Vydali jsme se po stopách účastníků pochodu v roce 1989. Začali jsme na Albertově, pokračovali přes Vyšehrad, kde jsme zapálili svíčku u hrobu A. B. Svojsíka a pak pokračovali ulicí Vyšehradskou na nábřeží a Národní třídu. Tam jsme zapálili další svíčky u památníku událostem 17.11.1989, prohlédli si doprovodný program a vydali se domů.

V pátek 11.11. se sešly oddíly skautů a skautek na nádraží a vlakem vyrazily na tábořiště pod kopcem Pohoř. Cestou k nám postupně přistupovali další vedoucí a ti poslední přijeli až na tábořiště vlastními vozy v pozdějších večerních hodinách. Po rychlém zabydlení se ve srubu jsme si sesedli kolem táborového ohně. Čestného zapálení se ujali hlavní stavitelé tohoto přes tři metry vysokého díla. A to Kosice, Emička, Dominik a Johny. Příjemný večer jsme si protáhli až do brzkých ranních hodin a táborák si náležitě užili. V sobotu jsme odpočívali, oddíly se střídaly u plotny, část osazenstva vyrazila na procházku a zbytek zatím nachystal večerní posezení. To bylo o poznání kratší než páteční. I tak jsme si přispali a v neděli tak kromě úklidu nic dalšího nestihli.

Celá akce se nesla v odpočinkovém duchu a byla plná vzpomínek na tábor, díky němu (a zákazu pálení ohňů na jeho konci) jsme se mohli sejít a užít si klidné podzimní posezení na našem oblíbeném místě. Domů se tak vracíme spokojeni a těšíme se na další skautské akce.

Za účastníky akce sepsal Pakůň

Nastal úterní podvečer 25. října a naše další společné dobrodružství začalo cestou autobusem do Rokytnice nad Jizerou na místní ubytovací faru, kterou už známe jak své boty. Když říkám dobrodružství, tak tím myslím detektivní případ. Čekalo nás totiž vyšetřování vraždy. Vrah svou oběť zardousil během prvního společného večera někdy mezi 20:00 - 21:15, zatím co jsme hráli večerní hry. Já jako hlavní detektiv jsem oběť ohledal a poznamenal si první zjištění. 

Ve středu se mladí detektivové rozdělili do menších promíchaných týmů, abychom dětem umožnili zdokonalit se v týmové práci, určili si kapitána/ku a domluvili se na názvu. Následující dny jsme objevovali indicie a užívali si téměř letního počasí, protože k nám dorazila teplá vlna z Afriky a po celý pobyt bylo neuvěřitelných 18 stupňů přes den. Takový podzim už dlouho nepamatujeme. V průběhu podzimních prázdnin jsme kombinovali program venku a uvnitř tak, abychom si to co nejvíce užili. Děti podnikly celodeňák po nedalekých vyhlídkách a přišly naprosto rozzářené z nádherných panorámat. Pro polovinu vedení byl místo celodeňáku připravený workshop z ústředí Junáka na téma družinového systému. Přijela k nám sestra Renča od královéhradeckých vodních skautů a celý den jsme se bavili o možnostech struktury našich oddílů a jednoduchém systému učení dospívajících dětí s důrazem na vedení týmu a učení odpovědnosti. Naše oddíly používají jiný systém, ale samozřejmě používáme skautskou výchovnou metodu, a pokud jedinec chce, pak se ve skautu obecně může naučit mj. i základním manažerským dovednostem, které jinak lidé složitě dohání na různých kurzech v dospělosti. To jsem malinko utekl od dětí, ale cítím, že je to důležité zmínit.

Zpátky k detektivce. Děti vyřadily několik podezřelých a závěrem jich zbylo 5. Začal výslech každého z nich: týmy obcházely businessmana, kněze, kuchařku, barman a vědce (zahradník to nebyl). Nebudu vás napínat, vrahem byl jinak sympatický barman, alibi mu nesedělo a prokazatelně lhal. Jenže se vypařil. Dokonce nám poslal videovzkaz, kde předpověděl další vraždu. Oči jsme měli na stopkách, a to nás čekala ještě stezka odvahy. Po jejím zdolání se vynořil ze tmy vrah a chtěl zavraždit další oběť. Naštěstí já detektiv jsem byl ve správný čas na správném místě a slečnu recepční jsem tak zachránil a vraha zatknul. Následovala oslava dopadení vraha formou malého rautu.

Závěrem chci poděkovat všem zúčastněným vedoucím. Dost jsme si mákli. Vyzdvihuji holky v kuchyni a holky, které připravovaly celý program. Všichni jste byli skvělí, díky za pomoc. 

Za skautské středisko Ing. Ládi Nováka

Detektiv Mazy

Píše se druhá říjnová sobota a to znamená jediné – je tady další ročník Šemberské dvanáctky, aneb závodu dvojic ve dvanácti skautských disciplínách. Letos pořádají skauti od Ing. Ládi Nováka už 41. ročník a na start se v něm staví téměř stejné množství závodních hlídek. Konkurence je tedy velká, avšak hlavní cenu, putovního ptáka, si může odnést jen jedno středisko.

