Dne 11.5 se uskutečnil 20. ročník neziskové sbírkové akce kdy při koupi kvítku měsíčku lékařského podpoříte boj proti rakovině a z vybraných peněz je cílem snížit úmrtnost na zhoubné nádory. Naši odvážní skauti se opět vydali do ulic za účelem prodat co nejvíce nádherně žlutých kytiček na podporu dobročinné akce (letos za účelem vybrat co nejvíce peněz pro lidi s rakovinou prsu). Prví hlídka vyrazila s úsměvem v brzkých 6 hodin ráno rozdávat radost na nádraží. Další dvě odvážné družinky vyrazili o 7. hodině do ulic. Je úžasné kolik dobrých lidí pomůže pouhou dvacetikorunou lidem kteří jsou na tom špatně. Po náročném odpoledne jsme se všichni sešli na obědě a povyprávěli jsme si zajímavé a vtipné příhody či zážitky co se nám přihodily. Po výborném obědě jsme opět šli vytvářet lidem úsměvy na tvářích. Tento rok se prodalo 668 kytiček v přepočtu 13 360 Kč. Tento rok se vybralo 15 806 Kč a v průměru vyšla jedna kytička na 23 Kč. A za tento výsledek si můžeme od srdce všichni zatleskat. Těšíme se na vás opět příští rok vaši usměvaví skauti.
Zápisy z roku 2016
- Podrobnosti
- Napsal Věra,
- kategorie: Zápisy z roku 2016
- Podrobnosti
- Napsal Věra,
- kategorie: Zápisy z roku 2016
V pátek 6.5. se na nádraží objevila velká skupina dětí s dobrou náladou a velkými batohy na zádech, hlasitě se smály a povídaly si. Ptáte se kdo to byl? Přece skauti, kteří se chystají na brigádu. Sice jsme jeli pracovat ale to vůbec nikomu nevadilo. Těšili jsme se na kamarády a zábavu, která nás nikdy nemine. S touto myšlenkou se na nádraží , když už dorazil i poslední opozdilec, vlčata naskládala do auta, našeho „honkru“, a skauti i skautky koupili lístky na vlak a vyrazili na cestu. Cesta utíkala rychle, byla legrace a stihli jsme si i dobře popovídat. Po dvou hodinkách jsme dorazili do tábora. Ihned se na nás nás navalily vzpomínky z minulých táborů a brigád na které tak rádi vzpomínáme. Byli jsme docela unavení, takže po chvíli blbnutí a povídání jsme se odebrali na kutě. V sobotu jsme se každý probudil s dobrou náladou a s kručícím břichem se co nejrychleji rozběhli na snídani, po které nás čekal Šéf a naši vedoucí s první prácí. Když jsme jednu práci dodělali, šli jsme si pro další a takhle to pokračovalo celou sobotu. Dopoledne nám přijeli pomoci i někteří rodiče, takže nám to šlo rychleji. Do večeře bylo sobotní zadání hotové a že to byl pořadný kus práce. Večer když už byla tma jsme si sedli k ohni a zpívali písničky. Ve vzduchu byla příjemná atmosféra a nikomu se nechtělo v neděli domů. Naštěstí jsme ještě v neděli dopoledne museli udělat pár prací a až pak se vyráželo domů. Na cestě nám opět nechyběla dobrá nálada, takže nám cesta utekla možná ještě rychleji než ta první. A než jsme se nadáli, stáli jsme opět v Českém Brodě na nádraží, plni nových zážitků a těšili se na další společnou akci.
Kristýna Jeníková