Kronika

Ahoj,

malý krátký zápis o brigádě na Kácovci, kde se obkládaly stěny přístavku srubu. Na akci byli: Šéf, Hanička, Kolouch, Džim, Pepa a Dráža Šindlerovi, Berlin, Pakůň, Mára a pes Bárt. Odvedlo se zase kus práce a pevně věříme, že do konce školního roku 2023/24 bude zvelebování srubu dokončeno!!! Chcete-li se dočíst více (vedení a roveři), musíte se na této stránce přihlásit!

Berlin

17.11.2023 se již tradičně vydaly oddíly skautů a skautek do Prahy, i letos je doprovázelo několik roverů z jiných oddílů. V plánu byla prohlídka Kramářovy vily, tu však zrušili z organizačních důvodů a my si tak našli náhradní program - prošli jsme si pražský hrad s jeho okolím. Po obědě jsme zašli na Národní třídu, kde jsme si kromě skautského stanového městečka prošli i další aktivity, zazpívali státní i Junáckou hymnu a na závěr zapálili svíčky u pomníku událostem 17.11.1989. I letos jsme se tak vraceli domů spokojeni s příjemným výletem plným vzpomínání.

V pátek 19.5. se sešla smečka vlčat s jedním odvážným skautem - Radkem na nádraží v Českém Brodě a vyrazili vlakem s jedním přestupem do Jílového u Prahy. Po příjemné procházce z nádraží jsme se ubytovali v místní klubovně v areálu ZŠ, chvilku poseděli nad deskovkami a utahaní šli spát. Sobotní dopoledne jsme strávili na hřišti u místní Sokolovny, odpoledne se však neslo v duchu prozkoumávání okolí. Nejprve jsme prošli městem na rozhlednu Pepř, poté prozkoumali štolu sv. Antonína Paduánského, kde jsme se krom dozvídání nových informací, ověřování teploty jezírka a zkoumání absolutní tmy museli vyšplhat po žebřících do vyššího patra štoly k východu. Z ní se vydali pod slavný železniční viadukt Žampach a přes zříceninu Včelního hrádku došli zpět. Cestou jsme si užili spoustu krásných výhledů i srandy. Radek nám po navratu uvařil k večeři bramboračku, aby si tak splnil další body ze stezky a stal se tak v oddíle skautů jedním z nejúspěšnějších v jejím plnění. Po ní se část uložila k spánku a část si ještě zahrála pár her. V neděli jsme již jen uklízeli a poklidným tempem došli na vlak, abych se domů vrátili včas a stihli pouť. Celá akce se nám velmi líbila a těšíme se na další. Za středisko Ing. Ládi Nováka sepsal Pakůň

Vyrazili jsme v pátek 17. března v 15:45 z českobrodského nádraží, jednou jsme přestoupili na jiný vlak a potom jsme šli pěšky z Hodkova přes Lipinu až na naše tábořiště Pod kopcem Pohoř. Trvalo to asi hodinu, než jsme došli ke srubu, a pak jsme se skoro půl hodiny snažili otevřít dveře do srubu (to je totiž úkol pro koumáky). Poté, co jsme úspěšně otevřeli srub, jsme se hned šli ubytovat, a po zabydlení jsme se šli navečeřet. Každý měl na páteční večer svou večeři z domova. Po večeři pak ještě někteří z nás hráli deskové hry a ostatní šli spát. V sobotu jsme se po velmi dobré snídani šli podívat na naše skautské slibové ohniště, což je takové naše speciální místo. Pak jsme si zahráli malou šiškovanou a zkoušeli jsme rozpůlit šišky vejpůl sekerkou. Poté, co jsme rozpůlili všechny šišky, co jsme měli, dali jsme si hodinku opakování zdravovědy. Po zdravovědě jsme šli vařit oběd a v průběhu vaření jsme tloukli špačky. K obědu jsme měli výborné těstoviny s boloňskou omáčkou a sýrem. Po obědě jsme měli polední klid a hned po něm jsme šli na vycházku na nejvyšší bod Pohoře. Po návratu z vycházky jsme si dali svačinu. Tu jsme původně měli mít s sebou na procházce, ale Pakůň (od slova Pako) ji zapomněl ve srubu, takže z vycházky jsme se vrátili dost hladoví. Po svačině jsme šli znovu tlouct špačky, a pak jsme se připravovali na opékání buřtů, uklidili jsme nepořádek vedle skládky dřeva a vyráběli jsme si opejkáky. Každý měl dva buřty a každý se dobře najedl. Po večeři jsme se vrhli na umývání nádobí, co nám zbylo ještě z oběda, zahráli si deskovky, a pak jsme šli spát. V neděli jsme se začali balit a uklízet celý srub i se skládkou dřeva, zametli jsme podlahy, utřeli jsme stoly a poskládali jsme matrace. Poté, co jsme všechno uklidili, jsme vyrazili zpět na vlakovou zastávku a kolem 16:00 jsme už byli doma.

