Kronika

Prosinec se nese ve znamení vánočních příprav a různých vánočních tradic ve velké části světa, a nejinak to chodí v našem skautském středisku.

A vezměme to popořadě. Nejprve nás čekaly mikulášské besídky. Světlušky a vlčata navštívil čert s andělem a Mikulášem na schůzkách. Skautky a skauty čekal akční Mikuláš ve stylu Fantoma – děti se honily po Brodě za čertem, který měl u sebe jejich odměny. Mikuláš ale nečekal jen na děti. Ve středu 6. prosince se naši vedoucí (resp. Mikuláš, čert a anděl) vydali rozdávat radost a dobrou náladu na oddělení LDN. Pacienti byli za návštěvu moc rádi a odměnili nás úsměvem, poděkováním a někteří se s námi podělili i o vtipy. Sestřičky si jako odměnu pro pacienty připravily perníčky.

V sobotu 9. prosince se naši roveři, vedoucí i několik dětí sešli v klubovně. Čekala je tvorba vánočních přáníček, které před Vánoci předáváme pacientům na oddělení LDN. Prožili jsme odpoledne s nůžkami, lepidlem, barvičkami, tvořítky všeho druhu, posilnili se čajem a nějakým drobným mlsáním, a práce nám ubíhala pod rukama ve veselé atmosféře.

V sobotu 16. prosince brzy ráno se sešla skupina vedoucích, skautů a skautek na nádraží a v krojích jsme vyrazili do Kolína, abychom jako každý rok dovezli do Českého Brodu Betlémské světlo. Kromě Brodu jsme světýlko dopravili i do Peček, Kerska a Kounic, kde si jej lidé mohli též dojít připálit. Ve středu 20. prosince pak naše skautky předaly Betlémské světlo na akci Betlémská spirála. Před kostelem sv. Gotharda si pak mohli pro svůj plamínek dojít všichni českobrodští občané a odnést si jej domů.

V sobotu 23. prosince se sešli roveři a vedoucí v klubovně, kde nejprve naladili a sladili své hlasy, a poté s vyrobenými vánočními přáníčky vyrazili do nemocnice. Naší každoroční tradicí je totiž předvánoční zpívání na LDN. V nemocnici jsme strávili necelé dvě hodiny a postupně po pokojích, chodbách a jednotlivých patrech zazpívali pacientům, kteří musejí i přes Vánoce zůstat v nemocnici, koledy. Letos jsme zpěv doprovodili hrou na kytaru, triangl a dřívka. Mnozí pacienti i sestřičky si zazpívali s námi a my doufáme, že jsme jim alespoň na to jedno odpoledne přinesli ducha Vánoc.

Ani samotný 24. prosinec nepatří jen oslavám v kruhu rodinném. Na Štědrý den se vydali naši zástupci do kostela. Na odpolední bohoslužbě a promluvě pro děti přinesli náš skaut a skautka slavnostně Betlémské světlo k jesličkám. A do kostela jsme se vrátili ještě později – na začátku půlnoční mše svaté připálila dvojice našich vedoucích lucernu Betlémským světlem. A protože naši členové nejsou jen z Českého Brodu, ale i z jeho okolí, jako jsou třeba Kounice, donesli a rozdávali jsme plamínek Betlémského světla i tam, na dopolední mši v kostele svatého Jakuba staršího.

Sešli jsme se v 7:00 před klubovnou a vyrazili jsme na nádraží v Českém Brodě a jeli jsme vlakem do Kolína pro Betlémské světlo. Potom jsme jeli rovnou z Kolína do Prahy do muzea Lega. V muzeu jsme byli asi hodinku až dvě hodinky. Potom jsme se vydali na útrpnou cestu na nádraží a cestou jsme se stavili na trzích a dali jsme si TRDELNÍK. Potom jsme šli do Palladia, kde jsme měli hodinový rozchod na oběd a různé nakupování. Potom jsme jeli vlakem zpátky do Českého Brodu a cestou zpátky se skautkám chtěl hrozně moc čůrat takže obsadili všechny záchody ve vlaku. Když jsme vystoupili z vlaku vydali jsme se na cestu na Chanosku nebo jak se to řekne. Cestou jsme se ještě stavili do klubovny vyzvednout si Betlémské světlo. Když jsme dorazili na Chanosku vybalili jsme si spaní a potom jsme pouštěli lodičky a řezali jablíčka. Potom přišel rozbalování dárků. Potom se koukalo na film a pak se šlo spinkat. Ano jsme měli místo budíčku sirénu. Pak jsme si museli zabalit a při tom jsme poslouchali koledy a vyrazili domu :)

Kiki V. a Týnka

Ahoj,

malý krátký zápis o brigádě na Kácovci, kde se obkládaly stěny přístavku srubu. Na akci byli: Šéf, Hanička, Kolouch, Džim, Pepa a Dráža Šindlerovi, Berlin, Pakůň, Mára a pes Bárt. Odvedlo se zase kus práce a pevně věříme, že do konce školního roku 2023/24 bude zvelebování srubu dokončeno!!! Chcete-li se dočíst více (vedení a roveři), musíte se na této stránce přihlásit!

