Letošní ročník tradičního závodu Vpřed vyšel na víkend 15.-17.4. 2011. Čtyři z cca dvaceti našich členů a jejich kamarádů jsme jeli vlakem do Chrudimi už v pátek. Spaní jsme měli jako každý rok v klubovně chrudimských Zálesáků. Zbytek dorazil auty až v sobotu ráno přímo na místo startu, kterým bylo nádraží v Chrasti u Chrudimi.
Předem upozorňuji že následující text bude velice subjektivní, jelikož každá hlídka je v tomto závodě sama za sebe. Nemůžu tudíž vědět, jaké strasti a slasti prožívali ostatní hlídky :). Tak tedy: Jakožto vybíhací šifra první etapy bylo určování vlajek států. Prakticky celé to vyplnil Harry, díky kterému jsme vycházeli mezi prvními deseti hlídkami (ze 33). Následoval hod granátem, opičí lanová dráha a azimutový úsek. Zde nadešel první problém naší hlídky. Za azimutovým úsekem jsme měli jít "na nejbližší hřbitůvek." Dosavadní trať a naše zkušenosti nás vedli do obce Smrčky, nicméně podle mapy byl nejbližší hřbitov v obci asi o dva kilometry na opačnou stranu, ve Studené vodě. Rozhodli jsme se jít do Smrčku. Dva metry před značkou "Smrček" nás dohonila hlídka jakýchsi holek z Chrudimi a začala se nás ptát jestli si jsme jisti kam jdeme. Že jdou za námi ale myslí si, že kontrola je v té Studené vodě. Tak jsme se znovu podívali do mapy: opravdu ve Smrčku žádný hřbitov nebyl, ve Studené vodě ano a tak jsme se společně vydali ty tři kilometry zpět do Studené vody. No nebudu to prodlužovat, kontrola byla ve Smrčku.
Díky tomuto úletu jsme se propadli z cca desáteho místa na asi patnácté. (Poučení číslo jedna - nikdy se nenech ovlivňovat druhou hlídkou.)
No nic, stává se. Ve Smrčku na hřitově (mimochodem, na mapě nakonec byl, ale tak prťavý, že nebyl skoro vidět a ve Studené vodě, ve které byl na mapě, nebyl prozměnu v terénu) bylo střílení z paintballových pistolí. Za ní byla kontrola, kde se doplňovaly nejrůznější fóbie, které člověk v životě neslyšel k jejich českému výzamu (docela sranda :D) a za ní nastal náš druhý problém. Šifru na kontrole č. 11, kde žádný úkol nebyl, jsme nemohli vyluštit a museli jsme si vzít radílka - zavolat organizátorům, kteří nám dali další souřadnice. Za to nám přibylo šedesát trestných minut. V cíli, když jsme se ptali jak se to mělo luštit jsme zjistili, že jsme šifru vlastně vyluštili - stačilo ji správně přečíst... Za touto kontrolou byla plavba v kánoích a o kus dál za ní slaňování. Přiznám se, že jsem měl dost strach, protože organizátoři na této kontrole mi špatně nasadili postroj, což jsem zjistil až když jsem visel 12 metrů nad zemí a pomalu jsem z postroje vypadával. No nikomu se nic naštěstí nestalo a tak jsme mohli pokračovat ke střelnici, ke střílení z malorážek. Na této kontrole byla šifra, která nás také hodně zdržela. Nesmyslný text, kde se hodněkrát opakovalo písmeno g. Písmeno šifry bylo vždy první písmeno právě po g. Některé hlídky přišli, ani si nesundali batoh a už odcházeli. My, jelikož jsme v tom pořád hledali morseovku, jsme odcházeli až po 45 minutách :D. Trať závodu nás dál zavedla do obce Ležáky. Sice jsme to tam jenom proběhli, ale bylo to opravdu působivé místo. Je tam mnoho obrovských památníků na veliké ploše, což působí opravdu monumentálně. Na další kontrolu jsme došli už za tmy. Cesta byla dál bez úkolů a tak jsme naštěstí brzy (asi tak za dvě a půl hodiny :D) došli do cíle první etapy.
Ráno jsme se slepenýma očima zabalili spaní a hurá na start druhé etapy. A nastal náš největší průšvih, který nás poslal až na 30. místo: Vybíhací šifrou bylo doplňování českých a slovenských měst a řek do slepé mapy, s čím jsme nemohli ani trošku pohnout. A tak jsme se rozhodli si rychle vzít radílka, abysme trestných dvě a půl hodin co nejvíce stáhli. Bohužel jsme se později dozvěděli, že deset minut po našem odchodu začali rozhodčí ostatním hlídkám radit...
První nedělní kontrolou bylo plavání. Kámen nůžky papír prohrál Harry :). Následoval běh s pneumatikou po vyznačené trati, hod kamenem a oštěpem na cíl a pak už jenom zase nějaká doplňovačka a cííííl - motorest ve Slatiňanech.
Do cíle jsme došli k smrti unavení, nevyspalí, ale šťastní že v cíli vůbec jsme :D. Dali jsme si oběd, trochu se vyspali a pak bylo už jenom vyhlášení výsledků a jelo se domů. Vtipné bylo to, že jak při cestě tam, tak při cestě zpátky jsme ve vlaku potakli naši výpravu na Valný sněm.
Konečné i dílčí výseldky a trať závodu si můžete prohlédnout zde. Fotografie pořízené závodníky a pořadateli si můžete prohlédnout zde. V naší Fotogalerii bohužel žádné fotky nejsou, během závodu na focení čas není, takže nikdo z nás žádné nemá (alespoň o nich nevím). A konečně článek obecně o Vpředu si můžete přečíst zde.
Krásně nám vyšlo počasí, nikdo se nezranil a všichni jsme došli do cíle. Takže si troufám říci, že bez ohledu na umístění se všem závod líbil, všichni jsme si ho užili a i příští ročník bude mít velkou učast.
Howgh