Kronika

V sobotu 21. 11. 2020 jsme se coby dobrovolníci zúčastnili velké výsadbové akce. Tu uspořádala obec Rostoklaty ve spolupráci s Mysliveckým spolkem Rostoklaty a nadací Sázíme stromy.

Na akci se vystřídalo 41 dobrovolníků a podařilo se zasadit 100 stromů, 209 keřů, zatlouct na 300 kůlů, nepočítaně hřebíků a postavit přes 700 metrů oplocenky. Pozemek, kde se výsadba realizovala, se nachází mezi obcemi Štolmíř a Břežany II. Výsadbou vznikl nový přírodní krajinný prvek o délce 500 m. Podařilo se tak propojit stávající zeleň podél železnice a biocentrum kolem malého zatopeného lomu. To zde představuje jediný kus zeleně mezi velikými lány intenzivně obhospodařované zemědělské půdy.

Myšlenka realizovat podobný projekt se zrodila již vloni a než došlo na její realizaci, prošla si pro svou administrativní a organizační náročnost celou řadou peripetií – nakonec se ale uskutečnila a za pár let, až stromy povyrostou, bude na Českobrodsku zase o něco zeleněji. Hlavním strůjcem celé myšlenky je jeden z našich vedoucích, starosta Rostoklat Jirka Mokošín. Ten spojil své síly s dalším nadšencem pro výsadbu stromů a zeleně, otcem našeho skauta, Tomášem Vodičkou z Peček, a společně za pomoci nadace Sázíme stromy, několika sponzorů a hromady dobrovolníků výsadbu stromů v otevřené krajině uspořádali.

A co taková výsadba všechno obnáší? Nejprve získání sponzorů, kteří uhradí náklady na pořízení sadebního materiálu, domluvení pozemku k výsadbě a kupu administrativy. Jak se začaly postupně odškrtávat body ze seznamu úkolů, začala přitvrzovat vládní opatření kvůli pandemii Covid-19. Rušit akci ale nikdo nechtěl, vše bylo připravené, sadba zamluvená, dobrovolníci natěšení. Bylo ale nutné vše naplánovat tak, aby dobrovolníci pracovali maximálně ve dvojicích nebo v rodinných skupinkách.

Na samotnou sobotu 21. 11. tedy organizátoři vše s předstihem připravili – sehnali pomůcky a nářadí (kůly, pletivo, rýče, zatloukače, zemní vrtáky – to byste nevěřili, jaká různá udělátka dnes existují), dovezli sadební materiál, předvrtali díry na stromy a kůly oplocenky, rozmístili kůly a pletivo po ploše. Tak, aby vše bylo na sobotní ráno co nejlépe připravené, aby nikdo nic nehledal, zbytečně se nepotkával a aby se všichni mohli hned pustit do práce.

Počasí nám přálo a v takovém počtu dobrovolníků šla práce krásně od ruky a všichni si neskutečně užívali pohyb na čerstvém vzduchu - ještě aby ne, po takové dlouhé době doma.

Když už nám teď koroňák nepřeje a museli jsme zrušit všechny plánované akce s našimi světluškami, vlčaty, skautkami i skauty, zdálo by se, že vás čtenáře nemáme o čem informovat. Ale to není tak úplně pravda.

Rádi vás vždycky seznamujeme s ơ m, jaké akce pořádáme, na jaké soutěže jezdíme a jak na nich bodujeme, kam jezdíme na výpravy a jaké kouty republiky poznáváme. A když teď o takovýchto akcích referovat nemůžeme, tak vám aspoň povíme, jak si „hrajeme“ my roveři a dospěláci. Protože kdo si hraje, nezlobí. A protože hra pro dospělé na pět písmen nazývá se prý PRÁCE, povíme vám, na čem mimo jiné v posledním roce pracujeme.

Pod vedením Šéfa jsme v loňském roce začali postupnou opravu a přestavbu srubu na našem tábořišti v Kácovci. Ten byl postaven v polovině sedmdesátých let a od té doby až dodnes vlastně neprošel žádnou větší opravou. Byť tedy jde o naše původní tábořiště, vedle novějšího a v současnosti více využívaného srubu na tábořišti Pod kopcem Pohoř může působit jako takový jeho starší vetchý bratříček. A tak jsme se rozhodli dát kácoveckému srubu novou „fasádu“. Postupně po kouskách se mu snažíme darovat vždy alespoň několik víkendů v roce, kdy se sjedeme my vedoucí a postupně srub zvelebujeme. A byť cílem bylo opravit srub, jako další velký přínos se ukázalo vlastně ještě něco dalšího. Na přestavbě kácoveckého srubu se totiž z velké míry podílejí a na pracovní víkendy se sjíždějí naši bývalí roveři a vedoucí, tedy Ɵ , kteří s námi dříve taky skautovali, pak ale v důsledku svých jiných životních a pracovních povinností postupně skautovat přestali. Jenže jak se říká „jednou skautem, navždy skautem“, teď se společně strávené pracovní víkendy stávají sice fyzicky náročnou, ale jinak po všech stránkách milou a vítanou akcí, kde se setkávají po letech skautští kamarádi napříč generacemi a když se večer dopracuje, u ohně a kytary se můžou všichni zasmát a zavzpomínat na roky dávno minulé.

