Po dvou článcích, kde jsem vás bombardoval informacemi a pokyny s tím, jak na sněm, je tu konečně chvilka klidu, kdy je celé to představení za námi, dort, který jsme dostali jako poděkování, je sněden (ale to trochu předbíhám...) a je čas se ohlédnout.
Na Valný sněm Junáka (o tom, co to je a čemu je to dobré, blíže zde ) vyrazila do Kolína od nás z Brodu jedna z nejpočetnějších výprav - celkem 7 skautů, 9 skautek a 10 roverů a vedoucích (z nichž někteří se tam tak trochu střídali). Naším úkolem bylo zejména počítat hlasy delegátů.
V pátek po příjezdu každý obdržel svůj průkaz, na který nám mj. vydávali jídlo, a speciální sněmový oranžový servisácký šátek s medvědy od Kolína. A pak už šup do hlavního sálu, kde proběhla generální zkouška hlasování. Při ní se ukázalo, že Korádovi ne zcela funguje excelovský prográmek na sčítání hlasů, takže se v tom asi 5 minut s Lumírem vrtali, než se to podařilo vychytat. Při zkoušce jsme sice neodhlasovali, že v noci bude svítit slunce, zato usnesení, že slunce bude hranaté, už podle skrutátorů prošlo...
Pak začal samotný sněm - pochopitelně troubením skautského signálu a zpěvem hymny. Začaly se řešit organizační a procedurální záležitosti a naši skrutátoři počítali a počítali - každý ve svém přiděleném sektoru - někdo 20, někdo až 30 delegátů - celkem jsme na začátku spočítali 347 přítomných a právem hlasovat (v průběhu sněmu jich nakonec dorazilo i rovných 400). A pak už bylo docela pozdě a někteří z nás byli dost unavení (např. náš nejmladší účastník Jířa usnul ještě v sále), takže byl nejvyšší čas odebrat se do kluboven 9. přístavu na Kalcovce a zalehnout k zaslouženému spánku.
V sobotu ráno opět nástup do kulturního domu, nasnídat se a hurá na slavnostní zahájení - opět signál, tentokrát troubený dvěma trubači. Následovaly pozdravy a projevy vzácných hostů - přijeli pánové a dámy až z Prahy - co z Prahy; Pascal Vandermissen přijela až ze sídla WAGGGS, tedy z Londýna! Poté převzal nejvyšší skautské vyznamenání - Řád stříbrného vlka - bratr skaut a spisovatel Jiří Stránský. A pak už se zase hlasovalo, jednalo a my počítali.
Po obědě (byla svíčková nebo těstoviny) jsme vyrazili do bazénu. Na sněmu jsme totiž nebyli potřeba, protože se jednalo bez hlasování. My jsme se pořádně vycachtali, cestou zpátky si dali zmrzlinu a mohli jsme nastoupit opět k počítání hlasů. Zase se hlasovalo, někteří delegáti upltňovali svou touhu projevit se, jiní surfovali na svých noteboocích po internetu - každý podle svého gusta. Tentokrát to jednání nebylo tak dlouhé jako v pátek, takže jsme ještě před soumrakem využili doprovodný program a s průvodcem Rošťákem z kolínských Žraloků jsme vyrazili na zvonici u chrámu Sv. Bartoloměje podívat se na panoráma okolí Kolína. To byly panorámata! A pak hurá na Kalcovku, kromě Koráda, který se musel ještě o něčem poradit. On se vůbec pořád radil, neboť byl v týmu hlavních organizátorů, takže chodil spát podstatně později než ostatní a ráno zase vstával podstatně dřív, aby se mohl znova jít o něčem radit...
V neděli, protože jsme nešli na bohoslužbu, jsme mohli vstávat až v půl osmé. Od devíti začalo jednání, jehož hlavním bodem byly volby nového vedení organizace. Volby dopadly úspěšně, takže máme nového náčelníka Marka Baláše - Číču, i staronovou náčelní Michalu K. Rocmanovou. A spoustu dalších lidí v Náčelnictvu, Ústřední revizní komisi a Rozhodčí a smírčí radě.
Protože se tentokrát nikdo moc nerozkecal (a všichni delegáti zjevně chtěli domů), všechno se stihlo včas, takže zbyl čas i na pořádné poděkování (jak stojí na Křižovatce - všem za všechno) a naši skrutátoři dostali dort - asi za to, že to přežili. Pak už jsme se jenom naobědvali, pomohli uklidit sál a vyrazili domů.
Co si o sněmu mysleli naši skrutátoři a skrutátorky, to nechám na nich - třeba sem taky někdo z nich něco napíše. Co jsem měl možnost slyšet, tak se to vesměs všem docela líbilo, už proto, že to byla úplně jiná akce než na jaké jsme zvyklí. Také musím ocenit, že nás sněm donutil dát do kupy naše kroje, které nebyly v úplně optimálním stavu - a to, co by jinak trvalo měsíce, jsme museli vyřešit zhruba za 14 dní.
Co vím, byl velmi pozitivní ohlas na naše skrutátory od všech delegátů, s kterými jsem mluvil. Zejména byli překvapeni, že i tak mladí skauti a skautky svou roli zvládli na výbornou a velmi odpovědně. Dokonce některé sektory si svého skrutátora hýčkali tak, že dostal nejen tatranku (což určitě nebyl úplatek - oni jsou totiž neúplatní), ale odvezl si třeba i speciální plzeňský turbánek - tedy spíš sponu na šátek - no, on vám ji kdyžtak Honza někdy ukáže...
Co si troufnu odhadnout, je, že za náš život to byla zřejmě poslední šance, jak se podívat na Valný sněm pohledem toho, kdo jej zajišťuje - leda že bychom za nějakých 20, 30 let uspořádali Valný sněm u nás v Brodě. Co vím, tak kromě Prahy se totiž ještě nikdy nikde sněm neopakoval. Doufám, že jsme si ho všichni užili a že nám jej kromě vzpomínek budou připomínat právě i ty zvláštní oranžové šátky, které nemá nikdo jiný než servistým sněmu (pokud jej někdo s někým nevyměnil) - z čehož si někteří sběratelé mohli zoufnout.
zapsal Korádo
Více o sněmu na Křižovatce, zde i s fotkama, nebo na stánkách Deníku a Kolínského deníku. Výběr z fotografii na našich stánkách najdete pod tímto odkazem.
Kdo tam z našeho střediska byl a koho můžete vidět na fotkách:
skautky: Kačka, Lucka, Klára, Jana Tak., Verča, Kája, Majda, Míša a Anička
skauti: Lišák, Fanda, Honza F., Honza J., Matěj, Forrest a Šimon
vlče: Jířa (podle hesla "Sčítá celá Kolouchovic rodina")
a další: Martina, Soňa, Lumír, Korádo, Kuba, Bláňa, Káťa, Kačka, Jana, Radunka
a Kolouch jako delegát