Den 1 - Úterý 17.9.

Ráno v 8:30 vyrážíme z Kounic, v autě sedí Anička, Aply a já se svým švagrem Petrem. Auto máme narvané tak, že každé místečko je využito pro přepravu pomoci. Vezeme vodu, pečivo, dezinfekční prostředky, oblečení a hračky.

Do Žulové přijíždíme před dvanáctou hodinou, cesta přes Polsko proběhla překvapivě bez problému (i přes záplavy v Klodzku a okolí). Žulová není nejhůře zasaženou obcí, ale škody zde jsou i tak veliké. Některé domy jsou na odpis (chybějící stěny), jiné výrazně zasaženy (praskliny ve zdech), prakticky všechny ležící u potoka Vidnávka či Stříbrného potoka (na jejichž soutoku Žulová leží) jsou však vytopeny.

Pomocné práce zahajujeme u rodinného domu, který naštěstí patří k těm méně postiženým, a proto jsme rychle hotovi. Ještě stihneme pomoci sousední paní a v místním penzionu. S večerem už končíme a vracíme se zpět k první rodině. 

 

Den 2 - Středa 18.9.

Ráno začínáme v 8 hodin u rodiny bydlící blízko soutoku Vidnávky a Stříbrného potoka. Při povodních měli vodu do výšky poloviny oken a bahno je prakticky všude. Pomáháme s odklízením venkovního prostranství a kůlny, ze které se daří zachraňovat jen pár věcí (zbytek je na odpis či kontaminovaný). Odstraňujeme plot, který namísto plotu připomíná směsici pletiva, trubek, trávy a kořenů a dostáváme čaj na posilněnou.

Odpoledne začíná to pravé "bahno". Ve vedlejším domě je ve sklepě učiněný poklad sestávající ze směsi věcí a bahna. Bahna je zde opravdu hodně a až do večera se bavíme jeho vynášením ven v kýblech. Bohužel není k dispozici kontejner, takže bahno (a stejně tak věci ze sklepa) končí na hromadě na ulici. Plná bahna je bohužel i celá zahrada, ale na tu teď není čas. Hlavní je dostat vše ze sklepa. Uhlí je na odpis, jak to bude s kotlem je otázka na majitele.

Den končíme poctivým čištěním pracovních věcí. Bahno je kontaminované a je potřeba jej ze všeho dostat pryč a šaty oprat.

Uvidíme, co nám přinese zítřek.

 

Den 3 - Čtvrtek 19.9.

Dnešní den začínáme opět v 7 ráno (není to extra brzy ani extra pozdě). Vyrážíme do obce Kobylá nad Vidnávkou, která se nachází přibližně 5 kilometrů severně od Žulové. 

Moc netušíme, co nás čeká, ale Kobylá je jednou z obcí, o které se moc nemluví, a přitom je hodně postižena. Přijíždíme do obce a na obecním úřadě se informujeme o současné situaci. Vlastně stačí jít jen dům od domu s tím, že někde naši pomoc určitě uvítají.

Bereme lopaty a kýble a vyrážíme. Přejdeme neexistující silnici a naproti místním panelákům uvidíme starší pár u zaplaveného domku. Ptáme se, zda nepotřebují pomoc a jsme vřele uvítáni. Začínáme s odvozem bahna a úklidem zahrady. 

Sousední dům vypadá jako po bombardování – voda zde vymlela dvoumetrový kráter, do kterého spadla část garáže. Je potřeba kangem rozbít spadlé zdi a suť vyházet.

V Kobylé jsme nakonec celý den, práce je tady i na zítra. Co je fascinující, je úsměv majitelů obou domů – ačkoliv jsou opravdu v nelehké situaci, berou to s nadhledem a pozitivně. Dostáváme kafe a čaj, a dokonce i právě upečenou buchtu. Další věc, která je udivující, je rychlost, s jakou se organizované složky snaží pomoci. V obci je armáda, ČEZ obnovuje elektřinu a neexistující cesta je provizorně opravena. Jediné, co chybí, je tekoucí voda (ani užitková neteče).

