Závodnice na koštětiLetošní oslavu pálení čarodějnic pro světlušky a vlčata jsme uspořádali malinko netradičně už v pátek 29. dubna. Skupina našich skautů a skautek s vedoucími odjela na výpravu na naše tábořiště a my zbylí jsme se sešli na Podzimku (náš pozemek za divadlem J. K. Tyla).

Jako první se sešla skupinka roverů a vedoucích, aby připravila poslední drobnosti na čarodějnický večer. Světlušky a vlčata v různých převlecích, čili vlastně čarodějnice, čarodějové a jiné kouzelné bytosti se začali slétat na Podzimek kolem páté hodiny.

Nejdřív jsme si na rozehřátí několik kouzelných běhacích her. Důležitým bodem našeho setkání byla možnost získat letecké oprávnění na několik typů košťat. Během chvilky byla připravená překážková dráha, kterou každý zájemce o letecký „řidičák“ musel úspěšně proletět na koštěti. Nejzáludnějším úkolem bylo „promotat“ se na koštěti sítí z provázků. Všichni ale nástrahy zkušební dráhy zdolali statečně a úspěšně a obdrželi letecký průkaz na zvolený typ koštěte. Největší zájem byl o koště s nadzvukovou rychlostí. Takže pro příště pozor na komíny, vysílače a mudlovské létající stroje!

Číst dál: Čarodějnice světlušek a vlčat na Podzimku

Všichni s naší krásnou čarodějnicíNaše víkendová akce začala poněkud hekticky. Po zdárném najití Foresta na Kolínském nádraží však kleslo tempo od sprintu na volný klus a dále jsme pokračovali poněkud klidněji. Troufám si říct, že všem připadala cesta zdlouhavá a už jsme se těšili, až konečně dorazíme do Zruče nad Sázavou. Když jsme se ocitli na místě určení, čekala nás už jen cesta do tábořiště. Nevím jak ostatním, ale mě utekla poměrně rychle a ani jsem se moc nezadýchala. Na tábořišti jsme se ubytovali ve srubu, opekli buřty a jelikož bylo již pozdě, zalezli jsme do spacáků a povídali si. 

Číst dál: Čarodějnice na Samechově očima naší skautky Kačky

Včera se nám děti vrátily z velikonočních prázdnin do svých domovů a už dnes si můžete prohlédnout fotografie z této akce. Rozhodně stojí za to. Děkuju Píťo;-)

Spokojený IvanLetošní ročník tradičního závodu Vpřed vyšel na víkend 15.-17.4. 2011. Čtyři z cca dvaceti našich členů a jejich kamarádů jsme jeli vlakem do Chrudimi už v pátek. Spaní jsme měli jako každý rok v klubovně chrudimských Zálesáků. Zbytek dorazil auty až v sobotu ráno přímo na místo startu, kterým bylo nádraží v Chrasti u Chrudimi.

Předem upozorňuji že následující text bude velice subjektivní, jelikož každá hlídka je v tomto závodě sama za sebe. Nemůžu tudíž vědět, jaké strasti a slasti prožívali ostatní hlídky :). Tak tedy: Jakožto vybíhací šifra první etapy bylo určování vlajek států. Prakticky celé to vyplnil Harry, díky kterému jsme vycházeli mezi prvními deseti hlídkami (ze 33). Následoval hod granátem, opičí lanová dráha a azimutový úsek. Zde nadešel první problém naší hlídky. Za azimutovým úsekem jsme měli jít "na nejbližší hřbitůvek." Dosavadní trať a naše zkušenosti nás vedli do obce Smrčky, nicméně podle mapy byl nejbližší hřbitov v obci asi o dva kilometry na opačnou stranu, ve Studené vodě. Rozhodli jsme se jít do Smrčku. Dva metry před značkou "Smrček" nás dohonila hlídka jakýchsi holek z Chrudimi a začala se nás ptát jestli si jsme jisti kam jdeme. Že jdou za námi ale myslí si, že kontrola je v té Studené vodě. Tak jsme se znovu podívali do mapy: opravdu ve Smrčku žádný hřbitov nebyl, ve Studené vodě ano a tak jsme se společně vydali ty tři kilometry zpět do Studené vody. No nebudu to prodlužovat, kontrola  byla ve Smrčku.