Berlin

17.11.2023 se již tradičně vydaly oddíly skautů a skautek do Prahy, i letos je doprovázelo několik roverů z jiných oddílů. V plánu byla prohlídka Kramářovy vily, tu však zrušili z organizačních důvodů a my si tak našli náhradní program - prošli jsme si pražský hrad s jeho okolím. Po obědě jsme zašli na Národní třídu, kde jsme si kromě skautského stanového městečka prošli i další aktivity, zazpívali státní i Junáckou hymnu a na závěr zapálili svíčky u pomníku událostem 17.11.1989. I letos jsme se tak vraceli domů spokojeni s příjemným výletem plným vzpomínání.

V sobotu 25. listopadu jsme po dlouhé době uspořádali společnou výpravu s rodiči našich světlušek. Ráno bylo sice chladné, ale i přes nepřízeň počasí jsme se před klubovnou sešli v hojném počtu a vyrazili jsme do cíle naší cesty – do Kounic.

Naše první zastávka byla ve Štolmíři na návsi, kde jsme se občerstvili a zahráli jsme si pohybové hry. Do těch se rodiče hravě zapojili, až chvílemi nebylo poznat, kdo je rodič a kdo dítě. Ne všichni jsme se znali, tak jsme si zahráli seznamovací hru „dobrý den, pojďte ven” a světlušky naučily rodiče skautský pozdrav. Poté jsme zase vyrazili na cestu přes Štolmíř dál do polí.

Na další zastávce jsme potrápili mozkové buňky rodičů šifrou. Světlušky měly také svoji šifru, ale musely ji vyluštit bez pomůcky. Na rodiče jsme byli hodní, pomůcku jsme jim poskytli a všichni levou zadní text šifry vyluštili. Těsně před cílem naší cesty se zatáhlo a všem nám byla obří zima, tak jsme si společně zahráli další hru „dráček“ a kradli jsme v týmech ocásky ze šátků. Všichni jsme se skvěle pobavili, jen fenka Lola byla nešťastná, protože se celou dobu klepala zimou.

Konečně jsme dorazili do Kounic a mohli jsme si opéct buřty a maršmelouny, na které jsme se těšili. U ohně jsme se ohřáli a světlušky otestovaly místní hřiště. Po uhašení ohně jsme se vydali na autobusovou zastávku. Jelikož jsme dorazili dřív, než jsme plánovali, měli jsme dost času do odjezdu autobusu. Jedna odvážná rodinka vyrazila do Brodu pěšky a my ostatní jsme zašli na čaj do místní hospody. Po ohřátí jsme vyrazili na autobus směr Český Brod. V Českém Brodě jsme se rozloučili a těšili jsme se na další společnou akci.

V neděli jsme pokračovali brigádou na dřevo. Protože v našich klubovnách topíme v zimě v kamnech, je potřeba připravit značné množství dřeva, aby mohly naše schůzky pokračovat v teple až do jara. Sešli jsme se ve velkém množství u klubovny na podzimku a rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina se vydala do lesa do Dolánek na klády a druhá půlka zůstala na místě a pustila se do zpracování dřeva, co tam již bylo.

Vlčata se chopila sekyrek a pustila se do štípání dřeva, světlušky nezůstaly pozadu a rovnaly polínka do dřevníku. Některé maminky pomohly světluškám s uklízením dřeva a jiné se obratně pustily do štípání špalků. Tatínci se ujali motorovek a porcovali klády na špalky. V průběhu dopoledne se vozily klády z lesa. Práce rychle utíkala, blížilo se odpoledne a práce se chýlila ke konci. Nějaké dřevo se odvozilo do klubovny, zbytek se narovnal na podzimku, poté jsme uklidili a za odměnu jsme si všichni společně upekli buřty.

Byl to krásný víkend plný zábavy a práce. Rodičům bychom chtěli moc poděkovat za pomoc, tolik dřeva jsme snad ještě nikdy neudělali a letos tak máme do jara nejspíš vystaráno.

