Kronika

Mistrovství České republiky štafet v Turistickém závodě se konalo letos u nás v Českém Brodě.

Tento outdoorový závod je terénní běh v délce od 2 do 6 kilometrů podle věkových kategorií. Na trati je umístěna řada kontrolních stanovišť, které je nutné plnit bez chyb a co nejrychleji. Jsou to odhad vzdálenosti, hod míčkem, plížení, lanová lávka, vázání uzlů, orientace mapy, azimutové úseky, určování dřevin, turistických a topografických značek, poznávání kulturních památek a přírodních zajímavostí. Měří se čas strávený na trati a za nesprávně splněné úkoly jsou závodníkovi přičítány trestné minuty. Po doběhu prvního z trojice navazuje štafetová předávka a vybíhá druhý z trojice a následně i třetí závodník.

Závod proběhl v lesích za obcí Zahrady, start a cíl byl v chatové osadě Dolánky. Závodníci se museli vyrovnat s náročným terénem na trase dlouhé 5 360 m (muži, ženy), 3 650 m (žactvo). Na první místo v kategorii mužů se dostala štafeta z Frýdku Místku, v kategorii žen štafeta z Mikulášovic. Naše středisko reprezentovaly tři trojice. V kategorii žen získala stříbrnou medaili domácí štafeta tří sester: Jana Machorková, Kateřina Čokrtová a Eva Babicová. Štafeta ve složení Karolína Mukařovská, Lucie Mukařovská a Kristýna Zumrová se umístila na krásném 8. místě a v kategorii žákyň získala štafeta Nikola Blechová, Kristýna Ševčíková a Ema Hrušková vynikající 5. místo.

Děkujeme všem pořadatelům, vedoucím a rodičům za pomoc, díky vám jsme mohli uspořádat kvalitní a povedené závody.

Již 24. ročník českobrodské Akce Vpřed se konal ve dnech 4. a 5. září se startem v cíli loňského ročníku – v Červených Janovicích a s cílem ve Zbýšově, pro závodníky samozřejmě dopředu neznámým.

Poslední dubnový víkend se bohužel ani letos neuskutečnila chrudimská Akce Vpřed, kdy své síly můžeme poměřit i my organizátoři té českobrodské, o to víc jsme ale byli rozhodnuti uskutečnit tu naši, v září. Ihned vyvstala otázka, jak celou trasu naplánovat. Jelikož se jedná o dvouetapový závod, musíme vždy najít vhodné místo pro přenocování, kde si budou moci závodní družstva postavit stan nebo alespoň nouzový bivak. Snažíme se také, aby po dlouhé a náročné první etapě bylo nedaleko nějaké restaurační zařízení. Pokud by ale byla znovu zavedena restriktivní vládní opatření, mohlo by to silně zkomplikovat celý závod.

Když jsme procházeli potenciální trasu závodu, narazili jsme v lesích nedaleko obce Březí na tábořiště Mustang tábornického oddílu z Kolína. A protože v České republice zná každý každého, brzy jsme sehnali kontakt a vše bylo dohodnuto. „Přespání mimo civilizaci, takový návrat ke kořenům,“ řekli jsme si. A tak jsme i slaňování pojali po staru, žádné karabiny ani osmy, z malého svahu si závodníci vyzkoušeli „Dülferův sed“, který by měl umět nouzově použít každý horolezec. Ráno, při začátku druhé etapy, zase měla družstva za úkol uvařit vejce natvrdo, respektive vyrobit tuhý žloutek a jako snídani ho i pozřít. Pro některá družstva bez nádob na vaření prekérní situace. Nicméně všichni si zdárně poradili. I letos nechyběly další disciplíny jako lukostřelba, hod granátem, vrhací sekery, kánoe, šplh, střelba ze vzduchovky, nejen lanové překážky, praky, plavání. Do toho vědomostní testy, spousty šifer, které vám prozradí další cestu, na zádech batoh dle svého umu sbalený a letos pro někoho i mokré boty – ideální trasa totiž vedla patnácti brody přes Klejnárku, úsekem zrušené žluté turistické značky (asi proto ji zrušili, my ale doporučujeme navštívit).

Všech 13 družstev úspěšně dorazilo do cíle, vyhrálo družstvo z Českého Brodu – Tomáš Vyhnal, Vojtěch Vyhnal, František Hrbek o 63 minut před družstvem z Prahy – Anežka Henychová, Vít Henych, Václav Henych a třetí skončili vítězové loňského klání – Josef Polák, Jan Černohaus, Tomáš Knězek. Uznání ale patří všem závodníkům.

Děkujeme všem rozhodčím za pomoc při organizaci a městu Český Brod za finanční podporu, speciální dík pak patří paní Blance Mokošínové za perfektní organizaci občerstvení v polních podmínkách. Na shledanou při příštím jubilejním 25. ročníku!