Číst dál: Vpřed - Chrudim 2011

Šátek organizátorů sněmuPo dvou článcích, kde jsem vás bombardoval informacemi a pokyny s tím, jak na sněm, je tu konečně chvilka klidu, kdy je celé to představení za námi, dort, který jsme dostali jako poděkování, je sněden (ale to trochu předbíhám...) a je čas se ohlédnout.

Na Valný sněm Junáka (o tom, co to je a čemu je to dobré, blíže zde ) vyrazila do Kolína od nás z Brodu jedna z nejpočetnějších výprav - celkem 7 skautů, 9 skautek a 10 roverů a vedoucích (z nichž někteří se tam tak trochu střídali). Naším úkolem bylo zejména počítat hlasy delegátů.

V pátek po příjezdu každý obdržel svůj průkaz, na který nám mj. vydávali jídlo, a speciální sněmový oranžový servisácký šátek s medvědy od Kolína. A pak už šup do hlavního sálu, kde proběhla generální zkouška hlasování. Při ní se ukázalo, že Korádovi ne zcela funguje excelovský prográmek na sčítání hlasů, takže se v tom asi 5 minut s Lumírem vrtali, než se to podařilo vychytat. Při zkoušce jsme sice neodhlasovali, že v noci bude svítit slunce, zato usnesení, že slunce bude hranaté, už podle skrutátorů prošlo...

Číst dál: Jak jsme sněmovali o víkendu 15.-17. dubna 2011

Dalo by se říci, že poslední dobou se nám s akcemi doslova rozthl pytel. V galerii najdete nové fotografie z Vůdcovského kurzu a z Valného sněmu Junáka.

Fotografie ze sobotních závodů si můžete prohlédnout zde.

O víkendu 1. – 3. dubna jsme si hromadně jeli na náš srub u Starého Samechova vyzkoušet zákeřné disciplíny a všelijaké ostatní dovednosti, které jsou na akci Vpřed každoročně potřeba. Více informací o akce Vpřed najdete zde.

Kvůli zaměstnání většiny zúčastněných se na srub dorazilo docela pozdě večer. Nicméně co se dá dělat. Vytáhli jsme buřty, venku jsme si je opekli a přitom si jen tak povídali. Spousta lidí si měla co říci, někdo se tu viděl poprvé po hodně dlouhé době. Bohužel noci jsou ještě pořád studené, takže jsme byli nuceni ustoupit - dovnitř ke kytarám. Dál se už jen odcházelo pomalu spát, bylo přeci jenom pozdě...

Číst dál: Příprava na Vpřed, 1. - 3. dubna

Fotografie z našeho již tradičního uvítání jara si můžete prohlédnout zde.

Skupinovka za srubemUž dlouho, dlouho, ale vážně dlouho neměli vlčata svoji vlastní oddílovou výpravu. A teď, když přišlo jaro, byl nejvyšší čas s tím něco udělat. Vyrazili jsme tedy na Samechov, na místo, kde pořádáme mj. i tábor.

Jelo devět vlčat a tři vedoucí. Popravdě řečeno, byla to taková naše zkouška ohněm a mečem. Ještě nikdy jsme nedělali oddílovou výpravu v takovémto složení (Harry, Klobe a Píťa), tedy bez Toma. Tom nešťastnou shodou okolností nemohl. Myslím ale, že jsme se s tím vypořádali docela obstojně ;).

Sešli jsme se jako téměř vždy na nádraží. Přiznám se, že mě mile překvapilo, že všichni dorazili na nádraží včas. Měl jsem z toho trošku strach, bylo to jen taktak. Vybrali se peníze (200,-Kč na osobu), koupili se lístky a jelo se. Martina nám nabídla, že nám odveze batohy. Souhlasili jsme.

Číst dál: Výprava vlčat na Samechov 11. - 13. března

Závod o nejrychleji naložený vozík.Aby tento víkend nebylo akcí málo, sešli jsme v neděli 6. března na Podzimku. V klubovně nám totiž dochází dříví a zima pořád né a né skončit. A tak jsme vzali falešné Áro (Fábii) s vozíkem a vydali jsme se dříví doplnit, tedy převozit z Podzimku do klubovny v Kollárově ulici. 

Sluníčko krásně svítilo a i přes to, že jsme se včera v hojném počtu zúčastnili Maturitního plesu Českobrodského gymnázia, nic nás nezastavilo v práci. Pobavilo nás, že téměř všichni účastníci plesu dorazili, ti co né by se nyní měli stydět (to neplatí pro Járu, jehož třídy to Maturitní ples byl).