V neděli 17. listopadu jsme se již tradičně, tentokrát společně s oddílem skautů a roverů, vydali vlakem do Prahy. Nejprve jsme se byli podívat na Kramářovu vilu, prošli si Pražský hrad a celou výpravu jsme odpoledne zakončili na Národní třídě. Tam už se mezitím shromáždila spousta dalších skautů, s některými jsme se znali i osobně a o to milejší setkání to bylo.

Po celém prostranství voněly zapálené svíčky a panovala přátelská a pohodová atmosféra. Zazněla česká státní hymna a my jsme si s ostatními skauty zazpívali i skautskou hymnu. Potom jsme se už vydali na cestu domů. Je důležité znát naši historii, její významné body a ty si připomínat, a proto se vydáme do Prahy i za rok.

Hned další víkend jsme my skautky vyrazily na výpravu. V pátek 24. listopadu odpoledne jsme se vydaly do Čáslavi. Došly jsme do klubovny čáslavských skautů, kde na nás už čekal oddíl Poutníků z Kolína.

Páteční večer byl plný seznamovacích her a zábavy. Sobotní dopoledne bylo strávené po týmech, ve kterých jsme se vydali prozkoumat Čáslav. Cestou nás čekalo luštění šifer, plnění různých úkolů a poznávání města. Odpoledne se konala akce Advent mezi traktory, kam nás táhlo hlavně rozsvícení vánočního stromečku. A protože celá akce se konala v areálu Muzea zemědělské techniky v Čáslavi, tak jsme si prohlédli interiéry a jednotlivé expozice muzea. Ve venkovních prostorech jsme si pak prošli adventní trh s řadou stánků s občerstvením a různými rukodělnými dílničkami, pokochali jsme se pohledem na nazdobené a nasvícené traktory a další zemědělské stroje, a protože kromě spousty návštěvníků se areálem potloukali také rakouští čerti „krampusové“, tak ty jsme viděli taky. Po cestě začalo hezky sněžit a naladili jsme se tak perfektně na vánoční atmosféru. V neděli jsme pekli domácí housky a tvořili pomazánku. Po obědě nás čekala jen cesta domů, kterou jsme zvládli bravurně.

„Vážené celebrity, připravte si letenky, za chvíli odstartuje naše soukromé letadlo směr Hollywood.“ Takto nám začaly podzimní prázdniny.

Sešli jsme se 25. října v odpoledních hodinách na nádraží v Českém Brodě, naši roveři a vedoucí měli na sobě kostýmy celebrit, po chvíli přiletělo naše „letadlo“ a odvezlo nás do hollywoodských Zásmuk. Tam na nás po příjezdu do kláštera čekala paní organizátorka a vysvětlila nám, co vše nás čeká, abychom se dostali na galavečer na červeném koberci. Naším úkolem bylo úspěšně projít filmové žánry. Večer nás ještě čekalo vyrábění kartiček na dveře večeře a pak už zasloužený spánek.

Druhý den dopoledne jsme se seznámili s prvním žánrem, a to s pohádkou. Strašlivý drak unesl princeznu a my museli pomoci princi s její záchranou. Čekala nás zapeklitá cesta plná šifer, ale zvládli jsme to a princeznu zachránili. Odpoledne jsme se ocitli v sci-fi žánru a hráli molekuly, evoluci, příšerky a řadu dalších her. Večer světlušky a vlčata vyráběly hvězdy z chodníku slávy v Hollywoodu a skauti a skautky vyráběli svícínky na hřbitov.

Úkol pátečního rána byl vypátrat a odpovědět na co nejvíce otázek o našich vedoucích. Poté jsme se přenesli do dalšího žánru, a to do akčního filmu, kde Kim Possible zachránila nevinného občana a poslala nás na celodenní výlet. Světlušky a vlčata se podívaly do dolu v Kutné Hoře, zkusily si tehdejší pracovní oblek a prohlídly si starodávné nálezy v muzeu. Na skauty a skautky čekala úniková hra o Kutné Hoře. Všichni jsme se večer sešli v našem klášteře, zahráli si pár her a poté se odebrali na kutě. Historický žánr nás čekal v sobotu. Hráli jsme hru „dědeček měnil až vyměnil“, kdy na začátku hry dostáváte sirku, kterou postupně směňujete za jiné předměty. Do kláštera jsme si tak přinesli dětskou židličku, kolo, svícínky a mnoho dalšího. Po příchodu do kláštera jsme dostali za úkol vytvořit trailer k fi lmům a odpoledne jsme tyto scénky sehráli. Za odměnu jsme byli slavnostně uvedeni na červený koberec, kde jsme měli tu čest sledovat předávání Oscarů prokládané tancem a také jsme se mohli fotit ve fotokoutku. Následovala slavnostní večeře v podobě řízků s bramborem a okurkovým salátem. Po večeři nás měla čekat after party, na kterou nás ale naši bodyguardi nechtěli pustit, protože jsme stále neprošli všemi žánry. Čekal na nás tedy ten poslední, a to horor. Postupně jsme si prošli temnou cestu po svíčkách, doprovázenou strašidelnou hudbou a záludnými úkoly. Všichni jsme to nakonec zvládli a na after party nás za odměnu čekala bohatá hostina.