Pro některé začal závod už v pátek. Hlavně pro řadu organizátorů, ale nejen pro ně. Ve vytápěném stanu nocovalo i 9 vlčat, která závody spojila s oddílovou výpravou. A tak si kluci mohli les v Zahradech užívat ještě o chvíli déle, než ostatní závodníci. 

V sobotu se všichni probouzí co svěžího rána a svítící sluníčko slibuje hezké počasí. Postupně se sjíždějí závodníci z obou skautských středisek z Českého Brodu, a také kolínští Slanečci. Během dopoledne se na startu registruje celkem 42 dvojic, které jsou odhodlány změřit svoje síly a dovednosti s ostatními ve své kategorii, a po 10. hodině už vybíhají první závodníci. 

Každý soutěžící si postupně vyzkouší stavění stanu, střelbu ze vzduchovky, vysílání morseovky nebo rozdělávání ohně a přepalování provázku. Jako 12. kontrola, která je překvapení a každý rok se mění, na závodníky čeká stavění domečků z karet. Po poslední disciplíně, přelézání bariéry, už schází jenom poslední kousek do cíle, kde všichni s unaveným, ale vděčným výrazem odevzdávají závodní karty a startovací čísla.

Výpočetní středisko jede na plné obrátky, závodníci vybíhají a přibíhají a až na jednu malou přeháňku počasí stále přeje. Doběhnuvší si sdělují dojmy ze závodů a ti soutěživější už vypočítávají, kolik trestných minut po cestě nasbírali oni a kolik jejich soupeři. Rozjíždějí se spekulace o tom, kdo koho může porazit a kolik bodů si každé ze středisek vysoutěžilo na to, aby zabojovalo o putovního vyřezávaného ptáka. 

Poslední běžci doběhli, body jsou sečteny, diplomy nadepsány. Je tu 15. hodina a s ní i očekávané vyhlašování. Za potlesku všech přítomných si každý odnáší diplom a větší či menší odměnu. Po dramatické pauze a chvíli ticha se dozvídáme, že putovní cena letos zůstává doma – ve středisku Ládi Nováka! Alespoň zase do dalšího ročníku Šemberské 12. Tak kdo se s námi vydá změřit síly zase příští rok? 

 Foto: https://skaut7.cz/fotogalerie/2022/category/434-semberska-12

V pátek 6.5. jsme jako chlapecký kmen sešli v počtu 5 vlčat, 3 skautů a vyrazili do jelení obory v jižních Čechách. I přes zpoždění a ujetý autobus v Písku jsme se zvládli dostat do obory včas a hned po večeři si prohlédnout Mysliveckou síň, dozvědět se něco o oboře, její historii a zvěři, kterou v ní chovají.

Po přenocování v lovecké chatě jsme vyrazili sbírat shozené paroží daňků a jelenů. Nakonec jsme slavili úspěch a několik jich našli. Za odměnu jsme si jich pár mohli nechat. Odpoledne jsme pomohli se skládáním dřeva a vyrazili krmit divočáky. Před večerním grilováním zvěřiny si ještě zájemci stihli vyzkoušet stahování a porcování ulovených kolouchů.

V neděli ráno nás vzbudilo troubení na lesnici a po sbalení skauti jeli nakládat řepu a krmit jeleny a daňky, vlčatům balení a úklid trval trochu déle, tak se ke skautům připojili až u největšího dubu v oboře. Před odjezdem na vlak jsme ještě stihli pohovořit s krocany, zahlédnout na obloze orly a poslechnout si krkavce. Moc děkujeme oborníkům Míše a Tomášovi za všechno, co nám ukázali i za náhrdelníky z paroží, co pro nás vyrobili. Akci jsme si moc užili a doufáme, že se budeme moci do obory někdy vrátit.

Za účastníky akce sepsal Pakůň

Ve čtvrtek večer jsme přijeli do Chotěboře do místní skautské klubovny, kde jsme byli až do neděle. Tentokrát nám celkem přálo i zimní počasí, a tak jsme si ho pořádně užili. Nejprve jsme si vybalili a vrhli se na jídlo, které jsme měli s sebou. Maminky nám ho připravily dost, ale za pomoci vedoucích jsme zvítězili. Potom jsme si klubovnu pořádně zabydleli. Další den dopoledne jsme šli bruslit na stadion, který byl hned vedle. Neznámý pán nás tam učil piruety a ti, kteří neměli brusle, šli bobovat. Po obědě jsme šli bobovat všichni, když jsme se vrátili, tak jsme si odpočinuli a udělali si společně večeři. Večer nás čekal kvíz a taky jsme si zahráli hru - předváděli jsme filmy pantomimou a hádali jsme jejich názvy. V sobotu byl celodenní výlet údolím Doubravy. Po cestě jsme plnili různé úkoly, ale hlavní úkol byl udělat si k obědu buřty. Po krásném výletě jsme si na chvíli lehli, udělali si večeři a po ní jsme si pustili film: Free guy. V neděli jsme hned po snídani začínali balit a uklízet klubovnu, abychom ji opustili ve stejném stavu, jako před naší návštěvou. Pak jsme si připravili s sebou na cestu oběd a šli jsme na zastávku, ze které jsme jeli zpátky do Českého Brodu. V Brodě na nádraží jsme se rozloučili a šli jsme domů, pololetky nám skončily, ale my stejně zase brzy někam vyrazíme.

Za účastníky sepsal Frest