A cože tomu starému srubu provádíme? O trochu jej rozšiřujeme a zpevňujeme směrem do svahu, který se pomalu ale jistě začal bortit. Srub postupně dostane novou střechu i podlahu, nové rozvody studánkové vody a postavíme mu nová větší kamna. V létě na táboře a na různých víkendových výpravách se do něj tak schová před deštěm více dětí, usuší se tam více mokrých svršků, budeme moci uvařit na více hrncích a bude v něm pořád tak veselo, tak jako vždy po celou jeho více než čtyřicetiletou existenci bylo.

Teď nás sice v další práci brzdí koronové zákazy, ale už na jaře budeme pokračovat a těšíme se, až sroubek v novém kabátě v létě na výpravě nebo na táboře uvidí i děti.

Skauti a skautky ze skautského střediska Ing. Ládi Nováka jsou i sportovci, kteří se věnují turistickým závodům. Přestože se jedná o doplňkovou činnost k našim běžným skautským aktivitám, tak úspěchů dosahujeme neustále.

Úvodní kvalifikační turistické závody a závody Českého poháru v letošním roce brzdila stávající epidemiologická situace, i tak ale proběhlo několik základních kol a následně znalostní online závod. Letošní postupy se proto udělovaly dle výsledků loňského roku. Na mistrovství ČR získali postup z našeho střediska čtyři závodníci. Už tento postup byl pro českobrodské závodníky úspěchem. O to více jsme pyšní na dosažené výsledky. Přivezli jsme jednu zlatou medaili a ơ m tedy i Ɵ tul mistra ČR, a to díky Petru Roubíčkovi (starší žactvo), jeden bronz v podání Jany Machorkové (ženy A). Nikola Blechová se ve starších žákyních umístila na místě jedenáctém a Jan Vašina v mladším dorostu na místě sedmém. „Jsme rádi, že jsme se dokázali na mistrovství ČR kvalifikovat a potvrdit svou výkonnost. Nyní nás čeká příprava na sezónu 2021,“ připomněla vedoucí Helena Takáčová.

Když jsme v loňském říjnovém čísle zpravodaje avizovali letošní 23. ročník Akce Vpřed, nikdo nemohl tušit, jak hodně se budeme o jeho konání strachovat. Dubnová Akce Vpřed pořádaná organizací Zálesák Chrudim musela být zrušena a do začátku prázdnin byla situace kolem koronaviru s výhledem na září stále nejasná. Pro nás to nakonec dopadlo dobře, a tak se 5. a 6. září českobrodská Akce Vpřed jako jediná uskutečnila.

Ostatně i my si pamatujeme období let 2002 až 2004, kdy měla českobrodská Akce Vpřed výpadek. Víme tedy, jak těžké je obnovit jakoukoliv akci, zachovat její tradici a nepřijít o účastníky. Přejme tedy kamarádům z Chrudimi, aby byl příští rok ke konání Akce Vpřed více nakloněn.

V letošním roce se přihlásilo pouze 12 soutěžních družstev, o to však kvalitnějších. Hned sedm z nich se někdy umístilo do 3. místa na chrudimské nebo českobrodské Akci Vpřed. Závod tedy sliboval zajímavé souboje. Netradiční letmý start protáhl družstva starou Kutnou Horou, již tradičně s cílem startovní pole pokud možno co nejvíce roztrhat, aby se při plnění disciplín rozmístěných po zhruba dvaceti kilometrové trase I. etapy netvořily fronty. Zejména u slaňování ze skály a na střelnici, kde si závodníci zastříleli z poloautomatu SA 58. Samozřejmě nechyběly i jiné zdánlivě jednoduché disciplíny, jako je střelba z praku, hod granátem, lukostřelba, uzlování, šplh, odhady, člunkový běh, kde se ale velmi snadno dá získat mnoho nechtěných trestných minut. V závěru I. etapy byly ještě nastraženy azimutové úseky v těžkém terénu krásného údolí u obce Třebonín, past, ze které není za šera nebo dokonce za tmy téměř úniku. Do cíle I. etapy na hřišti SDH v Lomečku dorazilo první družstvo v 16.45 hod., poslední ve 22.30 hod.