Práci si dokážeme zpříjemnit závodem v úklidu naplaveného bahna a kamenů. Na jedné straně je naše Anička, vybavena srdcovou lopatou a na druhé jsou 2 vojáci z olomouckého ženijního praporu a jeden dobrovolník. Kdo vyhraje pomyslný závod v počtu vyčištěných metrů? Samozřejmě, že Anička!

Po této blamáži se vojáci další den už vůbec neukázali.

S pocitem dobře vykonané práce a s hodně namoženými zády práci ukončujeme v 5 hodin odpoledne a odjíždíme zpět na základnu do Žulové.

 

Den 4 - Pátek 20.9.

Po velkém úspěchu vyrážíme ráno opět do domku v Kobylé nad Vidnávkou, kde jsme strávili čtvrteční den. Majitelé jsou překvapeni naším návratem a jsou hodně rádi, že jim pomáháme.

Celý den strávíme na jejich zahradě, kde je stále požehnaně bahna, odpadu, kamení i dřeva, no zkrátka všeho možného. Kolečka nepočítáme, zato ovocných stromů jsme očistili dost (snad vydrží a budou plodit).

I přes pražící slunce máme dobrou náladu, bavíme se, jak nám funguje středisko a povede se nám udělat několik vtipných fotek.

S majiteli se loučíme (dorazil jim syn, takže pomocníka už mají), zítra vyrazíme pravděpodobně jinam, kde je naše pomoc také potřeba.

 

Den 5 - Sobota 21.9.

Je tu další den a s ním i další výjezd "do terénu". Vstáváme jako vždy v 7 a vyrážíme směrem Kobylá nad Vidnávkou. V autě máme opět své lopaty a hrábě, abychom byli připraveni na vše.

Dle domluvy s místními hasiči jedeme cíleně k pánovi, jehož dům stojí až v zadní části Kobylé. Pan majitel s rodinou využil teplého léta a do sklepa si na zimu nachystali asi 5m³ palivového dřeva. To musí vše ven, aby mohlo proschnout, a hlavně se mohlo oklepat bahno. Rozměry sklepního okénka jsou pouhých 80x50 cm, což nám trošku znepříjemňuje transport materiálu ven.

Nakonec zapojíme i další dobrovolníky (hasiče z Šumvaldu, okres Olomouc), a dřevo se nám podaří ze sklepa vytáhnout celkem rychle.

Nastává otázka – kam dál? Jedeme tedy zpět do středu Kobylé, kde jsme ve čtvrtek a pátek pomáhali dvěma rodinám. Zastavujeme u jedné z nich, abychom zjistili, jak se jim daří odstraňovat škody. Ve sklepě mají stále bahno a vodu, takže další plán je jasný – vyčistit sklep. 

Nánosy bahna pokrývají celý sklep, takže je nutné práci vykonat co nejdříve (než bahno začne hnít a tvrdnout). Podaří se nám vyčistit jednu celou místnost, druhá musí počkat na další den.

 

Mezi zážitky musíme zařadit obrovské nadšení všech dobrovolníků, kteří přicestovali z celé republiky:

•  Skauti z Prahy a Brna
• Profesionální i dobrovolní hasiči z Šumvaldu, od Prostějova a od Plzně
• Jednotliví dobrovolníci, kteří si prostě vzali lopatu, rukavice a vyrazili
• Spoustu dalších, kteří obětují svůj čas, síly a peníze a pomáhají, kde je to potřeba

Je povzbuzující vidět, že v krizových situacích jsme schopni se semknout a společně táhnout za jeden provaz.

Tímto naše dobrovolnická práce v Jeseníkách končí, ale ne na dlouho.

 

 

Den 1 (na druhou) - Pátek 27.9.