Letošní tábor se nesl ve znamení cestování po celém světě. Za první dva týdny tábora totiž naši malí i velcí cestovatelé „navštívili“ přes 16 zemí. Amazing race – závod o poklad kolem světa odstartoval hned zkraje prázdnin a cílem našeho putování bylo získat klíč k dávnému pokladu Aztéků. Co den, to jiná země (občas i více) a rozmanité aktivity s danou zemí spojené.

Cestovatelé si tak vyzkoušeli třeba ranní rozcvičku v brazilském Riu v rytmu samby, fyzické schopnosti zocelil afghánský vojenský výcvik, v Anglii krom degustace čaje o páté pilovali (v angličtině, jak jinak) umění správně stolovat, v Rusku proběhl odposlech agentů tajných služeb, v Americe na ně čekalo nejen indiánsko-kovbojské odpoledne, ale také filmový hollywoodský večer, nikoho neminuly ani řecké olympijské hry, v africké Keni si holky cestovatelky vyzkoušely výrobu tradičních šperků a v Itálii zase výrobu domácích těstovin, kluci v Kanadě si zatím zahráli airsoft, na Šalamounových ostrovech si po boji o pustý ostrov a zdravovědné záchraně přeživších zálesáci sami vařili v Setonově hrnci, v Japonsku si vyzkoušeli jíst hůlkami (a některým tato záliba vydržela po zbytek tábora), až na závěr v Mexiku po dvoutýdenním získávání tajného kódu zabojovali o poklad Aztéků. Třetí týden pak tradičně patřil už jen skautkám a skautům a jejich programu plnému her, tábornických dovedností a také putování, tentokráte už ale jen po místech posázavských.

I všechny živly stály během tábora při nás – krom táborových ohňů nás navštívily bouře se silnými větry, přes tábor se přehnala velká voda, no a země, na té jsme to všechno úspěšně a šťastně přestáli.

Aby to cestování bylo se vším všudy, tak i kuchyně nabídla světové speciality. Tak například v Rusku jsme ochutnali boršč, v USA hamburgery a popcorn, italské ručně hnětené a válené těstoviny dopadly na jedničku, mexické chilli con carne taky zmizelo z hrnce šmahem, Španělsko nabídlo paellu i španělské ptáčky a k nudlím jsme si dali zaručeně afghánský mák a ještě se dojedli indickým chlebem naan, a o japonské rybě pojídané hůlkami už jste slyšeli.

A jaké jsou dojmy z tábora? Na to jsme se zeptali cestovatelů samotných:
V které zemi se ti líbilo nejvíc a proč?
Niki: „Afghánistán, protože byl super sportovní program.“
Přidávají se dvě vlčata: „A byly tam ty výborný placky.“ (chléb naan/pita chleba)
Pavel: „V Rusku. Protože jsem si mohl telefonovat rusky s agenty.“
Deni: „Brazílie. Samba jako rozcvička a celý den byl hodně barevný a pozitivně laděný. A nádherné byly ty kostýmy opeřených tanečnic.“

Stejně jako všude jinde, i v našem středisku způsobil Covid-19 poměrně dlouhou přestávku od většiny našich tradičních jedno i vícedenních akcí. Ale s jarem a přicházejícím létem se konečně zase vracíme do akce a jednou z těch prvních akcí jsou turistické závody. „Turisťáků“ se pravidelně účastníme již dlouhé roky, a protože máme šikovné závodníky, málokdy zůstane Český Brod bez medaile. A nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy jsme vyrazili na mistrovství Středočeského kraje do Kralup nad Vltavou.

Turistický závod je terénním během v délce od 2 do 6 kilometrů (podle věkových kategorií). Na trati je umístěna řada kontrolních stanovišť, které je nutné plnit bez chyb a co nejrychleji. Jsou to – odhad vzdálenosti, hod míčkem, plížení, lanová lávka, vázání uzlů, orientace mapy, práce s buzolou, určování dřevin, turistických a topografických značek, poznávání kulturních památek a přírodních zajímavostí. Měří se čas strávený na trati a za nesprávně splněné úkoly získává závodník trestné minuty, které se připočítávají k jeho závodnímu času.

Závodu se z našeho střediska zúčastnilo celkem 11 závodníků, z toho šest dosáhlo na stupně vítězů. Ve starších žákyních jsme obsadili celé stupně vítězů: 1. místo Nikola Blechová, 2. místo Denisa Kratochvílová, 3. místo Kristýna Ševčíková. V dorostenkách získala zlatou medaili Alžběta Vodičková a v dorostencích Petr Roubíček (1. místo) a Jakub Vlasák (2. místo). Tito závodníci získali i postup na Mistrovství České republiky, které se letos koná ve Frýdku Místku 12. 6. 2021. Držte nám palce!

V týdnu před svátkem sv. Jiří jsme připravili pro světlušky a vlčata jarní „stopovačku“. Cestu, která vede od jedné šifry ke druhé až k té úplně poslední, kde na děti čekala závěrečná otázka, a tu když si zapamatovaly a zjistily správnou odpověď, mohly si přijít v sobotu na sv. Jiří do naší klubovny pro odměnu. Pokud chcete vědět, jak si to děti užily, máme tu malou ochutnávku od zúčastněných.