Pro některé závodníky je ranní start II. etapy krutý, pro jiné je krutá celá II. etapa. I z vlastní zkušenosti vím, že ve II. etapě se nedá nic dohnat, ale pokazit se toho dá hodně. A za vámi je spousta družstev, která číhají na příležitost. Obtížné šifry, vědomostní kvízy a další disciplíny: lanová překážka, hod frisbee na přesnost, vrh nožem, plavání, loďka, plížení. Cíl v Červených Janovicích.

Po čtyřech letech vyhrálo družstvo z Úval (Josef Polák, Jan Černohaus, Tomáš Knězek) o 11 minut před družstvem z Rabštejnské Lhoty (Petr Ventluka, Pavel Krbálek, Jaroslav Losenický), kteří o 26 minut předběhli třetí družstvo z Prahy (Anežka Marková, Žofi e Marková, Vít Henych), kteří neudrželi vedení z I. etapy.
Tímto bychom chtěli poděkovat rozhodčím za pomoc při organizaci a městu Český Brod za finanční podporu. Těšíme se na příští ročník!

Letošní skautský tábor už sice skončil a o našem hledání dávných draků a jejich vikingských jezdců už jste mohli číst v minulém čísle, tím ale dění na tábořišti Pod kopcem Pohoř neskončilo. Hned po táboře se tam totiž uskutečnil náš letošní „tábořík“.

Co to vlastně je ten tábořík a jak vznikl? Je to takový malý tábor pro děti předškolního věku a vznikl tak, že parta bývalých i současných odrostlých skautů v rodičovském věku chtěla zavzpomínat na svá mladá skautská léta, ukázat svým dětem, jak se táboří a zasvětit je do tajů skautingu. Po jednání s vedoucím skautského střediska Ing. Ládi Nováka – Šéfem v roce 2015 se v mezičase mezi táborem a kurzem lesní školy uskutečnil první improvizovaný tábořík předškoláků a pořádáme jej od té doby dodnes. Každým rokem přibývaly další a další rodiny s prcky, až jsme se v letošním roce dostali na účast 10 rodin – 20 dospělých a 20 dětí. A to už je docela pořádný tábor.

A jak probíhal? Z důvodu koronavirové krize začal tábořík o den později, abychom dodrželi doporučené opatření odstupu minimálně osm hodin mezi tábory. Tématem letošního táboříku byla „Záchrana pohádkové říše“. Zlá čarodějnice zaklela říši pohádek a děti v roli skřítků musely říši v průběhu pěti dní zachránit. Každý den osvobodily jednu pohádku a získaly kouzelný klíč. Postupně tak děti zachránily Křemílka a Vochomůrku, Červenou Karkulku, Rumcajse s Mankou, Makovou panenku a motýla Emanuela i krále celé pohádkové říše s jeho královnou. Bylo to napínavé a ne vždy úplně jednoduché, děti musely prověřit svou sílu, dovednosti a lecčemu se v průběhu táboříku i naučily. Ty starší z nich si vyzkoušely i noční hlídky. Nakonec tedy vše dobře dopadlo, pohádkovou říši i krále pohádek se podařilo zachránit a děti získaly královský poklad.

Krom záchrany pohádek jsme dělali obvyklé věci, co se na táboře dělají, spali jsme v táborových indiánských tee-pee, neminul nás ranní ani večerní nástup, zpívaní večerky nebo řezání a štípání dřeva, které jsme si přinesli z lesa. Mimoto se dospělí i děti vyřádili při vodní bitvě, v pěně nebo na skákacím hradu. Zkrátka si to všichni moc užili a těší se na další tábořík.

Před dávnými časy obyvatelé jedné vikingské vesnice poznali, že draci nejsou zlí, a naučili se s nimi žít ve vzájemné symbióze. Svět lidí ale dovede být krutý a nenávistný, proto naši Vikingové společně s draky opustili svou vesnici a zmizeli neznámo kam. A po mnoha a mnoha uplynulých letech padl právě na účastníky našeho tábora nelehký úkol - obnovit zašlou slávu dračích jezdců.