V neděli jsme si zabalili, uklidili klášter a jeli zpět směr Český Brod. Celé podzimky jsme si moc užili a odnášíme si z nich krásné zážitky.

V sobotu 14. října se na louce za osadou Zahrady sešlo na sedm desítek závodníků, aby zde poměřili své síly v zálesáckých dovednostech.

Letošním ročníkem začala již pátá dekáda tohoto outdoorového závodu, který pořádají skauti ze střediska Ing. Ládi Nováka v Českém Brodě. Vedle dvou domácích českobrodských středisek se závodu zúčastnili i skauti z Kolína, a to ze středisek Poutníků a Slanečků. Na trase dlouhé cca 4 km, vedoucí údolím říčky Šembery, čeká dvoučlenné hlídky závodníků dvanáct rozličných úkolů.

Hned u první disciplíny – stavba a složení stanu – se pořadatelé rozhodli inovovat technické provedení úkolu a přizpůsobit jej současným trendům. A tak se letos poprvé po mnoha letech nestavělo staré dobré „áčko“, ale lehká plachta, tzv. tarp, vynesená na dvou trekingových holích přichycená k zemi kolíky. Manuální dovednost závodníků prověřily disciplíny jako zatloukání hřebíku, vázání uzlů, řezání a štípání dřeva, rozdělávání ohně a přepalování provázku. Dobrou mušku bylo dobré mít při střelbě z praku, vzduchovky a hodu kamenem na cíl. Pro překonání lanové lávky, kladiny, dřevěné bariéry a úsek plížení se zase hodila fyzická zdatnost. A nakonec bylo potřeba zapojit i mozek, a to třeba u luštění Morseovy abecedy nebo u orientace mapy.

Náročnost disciplín se liší dle kategorií. Čím starší kategorie, ơ m vyšší náročnost úkolu. Cíle pro hody a střelby jsou pak vzdálenější; časové limity pro zatlučení hřebíku, stavbu stanu a uvázání uzle naopak kratší; výška šplhacího lana a provázku pro přepálení zase vyšší. Pro vítězství ve své kategorii musí hlídka proběhnout trasu závodu v co nejkratším čase a při plnění úkolů nasbírat co nejméně trestných minut.

Kromě jednotlivých kategorií, kterých je od nejmladších žáků až po veterány celkem sedm, se každoročně vyhodnocuje i celkový vítěz putovní ceny. Putovní cenu představuje do masivu dřeva vyřezaný kormorán, ke kterému po každém ročníku přibyde dřevěné kolečko s vypáleným jménem vítězného střediska. A ơ m se stane středisko, jehož členové se nejlépe umístí napříč všemi kategoriemi. Ne vždy zůstala putovní cena „doma“ u pořadatelů. V letité historii závodu na jeden rok odputovala do Prahy, to když na body vyhrálo středisko Bílý los. Podruhé se náš putovní „pták“ zaletěl nedaleko, pouze na druhý konec města, a to do klubovny skautského střediska Psohlavci. Letos však putovní cenu ozdobí kolečko s vypáleným sdělením, že vítězem 41. ročníku se stává naše středisko Ing. Ládi Nováka.

Poděkování patří všem rozhodčím za čas, který závodu věnovali, závodníkům za fair play, městu Český Brod za poskytnutí prostoru v městských lesích a panu Kvasničkovi za propůjčení dřevěné boudy spolku Šemberské stezky pro přenocování našich nejmladších závodníků.

Je sobota 1. července, horda kluků a holek ve skautských krojích vyráží vlakem z českobrodského nádraží vstříc novému letnímu dobrodružství a zatím ještě netuší, co je letos čeká. O několik hodin později, s příchodem na tábořiště, začíná být jasno. Procházejí písečnou bouří a stávají se svědky sporu mezi královnou a faraonem. Starověký Egypt totiž zažívá těžké časy. Je rozdělen na dvě části, Horní Egypt v čele s královnou a Dolní Egypt pod vedením faraona, a ti jsou ve sváru. Již po dlouhá léta spolu vedou války, lid strádá, a ani zdaleka to nevypadá na konec tohoto temného období.

