Už dlouho, dlouho, ale vážně dlouho neměli vlčata svoji vlastní oddílovou výpravu. A teď, když přišlo jaro, byl nejvyšší čas s tím něco udělat. Vyrazili jsme tedy na Samechov, na místo, kde pořádáme mj. i tábor.
Jelo devět vlčat a tři vedoucí. Popravdě řečeno, byla to taková naše zkouška ohněm a mečem. Ještě nikdy jsme nedělali oddílovou výpravu v takovémto složení (Harry, Klobe a Píťa), tedy bez Toma. Tom nešťastnou shodou okolností nemohl. Myslím ale, že jsme se s tím vypořádali docela obstojně ;).
Sešli jsme se jako téměř vždy na nádraží. Přiznám se, že mě mile překvapilo, že všichni dorazili na nádraží včas. Měl jsem z toho trošku strach, bylo to jen taktak. Vybrali se peníze (200,-Kč na osobu), koupili se lístky a jelo se. Martina nám nabídla, že nám odveze batohy. Souhlasili jsme.
Skoro jsme si ani všichni nestihli sníst svačinu a už jsme ve Zruči vystupovali z vlaku. Začalo se stmívat. Vytáhli jsme tedy dvě reflexní vesty, pár reflexních pásků, udělali dvojice a šlo se. V půlce nás doběhl Klobe, který mezitím zatopil a postavil na čaj. Došli jsme tedy do tepla a bylo se čím zahřát. Nic lepšího jsme si přát nemohli. Díky Martino :). Povečeřeli jsme jídlo z domova, zazpívali si pár písniček s kytarou a šli jsme spát.
Ráno jsme naštěstí budili my děti, a ne děti nás :). Dali jsme si rozcvičku, chleba s marmeládou či paštikou, udělali jsme skupinovou fotografii a šli jsme hrát hry. Hráli jsme celé dopoledne. Ve dvanáct šel Klobe udělat oběd (těstoviny s nějakým masem a s luxusní omáčkou). Po obědě jsme zamkli srub a šli jsme na malou procházku po okolí, aby nováčci věděli, jak to kolem tábora vypadá. Dali jsme si opět nějaké hry, rohlíky s nutellou a šli jsme zpátky. Odpoledne jsme se snažili děti tak trochu unavit, aby v noci spali. Vedlejším produktem bylo, že jsme znavili také sebe :). Dali jsme si fotbal, když už jsme s sebou vzali ten míč... Večer jsme chvilku poseděli venku u ohně, dali si tam večeři (párky s chlebem) a pak jsme ve srubu opět zpívali. Všichni byli unavení, takže jsme šli všichni spát docela brzo.
No a ráno nás čekalo pouze balení a odjezd. I když to neprobíhalo úplně hladce. Jedno vlče spadlo na schodech a bouchlo se do hlavy. Bohužel vlče moc nevypadalo, že "to rozchodí", a tak si pro něj rodiče přijeli. Naštěstí to nebylo nic vážného, "jenom" boule na čele. Ale to ještě neměl být konec všech nedělních překvapení. Jelikož nás tato nepříjemnost zdržela a nestíhali jsme dát srub do pořádku, odešel jsem s dětmi na vlak sám a Klobe s Harrym uklízeli.
Za Jiřicemi stálo u krajnice auto, u něho dřepěl nějaký pán a fotil nás. Když jsme k němu došli, zeptal jsem ho: "Vy nás fotíte, pane??" Nic lepšího mě v tu chvíli opravdu nenapadlo :D. A on: "Nóó, já jsem z Mladý Fronty, fotím tu jaro!!" :D No to nás dostalo. "Já vás ještě objedu a kousek dál vás vyfotím znova jo??" Po půl kilometru opravdu zastavil a znova nás fotil. Dali jsme si tam pauzu. Ptal se kdo jsme, co tu děláme a tak, pak si na mě vzal číslo, že mi večer někdo zavolá, že on si to nebude pamatovat. Že budeme v zítřejší středočeské příloze. A odjel. V tu chvíli nás došel Harry. Zbytek cesty na nádraží a potom i cesta vlakem utekla rychle. Na nádraží jsme si dali pokřik, děti si rozebrali rodiče (nebo rodiče děti? :) ) a výprava skončila. Až na onen malý úraz, který naštěstí nebyl nijak vážný, skončila úspěchem.
Večer mi opravdu volala nějaká paní z redakce MFDnes a ráno jsme byli na titulní stránce středočeské přílohy.
Fotografie z akce naleznete ve Fotogalerii.
Píťa