Dlouho jsme nevěděli, jak to letos s táborem vlastně bude. A jestli vůbec bude. Takže když se nakonec mohl uskutečnit, byli jsme happy jak dva grepy a vůbec jsme si nedělali vrásky kvůli zpřísněným podmínkám. Ono se nám taky nic hrozného nedělo, museli jsme ale omezit návštěvy, zrušit návštěvní den a nepodnikali jsme žádné táborové výpravy „do civilizace“. Ale i tak jsme si ten letošní zvláštní „koronový“ a poměrně dost deštivý tábor pamparádně užili.

Ale co vám budeme vyprávět, lepší je názor táborových účastníků. A tak jsme si je trošku vyzpovídali, ty malé i ty velké a i toho úplně největšího (Šéfa):

Co považuješ za nejlepší věc na letošním táboře:
Bětka: Stopovačky. Chyběly mi výlety, ale byla korona.
Barča: Jídlo
Denča: Jídlo a den „D“
Dundee: Relaxování na louce
Pakůň: Že se doplňuje stav spodní vody (během tábora opravdu dost;)
Peťan: Den „D“ byl dobrej
Hugo: Müsli
Matyáš: Soft
Šéf: Naše děvčata v kuchyni

Co bys vyprávěl(a) kamarádům?
Bětka: Jsou tu super lidi a letos byla i teplá voda
Denča: Hráli jsme hry, nemohli jsme z tábora kvůli koroně, zpívali jsme u ohýnku a jedli jsme
Barča: Na pokladovce jsme potkali opilého traktoristu, jo a je tu nejlepší jídlo
Dundee: Bylo to dobrý, akorát pršelo a byla zima
Pakůň: Prostě super parta a moc dobrý jídlo
Hugo: Že jsem odsliboval
Frest: Že jsem udělal Tři orlí pera
Ráďa: Udělali chybu, že tu nebyli 

Jak se ti bydlelo v teepee?
Bětka: Tentokrát mi nepadala postel, takže dobrý, a taky to, že jsme si topily, bylo fajn
Denča: V teepee se mi spalo dobře
Dundee: Jde to
Pták: Dobře, protože pořád topíme
Hugo: Pršelo
Matyáš: Občas zima a někdy zas vedro
Frest: Máme tu málo místa, ale jinak dobrý

Co ti tu chybělo:
Bětka: Výlety do Zruče
Denča: Hezký počasí
Dundee: Spaní do jedenácti
Hugo: Písničky a ponožky
Peťan: Pohyb a víc běhacích her, a holky no...
Frest: Rovná postel
Šéf: Vícedenní výlety s dětmi

Co ti nechybělo:
Denča: Telefon
Bětka: Rodiče a telefon
Matyáš: Počítač
Peťan: Toaleťák
Hugo: Něco, na co jsme si celej tábor nevzpomněl
Frest: Jídlo
Šéf: Slzavá údolí a zkažené žaludky po návštěvním dni

V letošním roce oslavil českobrodský skauting významné výročí. Podle kroniky, kterou jsme nedávno dostali do rukou, byl první skautský oddíl v Českém Brodě založen na jaře roku 1920. První schůzka se konala 7. března (což byla neděle) a první výprava, řečeno tehdejším jazykem vycházka, se uskutečnila na Velikonoce v úterý 30. března 1920 a vedla na „Stará Zámka“

Počátky skautingu v Českém Brodě jsou spjaty mj. s Václavem Stárkem a bratry Václavem a Vlastou Kácalovými, kteří (dle citace v kronice) „při pouti na Lipany r. 1919 ze zájmu sledovali zelené košile a široké klobouky oddílu skautů z Prahy“. V roce 1921 pak bylo založeno „Místní sdružení k ochraně a podpoře skautských oddílů“, začleněné do Svazu Junákůskautů Republiky československé.

Skauting v Českém Brodě zažíval velký rozmach, již v roce 1923 měla místní organizace 267 členů, z nichž aktivních bylo 120, rozdělených do 6 oddílů. V roce 1925 pak byly v Českém Brodě uspořádány župní slavnosti skautské, jichž se zúčastnil i zakladatel českého skautingu prof. Antonín Benjamin Svojsík.

V průběhu času postihly českobrodské skauty, stejně jako skauty v celém Československu, celkem 3 zákazy činnosti: v letech 1940-1945 ze strany nacistů, následně v letech 1951-1968 a 1970-1989 ze strany komunistů. Skauti a skautky, vychovaní v ideálech demokracie, svobody a spravedlnosti , ochotní přemýšlet a zastávat svůj názor a naopak nepříliš ochotní podřídit se diktátu mocných, žádné z totalit 20. století nevyhovovali.

