Akce začala úplně normálně: sraz po sedmé hodině na nádraží, koupit lístky, dojet do Prahy, přejít na hlavní nádraží a patrovým Posázavským pacifikem do Prahy-Komořan. Až potud vše v pořádku. Bohužel se všichni spoléhali na mou znalost této tratě. Všichni se stále ptali, za jak dlouho tam budeme a kolikátá stanice to je. Tak jim dokolečka odpovídám, že po hlavním jsou Vršovice, pak Braník, Modřany, Zbraslav a pak ty Komořany. Jediný Kolouch se mne neptal, protože věděl, že za zastávkou Modřany jsou Komořany. A tak když na poslední chvíli zjistil, že zastavujeme v Komořanech, rychle se zvednul, přišel k nám a popoháněl nás, abychom co nejrychleji vystoupili. Nebylo to ale vůbec jednoduché. Všichni vše rozložené, vybalené batohy, svačina ... .
Zkraťme to - vystoupila jen část skupiny (asi 8 lidí z 25) a vlak se (bez jakéhokoliv vypravení průvodčím) dal do pohybu.Takže zbytek musel vystoupit na nádraží ve Zbraslavi a prodloužit si cestu na letiště asi na dvojnásobek původních 2,5 km. Alespoň, že jsme si cestou prohlédli hezkou MiniZOO a krásnou zimní přírodu bez sněhu.V Točné si někteří dali nanuka a po 1,5 hodině chůze jsme konečně došli na letiště, kde už Kolouchův kamarád poutavě vyprávěl o větroních, ultralightech i normálních letadlech. Do větroně Blaník jsme si mohli zkusit i vlézt a vyzkoušet si pohled pilota na zemi. Kolem půl druhé odpoledne jsme poděkovali našemu panu průvodci a vydali se na zastávku Komořany. Na nástupišti jsme pojedli, povyprávěli zážitky z výletu a zkusili, kdo má delší krok. Děkujeme taky Kolouchovi, že nám vše tak hezky zařídil.