V sobotu v 16. 11. jsme se světluškami vyrazily na zámek Radim.
Holky se moc těšily, a to i přes to, že už to tam některé znají z minula. Ráno jsme se sešly na nádraží a vyrazily jsem směr Pečky, kde nás vyzvedla Anička, která nám coby domorodkyně dělala celý den průvodkyni.
Z Peček jsme vyrazily do Dobřichova, kde jsme se napojily na naučnou stezku Markomanů. První zastavení bylo na návsi v Dobřichově, kde jsme se dozvěděly, že Markomani byl germánský kmen. Dále jsme pokračovaly ke kostelu Nejsvětější Trojice a dál směr Radim. Po cestě jsme si na Pičhoře daly pořádný oběd a pokochaly se výhledem na Pečky a blízké okolí. Holky pak prolezly markomanskou osadu a pokračovaly jsme dál v cestě k dalším naučným cedulím. Cesta ubíhala velice rychle a díky dobré náladě a krásnému počasí jsme vcukuletu úspěšně dorazily na zámek Radim.
U zámecké brány nás přivítal zámecký pán a stádo zvědavých koz, které holky zaujaly na první pohled. Na nádvoří jsme si daly svačinu a netrpělivě čekaly na prohlídku zámku. Po chvilce si nás vyzvedla paní průvodkyně ve středověkých šatech a vzala nás do zámku. Prohlídku jsme zahájily v dámské ložnici a pokračovaly jsme do reprezentačních místností. Tam jsme dostaly typické zámecké papuče, a to se holkám moc líbilo (kdo už se někdy klouzal po hradních či zámeckých sálech v papučích, ten ví, o čem je řeč). Řekla bych, že po naší návštěvě měli parkety jak nové. Nejvíc se holkám líbilo v pokoji kouzelníka, v kuchyni a v hladomorně, kde průvodci rozhodli, že nás tam nechají - naštěstí si to na poslední chvíli rozmysleli. Návštěvu zámku jsme ukončily krmením místních koz v zámecké zahradě. Pak jsme vyrazily na nádraží.
Po cestě do Brodu nám holky říkaly, co se jim všechno líbilo. Každé se líbilo něco jiného, ale sborově se shodly, že by v zámku bydlet nechtěly, protože je tam zima a je moc velký na uklízení. Po návratu do Brodu jsme šly ještě na hřiště a pak jsme se všechny rozešly domů na teplý čaj.