Roveři na skautu nám udělali stopovačku. Chodila jsem po Brodě a hledala jsem šifry. Šifer bylo celkem sedm. Občas tam byly těžší šifry, občas lehčí. Tahák jsem používala jen dvakrát, jinak ne. Nakonec tam byla otázka, kdo má svátek 24. dubna a proč je pro nás důležitý. Protože to byl svátek patrona skautů, svatého Jiřího, oblékla jsem si v sobotu (24. 4.) ráno kroj a odpoledne jsem si šla pro odměnu. Jsem ráda, že pro nás vymýšlejí roveři aktivity. Stopovačku jsem si užila a všem roverům děkuji. - Tonička

V sobotu odpoledne jsme s tátou a bráchou vyrazili do parčíku na Škvárovně. Začínala tam jarní stopovačka. Dlouho jsme hledali první vzkaz, až jsme zjistili, že se ztratil. Museli jsme poprosit o radu velké roverky, abychom věděli, kam se máme vydat. Pak už jsme mohli vyrazit. Celkem bylo na cestě sedm šifer, všechny jsme je vyluštili a hra nám pěkně ubíhala, protože jsme si u toho povídali o sv. Jiří, patronovi skautů a skautek, který má 24. 4. svátek. I když je pandemie a nemohli jsme Skautský den oslavit všichni společně, i tohle byla skvělá oslava. Moc jsem si celou hru užila, protože mě baví luštit šifry, chodit ven na procházky a poznávat okolí Českého Brodu. Stejně se ale nejvíc těším, až se zase společně uvidíme v klubovně a na táboře. - Ela R.

Také se všichni těšíme, až se budeme moci s dětmi sejít, nebo společně vyrazit na výpravu. Pevně věříme, že na tábor už spolu všichni vyrazíme. Přípravy tábora už jsou v plném proudu a rozhodně je na co se těšit. Užívejte jarního počasí a přejeme pevné zdraví.

Skautským oddílům dnešní doba bohužel nepřeje, nelze pořádat schůzky, natož společné výpravy. Některé oddíly mají sice „on-line“ schůzky, mnohdy mají v programu i zajímavé úkoly, nicméně venkovní společné aktivity nám velmi schází. A tak jsme my starší z našeho skautského střediska oprášili téměř 20 let starou hru s názvem Velký vánoční zabíječ času, mající kdysi za úkol dostat děti ve vánočním čase ven od televize. Nyní tedy v čase po Novém roce spíše od počítačů a chytrých telefonů – Povánoční zabíječ času.

Charakter hry zůstal stejný – postupné plnění úkolů a odkrývání dalších. Zúčastnit se mohl každý bez ohledu na věk. Tentokráte byly námětem mapy a hledání v mapách. Prvním úkolem bylo zjistit konkrétní místo podle leteckého snímku ze stránek Mapy.cz, které se reálně nacházelo v kruhu o poloměru 8 km se středem na pomníku Prokopa Holého. Všichni účastníci již nyní vědí, že za Vrátkovem je polní letiště, kde se nachází pamětní deska čs. válečných letců RAF, věnovaná zejména Oskaru Lojkovi z nedalekých Přišimas a dalším sedmi členům posádky bombardéru, který se 13. března 1944 ze svého letu již nevrátil.

Dalším úkolem bylo, opět za pomoci stránek Mapy.cz, najít konkrétní bod podle souřadnic. Bohužel jsou ve stále trvající hře ještě nějací účastníci, tak nemůžeme zatím ani naznačovat, jaké body to jsou. Místo toho si sami schválně zkuste najít na stránkách Mapy.cz bod o souřadnicích 50,0000° severní šířky a 15,0000° východní délky. Už víte, co je to za zvláštní místo? A ještě o něco tajemnější místo nacházející se téměř přesně 1 km zhruba severozápadním směrem?

Jeden z dalších úkolů, zejména pro starší skautky, skauty a vedoucí, byla taktéž práce s reálnou papírovou vojenskou mapou a jejím souřadnicovým systémem S-42 (který samozřejmě neodpovídá souřadnicím běžných systémů, a proto ho rádi používáme). Nám postačí, když si účastníci odnesou to, že osy x a y jsou opačně než jak je běžné v matematice, a že azimut 0° je směrem na sever a azimut 180° je směrem na jih.

Abychom spojili příjemné s užitečným, první vyhodnocení hry jsme provedli při jedné z mnoha našich každoročních oprav tee-pee (stany, ve kterých bydlíme na táboře). Účastníci si pro malé věcné odměny přicházeli jednotlivě a v rouškách, ale i tak museli ze stanových pláten cítit kouř z loňských ohňů… A my věříme, že nejen používání map, ale i ohňů v tee-pee si v létě užijeme dostatek!

