Zápisy z roku 2005

Mezi tradiční akce našeho střediska patří velikonoční výpravy. Letos jsme strávili velikonoce v sokolovně v Jesenném nedaleko Železného Brodu. Sešli jsme se v hojném počtu ve čtvrtek ráno na nádraží, odkud nás dopravily vlaky až na místo. V následujících dvou dnech přijeli ještě další účastnici zájezdu. Program jsme měli pestrý. Prohlédli jsme si místní stádo jaků. V pátek jsme navštívili Bozkovské jeskyně s největším podzemním jezerem v ČR. Ukázali nám i netopýra, který ještě sladce spal zimním spánkem. V sobotu jsme se vypravili do Železného Brodu, kde jsme si prohlédli místní muzeum výroby skla. V neděli jsme uspořádali malou olympiádu v obratnosti.

Pro zpestření letošního Apríla jsme připravili pro skautíky zajímavou hru, při které si zaběhali, procvičili znalost města, zasoutěžili, zahráli si s ohněm a zakopali v zemi.
Jak to tedy probíhalo? :
V 16 hodin se scházíme (5 skautů + vedoucí) na Podzimku a po chvilce kopání s míčem rozdáváme klukům zprávu vedoucí k velkému pokladu (kterou vytvořil Ivan) plnou písmenek, která musí kluci vyluštit na různých známých i neznámých českobrodských místech.

Jako v minulých letech, i letos se naše středisko rozhodlo, že pro své členy uspořádá pálení čarodějnic. Tentokrát jsme se ovšem rozdělili. Nejmladší, tedy světlušky a vlčata, zůstali v Brodě, skauti a skautky vyrazili pod Pohoř a roveři spolu s dospělými příznivci se vydali do Kácovce. 

V Č. Brodě pálíme čarodějnice na naší základně Podzimek za divadlem J. K. Tyla. V Dolině totiž bývá na náš vkus příliš mnoho lidí a příliš hlučno.

Proto jsme se sešli ještě za světla. Protože bylo ještě vidět, proběhlo napřed několik čarodějných soutěží, např. oblíbený rychlostní let na koštěti či prohazování koštěte korunou stromu. S přibývajícím šerem jsme zapálil oheň, na jehož vrcholu byla umístěna jedna z reprezentantek filipo-jakubské noci. Když selhalo zažíhání ohně pomocí dávných technik (křesání pazourkem a ocílkou), vypomohli jsme si modernějšími prostředky. Oheň vzplanul, čarodějnice shořela a my jsme si opekli vuřty, zazpívali několik písniček a kolem 22. hodiny jsme postupně rozešli ke svým domovům.

Na letošní pálení čarodějnic jsme se opět rozdělili na starší (tedy skautky a skauty) a mladší (tedy světlušky a vlčata).

Starší členové jeli na celý víkend na naše tábořiště Pod Kopcem Pohoř. V sobotu dopoledne se připravoval velký oheň (při této příležitosti byl vyčištěn další kus lesa a okolí potoka), kluci vyráběli z papíru, látek, slámy a trávy postavy čarodějnic, děvčata pod taktovkou zkušené Věry nacvičovala let na koštěti. Sobotní odpoledne jsme strávili nácvikem na Svojsíkův závod (skautská soutěž pro děti do 15 let), které se zúčastníme koncem května, a o jejímž výsledku Vás budeme informovat. No a večer, ten patřil velkému ohni, zpěvu s kytarou, pálení čarodějnic a ohnivé šou. Nedělní dopoledne bylo využito ke hrám a úklidu.

Mladší členové se sešli v sobotu večer na Podzimku (pronajaté zahradě za divadlem J. K. Tyla), kde se svými vůdci i rodiči poseděli u hezkého ohně, zazpívali, popovídali, zkrátka strávili krásný večer. I pálení čarodějnic na tomto místě se pro nás stává tradicí, pořádáme je zde již 3. rokem.

Složení:
kluci (HÜENY): Jirka, Dave, Politik, Libor, Klobe a Kuba, 1. místo;
holky (ŠVÁBY): Markéta, Máňa, Lucka, Kája, Kačka, Lenka, 4. místo.

Svojsíkův závod, jehož první ročník se uskutečnil téměř před šedesáti lety, je celorepublikovou skautskou soutěží, ve které chlapci a dívky od 11 do 15 let jednou za 2 roky poměřují své síly v získaných znalostech i dovednostech. Neméně důležitým posláním závodů je poznat skauty z jiných měst a ve volných chvilkách mezi závoděním se od nich naučit nové a zajímavé hry či znalosti.

