Zápisy z roku 2011

Tak a je to tady Velevážení. Moc se všem závodníkům omlouvám za pozdní uvedení výsledků, ale bylo toho na mě v poslední době poněkud mnoho, navíc mi chvíli po Vpředu umřel pes Ben – ano, ten kterého jste v minulých ročnících mohli vidět na kontrolách se mnou, takže i proto se mi do vyhodnocení moc nechtělo, protože si ho se Vpředem stále spojuji.

Nicméně na výsledcích vyhlášených na náměstí v Ratajích nad Sázavou se nic nezměnilo, alespoň co se pořadí týče. Všechny výsledky byly pečlivě přepočítány, radílek k úvodní vybíhací zprávě II. Etapy jsme změnili ze 180 TM na správných 150 TM, překontrolovaly se všechny podpisy a výslednou tabulku můžete vidět zde. Došlo jen k drobným změnám ve výsledných časech. Kdo by přesto měl nějaké výhrady, všechny materiály jsou archivovány a dá se vše dokázat.

...vítr jako obvykle nefoukal.

V neděli 6. 11.  jsme se všichni probudili do krásného slunečného počasí, což všem určitě vykouzlilo úsměv na tváři, ale fakt, že bylo téměř bezvětří a my se chystali na hřiště pouštět draky, už tak radostný nebyl. Ale to nás neodradilo a s heslem "Buď připraven!" jsme měli v rukávu pár her, kdyby se přece jenom vítr neumoudřil.

Dopoledne jsme se sešli na hřišti a zkoušeli, jak to půjde bez větru. Chvilkami to vypadalo spíš jako běžecké závody, protože to byl téměř jediný způsob, jak dostat draka do vzduchu. Ale snaha ani trpělivost nás neopouštěla a tak se naše taktiky postupně vylepšovaly. Nakonec se na nás ale usmálo štěstí a začalo trochu foukat. Nijak moc, ale stačilo to k tomu, aby se snad všem podařilo draka dostat do vzduchu a udržet ho tam. Dokonce se to povedlo i s draky, které jsme ručně vyráběli na podzimkách (jen to většinou nepřežili). Takže jsme všichni byli úspěšní, zahráli jsme si pár her, rozdali diplomy za všemožné zásluhy a pomalu se rozprchli na obědy domů.

Jak nám krásně svítilo sluníčko si můžete ověřit v naší fotogalerii.

A máme tu období dušiček, čas kdy všichni vzpomínají na zesnulé a uctívají jejich památku. Pro nás to tak jako každý rok znamená, vytvořit zhruba 40 svícínků a poté je rozmístit na hroby našich zesnulých přátel a příznivců skautingu.

Tento rok, jsme určili pro roznášení svícínků pondělní podvečer. Sešli jsme se před domem, kde bydlí Dědeček (Mirek Stárek – člen Svojsíkova oddílu), tentokrát nás rovery podpořili i skautky a jeden skaut a tak byl večer o poznání veselejší než předešlé roky.

Je neděle večer a všichni už jsou doma z podzimních prázdnin a určitě vzpomínají, jak letošních 5 volných dní strávili. Našim skautům a skautkám z našeho střediska se můžou honit hlavou vzpomínky třeba na bobovou dráhu, luxusní trampolínu, noční stopovačku či hledání naučné stezky a v neposlední řadě hlavně na přátelskou atmosféru a spoustu legrace. Ale abych na nic nezapomněla, vezmu to radši popořadě.

Ve středu 26. října jsme se v brzkých ranních hodinách sešli na českobrodském nádraží v hojném počtu dvaadvaceti dětí. Naše cesta vedla na ubytovnu v Josefově Dole a výprava byla speciální tím, že jsme se tentokrát vydali bez světlušek a vlčat. Po úspěšném zvládnutí všech přestupů (a že jich bylo) jsme dorazili do cíle. Zabydleli jsme se v útulné chaloupce, zahnali hlad z cesty a vydali se prozkoumat okolí. Procházku nám ale bohužel překazil déšť a tak jsme se moc daleko nedostali. Proto jsme zbytek odpoledne strávili v chatě hraním všemožných her.

Slunečná předpověď na neděli 2.října nás nenechala chladnými a rozhodli jsme se prozkoumat okolí Českého Brodu na kolech.