Ačkoliv letošní školní zima kvůli veškerým omezením běžnému skautování prozatím moc nepřeje, našli jsme si v prosinci i tak způsob, jak připravit našim světluškám, vlčatům, skautkám a skautům alespoň trochu vánočního programu. A nezapomněli jsme ani na tradiční akce pořádané pro veřejnost, byť v takové okolnostmi vynucené úsporné verzi.

Začněme Mikulášem. Ten pro oddíly světlušek a vlčat připravilo světluščí vedení, a to ve formě „Mikulášské stopovačky“. Ta byla pro děti připravena na sobotu 5. 12., a protože řadu dětí na stopovačce doprovázeli rodiče, proměnila se vlastně v takovou rodinnou poznávací výpravu po Brodě. Cesta začínala na náměstí u zvonice, kde děti a rodinné týmy nejprve našly cestu z bludiště a pokračovaly směrem k muzeu. Odtamtud vedla cesta celkem přes sedm stanovišť napříč celým Brodem. Na každém stanovišti luštily děti různé šifry nebo hádanky, na posledním zastavení u kapličky sv. Gotharda směrem na Liblice je pak čekala básnička, kterou se musely naučit. Nebylo to ale jen tak pro nic za nic – ve večerních hodinách pak děti výměnou za básničku dostaly v klubovně sladkou mikulášskou odměnu.

Následovalo kratičké období, kdy jsme se zase mohli scházet. A tak uspořádalo vedení skautek a skautů ve středu 16. 12. venkovní vánoční besídku. Holky a kluci se sešli na Podzimku, ochutnali vzájemně cukroví a zahráli si společně venkovní hry. Konečně jsme se mohli po dlouhé době vidět! Následoval oheň, u kterého jsme se zahřáli, ochutnali nealko vánoční punč, Korádo nám zahrál na kytaru koledy a všichni jsme si tu chvíli vzájemnosti plnou smíchu a pohody pořádně užili.

V sobotu 19. 12. pak následovala tradiční cesta pro Betlémské světlo. Tento plamínek zapalovaný každoročně před Vánoci v Betlémě rozvážejí pravidelně skauti po mnoha evropských a amerických zemích a městech. Do Čech se dostává z Vídně – odtud jeho cesta pokračuje tradičně po železnici a my jsme si jej dojeli připálit do Kolína od skautů rozvážejících světlo ve vlaku z Brna. V Brodě si je pak mohli přijít lidé připálit do svých luceren a svícínků 22. 12. do altánku na zahradě MŠ Letadýlko a do naší klubovny, čehož broďáci rádi využili a Betlémské světlo pak o Vánocích plápolalo v mnoha domácnostech.

Protože jsme v letošním roce nemohli jít zazpívat koledy na oddělení LDN, alespoň jsme vyrobili a po sestřičkách všem pacientům poslali vánoční přáníčka. Snad alespoň ta pacienty potěšila a vnesla trochu vánoční atmosféry.

A protože Mikulášská stopovačka slavila velký úspěch, mezi svátky jsme uspořádali pro všechny světlušky, vlčata, skautky, skauty i rovery ještě další akci – Povánoční zabíječ času. Děti, ať už samy, nebo s pomocí svých rodičů, mohly vyrazit na další místa Českého Brodu a okolí, ale o tom vám povyprávíme zase příště.

V sobotu 21. 11. 2020 jsme se coby dobrovolníci zúčastnili velké výsadbové akce. Tu uspořádala obec Rostoklaty ve spolupráci s Mysliveckým spolkem Rostoklaty a nadací Sázíme stromy.

Na akci se vystřídalo 41 dobrovolníků a podařilo se zasadit 100 stromů, 209 keřů, zatlouct na 300 kůlů, nepočítaně hřebíků a postavit přes 700 metrů oplocenky. Pozemek, kde se výsadba realizovala, se nachází mezi obcemi Štolmíř a Břežany II. Výsadbou vznikl nový přírodní krajinný prvek o délce 500 m. Podařilo se tak propojit stávající zeleň podél železnice a biocentrum kolem malého zatopeného lomu. To zde představuje jediný kus zeleně mezi velikými lány intenzivně obhospodařované zemědělské půdy.

Myšlenka realizovat podobný projekt se zrodila již vloni a než došlo na její realizaci, prošla si pro svou administrativní a organizační náročnost celou řadou peripetií – nakonec se ale uskutečnila a za pár let, až stromy povyrostou, bude na Českobrodsku zase o něco zeleněji. Hlavním strůjcem celé myšlenky je jeden z našich vedoucích, starosta Rostoklat Jirka Mokošín. Ten spojil své síly s dalším nadšencem pro výsadbu stromů a zeleně, otcem našeho skauta, Tomášem Vodičkou z Peček, a společně za pomoci nadace Sázíme stromy, několika sponzorů a hromady dobrovolníků výsadbu stromů v otevřené krajině uspořádali.