Okresního kola se z našeho střediska zúčastnila jedna závodní družina dívčí (Šváby) a jedna chlapecká (Hüeny). Trať měřila asi 2 kilometry a na soutěžící čekalo 10 disciplín, například: překážková dráha, poznávání stromů a květin, testy z historie ČR a státních symbolů (doopravdy vypečené) i skautingu (snad ještě vypečenější), zdravověda, či vázání uzlů.

V pátek jsme se sešli ve 3 hodiny odpoledne u klubovny, abychom naložili veškeré vybavení, odvezli na louku, začali stavět a zakončili tak více než měsíční přípravné práce na akci.

Letos pořádáme již 23. ročník, a tak nám to jde jak po drátku (ale opět necháváme část věcí v Brodě, a tak se musí na místo odvézt až v sobotu ráno). V pátek se stačí udělat většina prací, ale i tak v sobotu ráno vyráží pořadatelé z Brodu již kolem šesté ráno, aby probudili pár odvážlivců, kteří hlídají vybavení na místě, dovezli jim teplý čaj a zapřáhli je do práce.

Ve 12 hodin je vše hotové, a tak mohou první návštěvníci do Lesa. Je jich bohužel jako šafránu, protože od rána usilovně (a téměř bez přestávek) prší....

Složení: Jirka Mokošín, David Rozmahel, Jakub Kubásek, Jakub Ševeček, Libor Mysliveček, Jaroslav Novotný; 6. místo (z 9)

Před čtrnácti dny - přesně 21. 5. - vyhrála družina našich skautů pojmenovaná HÜENY okresní kolo Svojsíkova závodu v Kolíně a dostala možnost zúčastnit se krajského kola v Buštěhradě.

Samozřejmě jsme tuto nabídku nemohli nepřijmout, a tak jsme v pátek vyrazili vlakem do Prahy, dále na Dejvickou metrem (jezdící schody byly opět velice populární - na věku nezáleží) a nakonec autobusem až do Buštěhradu, kde na nás čekalo vlče a světluška, a ukázali nám cestu k Sokolovně a Základní škole, kde jsme byli ubytováni.

Po registraci a ubytování jsme se jen tak poflakovali, házeli si s míčem, či hráli naší oblíbenou hru lakros. Večer jsme si upekli buřty na ohni a poté velice dlouho seděli a povídali u ohně. Spát jsme šli jako poslední ...

Tak se opět přibližuje tábor a my se scházíme na další předtáborové brigádičce. Tato je trošku zvláštní hned z několika hledisek:
1) celou dobu jíme BUŘTY na tisíc a jeden způsob
2) jede nás nějak hrozně málo (hlavně holek - v neděli je tam sama Evička)
3) Lumír, Korádo a Adam jedou na kole (Adam to na zpáteční cestu vzdává)

I letos jsme vyrazili první den prázdnin stavět tábory, nejprve tedy ten v Kácovci, který letos pronajímáme skautům ze Starého Kolína. 

Vyrážím tedy již dopoledne, v Pečkách mám vyzvednout Majdu a Markétu, a potom se nějak záhadně dostat přes Uhlířské Janovice do Kácova. Cestou třikrát bloudíme, 2x couvám (i s vozejkem, a vůbec mi to nejde)... Kolem poledního konečně dorážíme...

Složení: Jakub Ševeček, Jaroslav Novotný, Jakub Rozmahel, Marcel Hál

Tak se rok s rokem sešel a my tu opět máme tábor. A jako loni, i letos jdou skauti na tábor pěšky. A jako loni, i letos nás mnoho není, a o to je lepší atmosféra.

Odjíždíme z Brodu ve čtvrtek dopoledne směr Kolín a Uhlířské Janovice. Zde na náměstí zřizujeme hlavní štáb u kostela a vyrážíme nakoupit dostatečné zásoby potravin. Mezitím začíná pršet. Naštěstí jen přeháňka. Po poledni vyrážíme směr Sudějov. Naše první neplánovaná zastávka je na třešních u silnice. Když se nebezpečně přibližují mraky, raději odcházíme směr les (stejně už ty třešně nemůžeme ani vidět). V lese nás průtrž chytne. A opět jen přeháňka. Když už máme dole baťohy, hrajeme jakési malé Komando - boj žlutou vietnamskou polívku. Vítězí můj tým...

Hned na začátek upozorňuji, že tento článek je krátký a stručný, více si mohou zájemci přečíst v táborové kronice, kterou letos velmi pečlivě vedl Berlin.

