Vážené čtenářky, vážení čtenáři, pro letošní střediskovou velikonoční výpravu jsme zvolili destinaci, kde si autor tohoto článku v minulém roce rozšiřoval své skautské vzdělání a místní kraj ho natolik uhranul, že bylo nasnadě sem vzít i naše oddíly a podělit se o pohádkové prostředí Jeseníků.
Obec Sobotín, kde jsme byli po dobu velikonočních prázdnin ubytováni, se nachází nedaleko známějšího města Šumperk a má kolem 1000 obyvatel. Je to taková nudle v údolí, kamkoliv vyrazíte, tak musíte do kopce, ale ty výhledy za to stojí, čistá příroda, krásné lesy a potůčky, inu slovy klasika, příroda je chrám. Jediné, co bychom mohli vytknout, je dopravní infrastruktura. Cesta je naprosto nekonečná, asi i proto je zdejší mentalita lidí jiná, nic není problém, žádné stresy a každý má srdce na dlani. Až člověku nejde na mysl, že se obec proslavila čarodějnickými procesy. To je ale dávná historie. A teď zpátky k naší výpravě.
Autobus s posádkou výpravy dorazil dle plánu v poledne a po ubytovacím procesu a rychlém občerstvení se nám děti rozdělily na dvě průzkumné party. Vlčušky (světlušky a vlčata) vyrazily na blízkou vyhlídku a cestu jim vedoucí zpříjemnili hrami. Skauti a skautky vyrazili na průzkum obce a blízkého okolí. Po vydatné večeři následovaly seznamovací hry ve společenské místnosti.
Na pátek nám roverky Barča a Klárka K. ve spolupráci s Pakoňem vymysleli a zařídili výpravu do Muzea papíru ve Velkých Losinách. Když s ơ m vedoucí přišli, měli jsme malinko obavy, zda to děti bude bavit, zní to trochu jako kýbl nudy, ale to jsme se šeredně mýlili. Paní průvodkyně to opravdu uměla, děti byly jako pěny a bedlivě poslouchaly. Dokonce nás nechali sáhnout si na čerstvě usychající papír a spousty dalšího. Po návratu vláčkem motoráčkem, kterým jely jen vlčušky, skauti a skautky se rádi projdou, nás čekalo psaní našich pohlednic maminkám a tatínkům pro radost. Střediskové pohlednice aranžovala Barča a moc pěkně si s nimi vyhrála.
V sobotu bylo plánované sportovní vyžití kolem chaty a hry na týmovou kooperaci mezi mladšími a staršími dětmi.
V neděli jsme se učili plést pomlázky a barvit vajca. Tato tradice zabere pokaždé celý den a vždycky, byť by se to mohlo zdát jako pořád to samé, zažijeme spoustu legrace a zároveň se naučíme něco nového.
V pondělí hoši šetrně omladili naše děvčata a vyrazili na koledu do vsi, kde několika rodinám udělali upřímnou radost, protože tradice se z našeho života pomalu vytrácejí a cizí koledníky tam dlouho nezažili. Dívky mezitím hrály hry na čerstvém vzduchu. Pak už jen zabalit, uklidit po sobě chatu a vyrazit domů. A začít pomalu přemýšlet, na jaké nové a zajímavé místo vyrazíme napřesrok.