A co taková výsadba všechno obnáší? Nejprve získání sponzorů, kteří uhradí náklady na pořízení sadebního materiálu, domluvení pozemku k výsadbě a kupu administrativy. Jak se začaly postupně odškrtávat body ze seznamu úkolů, začala přitvrzovat vládní opatření kvůli pandemii Covid-19. Rušit akci ale nikdo nechtěl, vše bylo připravené, sadba zamluvená, dobrovolníci natěšení. Bylo ale nutné vše naplánovat tak, aby dobrovolníci pracovali maximálně ve dvojicích nebo v rodinných skupinkách.

Na samotnou sobotu 21. 11. tedy organizátoři vše s předstihem připravili – sehnali pomůcky a nářadí (kůly, pletivo, rýče, zatloukače, zemní vrtáky – to byste nevěřili, jaká různá udělátka dnes existují), dovezli sadební materiál, předvrtali díry na stromy a kůly oplocenky, rozmístili kůly a pletivo po ploše. Tak, aby vše bylo na sobotní ráno co nejlépe připravené, aby nikdo nic nehledal, zbytečně se nepotkával a aby se všichni mohli hned pustit do práce.

Počasí nám přálo a v takovém počtu dobrovolníků šla práce krásně od ruky a všichni si neskutečně užívali pohyb na čerstvém vzduchu - ještě aby ne, po takové dlouhé době doma.

Když už nám teď koroňák nepřeje a museli jsme zrušit všechny plánované akce s našimi světluškami, vlčaty, skautkami i skauty, zdálo by se, že vás čtenáře nemáme o čem informovat. Ale to není tak úplně pravda.

Rádi vás vždycky seznamujeme s ơ m, jaké akce pořádáme, na jaké soutěže jezdíme a jak na nich bodujeme, kam jezdíme na výpravy a jaké kouty republiky poznáváme. A když teď o takovýchto akcích referovat nemůžeme, tak vám aspoň povíme, jak si „hrajeme“ my roveři a dospěláci. Protože kdo si hraje, nezlobí. A protože hra pro dospělé na pět písmen nazývá se prý PRÁCE, povíme vám, na čem mimo jiné v posledním roce pracujeme.

Pod vedením Šéfa jsme v loňském roce začali postupnou opravu a přestavbu srubu na našem tábořišti v Kácovci. Ten byl postaven v polovině sedmdesátých let a od té doby až dodnes vlastně neprošel žádnou větší opravou. Byť tedy jde o naše původní tábořiště, vedle novějšího a v současnosti více využívaného srubu na tábořišti Pod kopcem Pohoř může působit jako takový jeho starší vetchý bratříček. A tak jsme se rozhodli dát kácoveckému srubu novou „fasádu“. Postupně po kouskách se mu snažíme darovat vždy alespoň několik víkendů v roce, kdy se sjedeme my vedoucí a postupně srub zvelebujeme. A byť cílem bylo opravit srub, jako další velký přínos se ukázalo vlastně ještě něco dalšího. Na přestavbě kácoveckého srubu se totiž z velké míry podílejí a na pracovní víkendy se sjíždějí naši bývalí roveři a vedoucí, tedy Ɵ , kteří s námi dříve taky skautovali, pak ale v důsledku svých jiných životních a pracovních povinností postupně skautovat přestali. Jenže jak se říká „jednou skautem, navždy skautem“, teď se společně strávené pracovní víkendy stávají sice fyzicky náročnou, ale jinak po všech stránkách milou a vítanou akcí, kde se setkávají po letech skautští kamarádi napříč generacemi a když se večer dopracuje, u ohně a kytary se můžou všichni zasmát a zavzpomínat na roky dávno minulé.

A cože tomu starému srubu provádíme? O trochu jej rozšiřujeme a zpevňujeme směrem do svahu, který se pomalu ale jistě začal bortit. Srub postupně dostane novou střechu i podlahu, nové rozvody studánkové vody a postavíme mu nová větší kamna. V létě na táboře a na různých víkendových výpravách se do něj tak schová před deštěm více dětí, usuší se tam více mokrých svršků, budeme moci uvařit na více hrncích a bude v něm pořád tak veselo, tak jako vždy po celou jeho více než čtyřicetiletou existenci bylo.

Teď nás sice v další práci brzdí koronové zákazy, ale už na jaře budeme pokračovat a těšíme se, až sroubek v novém kabátě v létě na výpravě nebo na táboře uvidí i děti.

Skauti a skautky ze skautského střediska Ing. Ládi Nováka jsou i sportovci, kteří se věnují turistickým závodům. Přestože se jedná o doplňkovou činnost k našim běžným skautským aktivitám, tak úspěchů dosahujeme neustále.