Letošní tábor byl ve znamení hezkého počasí a celotáborové hry Český rok, kterou pro nás připravila rychtářka Věra s rychtářem Jirkou. Na táboře bylo kolem 30 dětí (12 skautů, 7 skautek, 9 světlušek, 4 vlčata), 8 členů Renegades a asi 10 ostatních dospěláků.

Masírována zprávami o různých živelných a jiných pohromách v celém světě, zapomíná už pomalu naše veřejnost na katastrofu, která postihla loni na podzim, přesně 19. listopadu roku 2004, naše nejbližší východní sousedy. Toho dne zpustošila vichřice, dosahující rychlosti přes 200 km/h, značnou část středního Slovenska. Nejvíce byly postiženy Vysoké Tatry. Slováci však na pohromu nezapomněli a všemožně se zapojují a organizují akce na úklid hor i lesů. Také slovenští skauti zorganizovali mezinárodní akci, zaměřenou především na úklid pasek po polomech, odkud již byly odvezeny polámané kmeny. Celé léto se v Tatrách v týdenních turnusech střídaly party mladých dobrovolníků (celkem na 2 tisíce lidí), kteří byli ochotni přiložit ruku k dílu a něco zažít a možná se i něčemu trochu přiučit.

Letos jsme se opět po několika letech rozhodli, že obnovíme tradici pořádání podzimní Akce Vpřed. Tato akce pro členy turistických, tábornických a skautských oddílů má dlouhou tradici na Chrudimsku, kde se pořádá vždy na jaře. My jsme vytvořili tradici podzimního běhu, která byla letos obnovena.

Akce Vpřed je dvoudenní etapový závod dvou - až tříčlenných hlídek starších patnácti let, které postupují terénem podle mapy s vybavením pro pobyt a nocleh v přírodě. Během závodu je zakázáno cokoliv přibrat nebo odložit, kromě vody. Trasa závodu je tajná a je postupně objevována na kontrolních stanovištích po vyluštění šifry, příp. ještě po splnění nějakého úkolu. Úkoly jsou různé: jezdí se na lodi, slaňuje se, střílí se ze vzduchovky a zpravidla se najde i nějaký "špek pořadatelů" - v minulosti jsme si třeba na střelnici mohli vystřelit z malorážky, jindy se jezdilo po laně na kladce apod. Rovněž tak musí soutěžící prověřit i své znalosti a dovednosti v testech z historie, vlastivědy nebo zdravovědy.

Letošní, již 24. ročník, terénního závodu pro všechny věkové kategorie byl ve znamení pátečního velice špatného počasí. U klubovny jsme ještě stihli všechno naložit ralativně bez deště, ale již chvilku po příjezdu na louku začalo intenzivně pršet, a až na malé vyjímky nepřestalo až do pozdních nočních hodin.

Během pátečního odpoledne jsme tedy postavili hangár a přístřešek, lanovou lávku, šplhací lano, posekali louku a přivezli dřevo. Kolem osmé většina lidí odjela, a na místě zůstali jen 4 skauti a Lumír. Kvůli dešti jsme si ani nic nevařili a snědli vše studené. Celou dobu jsme byli v hangáru, protože pršelo, ale jelikož bylo stále málo hodin, zahráli jsme si hru Nestvůrky a oblíbené Píďalky (dokonce i já jsem se nechal přemluvit a chvíli jsem s nimi všelijak bojoval, každý ve svém spacáku a se zavřenýma očima). Nakonec následovalo focení různých grimas, které bavilo opravdu každého.

V rámci propagace našeho střediska a náborových akcí v letošním roce, jsme se rozhodli postavit na náměstí indiánské TeePee, ve kterém spíme na našich táborech, a připravit pro českobrodské děti pár zajímavých dovedností a fotografií.

Začali jsme stavět v sobotu v 8 ráno, bohužel jsme si museli veškeré vybavení (tedy i 6 metrové tyče) odvézt na dvoukoláku, protože Šéfovi (opět) nejezdí Áro, a jiné vhodné auto nevlastníme. Hned při stavbě si nás zkontrolovali městští strážníci, kteří chtěli vidět povolení (které máme jen ústní) - první komplikace se již objevují...

Mezi mnoho našich tradičních akcí patří také účast na turistickém pochodu ČB 50, který organizuje KČT Český Brod. Letos jsme s radostí využili novinky - cykloturistických tras. Rozdělili jsme se podle věku na trasy 30 km (11 vlčat, 1 světluška a několik vedoucích a dokonce i rodičů) a 45 km (6 skautů a dva vedoucí, skautka bohužel žádná).