Z těch sta let tak zbylo 59, kdy jsme mohli svobodně skautovat. Za to období zažil skauting v Českém Brodě rozmach i úpadek, období radostné spolupráce i hádek, časy lehké i těžké. Budovali jsme a přicházeli o klubovny, členů jsme měli málo i moc. Z rozhovorů s pamětníky, kteří zažili třeba poválečný skauti ng nebo léta 1968-70 , však vždy jasně převažovaly kladné dojmy a pozitivní zážitky na léta strávená ve skautských oddílech.

V současnosti jsou v Českém Brodě 2 skautská střediska - středisko Ing. Ládi Nováka („Ɵ od školky“) a středisko Psohlavci („Ɵ z kina“). Dohromady čítá naše členská základna 329 členů.

Ke stoletému výročí chystala obě střediska několik akcí pro naše členy, pro naše hosty i pro pamětníky. Ovšem „ta malá ošklivá koule s přísavkama“, jak byl kýmsi trefně popsán koronavirus, nás donutila naše plány pozměnit. Ale protože skaut se nevzdává, dohodli jsme se, že pokud vše půjde dobře, uskutečníme v roce 2021 oslavu 100+1 let skautingu v Českém Brodě.

Čtvrtek 30. 1. 2020
Beru batoh a vyměňuji papuče za pohorky, zamykám barák a indiánským během se přesunuji na nádraží v Pečkách. Už z dálky vidím postavu, která statečně brání dveřím vlaku před zavřením, vedoucího Vojtu. Když si konečně sednu, vzpomenu si na svoje papuče zapomenuté vedle botníku.

V Českém Brodě se setkáváme s dětmi. Vlakem jedeme skoro dvě hodiny, i přesto jsou děti hodné. Jen Dundee má potřebu bavit celé naše osazenstvo různými kousky.

V cílové stanici Bělá pod Bezdězem vystupujeme a dětem dáváme pouze adresu s úkolem dovést nás k zamluvené skautské základně. O pár tisíc kroků později se objevujeme před tělocvičnou hráčů ping pongu. Ale všechno v pořádku, ukázalo se, že základna je ve stejném baráku, jen z druhé strany.

Pátek 31. 1. 2020
Dnes se navýšil počet o další dvě skautky. Dnešní cíl je zdolat hrad Bezděz. Po cestě proběhne klání mezi dětmi a rovery, kde po lítém boji vítězíme. Z důvodu velkého zpoždění zdolávání hradu nakonec vynecháváme a jen se na něj zasněně díváme z rozhledny v ornitologickém parku. Do chaty se vracíme ublácení a uondaní.

Přijeli manželé Ráďa a Lůca Pivoňkovi a ơ m jsme zachráněni od smrti hladem. Kuchyň se stává jejich revírem.

Večer už se jenom koukáme na animovanou pohádku a jde se na kutě. 

Sobota 1. 2. 2020
Chudák já jsem byl vybrán jako rover na snídani a musel jsem vstávat o půl hodiny dřív než ostatní. Při úkonu výroby snídaně mi ujela ruka s grankem, a tak bylo extra grankiózní. Za odměnu teď sedím za počítačem a smolím tenhle zápis do deníčku.

Děti šly hrát venkovní hry na louku před základnou a vypadají, že jsou velice šťastné. Z okna to sice vypadá tak, že je tam houf děơ , které nespoutaně máchají rukama, ale to vůbec nevadí.

Lůca se zase otáčí v malé kuchyňce a připravuje nám kuřecí vývar.

Po obědě děti odchází na výlet po okolí, po cestě se snaží hrát cestovní bingo. To je prostě bingo, jen místo čísel hledáte po cestě různé konkrétní předměty.

Před večeří si stíháme zahrát výbornou hru Mumie. Já jsem mumie a mám po celou dobu zavázané oči a snažím se polapit každého archeologa, který chce opsat písmena z rozmístěných desek. Po hodině hraní mám spíš víc modřin a boulí než polapených archeologů.

Na večer jsou nám na čelo přilepeny lístečky s tajnými identitami. Pomocí různých otázek se pokoušíme dovtípit, kdo jsme. Po vyčerpání veškeré mozkové kapacity a zbytku energie jdeme na kutě.

Neděle 2. 2. 2020
Pečlivě uklízíme celou chatu a už se těšíme domů. Domů jedeme Arrivou, což je pro mne nová zkušenost. Pak už se znovu ocitám na pečeckém nádraží s myšlenou na maminčinu náruč. A na příšơ akci.