Úvodní kvalifikační turistické závody a závody Českého poháru v letošním roce brzdila stávající epidemiologická situace, i tak ale proběhlo několik základních kol a následně znalostní online závod. Letošní postupy se proto udělovaly dle výsledků loňského roku. Na mistrovství ČR získali postup z našeho střediska čtyři závodníci. Už tento postup byl pro českobrodské závodníky úspěchem. O to více jsme pyšní na dosažené výsledky. Přivezli jsme jednu zlatou medaili a ơ m tedy i Ɵ tul mistra ČR, a to díky Petru Roubíčkovi (starší žactvo), jeden bronz v podání Jany Machorkové (ženy A). Nikola Blechová se ve starších žákyních umístila na místě jedenáctém a Jan Vašina v mladším dorostu na místě sedmém. „Jsme rádi, že jsme se dokázali na mistrovství ČR kvalifikovat a potvrdit svou výkonnost. Nyní nás čeká příprava na sezónu 2021,“ připomněla vedoucí Helena Takáčová.

Když jsme v loňském říjnovém čísle zpravodaje avizovali letošní 23. ročník Akce Vpřed, nikdo nemohl tušit, jak hodně se budeme o jeho konání strachovat. Dubnová Akce Vpřed pořádaná organizací Zálesák Chrudim musela být zrušena a do začátku prázdnin byla situace kolem koronaviru s výhledem na září stále nejasná. Pro nás to nakonec dopadlo dobře, a tak se 5. a 6. září českobrodská Akce Vpřed jako jediná uskutečnila.

Ostatně i my si pamatujeme období let 2002 až 2004, kdy měla českobrodská Akce Vpřed výpadek. Víme tedy, jak těžké je obnovit jakoukoliv akci, zachovat její tradici a nepřijít o účastníky. Přejme tedy kamarádům z Chrudimi, aby byl příští rok ke konání Akce Vpřed více nakloněn.

V letošním roce se přihlásilo pouze 12 soutěžních družstev, o to však kvalitnějších. Hned sedm z nich se někdy umístilo do 3. místa na chrudimské nebo českobrodské Akci Vpřed. Závod tedy sliboval zajímavé souboje. Netradiční letmý start protáhl družstva starou Kutnou Horou, již tradičně s cílem startovní pole pokud možno co nejvíce roztrhat, aby se při plnění disciplín rozmístěných po zhruba dvaceti kilometrové trase I. etapy netvořily fronty. Zejména u slaňování ze skály a na střelnici, kde si závodníci zastříleli z poloautomatu SA 58. Samozřejmě nechyběly i jiné zdánlivě jednoduché disciplíny, jako je střelba z praku, hod granátem, lukostřelba, uzlování, šplh, odhady, člunkový běh, kde se ale velmi snadno dá získat mnoho nechtěných trestných minut. V závěru I. etapy byly ještě nastraženy azimutové úseky v těžkém terénu krásného údolí u obce Třebonín, past, ze které není za šera nebo dokonce za tmy téměř úniku. Do cíle I. etapy na hřišti SDH v Lomečku dorazilo první družstvo v 16.45 hod., poslední ve 22.30 hod.

Pro některé závodníky je ranní start II. etapy krutý, pro jiné je krutá celá II. etapa. I z vlastní zkušenosti vím, že ve II. etapě se nedá nic dohnat, ale pokazit se toho dá hodně. A za vámi je spousta družstev, která číhají na příležitost. Obtížné šifry, vědomostní kvízy a další disciplíny: lanová překážka, hod frisbee na přesnost, vrh nožem, plavání, loďka, plížení. Cíl v Červených Janovicích.

Po čtyřech letech vyhrálo družstvo z Úval (Josef Polák, Jan Černohaus, Tomáš Knězek) o 11 minut před družstvem z Rabštejnské Lhoty (Petr Ventluka, Pavel Krbálek, Jaroslav Losenický), kteří o 26 minut předběhli třetí družstvo z Prahy (Anežka Marková, Žofi e Marková, Vít Henych), kteří neudrželi vedení z I. etapy.
Tímto bychom chtěli poděkovat rozhodčím za pomoc při organizaci a městu Český Brod za finanční podporu. Těšíme se na příští ročník!

Letošní skautský tábor už sice skončil a o našem hledání dávných draků a jejich vikingských jezdců už jste mohli číst v minulém čísle, tím ale dění na tábořišti Pod kopcem Pohoř neskončilo. Hned po táboře se tam totiž uskutečnil náš letošní „tábořík“.

Co to vlastně je ten tábořík a jak vznikl? Je to takový malý tábor pro děti předškolního věku a vznikl tak, že parta bývalých i současných odrostlých skautů v rodičovském věku chtěla zavzpomínat na svá mladá skautská léta, ukázat svým dětem, jak se táboří a zasvětit je do tajů skautingu. Po jednání s vedoucím skautského střediska Ing. Ládi Nováka – Šéfem v roce 2015 se v mezičase mezi táborem a kurzem lesní školy uskutečnil první improvizovaný tábořík předškoláků a pořádáme jej od té doby dodnes. Každým rokem přibývaly další a další rodiny s prcky, až jsme se v letošním roce dostali na účast 10 rodin – 20 dospělých a 20 dětí. A to už je docela pořádný tábor.