Číst dál: Brigáda na Podzimku

Přidej se k nám!

Číst dál: I ty můžeš doplnit naši partu...

1

Tak jseme si tento pátek 4. března zase jednou dokázala, že to s mým strachem ze tmy nebude až tak hrozné.
Jako jediná z našeho střediska jsem se zúčastnila akce pořádané vedlejším střediskem, konkrétně Honzikem, Ráďou a Milanem. Na náš roverský email nám od Honzy přišla zpráva: "Páteční večer může se stát pro mnohé chvílí nudy. Jistě nechceš, aby to potkalo i Tebe a raději zatoužíš po pořádném zážitku. Na všechny odvážlivce čekám v 18.53 před vaší klubovnou.Troufneš si? P.S. ,,Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není.“ Spencer Johnson". A tak jsem sebrala odvahu a v 18:53 stepovala před naší klubovnou. (Bohužel se tato akce kryla se střediskovou schůzí, proto byla naše účast tak malá.)

Číst dál: Zkouška odvahy

kostky

V pátek 25. února jsme si s vlčaty udělali v klubovně herní den. Náš kolektiv sice nebyl nějak velký, ale i tak jsme si parádně zahráli. Hráli jsme hry deskové, ale i hry pohybové pro zahřátí. Bohužel se nezúčastnil tradiční účastník herních dnů Dědeček, takže závody motorek jsme pro letošek museli oželet. I tak se nám v klubovně sešlo hodně zajímavých her jako třeba: Kotěhůlky, Shrek a hra na motiv známého animovaného seriálu "Jen počkej zajíci!" Dětem se herní den líbil a už se společně těšíme na další herní dny.

V Jilemnici na náměstí

V pátek 4. února nám konečně začaly pololetní prázdniny, a tak jsme se ve čtvrtek sešli v hojném počtu 7 skautů, 7 skautek a 5 roverů na českobrodském nádraží. Naše cesta směřovala do Jilemnice, kde na nás čekala skautská klubovna tamějších skautů, která nám po dobu prázdnin poskytovala střechu nad hlavou. Ve vlaku jsme dětem trochu ztížili zavazadla, protože jsme mezi ně museli rozdělit suroviny na večeři, páteční snídani a oběd. Holt když nejede auto, musíme si pomoci jinak.

Cesta ubíhala v poklidu, do Jilemnice je krásné vlakové spojení, i když trošku dlouhé. Jára už byl z věčného sundávání batohů trošku zmaten a málem odcizil batoh jinému cestujícímu. Cestu nám už pak pouze zpestřilo zjištění, že ačkoliv s sebou táhneme dataprojektor a tančící podložku, tak se stala chyba v komunikaci a nemáme s sebou notebook. Stále si myslím, že ho měla vzít Maky a né já :-). Podali jsme o tom zprávu do Brodu, aby ho další účastníci přivezli a pouze doufali, že se jim nestane to samé.

Číst dál: Pololetky skautů a skautek 3. - 6. února 2011

Do našeho skautského střediska jsem začala chodit když mi bylo asi 7 let. Zprvu to bylo hlavně proto, že sem chodil můj starší brácha a já nechtěla být v ničem pozadu. Léta ubíhala a lidé ze skauta se stali mou druhou rodinou. Samozřejmě nastaly chvíle, kdy jsem s tím chtěla skončit, tím si projde asi každý, ale po 10 letech strávených v této skvělé bandě lidí děkuju svému mladšímu já, že se rozhodlo dát skautingu šanci.
Kolikrát už jsem se zamýšlela, co mě tam vlastně přesně drží a jelikož už jsem dorostla do doby, kdy se mohu pokusit vychovat novou generaci skautek, položila jsem tuto otázku jim.

Na dnešní schůzce skautek 2. 2. 2011 jsme se rozhodly zjistit, proč vlastně holky chodí do našeho skautského střediska. Ke konci schůzky jsme jim rozdaly papíry s dvěma prostými otázkami: Proč chodím na skaut a co se mi tu nejvíc líbí.

Nyní sedím doma s těmito papíry na klíně a musím říct, že mě jejich odpovědi velice potěšily. A protože nejsem hamoun, tak se s váma podělím.

Číst dál: Zpětná vazba našich skautek