Skautky, skauti, světlušky a vlčata se tak na následující dva týdny stali novými osadníky tohoto znesvářeného území. Záhy se dozvídají, že na hranicích obou území se nachází poklad. K jeho nalezení ale bude potřeba spolupráce, protože indicie k jeho nalezení se nacházejí na území obou království.

Noví obyvatelé Egypta se tak setkali s egyptskými panovníky, jejich bohy, viděli pyramidy, putovali s karavanami velbloudů a prožili dva týdny plné úkolů, výprav, stopovaček, her a soutěží, za něž získávali jednotlivé indicie potřebné k rozluštění závěrečné šifry. Nechyběly oblíbené Hry bez hranic, řada her a sportů v táboře a okolí, ani třídenní výprava mimo tábořiště. Společné snažení se ale vyplatilo a na konci druhého týdne byl poklad nalezen, Egypt sjednocen a opět zavládl mír.

Po slavnostním táboráku následoval návštěvní den, světlušky a vlčata odjely domů a třetí týden tábora patřil tradičně už jen skautkám a skautům. Tento třetí týden bývá fyzicky náročnější, skauty a skautky čekala vícedenní výprava s „plnou polní“, dvounoční šiškovka, hra Indiáni a stavitelé, a nechyběla ani trocha odpočinku a koupání, protože slunečné počasí nám letos celkem přálo, a samozřejmě ani závěrečný táborák jako rozloučení s letošním táborem.

Kromě společné táborové hry měly děti i své oddílové a volnočasové programy. Některé oddíly tak čekal slibový oheň, kdy se nováčci slavnostně stávají „odslibovanými“ skauty, skautkami, vlčaty a světluškami, holky motaly krásné náramky (až je nakonec pro velký úspěch motal celý tábor), skautky pořádaly své tradiční večerní ohně důvěry, skauti vyrazili slaňovat, a všechny děti také procvičovaly a plnily skautské dovednosti. Na letošním táboře se děti také více zapojily do přípravy jídla, a tak věříme, že se rodičům domů vrátili zkušení kuchyňští pomocníci.

Na táborové ošetřovně se řešily ponejvíce různé škrábance, drobná pořezání nebo klíšťata, nějaký ten kotník a průběžná nachlazení (to víte, i když panuje teplé letní počasí, noci v tábořišti mezi lesy bývají chladné), všichni účastníci se ale vždy nejpozději po pár dnech vrátili zpátky do formy a mohli se plnohodnotně zapojit do programu.

Tábor jsme si užili od začátku až do konce. Ve školním roce nás čeká řada dalších akcí, ale než se nadějeme, budeme chystat tábor příští.

V pátek 22. září jsme se jako opravdové světlušky slétly před klubovnou, kde začala naše víkendová výprava. A tentokrát jsme ani nemusely letět nikam daleko, zajímavý program si totiž vlastně dovedeme udělat i „doma“.

Společně jsme se nejprve přesunuly do českobrodské základní školy, kde jsme byly po celý víkend ubytované. V pátek jsme si nejdříve společně stanovily pravidla, která chceme během právě začínajícího světlušáckého roku dodržovat. Taky jsme si zahrály pár her a večer nás čekala bojovka po okolí. V sobotu jsme hrály spoustu her. Taky jsme si samy uvařily oběd. Po malém poobědovém odpočinku jsme se vydaly na trasu po šipkách. Cestou jsme plnily různé úkoly a luštily šifry. Když jsme se vrátily do školy, čekala na nás rukodělná dílnička, ve které jsme si vyráběly čelenky do vlasů. Všem se moc povedly, a tak se teď máme čím zdobit. Večer jsme si upekly buřty a celý den jsme završily koncertem Kašpárka v rohlíku, na kterém jsme si pořádně zatančily. V neděli nás už čekalo jen balení a odchod zpět k naší klubovně.

O týden dříve se v klubovně uskutečnila přespávací výprava skautek. V sobotu odpoledne jsme se sešly před klubovnou a tentokrát jsme si naplánovaly spíše tak trochu „pracovní“ program. Naším přáním bylo vyrobit si zpěvníky, a tak jsme se hned daly do tvoření. Seřazování stránek, přepočítávání a hledání chybějících textů, bylo toho hodně co dělat. Když byly zpěvníky dokompletované, bylo dalším bodem přespávačky uklidit klubovnu. Začaly jsme vytrháváním plevele z našeho malého záhonku, který máme před klubovnou, a pokračovaly jsme úklidem celé klubovny. A aby akce nebyla jen pracovní, po úspěšně vykonané práci jsme si přeci jen užily i zábavu. Na večer jsme si v klubovně daly pizzu, pouštěly si filmy a užily jsme si i posvícenský ohňostroj, který později večer slavnostně rozzářil českobrodské nebe. V neděli jsme stihly ještě předělat naši skautskou nástěnku, zahrát si pár her a naše „zábavně-pracovní“ výprava byla u konce.