A jak probíhal? Z důvodu koronavirové krize začal tábořík o den později, abychom dodrželi doporučené opatření odstupu minimálně osm hodin mezi tábory. Tématem letošního táboříku byla „Záchrana pohádkové říše“. Zlá čarodějnice zaklela říši pohádek a děti v roli skřítků musely říši v průběhu pěti dní zachránit. Každý den osvobodily jednu pohádku a získaly kouzelný klíč. Postupně tak děti zachránily Křemílka a Vochomůrku, Červenou Karkulku, Rumcajse s Mankou, Makovou panenku a motýla Emanuela i krále celé pohádkové říše s jeho královnou. Bylo to napínavé a ne vždy úplně jednoduché, děti musely prověřit svou sílu, dovednosti a lecčemu se v průběhu táboříku i naučily. Ty starší z nich si vyzkoušely i noční hlídky. Nakonec tedy vše dobře dopadlo, pohádkovou říši i krále pohádek se podařilo zachránit a děti získaly královský poklad.

Krom záchrany pohádek jsme dělali obvyklé věci, co se na táboře dělají, spali jsme v táborových indiánských tee-pee, neminul nás ranní ani večerní nástup, zpívaní večerky nebo řezání a štípání dřeva, které jsme si přinesli z lesa. Mimoto se dospělí i děti vyřádili při vodní bitvě, v pěně nebo na skákacím hradu. Zkrátka si to všichni moc užili a těší se na další tábořík.

Před dávnými časy obyvatelé jedné vikingské vesnice poznali, že draci nejsou zlí, a naučili se s nimi žít ve vzájemné symbióze. Svět lidí ale dovede být krutý a nenávistný, proto naši Vikingové společně s draky opustili svou vesnici a zmizeli neznámo kam. A po mnoha a mnoha uplynulých letech padl právě na účastníky našeho tábora nelehký úkol - obnovit zašlou slávu dračích jezdců.

Dlouho jsme nevěděli, jak to letos s táborem vlastně bude. A jestli vůbec bude. Takže když se nakonec mohl uskutečnit, byli jsme happy jak dva grepy a vůbec jsme si nedělali vrásky kvůli zpřísněným podmínkám. Ono se nám taky nic hrozného nedělo, museli jsme ale omezit návštěvy, zrušit návštěvní den a nepodnikali jsme žádné táborové výpravy „do civilizace“. Ale i tak jsme si ten letošní zvláštní „koronový“ a poměrně dost deštivý tábor pamparádně užili.

Ale co vám budeme vyprávět, lepší je názor táborových účastníků. A tak jsme si je trošku vyzpovídali, ty malé i ty velké a i toho úplně největšího (Šéfa):

Co považuješ za nejlepší věc na letošním táboře:
Bětka: Stopovačky. Chyběly mi výlety, ale byla korona.
Barča: Jídlo
Denča: Jídlo a den „D“
Dundee: Relaxování na louce
Pakůň: Že se doplňuje stav spodní vody (během tábora opravdu dost;)
Peťan: Den „D“ byl dobrej
Hugo: Müsli
Matyáš: Soft
Šéf: Naše děvčata v kuchyni

Co bys vyprávěl(a) kamarádům?
Bětka: Jsou tu super lidi a letos byla i teplá voda
Denča: Hráli jsme hry, nemohli jsme z tábora kvůli koroně, zpívali jsme u ohýnku a jedli jsme
Barča: Na pokladovce jsme potkali opilého traktoristu, jo a je tu nejlepší jídlo
Dundee: Bylo to dobrý, akorát pršelo a byla zima
Pakůň: Prostě super parta a moc dobrý jídlo
Hugo: Že jsem odsliboval
Frest: Že jsem udělal Tři orlí pera
Ráďa: Udělali chybu, že tu nebyli 

Jak se ti bydlelo v teepee?
Bětka: Tentokrát mi nepadala postel, takže dobrý, a taky to, že jsme si topily, bylo fajn
Denča: V teepee se mi spalo dobře
Dundee: Jde to
Pták: Dobře, protože pořád topíme
Hugo: Pršelo
Matyáš: Občas zima a někdy zas vedro
Frest: Máme tu málo místa, ale jinak dobrý

Co ti tu chybělo:
Bětka: Výlety do Zruče
Denča: Hezký počasí
Dundee: Spaní do jedenácti
Hugo: Písničky a ponožky
Peťan: Pohyb a víc běhacích her, a holky no...
Frest: Rovná postel
Šéf: Vícedenní výlety s dětmi

Co ti nechybělo:
Denča: Telefon
Bětka: Rodiče a telefon
Matyáš: Počítač
Peťan: Toaleťák
Hugo: Něco, na co jsme si celej tábor nevzpomněl
Frest: Jídlo
Šéf: Slzavá údolí a zkažené žaludky po návštěvním dni

