Masírována zprávami o různých živelných a jiných pohromách v celém světě, zapomíná už pomalu naše veřejnost na katastrofu, která postihla loni na podzim, přesně 19. listopadu roku 2004, naše nejbližší východní sousedy. Toho dne zpustošila vichřice, dosahující rychlosti přes 200 km/h, značnou část středního Slovenska. Nejvíce byly postiženy Vysoké Tatry. Slováci však na pohromu nezapomněli a všemožně se zapojují a organizují akce na úklid hor i lesů. Také slovenští skauti zorganizovali mezinárodní akci, zaměřenou především na úklid pasek po polomech, odkud již byly odvezeny polámané kmeny. Celé léto se v Tatrách v týdenních turnusech střídaly party mladých dobrovolníků (celkem na 2 tisíce lidí), kteří byli ochotni přiložit ruku k dílu a něco zažít a možná se i něčemu trochu přiučit.
Zrovna tak i naši roveři (chlapci a děvčata starší patnácti let) nelenili a ihned po táboře nyrazili do slovenských velehor. Cestu ještě provázely trochu obavy, neboť 31. července, kdy jsme odjížděli, ještě okolo Starého Smokovce hořel rozsáhlý lesní požár. Naším cílem však byla Tatranská Lomnica, kde byla zřízena základna projektu Dobrovolníci pre Tatry.
Po příjezdu a ubytování v místní škole jsme se na poradě dozvěděli, co vlastně bude smyslem naší práce. Požár byl zdolán a tak jsme mohli vyrazit do hor. Jednalo se především o úklid větví (věta "Zajtra idete uhadzovať haluzinu" zněla všem v uších všech ještě dlouho po návratu). Tato jednoduchá ubíjející činnost spočívala v tom, že člověka přivezli ráno na mýtinu rozlohy cca 0,5 krát 2 km, kdy celá zem byla poseta různě tlustými větvemi. Větve a kmeny o průměru větším než 8 cm již byly odvezeny. Celý den jsme pak tahali větve ze země z bahna a házeli je na hromady, kde se větve mají za zhruba 10 let rozložit. Jedna hromada vycházela tak na 5 metrů, dál nemělo cenu chodit a založila se další hromada. Tato práce však byla velmi potřebná, neboť do uvolněné země se budou na podzim a na jaře sázet nové stromky. Jako takové "bonusy" byly i jiné práce v lokalitě Tater. Asi nejzajímavější byl projekt "Vodný les", spočívající ve výstavbě malých hrázek v rozsáhlém svahu nad Smokovci. Účelem hrázek je zadržet v krajině vodu a omezit půdní erozi. Dále se vykonávaly různé další práce, např. se zprůchodňovaly dosud zatarasené turistické chodníky, pomáhalo se v obcích apod. Všechny práce byly po skupinách (zpravidla tak, jak jsme přijeli). Každá skupina měla své jméno a vedoucího pro zjednodušení orientace. Vedoucí byli od "řadových" členu odlišeni barevnými identifikačními náramky, které jsme dostali hned při příjezdu. Členové měli barvu zelenou, vedoucí skupin modrou a slovenští koordinátoři akce barvu červenou. Naše skupina se jmenovala po našem střediskovém vůdci Drahošovice (všichni se nás ptali, kdeže ta ves leží....). Časový rozvrh byl takový, že se mělo pracovat od pondělí do pátku vždy 8 hodin denně, sobota a neděle měly být volné. Bohužel zrovna našemu turnusu počasí moc nepřálo, neboť ve čtvrtek pršelo a v pátek se k dešti přidal i silný vítr. V takovém počasí se do hor nesmí, takže přišla řada na náhradní program. Podívali jsme se do Belianské jaskyne, navštívili zámek v Kežmarku i Aquapark v Popradě, zrovna jako muzeum Tatranského národního parku přímo v Lomnici. Náhradou za volné dny jsme ovšem pracovali v sobotu.
V neděli již nastal čas rozloučit se se všemi a vyrazit. Rozhodli jsme se, že když už jsme na Slovensku, tak přeci nepojedem domů, ale ještě se někam podíváme. Byl vybrán národní park Muránska planina a okolí městečka Tisovec. Bohužel počasí nám nepřálo, takže i když jsme se do Tisovce přesunuli, v noci přišel déšť, který vydržel nepřetržitě přes 13 hodin. Navíc foukal silný vítr, takže v pondělí jsme se jen podívaly do Martinovy doliny a někteří z nás prozkoumali zbytku rozestavěné železniční tratě Tisovec - Revúca, která, ač byla za Slovenského štátu ve 40. letech minulého století rozestavěna a ze zhruba 80 % dokončena, nikdy nebyla dostavěna a nikdy po ní nejel vlak. Přitom všechny mosty i tunely byly hotovy a dnes chátrají, přičemž v nepřístupných tunelech dnes bydlí netopýři. Pak už následoval předčasný noční přesun domů, kam jsme po 10 dnech dorazili v úterý časně ráno.
Celkem se z našeho střediska zúčastnilo 7 členů skautské organizace a 2 naši přátelé neskauti. Zažili jsme spoustu zábavy, poznali zajímavé lidi a snad jsme i trochu pomohli dobré věci, byť o smyslu úklidu Tater se vedou rozsáhlé diskuze. Někteří z nás byli na Slovensku vůbec poprvé v životě a tak je překvapil a potěšil fakt, že i v cizině se člověk česky obstojně dorozumí a porozumí domorodcům.