Je to již 55 let, kdy se uskutečnil první skautský tábor v Kácovci. R. 1969 zde poprvé tábořili českobrodští skauti, chlapci na větší louce, naší současné kde stavíme stany, děvčata na menší, kde v současnosti táboří Psohlavci.

Po zákazu skautingu v r. 1969 dále pokračoval oddíl světlušek pod hlavičkou pionýrské organizace při 1. ZŠ s názvem oddílu Táborník. K děvčatům postupně přibyli i chlapci, oddíl se rozrůstal, pracoval družinovým systémem. Postupně dorostl velikosti více než 100 členů. A stále jsme jezdili na letní tábory do Kácovce. 

Po obnově skautingu a našeho střediska jsme pokračovali v pořádání táborů nejprve zde. Protože nás však bylo příliš mnoho na zdejší tábořiště, našli jsme ještě jedno další u obce Starý Samechov, kam nejprve jezdili skauti se skautkami, a zde v Kácovci pokračovali světlušky a vlčata. Nyní jsou tábory většinou společné, ale zdejší tábořiště využíváme i nadále, pro výpravy oddílů, výpravy během tábora, ……

V sobotu 22.6.2024 jsme uspořádali setkání k výročí tábořiště, na které jsme pozvali účastníky prvních skautských táborů a vedoucí, vedoucí oddílů, instruktory, rádce, …. táborů následujících. Bohužel ne na všechny jsme dohledali spojení, někteří zvaní neměli možnost se zúčastnit, někteří se neozvali, …. I tak se nás sešlo 54 táborníků ze 145 pozvaných.

Přípravy setkání se ujal cca patnáctičlenný tým, který dal nejprve dohromady seznam zvaných, připravil pro setkání vzpomínkové fotky pro promítání, pár aktivit pro zájemce, ….

Po příjezdu jsme se většinou poznali, i když občas jsme i tápali ve vzpomínkách, přece jen podoba se za cca 40-50 let mění. Někteří se samozřejmě původně neznali, protože věkové rozpětí bylo více než 30 let a mladší generace ty starší často vůbec neměla možnost poznat, ale to nevadilo vzpomínání. Samozřejmě jsme začali nástupem. Po různých (i různověkých) skupinkách se většina vydala i na procházku po okolí, ve skupinkách se vzpomínalo na dávné zážitky, při promítání fotek se ozývaly ohlušující salvy smíchu i otázky typu „kdo to je?, to jsem opravdu já?“ apod. Také nechybělo občerstvení, gulášek od mistra kuchařského Džima byl vynikající, sladké ke kávě a čaji od některých zúčastněných, špekáčky na ohni, … . Večer jsme seděli u ohně
a zpívali jako za dob našich táborů spolu s kytarami (a také Aniččinými houslemi). Větší část lidiček odjela během večera (nebo spíš noci), ale někteří si nenechali ujít spaní ve stanu či pod širákem, jako za našeho mládí.

Tato akce plná vzpomínek měla u zúčastněných úspěch, přivezli nám další historické fotografie a všichni se těší na příští setkáni. Takže za 5 let zase na shledanou.