Na víkendovou výpravu evidentně není vždycky nutné vyrazit co nejdál, zajímavý a dobrodružný víkend si dovedeme užít i u nás v Brodě.

Ve dnech 9. a 10. září se uskutečnil 26. ročník již tradičního outdoorového pěšího závodu dvou až tříčlenných družstev s názvem Akce Vpřed, které pořádá naše skautské středisko Ing. Ládi Nováka.

A jak bylo v loňském roce avizováno, tak se stalo. Skutečně jsme se se závodem otočili na západ – start byl ve Zbraslavicích, konec první etapy na našem tábořišti „Pod kopcem Pohoř“ u Čestína a cíl celého závodu ve Zruči nad Sázavou. I šifry jsme letos ztížili, vždyť i vítězné družstvo si muselo jednou zavolat o tzv. „radílka“, tedy o výsledný text šifry, ale „zpoplatněný“ 60 trestnými minutami. Také trasa byla oproti minulému ročníku náročnější, ideální trasa I. etapy měřila 21 km, družstva však běžně nachodila až 27 km, a to proto, že trasa i terén jsou dopředu neznámé a každý tým si cestu volí dle svého uvážení. Poslední hlídka dorazila do cíle I. etapy chvíli před půl druhou ráno.

Nedílnou součástí závodu jsou i různé disciplíny. Letos proběhlo tradičně plavání, šplh, praky, foukačky, vrh nožem, hod granátem, střelba ze vzduchovky, lukostřelba, hod krikeťákem, slaňování, lanové překážky, uzlování a netradičně lanové překážky, ovšem vysoko nad zemí, střelba z flobertky, namísto kánoe nafukovací člun „Zemanův křižník“, odhady vzdáleností z rozhledny nebo určování reálných zvířecích vnitřních orgánů.

Druhá etapa začíná jako vždy v 7 ráno, některá družstva tak měla na odpočinek sotva 5 hodin, aby se opět vydala s batohy na dalších cca 13 km trasy s úkoly, vědomostními testy a šiframi.

Vítězství obhájilo družstvo z Prahy – Anežka Henychová, Vít Henych (tentokráte jen ve dvou!), o 22 minut byli druzí Tomáš Vyhnal, František Hrbek (Psohlavci14, Český Brod) a o dalších 34 minut třetí Petr Ventluka, Pavel Krbálek, Jaroslav Losenický (Rabštejnská Lhota). Nicméně všechna družstva si zaslouží uznání, protože letošní ročník byl fyzicky hodně náročný.

Velký dík patří všem rozhodčím, jen díky nim jsme mohli uskutečnit tolik disciplín, které jsou takovým kořením závodu, poděkování patří i majitelům lesů, kteří nám povolili trasu, byť ty státní s dávkou byrokratické nálože, a městu Český Brod za finanční podporu. Děkujeme!

A příští ročník? Jedinou jistotou je, že bude 7. až 8. září 2024 se startem ve Zruči nad Sázavou, to ostatní je pro závodníky neznámé, dokud se neodstartuje…

Je sobota 1. července a horda kluků a holek ve skautských krojích vyráží vlakem z českobrodského nádraží vstříc novému letnímu dobrodružství a zatím ještě netuší, co je letos čeká. O několik hodin později, s příchodem na tábořiště, začíná být jasno. Procházejí písečnou bouří a stávají se svědky sporu mezi královnou a faraonem. Starověký Egypt totiž zažívá těžké časy. Je rozdělen na dvě části, Horní Egypt v čele s královnou a Dolní Egypt pod vedením faraona, a Ɵ jsou ve sváru. Již po dlouhá léta spolu vedou války, lid strádá a ani zdaleka to nevypadá na konec tohoto temného období.

Skautky, skauti, světlušky a vlčata se tak na následující dva týdny stali novými osadníky tohoto znesvářeného území. Záhy se dozvídají, že na hranicích obou území se nachází poklad. K jeho nalezení ale bude potřeba spolupráce, protože indicie k jeho nalezení se nacházejí na území obou království.

