly jsme si super zážitky. - Elí

Ve speciální den 29.2.2024 jsme si udělali deskohraní u nás v klubovně.

Hráli jsme deskové hry, například dobble nebo jízdenky prosím. A když nás deskovky přestaly bavit, tak jsme šli skládat puzzle na čas. Jinak jsme připravovali třísky na další týdny. Nakonec jsme uklidili klubovnu a šli domů.

Za smečku vlčat,

Aplaus

Na rozdíl od podzimních a velikonočních prázdnin, o jarňačkách nejezdíme všichni společně na celostřediskovou výpravu. Většina našich světlušek, vlčat, skautek a skautů jezdí v tomto termínu s rodinami na hory, a tak během prázdninového týdne obvykle pořádáme pouze jednodenní aktivity pro ty, kteří nikam neodjeli a zůstali doma. A nejinak tomu bylo i letos.

K jarním prázdninám již tradičně patří výprava do bazénu. V úterý 27. února tedy vyrazila skupinka plavců do kolínského vodního světa. Sešli jsme se ráno na vlakovém nádraží, vybaveni potřebným plaveckým vybavením a svačinami. Vystřídali jsme všechny bazény i bazénky, sjeli si všechny tobogány a na řadu přišel i trénink plaveckých dovedností. Největší úspěch ale samozřejmě sklidila jízda na tobogánech a klouzačkách, na nich jsme se vyřádili ze všeho nejvíc.

A protože v bazénu člověku pěkně vyhládne, tak když jsme se osušili, dali jsme si ještě před cestou domů za odměnu lahodné sladké i slané fornetky, a pak teprve zamířili zpátky na vlak do Brodu.

O dva dny později ve čtvrtek 29. února jsme pro změnu zakotvili v Brodě a v naší skautské klubovně jsme uspořádali deskohraní. Zahráli jsme si celou řadu her, mezi nimi třeba Dobble nebo Jízdenky, prosím. Když nás po nějaké době deskovky přestaly bavit, přišlo na řadu skládání puzzle na čas. A když už jsme byli v klubovně, tak jsme se také trochu vrhli na její úklid a udělali jsme hromadu třísek, aby se nám na schůzkách v následujících týdnech rychleji a snadno zatápělo, zima přeci jen ještě nekončí.

Obě akce si její malí i velcí účastníci báječně užili.

Ve čtvrtek v 16:20 jsme se sešli u klubovny a vyrazili jsme na pololetní prázdniny. Hned v Kolíně nás čekala první překážka a to zpoždění vlaku. Na vlak jsme čekali přes
35 minut. Když po dlouhém čekání nakonec vlak přijel vyjeli jsme do Havlíčkova Brodu, kde nás čekalo další překvapení v podobě 45 minutového zpoždění. Když jsme se po náročné cestě dostali do Chotěboře (místo naší akce) tak nás v 21:00 čekala 20 minutová cesta do skautské klubovny. Večer jsme se ubytovali a šli pomalu spát. Druhý den v 7:30 jsme začali běhací rozcvičkou po Chotěboři. No, dalo nám to zabrat. Po snídani jsme vyrazili na nákup, abychom nakoupili jídlo na celou akci. Rozdělili jsme se na dvě poloviny a sháněli věci ze seznamu. Po nákupu jsme se vydali na brusle do zimního stadionu vedle naší chaty jsme hodinu a půl bruslili. Když jsme přišli čekali na nás boloňské špagetky. Kratší polední klid a vzhůru na nádraží směr Havlíčkův Brod. Vyrazili jsme do planetária, které začínalo v 6 hodin večer. Začali jsme krátkým filmem o vesmíru, šli jsme se podívat na dalekohled, kterým jsme měli možnost se podívat. Pán v planetáriu nás lehce zdržel a tak jsme museli na vlak trošku popobíhat. Ten jsme těsně stihli a jeli zpět do Chotěboře. Cestu zpátky už jsme měli naučenou a tak jsme se v klidu vrátili do klubovny, kde na nás čekala večeře. Po večeři nám vedení pustilo film a vzhůru dělat hají. Sobotní ráno jsme měli milé překvapení v podobě prodlouženého budíčku. Rozcvička byla  uvnitř a v pohodě.
Po snídani jsme vyrazili ven hrát oblíbené skautské hry a další hry na ledě. Když jsme se vrátili na oběd, čekalo nás opékání buřtů a chleba na ohni, který jsme si sami rozdělali. Poté následoval kratší polední klid. Po něm nás čekala běhací hra Po Chotěboři. Rozdělili jsme se na dva týmy a plnili jsme zákeřné úkoly. Měli jsme poznat historické skautské osoby spjaté s Chotěboří, nebo se třeba vyfotit se zajímavou sochou. Když jsme se vrátili čekala nás dobrá večeře. Po ní jsme šli na večerní bruslení, které jsme si moc užili. Když jsme se vrátili zpět, dali jsme si osvěžující spršku a pak už jsme šli spát. Čtvrtý den ráno (poslední den naší výpravy) jsme šli na snídani, všechno pečlivě zabalili. Uklidili jsme po sobě klubovnu a vyrazili na vlak, kterým jsme vyrazili zpátky domu.

Kolektivně sepsali účastnice a účastníci Pololetní výpravy

V neděli 14.1. 2024 se skauti a skautky vydali do Prahy na film Willy Wonka. Moc si to užili!

Skauti se konečně dočkali svého vánočního dárku, kterým byla únikovka. Na začátku akce skautky poslali kluky na delší stopovačku, aby mohli se mohli přesunout na Chanosku a připravit vše potřebné na únikovou hru. Vybrali se místnosti, připravili šifry, doladili poslední detaily a mohlo se začít. Po návratu skautů ze stopovačky je na Chanosce čekalo překvapení v podobě rychlé scénky, rozdělení do týmů a začátku únikové hry.

Klukům chvilku trvalo, než se zorientovali, ale nakonec jim hlavolamy a šifry nedělali žádný problém a celou únikovou hru měli do hodiny hotovou. Celkově byli spokojení a neměli žádné poznámky. Nejoblíbenější šifrou bylo srovnat ampulky s barevnou vodou podle barvách na tabule, aby dostali kód od zámku.

Po únikovce jsme se rozhodli, že si ještě zalezeme na lezecké stěně. To si na pár výjimek vyzkoušeli všechny děti. Ne všichni se dostali až na vrchol, ale i tak je to bavilo. Určitě si někdy uděláme výlet na lezeckou stěnu.

Zatím co děti lezli nám dorazila pizza, na kterou se už všichni těšili. Pak už byl náš večer vcelku klidný, podívali jsme se na film a Pakůň vyhecoval děti, aby postavili co největší lidskou pyramidu. To se pak zvrtlo na skautky vs skauti, kdo postaví vyšší konstrukci ve volném prostoru (skautky vyhráli).

Ráno už se jen poklidilo a šupky domů :)