Každý rok vyráží celé naše skautské středisko (tedy od nejmenších - vlčat a světlušek, po nějvětší - rovery) na chatu daleko od domova. Tentokráte jsme nalezli (po dlouhém hledání - levná chata pro 50 lidí se shání velice těžko) ubytování v sokolovně v městečku Horní Branná u Jilemnice.

U skautů se každoročně pořádá Rádcovský kurz, kde se ti nejlepší učí spoustu důležitých věcí, které budou ve své nové funkci používat. Krátce se vám pokusím v této reportáži popsat jeho průběh.

V pátek to všechno začalo. Po cestě vlakem, za úplné tmy, nás rozdělili do družin, kde jsme se většinou neznali. Dostali jsme první úkol. Dojít podle mapy za úplné tmy do tábora (asi 1 hodina cesty terénem) s batohem. Poté,co jsme došli do tábora, zpocení a unavení, jsme si vymysleli pro naši družinu název a pokřik. Po krátkém seznamovacím večeru jsme šli spát.

Jako pokračování rádcovského kursu, který se konal před 14 dny v Kácovci, si pro nás - vedoucí a pro ostatní skauty, přichystali Vojta, Politik a Štych jednodenní výpravu. Vybrali místo, které mnoho lidí nezná - zříceninu kaple Sv. Kříže u Bříství - kousíček od dálnice na Hradec Králové.

Pořádek dělá dobré přátele, o tom není pochyb. A tak i my, hodni své dobré pověsti, jsme vyrazili dokončit vloni na jaře započaté dílo - pálení větví po kácení v českobrodských lesích. Jako odměnu za tuto naší práci jsme totiž na jaře dostali několik asi pětimetrových tyčí, které jste mohli vidět v září na náměstí jako stavební konstrukci našeho tee-pee.

Již se stává tradicí, že každé pololetní prázdniny využívají skauti a skautky (tedy naši členové mezi 11 a 15 lety) k zimním radovánkám. Loňský prodloužený víkend jsme strávili v Jilemnici, letos jsme vyrazili do malebného podkrkonošského městečka Lomnice nad Popelkou. Odjížděli jsme již ve čtvrtek 3. února v 16 hodin z nádraží. Sešlo se nás celkem 16, 11 kluků a 5 holek. Do Lomnice jsme dorazili před osmou hodinou a do prodloužené večerky jsme se stihli nejen zabydlet, ale i zmáčet na svahu při noční obhlídce "terénu". Páteční dopoledne jsme strávili prohlídkou města a zejména nákupem potravin na celé tři dny. Po návratu zpět do tepla následovalo vaření oběda (byl buřtguláš), který si vařili skauti sami. Oběd byl vynikající, i když to kluci přehnali s pálivým kořením a mouku nasypali rovnou do hrnce, takže nám v talířích plavaly hrudky mouky. Odpoledne jsme strávili pekáčováním na blízkém kopci. Postavili jsme si také hezký skokánek.

Akce začala úplně normálně: sraz po sedmé hodině na nádraží, koupit lístky, dojet do Prahy, přejít na hlavní nádraží a patrovým Posázavským pacifikem do Prahy-Komořan. Až potud vše v pořádku. Bohužel se všichni spoléhali na mou znalost této tratě. Všichni se stále ptali, za jak dlouho tam budeme a kolikátá stanice to je. Tak jim dokolečka odpovídám, že po hlavním jsou Vršovice, pak Braník, Modřany, Zbraslav a pak ty Komořany. Jediný Kolouch se mne neptal, protože věděl, že za zastávkou Modřany jsou Komořany. A tak když na poslední chvíli zjistil, že zastavujeme v Komořanech, rychle se zvednul, přišel k nám a popoháněl nás, abychom co nejrychleji vystoupili. Nebylo to ale vůbec jednoduché. Všichni vše rozložené, vybalené batohy, svačina ... .

Tak je pátek, 17:30, a my se scházíme k další novince v programu Roverského kmene - Čajovně. Dnešní má podtitul UKAŽ CO UMÍŠ. Každý si musí připravit nějakou činnost, kterou předvede ostatním. Čekali jsme akademickou čtvrthodinku, jestli nepřijde ještě někdo jiný. Nepřišel. Takže to můžeme přejmenovat na Rodinnou čajovnu. Sešli jsme se totiž dva Štanglerové a dva od Mokošínů.