V sobotu 14. prosince jsme se ráno, a pro některé z nás opravdu brzy ráno, sešli na nádraží v Českém Brodě. Z Brodu jsme autobusem dojeli do nedalekých Kounic a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu „pěškobusem“. Naše kroky mířily přes les, kde jsme ozdobili zvířátkům stromečky zdravými dobrůtkami - proč neudělat hezké Vánoce i jim. Po cestě jsme si zahráli pár společných her a kolem rybníku, z kterého nás pozorovaly kachny, jsme pokračovali dál v naší cestě. Celé dopoledne se nám sluníčko schovávalo za mraky, jen párkrát opravdu vykouklo. Po chvíli začalo pršet, ne nadarmo je ale skautským heslem ‘buď připraven’, a tak jsme jako správní skauti byli připraveni a vytáhli jsme pláštěnky. Ovšem ne všichni jsme je měli, ale i tak jsme si poradili. Kluci si spojili pláštěnky a vytvořili si tak společný deštník. Když jsme se blížili ke Štolmíři, najednou nám přes cestu přeběhla srnka. Asi se lekla myslivců, kteří byli vidět v dálce na poli. A nebo spěchala do kounického lesa za naší vánoční nadílkou. Nakonec jsme všichni došli do cíle - do naší klubovny, kde jsme se mohli konečně pořádně ohřát. Po svačině na nás čekalo překvapení pod stromečkem. A to stejně jako každý rok ručně vyrobené a od srdce darované dárky od vlčat pro světlušky a od světlušek pro vlčata. Po nadílce jsme si ještě zahráli spoustu her, ochutnali cukroví a popřáli si krásné Vánoce a šťastný nový rok. A tak i vám, milí čtenáři, přejeme do nového roku všechno dobré, hodně pohody, klidu a lásky a zajímavého čtení o našich akcích v novém roce.

Foto: http://skaut7.cz/fotogalerie/2019/category/393-vanocni-besidka-svetlusek-a-vlcat

V letošním roce oslavil českobrodský skauting významné výročí. Podle kroniky, kterou jsme nedávno dostali do rukou, byl první skautský oddíl v Českém Brodě založen na jaře roku 1920. První schůzka se konala 7. března (což byla neděle) a první výprava, řečeno tehdejším jazykem vycházka, se uskutečnila na Velikonoce v úterý 30. března 1920 a vedla na „Stará Zámka“

Počátky skautingu v Českém Brodě jsou spjaty mj. s Václavem Stárkem a bratry Václavem a Vlastou Kácalovými, kteří (dle citace v kronice) „při pouti na Lipany r. 1919 ze zájmu sledovali zelené košile a široké klobouky oddílu skautů z Prahy“. V roce 1921 pak bylo založeno „Místní sdružení k ochraně a podpoře skautských oddílů“, začleněné do Svazu Junákůskautů Republiky československé.

Skauting v Českém Brodě zažíval velký rozmach, již v roce 1923 měla místní organizace 267 členů, z nichž aktivních bylo 120, rozdělených do 6 oddílů. V roce 1925 pak byly v Českém Brodě uspořádány župní slavnosti skautské, jichž se zúčastnil i zakladatel českého skautingu prof. Antonín Benjamin Svojsík.

V průběhu času postihly českobrodské skauty, stejně jako skauty v celém Československu, celkem 3 zákazy činnosti: v letech 1940-1945 ze strany nacistů, následně v letech 1951-1968 a 1970-1989 ze strany komunistů. Skauti a skautky, vychovaní v ideálech demokracie, svobody a spravedlnosti , ochotní přemýšlet a zastávat svůj názor a naopak nepříliš ochotní podřídit se diktátu mocných, žádné z totalit 20. století nevyhovovali.

Z těch sta let tak zbylo 59, kdy jsme mohli svobodně skautovat. Za to období zažil skauting v Českém Brodě rozmach i úpadek, období radostné spolupráce i hádek, časy lehké i těžké. Budovali jsme a přicházeli o klubovny, členů jsme měli málo i moc. Z rozhovorů s pamětníky, kteří zažili třeba poválečný skauti ng nebo léta 1968-70 , však vždy jasně převažovaly kladné dojmy a pozitivní zážitky na léta strávená ve skautských oddílech.

V současnosti jsou v Českém Brodě 2 skautská střediska - středisko Ing. Ládi Nováka („Ɵ od školky“) a středisko Psohlavci („Ɵ z kina“). Dohromady čítá naše členská základna 329 členů.

Ke stoletému výročí chystala obě střediska několik akcí pro naše členy, pro naše hosty i pro pamětníky. Ovšem „ta malá ošklivá koule s přísavkama“, jak byl kýmsi trefně popsán koronavirus, nás donutila naše plány pozměnit. Ale protože skaut se nevzdává, dohodli jsme se, že pokud vše půjde dobře, uskutečníme v roce 2021 oslavu 100+1 let skautingu v Českém Brodě.