Sobotní ráno většinu z nás odradilo, ale my, kteří jsme se nenechali odradit deštěm, jsme získali spoustu nových zkušeností a já osobně jsem si to hodně užil.
Když jsme dorazili na místo, počasí nevypadalo o moc líp než v Brodě, ale za pár minut dokonce na chvilku vykouklo slunko. Po základní instruktáži Kolouch uvázal lana a první z nás se začali spouštět dolů. Zespoda to tak zle nevypadalo, jenže když jste se podívali přes okraj, tak to bylo něco jinšího. Naštěstí jde jen o první dojem a po překonání nejhoršího úseku (což je okraj) zjistíte: „Jéé, to je sranda“. Tak jsme se všichni výborně bavili. Někteří na chvíli vyměnili slaňovací kyblík za osmu a já vzpomínám na Honzův výraz, když slanil do bezu („Kde to jsem?“). Při pauze na občerstvení nás Kolouch ještě seznámil s dalšími horolezeckými uzly a se starou slaňovací technikou, která se Danovi moc nepovedla („Auuuu.“). Pak už jsme naskákali do aut a valili domů. Kdo tam nebyl, může litovat.
Brouk (člen našeho oddílu skautů)