Za účastníky akce a oddíl skautů sepsal skaut Pavel Serbin

Skautské středisko Ing. Ládi Nováka

Letošní Kuličkiáda se vydařila, sešlo se nás přes dvacet a zapojili se i někteří rodiče. Několik nejlepších cvrnkačů si odneslo i výhru v podobě čokolády. Věřím, že jsme jaro poctivě uvítali a těším se na další akce.

Pakůň

O letošních jarních prázdninách jsme tradičně uspořádali několik kratších akcí pro ty z nás, kteří nejedou třeba na hory.

První z nich byla tradiční VÝPRAVA DO BAZÉNU v Kolíně, která se uskutečnila v úterý 21.února. Sešlo se nás celkem 17 účastníků (4 skauti, 3 vlčata, 6 světlušek a 4 vedoucí), někteří přistoupili do vlaku v Pečkách či Cerhenicicích.

V bazénu jsme se dostatečně vykoupali, otestovali své plavecké schopnosti, vyzkoušeli všechny tobogány a prohřáli si těla ve vířivkách a v parní kabině.

Počasí nám přálo, takže mokré vlasy cestou zpět na vlak nám nezmrzly a po poledni jsme se vrátili domů.

Následně se uskutečnily ještě dvě (co vím) akce - ve středu 22. 2. setkání sester ke dni sesterství a ve čtvrtek 23. 2. herní den v klubovně, ale o těch sem jistě napíše někdo další.

Po úspěšném vysvědčení jsme se ve čtvrtek odpoledne sešli na českobrodském nádraží a vydali se za dobrodružstvím do Červeného Kostelce. Když jsme dorazili do místní skautské klubovny a ubytovali se, zahráli jsme si pár her a šli spát, abychom byli plní energie na další dny. V pátek jsme se rozdělili na dvě skupiny: lyžaře a sáňkaře, od kterých se později oddělila služba, aby nám uvařili vynikající oběd. Všichni jsme se vrátili promočení, ale spokojení. Odpoledne jsme hráli deskové hry a sušili se. V sobotu jsme si přispali a po obědě se vydali za bruslením do Náchoda. Po dvou užitých hodinách klouzání a padání jsme se promrzlí vydali zpátky. Večer jsme si pustili film a většina roverského osazenstva se vypravila na místní skautský charitativní ples. Tam se jim na dražbě, ze které šel výdělek na podporu Lékařů bez hranic, povedlo vybojovat dřevěný liliový kříž a turbánky. V neděli už jsme se jen balili, uklízeli a po výborném obědě se vypravili zpátky domů. Celá akce se vydařila a my se jen těšíme, jaká další výprava nás společně čeká.

Za skautské středisko Ing. Ládi Nováka,

Bára (Gertruda)

Tonička, 12 let: Na skaut jsem začla chodit v šesti letech. Jelikož sem chodili moji sourozenci neměla jsem moc neměla na výběr. Několikrát jsem chtěla odstoupit ale něco mě tu udrželo. Teď jsem chodím sedmým rokem a nepřestává mně to tu bavit. Bětulilinka je nejlepší!!! A Terušinka, Lucinky, Tomášek, a Kikinka jsou taky nej!!

Týna, 15 let: Na skauta jsem začala chodit ve svých 5ti letech kvůli tetě, která tam byla jako vedoucí. Skaut mě po čase začal strašně moc bavit a našla jsem si tam ty nejlepší kamarády kterým věřím úplně ve všem. Má nejoblíbenější akce je a vždycky bude tábor. Teď už na skauta chodím 10 let a jsem za to moc ráda.

Eliška, 14 let: Baf! Chodím na skauta, protože jsou tu super lidi a potkala jsem tu úžasné kámoše, kteří jsou pro mě důležití. Taky mám ráda všechny skautské akce, vždy je to hezky strávený čas. Jsem moc ráda, že sem chodím.

Anonym, 13 let: Na skuata jsem začala chodit s vidinou nových kamarádů. Ze začátku jsem si myslela, že jsem tu za trest, ale postupem času jsem si to tu velice oblíbila a lidi ze skauta pro mě moc znamenají. Užívám si každou akci, na kterou mohu a jsem mocráda, že jsem tady. <3

 Anonym, 13 let: Chodím na skauta moc ráda, jsou tu super lidi a fajn akce. Nejradši mám střediskové akce, protože tam jsme všichni.

 Anonym, 12 let: Na skaut chodím 4 roky. Nejvíc mě tu baví hry, akce o víkendech a hlavně tábor. Je tu parta super lidí, která mě tu stále drží.