Čtvrtek 30. 1. 2020
Beru batoh a vyměňuji papuče za pohorky, zamykám barák a indiánským během se přesunuji na nádraží v Pečkách. Už z dálky vidím postavu, která statečně brání dveřím vlaku před zavřením, vedoucího Vojtu. Když si konečně sednu, vzpomenu si na svoje papuče zapomenuté vedle botníku.
V Českém Brodě se setkáváme s dětmi. Vlakem jedeme skoro dvě hodiny, i přesto jsou děti hodné. Jen Dundee má potřebu bavit celé naše osazenstvo různými kousky.
V cílové stanici Bělá pod Bezdězem vystupujeme a dětem dáváme pouze adresu s úkolem dovést nás k zamluvené skautské základně. O pár tisíc kroků později se objevujeme před tělocvičnou hráčů ping pongu. Ale všechno v pořádku, ukázalo se, že základna je ve stejném baráku, jen z druhé strany.
Pátek 31. 1. 2020
Dnes se navýšil počet o další dvě skautky. Dnešní cíl je zdolat hrad Bezděz. Po cestě proběhne klání mezi dětmi a rovery, kde po lítém boji vítězíme. Z důvodu velkého zpoždění zdolávání hradu nakonec vynecháváme a jen se na něj zasněně díváme z rozhledny v ornitologickém parku. Do chaty se vracíme ublácení a uondaní.
Přijeli manželé Ráďa a Lůca Pivoňkovi a ơ m jsme zachráněni od smrti hladem. Kuchyň se stává jejich revírem.
Večer už se jenom koukáme na animovanou pohádku a jde se na kutě.
Sobota 1. 2. 2020
Chudák já jsem byl vybrán jako rover na snídani a musel jsem vstávat o půl hodiny dřív než ostatní. Při úkonu výroby snídaně mi ujela ruka s grankem, a tak bylo extra grankiózní. Za odměnu teď sedím za počítačem a smolím tenhle zápis do deníčku.
Děti šly hrát venkovní hry na louku před základnou a vypadají, že jsou velice šťastné. Z okna to sice vypadá tak, že je tam houf děơ , které nespoutaně máchají rukama, ale to vůbec nevadí.
Lůca se zase otáčí v malé kuchyňce a připravuje nám kuřecí vývar.
Po obědě děti odchází na výlet po okolí, po cestě se snaží hrát cestovní bingo. To je prostě bingo, jen místo čísel hledáte po cestě různé konkrétní předměty.
Před večeří si stíháme zahrát výbornou hru Mumie. Já jsem mumie a mám po celou dobu zavázané oči a snažím se polapit každého archeologa, který chce opsat písmena z rozmístěných desek. Po hodině hraní mám spíš víc modřin a boulí než polapených archeologů.
Na večer jsou nám na čelo přilepeny lístečky s tajnými identitami. Pomocí různých otázek se pokoušíme dovtípit, kdo jsme. Po vyčerpání veškeré mozkové kapacity a zbytku energie jdeme na kutě.
Neděle 2. 2. 2020
Pečlivě uklízíme celou chatu a už se těšíme domů. Domů jedeme Arrivou, což je pro mne nová zkušenost. Pak už se znovu ocitám na pečeckém nádraží s myšlenou na maminčinu náruč. A na příšơ akci.