Letošní červencové zprávy o počasí jsou plné bouřek, blesků a přívalových dešťů.
Ani našemu táboru se tyto jevy nevyhýbají. Nejhorší bouřka se přihnala večer ve středu 13. července. Bylo to takové nic-nic, sem tam blesk a velmi vzdálené hřmění. Pak začalo drobně pršet a pak najednou fouknul vítr... Pravda, vítr fouknul tak, že jak říkají Indiáni, "ani bělovlasí starci nepamatují takové fouknutí".
Stálo nás to 4 zbořená a 3 posunutá teepee, díky Bohu dvě z nich neobydlená a v těch ostatních dvou téměř nikdo nebyl.
Nikomu se naštěstí nic nestalo, všechny děti jsme ihned soustředili v našem velikém srubu, který nám v takovýchto situacích poskytuje dokonalé a bezpečné zázemí. Dvě malé světlušky, které byly v šoku, jsme preventivně odvezli na vyšetření do nemocnice, kde lékaři zkonstatovali, že jim kromě leknutí nic není a hned večer se vrátily na tábor.
Jednu noc jme tedy strávili všichni na půdě ve srubu, vedoucí spolu s nejtaršími skauty a skautkami posbírali věci ležící na louce. Ve čtvrtek jsme pak všechny věci usušili a všechna týpí, která to potřebovala, přestavěli a poučeni z minulého večera předělali jejich kotvení k zemi tak, aby se za podobných okolností nemohla jejich konstrukce posunout. Již večer nic nenasvědčovalo tomu, že by se den před tím stalo něco mimořádného.
Náš tábor neutrpěl touto bouří žádné materiální škody a všichni účastnící již mají pouze "lehce" adrenalinový zážitek.
Nemůžeme samozřejmě podobné extrémní projevy počasí odvrátit. Skauti však podle svého hesla musí "být připraveni". Věřím, že po středečním večeru jsme připraveni zase o něco lépe. Zatím jsme všecny nepříznivé události zvládli vlastními silami a kdyby se stalo něco, co bychom vlastními silami nezvládli, máme samozřejmě tábor řádně ohlášen jak na obecním úřadě v Řendějově, tak i u dalších institucí, které nám v případě potřeby pomohou.
za tým vedoucích
Pavel Corradini - Korádo
PS: Slíbené fotky jsou tu, ale žádnou akci nečekejte. Všechno je foceno až druhý den, kdy už téměř nebylo znát, že by se něco dělo...