Noví obyvatelé Egypta se tak setkali s egyptskými panovníky, jejich bohy, viděli pyramidy, putovali s karavanami velbloudů a prožili dva týdny plné úkolů, výprav, stopovaček, her a soutěží, za něž získávali jednotlivé indicie potřebné k rozluštění závěrečné šifry. Nechyběly oblíbené Hry bez hranic, řada her a sportů v táboře a okolí, ani třídenní výprava mimo tábořiště. Společné snažení se ale vyplatilo a na konci druhého týdne byl poklad nalezen, Egypt sjednocen a opět zavládl mír.

Po slavnostním táboráku následoval návštěvní den, světlušky a vlčata odjely domů a třetí týden tábora patřil tradičně už jen skautkám a skautům. Společně podnikli vícedenní výpravu s „plnou polní“, dvounoční šiškovku, hru Indiáni a stavitelé a nechyběla ani trocha odpočinku a koupání, protože slunečné počasí nám letos celkem přálo, a samozřejmě ani závěrečný táborák.

Kromě táborové hry měly děti i své oddílové a volnočasové programy. Některé oddíly tak čekal slibový oheň, kdy se nováčci slavnostně stávají „odslibovanými“ skauty, skautkami, vlčaty a světluškami, holky motaly krásné náramky (až je nakonec pro velký úspěch motal celý tábor), skautky pořádaly své tradiční večerní ohně důvěry, skauti vyrazili slaňovat a všechny děti také procvičovaly a plnily skautské dovednosti. Na letošním táboře se děti také více zapojily do přípravy jídla, a tak věříme, že se rodičům domů vrátili zkušení kuchyňští pomocníci.

Tábor jsme si užili od začátku až do konce. Ve školním roce nás čeká řada dalších akcí, ale než se nadějeme, budeme chystat tábor příští.

Sobota 3. června. Již 39. ročník tradiční českobrodské akce. Trasa dlouhá 4 kilometry lesním terénem. Přes 1 100 dětských a dospěláckých návštěvníků. 16 pohádkových zastavení. Na 70 dobrovolníků a pomocníků. Tři měsíce příprav. 125 kilo buřtů. A nespočet splněných úkolů, rozdaných odměn a spokojených dětských úsměvů. Toliko letošní PoPoLes v datech.

A jaký byl PoPoLes, když necháme čísla čísly? Za nás byl určitě povedený. Nevyjde to pokaždé, aby panovalo v den PoPoLesu ideální počasí, ale letos to klaplo na 100 %. Ani kapka deště a tepla a sluníčka tak akorát. V lese se sešlo celkem 16 pohádek. Na předstartu v prostoru Tuchorazské hlásky na děti čekali skřítci a víly a snažili se čekající děti zabavit, děti si mohly malovat, foukat bublifukové bubliny, tančit jako víly s gymnastickými stuhami nebo si třeba pořádně zabojovat s meči.

Po vstupu do pohádkového lesa se pak děti mohly potkat se starými tradičními pohádkami, jako jsou Rumcajs s Mankou, Sněhurka s princem, Krakonoš s Anče, Kubou a hajným a jejich lanovou lávkou nad propastí, Pat a Mat, Mach a Šebestová s kouzelným sluchátkem, motýl Emanuel s Makovou panenkou, Červená karkulka s vlkem, Jů a Hele, ale také mohly obdivovat krásnou Annu s Elsou z Ledového království, předvést své jezdecké umění před Eliškou ze mlejna a jejím vodníkem a čertíkem nebo plnit úkol v pohádce Tajemství staré bambitky. Nechybělo překonání klády přes potok za pomoci vodníků, zhoupnutí na houpačce s hrozivými, ale moc hodnými a usměvavými čarodějnicemi a v cílové rovince vítal návštěvníky líný Honza na peci. Za každou disciplínu dostaly děti odměnu a v samotném cíli, kde nemohl chybět Ferda Mravenec se svou Beruškou, získaly děti za pomoc při stavbě nového domečku buřta pro sebe i pro svůj dospělácký doprovod.

Po zdolání celé trasy čekalo na návštěvníky občerstvení a možnost odpočinku a posezení při opečení buřtíků.

Po uzavření pohádkového lesa a odchodu všech návštěvníků nás ještě čekal úklid lesa a louky a sbalení a odvoz všeho dovezeného vybavení a materiálu. Byl to po všech stránkách náročný, ale povedený den a za každý šťastný úsměv nám to stálo. A protože příští rok nás čeká jubilejní 40. ročník, už teď začínáme přemýšlet, čím vám ho ozvláštnit a jak to výročí co nejlépe oslavit. Těšte se na to a my se už teď těšíme napřesrok na vás.

