V sobotu 21. dubna brzy ráno vyrážíme do Slatiňan na start již 27. ročníku Akce Vpřed. Kdo by náhodou nevěděl, tomu připomenu, že Akce Vpřed je závod dvou až tříčlenných družstev, na kterém během víkendu ujdete s velkým batohem přes 30 km a cestu k další kontrole si musíte vyluštit.
V 10 hodin je odstartován závod, a protože je lichý ročník, tak začíná oblíbeným běháním po městě. Během hodiny a půl jsme z různých pomníčků, nápisů a tabulí opsali přes 50 písmenek, která tvořila první zprávu. Vybíhačku máme tedy za sebou a rychle se přesunujeme (ano, ještě běháme) do zámeckého parku k rybníčku, kde pro výpočet azimutu na další kontrolu zužitkujeme opsané počty různých letopočtů, počtů oken, zubů koňů nebo šroubů. A právě ty šrouby se pořadatelům letos bohužel nepodařilo správně spočítat, takže všechny hlídky bloudí dlouhé desítky minut, než nás pořadatelé přes mobilní telefony navedou na kontrolu č. 3 - odhady vzdálenosti.
Dále následuje šplh, výstup na krásnou rozhlednu Bára a nízká lezecká stěna. Zde se na trati naposledy vidíme s jinými týmy Broďáků a pokračujeme dále na lodičky (zrovna když jsme přicházeli, nepodařilo se jednomu závodícímu dobře vystoupit z lodičky a trošku si poplaval…) a vrhání nožů. Stále držíme krásné třetí místo a poprvé vidíme obě hlídky, které jsou před námi. Následují dlouhé přesuny a poslední dvě disciplíny dnešního dne: jízda na kladce (předbíháme jeden tým) a hod granátem. Vysoká čísla nám dávají tušit, že už bude konec! Bohužel, pořadatelé si pro nás ještě připravili rallye "kóty", a tak do cíle na hřišti v Morašicích dobíháme (no, to je dost silné slovo; já a Moko docházíme, Berlin dobelhává) až kolem 19. hodiny. Stavíme přístřešek a k nasycení hladových žaludků si dáváme bramboráčky, česnečku a párečky. Další týmy dochází tak nějak postupně, všechny brodské týmy to stíhají do půlnoci.
V neděli, v 7 ráno, jsou vyhlášeny průběžné výsledky (ano, jsme stále druzí, ale bohužel není ještě vyřešena sobotní chyba pořadatelů, takže pořadí je zatím stále orientační), dostáváme zajímavou vybíhací šifru ("uhodni, kterým jazykem je který text napsaný a vyber správná písmenka") a už běžíme (ano, doopravdy běžíme, Berlin si půjčil moje tenisky a běhá jak vyměněný) na další kontrolu. Oblíbená šifra uprostřed rybníka (letos se k ní dalo dostat jen chůzí s vodou do pasu - ale i tak musela být Mokovi zima...). Držíme čelní umístění, chvíli dokonce vedeme! Následují azimuty, střelba ze vzduchovky a dva testy (cizí slova a cizí města). Etapa je krátká, do cíle v Heřmanově Městci dobíháme těsně už před desátou hodinou. A dnes jako první! Téměř čtyřhodinové čekání na výsledky se vyplatilo, z 33 hlídek se umisťujeme na prvním místě! I umístění dalších brodských týmů je vynikající: Čoko, Jarin, Kuba R. - 5. místo; Píťa, Vojta, Lišák - 12. místo; Kobliha a dvě kamarádky - 25. místo; a Alešův tým bohužel v neděli ráno musel závod vzdát.
Takže příští rok samozřejmě znovu a Vpředu třikrát zdar!