Je poslední den pracovního týdne a my vyrážíme ve 2 autech směr Jeseníky – tentokrát je naším cílem obec Mikulovice s přibližně 2500 obyvateli. V průběhu týdne jsme se svorně rozhodli odložit naplánovanou víkendovou roverskou výpravu a využít sil roverského kmene pro pomoc v povodní zasažené oblasti. Ačkoliv byly přípravy provedeny v rychlosti, nakonec nás z Českého Brodu vyráží devět a v sobotu ráno vyrazí další čtyři dobrovolníci. Třináct statečných, ochotných pomoci, kde je potřeba! 

I přes menší technické problémy na jednom autě se nám povede dorazit do cíle v celku a s nezměněným elánem. Ubytovaní jsme v místní tělocvičně spolu s ostatními dobrovolníky.

 

Den 2 – Sobota 28.9.

Jaké může být lepší probuzení než údery zvonů místního kostela, v 6 hodin ráno? V menší nejistotě, co nás čeká (o práci toho moc nevíme, takže čekáme všechno) vyrážíme na sraz dobrovolníků v budově místní sokolovny. Místní koordinátorka na nás již čeká a dostáváme lístek s adresou. Má nás čekat čištění plotu, vyrážíme tedy odhodlaně kupředu.

Po cestě vidíme zkázu způsobenou vodou – někde domy již neexistují, jinde jsou určeny k demolici. Množství techniky a lidí je zde mnohem větší, než jsme viděli minulý týden v Kobylé. Není divu, obec je nejenom větší, ale rozsah škod také. 

Na místě určení se seznamujeme s panem majitelem, který je potěšen našim velkým počtem a dáváme se do práce. V průběhu dne se nám povede proměnit jeho zahradu ze zabahněné, odpadem zamořené plochy opět v ovocný sad. Čistíme dílnu, dvůr, likvidujeme králíkárnu. Ze sousední firmy na plastový nábytek je zde enormní množství plastového odpadu – truhlíků, kropítek či plastových bobů pro ježdění na sněhu.

Práci končíme kolem 6 hodiny večerní a ubíráme se na MUNu (původní posádkové velitelství) ležící nad Mikulovicemi. 

Na MUNě funguje zázemí pro profesionální hasiče a vojáky, kde se mohou výborně najíst a odpočinout si. Protože se jedná o budovu klubovny místního 3.oddílu Mikulovice, jsme zde vítáni i my. Česneková polévka a velká klobása s chlebem je po celodenním výkonu ta pravá odměna. Veškeré dění zde organizuje vůdkyně 3. oddílu a my s ní probíráme současnou situaci v obci.

Večer ještě zbyde troška energie zahrát si PRŠÍ o putovní kofolu a po desáté hodině jdeme do hajan.

 

Den 3 – Neděle 29.9.

Druhý den zahajujeme opět návštěvou na štábu. Říkáme si o práci i v jiných částech města, protože u včera navštívené rodiny je skoro hotovo. Jedna třetina míří dokončit včerejší práci, druhá sbírat kameny a čistit místní fotbalové hřiště, poslední pak k další rodině pomáhat s odstraňováním bahna z jejich zahrady.

Tímto způsobem můžeme pokrýt větší část obce, a i více požadavků na pomoc – všechny skupiny jsou zhruba stejně početné a „silné“. Zatímco druhá skupina má možnost obhlédnout obrovské množství plastového odpadu, který se ke hřišti vozí na provizorní skládku, třetí skupina se zatajeným dechem pozoruje práci pásového rypadla.

Na oběd jsme opět na MUNě, kde již zmíněné vůdkyni předáváme ve středisku vybrané prostředky na renovaci jejího domu, postiženého povodněmi. Její neustálý úsměv a ochota je opět dechberoucí – i v situaci, kdy sama nemá kde spát, se neustále stará o blaho ostatních. Jeji milá slova tak vlastně ukončují naši víkendovou brigádu a postupně odjíždímě zpět domů. Poslední skupina končí svoji práci ve 4 hodiny a po předání zpětné vazby místní koordinátorce vyráží zpět do Českého Brodu.

Víkendová výprava se opravdu vyvedla a myslím, že můžeme být na sebe právem hrdi. Odvedli jsme pořádný kus práce a pomohli postiženému regionu tak, jak to bylo v našich silách.

- Minem