V uspokojujícím počtu jsme se srazili ráno u klubovny a vydali se směrem Kostelec. Kostelecký kopec nám sice dal všem zabrat, přece jenom to pro většinu nebyl rutinní výlet, ale zvládli jsme ho bez větší újmy na životech. V Kosteleckém pivovaru jsme si dopřáli luxusní oběd a vydali se opět na cestu. Díky mému orientačnímu smyslu vám nepovím, kam jsme pokračovali dál, ale vím, že jsme skončili v Rostoklatech na zkoušce kapely Zvířátka pana Krbce, která je složená z členů našeho střediska. Odtamtud už jsme se postupně ploužili do svých domovů. 

Výlet to byl vydařený, padaly teplotní rekordy a my budeme vyčerpáním spinkat jako miminka. Fotoreportáž z našeho výletu si můžete prohlédnout zde.

...čas letí jak blázen a už máme půlku prázdnin za sebou a s nimi i náš stanový tábor.

Letošní ročník byl, jak všichni určitě potvrdí, velmi vydařený, počasí nám až na pár větších bouřek přálo a účast byla nadmíru hojná. Celotáborové hry se ujal Štych s Ivánkem a tak nás celým táborem provázel Robin Hood s družinou a v patách mu byl Šerif z Nottinghamu s jeho pravou rukou Guyem Gisbornem. 

Letošní červencové zprávy o počasí jsou plné bouřek, blesků a přívalových dešťů.

Ani našemu táboru se tyto jevy nevyhýbají. Nejhorší bouřka se přihnala večer ve středu 13. července. Bylo to takové nic-nic, sem tam blesk a velmi vzdálené hřmění. Pak začalo drobně pršet a pak najednou fouknul vítr... Pravda, vítr fouknul tak, že jak říkají Indiáni, "ani bělovlasí starci nepamatují takové fouknutí".

Stálo nás to 4 zbořená a 3 posunutá teepee, díky Bohu dvě z nich neobydlená a v těch ostatních dvou téměř nikdo nebyl.

Nikomu se naštěstí nic nestalo, všechny děti jsme ihned soustředili v našem velikém srubu, který nám v takovýchto situacích poskytuje dokonalé a bezpečné zázemí. Dvě malé světlušky, které byly v šoku, jsme preventivně odvezli na vyšetření do nemocnice, kde lékaři zkonstatovali, že jim kromě leknutí nic není a hned večer se vrátily na tábor.

Odkládám před spaním knihu Pohádky od K.J.Erbena a B. Němcové a jsem donucen na dálku jistou K.P. napsat článek o veselém výletu do Zruče nad Sázavou, kde se nám brali naši kamarádi. Prý aby zde byl i jiný pohled a čtenář si mohl udělat takovou virtuální 3D představu. Jedná se prakticky o přepis ze srubového zápisníčku, jen o něco delší, neboť zápisky ve srubovém deníčku jsou limitovány výdrží náplně dlouholeté propisky a mastnými fleky na jednotlivých stránkách (viz níže).

Pamatuji si na ten den celkem jasně a zřetelně, psal se rok 2011 a byl horký jarní den 4.června, na okně seděla kočka a venku štěkal pes. Ten den viselo něco ve vzduchu, jakési napětí a očekávání. Sešla se před klubovnou celkem slušná parta lidí. Jako poslední samozřejmě přijíždí na 11.hodinu ve čtvrt na dvanáct Šéf s Haničkou a Radkou. Někteří, především já, z toho máme velkou radost, protože již dlouho se mi nestalo, aby se nečekalo jen na mě. Probírá se především taktický plán co provedeme novomanželům po obřadu.

Není tomu tak dávno, co jsme s vypětím všech sil zamykaly s holkama srub a opět se vydáváme tímto směrem. Tentokrát však za jiným účelem, než pouze připravit naše tábořiště na blížící se tábor. Už tomu bude tak, že 4. června 2011 se z naší Věry stala paní. Rozhodli se s Borisem říci si své ano na zámku ve Zruči nad Sázavou a tam jsme nemohli chybět.

Věra vypadala nádherně, vše bylo nachystáno a tak nic nebránilo tomu, aby se z Věry stala paní Daaj(ová). A tak máme o jednu svobodnou vedoucí míň, kdo se chystá na řadu příště?