V pátek 19.5. se sešla smečka vlčat s jedním odvážným skautem - Radkem na nádraží v Českém Brodě a vyrazili vlakem s jedním přestupem do Jílového u Prahy. Po příjemné procházce z nádraží jsme se ubytovali v místní klubovně v areálu ZŠ, chvilku poseděli nad deskovkami a utahaní šli spát. Sobotní dopoledne jsme strávili na hřišti u místní Sokolovny, odpoledne se však neslo v duchu prozkoumávání okolí. Nejprve jsme prošli městem na rozhlednu Pepř, poté prozkoumali štolu sv. Antonína Paduánského, kde jsme se krom dozvídání nových informací, ověřování teploty jezírka a zkoumání absolutní tmy museli vyšplhat po žebřících do vyššího patra štoly k východu. Z ní se vydali pod slavný železniční viadukt Žampach a přes zříceninu Včelního hrádku došli zpět. Cestou jsme si užili spoustu krásných výhledů i srandy. Radek nám po navratu uvařil k večeři bramboračku, aby si tak splnil další body ze stezky a stal se tak v oddíle skautů jedním z nejúspěšnějších v jejím plnění. Po ní se část uložila k spánku a část si ještě zahrála pár her. V neděli jsme již jen uklízeli a poklidným tempem došli na vlak, abych se domů vrátili včas a stihli pouť. Celá akce se nám velmi líbila a těšíme se na další. Za středisko Ing. Ládi Nováka sepsal Pakůň

V květnu se v Hradci Králové uskutečnilo národní skautské jamboree, na které se sjelo přes pět tisíc skautek a skautů z celé republiky. A zúčastnili se ho i naši skauti a skautky. Jaké jsou jejich postřehy z akce?

3. května
Myslíme, že jsme udělali dobrý dojem. Přijeli jsme v Honkeru, to už na nás koukali. Po registraci jsme odtlačili vozík s věcmi k místu na stan. I když byl vozík těžký, čekala nás ještě stavba štábáku, velkého zeleného stanu. V kontrastu s malými stany ten náš působil vƟ pně, nehledě na to, že po prvním postavení jsme ho museli zbourat, jelikož byl naruby. Na podruhé už nám to šlo lépe, a tak jsme se mohli brzy zabydlet, navečeřet a vydat se na zahajovací ceremoniál. Večer pak byl dobrovolný program, my si zvolili kino a táborák.

4. května
Ráno začalo velkou zimou. Čekala nás cesta do Hradce Králové, na níž jsme si měli program vymyslet sami. Dali jsme přednost zábavě po cestě a vymysleli si handicapy. Někdo měl svázané ruce, zavázané oči nebo byl hluchý. Počasí nám hezky vyšlo, a tak jsme si mohli užít výhledy po cestě. V Hradci nás čekala 4 stanoviště, my navšơ vili jen jedno, kvůli času, a to šifrování. Odpoledne nás čekal program od složek záchranného systému, jehož součástí byla i simulace vyprošťování zraněného z auta.

5. května
Dnes nás čekala stanoviště s úkoly zaměřenými na plnění stezek. Celkem jich bylo 6. První část byla zaměřená na ekologii a zdravovědu, druhá na dovednosti a komunikaci. I přes značnou únavu a krizi třetího dne to stálo za to.

6. května
Po krásném probuzení jsme se vydali na dopolední program, kde nás čekaly aktivity k odborkám. Na oběd nás přijeli navštívit vedoucí Pakůň, Anička, Jana, Kiki a Terka. Odpoledne nás čekala Velká hra, kde jsme čerpali vody do vesnic, a náš bílý tým vyhrál. Dali jsme si véču a vyrazili na večerní program.

7. května
V neděli nás čekal velmi větrný den. Dopoledne jsme měli dopropark, to byl volný čas s možnosơ navšơ - vit všemožné programy připravené od organizátorů. K obědu jsme měli špagety. Mňam. Odpoledne nás čekala druhá část odborek, bohužel jsme se ho nemohli zúčastnit a řešili jsme průvan v našem stanu, který jsme úspěšně vyřešili a v noci neumrzli.

8. května
Baleníčko balení, tak by se dal shrnout poslední den, pondělí. Nejdříve jsme si sbalili osobní věci, odnosili je k bráně, počkali na příjezd Šéfa s Honkerem a vozíkem a jako úplně poslední jsme složili stan. Po dnech nabitých programem jsme byli všichni unavení a v autě usnuli. V Brodě na nás už čekali rodiče, nedočkaví na vyprávění našich zážitků.