Kronika

Celkem sedm skautů (jeden vedoucí a šest kluků mezi 12 a 16 lety) z našeho střediska se zúčastnilo 8. středoevropského jamboree (skautský výraz pro setkání). To se koná v pravidelných dvouletých intervalech a letos se po devíti letech konalo opět v ČR (v Mariánském údolí na okraji Brna). Celé akce se zúčastnilo kolem 2 500 skautů z 18 zemí (nejvíce skautů bylo z ČR, Polska, Slovenska a Maďarska).

Během úžasných osmi dní jsme si jako účastníci mohli vyzkoušet mnoho velmi zajímavých sportovních aktivit (vodní fotbal, plážový volejbal, indiánská hra lakros, nácvik stavu beztíže či windsurfingu, minibiky, střelby ze všeho možného, frisbee, ringo, lanové centrum a další) či vyzkoušet své dovednosti (batikování triček, výroba košíků, fotografický a filmový ateliér).

Šemberská Dvanáctka je taková naše stálice... Snad už ani nemá cenu popisovat, co se dělá v pátek (že se nakládá u klubovny, odjíždí na louku za Zahrady, tam se vše uklízí, připravuje, seká, řeže atd.). Lidí bylo celkem dost, takže se práce stihla celkem brzy, mohli jsme tedy ještě za světla rozdělat oheň a tak nějak si u něj posedět a pokecat. Většina lidí odjíždí domů kolem osmé hodiny, většina z nich přijede zítra ráno znovu. Bohužel i Šéf (abyste si to špatně nevykládali - nic proti němu nikdo z nás nemá, jen je tu vždy jako první a budí nás... (a to na většinu z nás dost brzo - po šesté hodině)). Na louce tedy přes noc zůstávají: Ivan (vrchní šéf akce), Lumír, Moko, několik skautů (včetně tří nováčků - Radara, Vodníka a Vojty Kašpara), dvě skautky (nerozlučná dvojka Kája a Káťa) a večer ještě přijíždí (samozřejmě po práci:-) Coudy, Mazel, Majda.

Tak a už to začíná... Je sobota, devět ráno, a my, rozhodčí a pořadatelé se po několika týdnech příprav scházíme na startu závodu na nádraží v Českém Brodě. Počasí nám přeje a to je fajn! Ve čtvrt přijíždí první lidičky vlakem od Prahy, v půl delegace z Brna a Kolína, mezitím přichází Broďáci (z nich asi nejstylověji Jiřík Moko se svačinkou v ruce). Když už jsme u Jiříka - doufám, že mi to odpustí - nějak se po Brodě rozšířila fáma, že na Orbisu poznal jednu slečnu (tedy Marušku), a tak ti, co tam nebyli (a asi nejvíce Blanka) byli zvědaví, kdo to je...

Dost povídání - vzhůru do práce!

Na louce, na které máme každý rok cíl POPOLESu a často do okolí chodíme na výpravy, se nám vyskytla skládka… A protože víme, že když je někde nějaký zárodek skládky, tak se rychle rozrůstá, rozhodli jsme se to tam rychle vyčistit. Dohodli jsme se s městem Český Brod (resp. městskými lesy) a mohli jsme vyrazit. Bylo nás 7, na místě nám ještě ochotně pomohli čundráci, kteří na tábořišti vedle zrovna přespávali. Plný vozík za auto jsme vyložili v Brodě a doufejme, že tam zase dlouho nic nebude…

Byla hezká, skoro jarní, sobota a naši skautíci vyrazili na pozvání Lumíra podívat se do Kutné Hory. Ne však na známé kulturní památky (ty známe z tábora snad všichni), ale jen tak se podívat na hezkou přírodu.

Kolem půl desáté vystupují kluci z vlaku, kde je čekám já - Lumír - a vyrážíme vzhůru na kopec Kaňk. Cestou se zastavujeme u přírodní památky Na vrších (mj. i vzácné naleziště žraločích zubů). Tady se jsou skauti rozděleni na dva teamy, každá družina dostává svůj provázek (cca 5 m dlouhý) a začínáme se sérií her. Tou první je závod s provázky mezi nohama. Vypečená hra o taktice a týmové spolupráci... Vyhrává družina mladších s Mokem (starší nejen že nespolupracovali, ale ještě si, ačkoliv běželi až druzí, spletli cestu).

Herní den jsme započali v 9:00 ráno. Jak děti, tak i my (vedoucí) jsme přinesli spoustu známý i neznámých her. Například zástupce vedoucího oddílu Berlin si nemohl nedovolit přinést již tradiční hru Maršál a špión, kterou jsme již před pár lety úspěšně aplikovali na hru, kterou je možno hrát i v lese jako honičku dvou družstev. Samozřejmě i děti byly dobře vybaveny. Například Jáchym Novák přinesl hru Carcasone, kterou mě ihned naučil a já chvíli poté zapomněl pravidla.

Účastnilo se 9 dětí (Lišák, Tomáš Bedrník, Jáchym, Jirka Polák, Matěj Žáček, Radek a Pája Mouchovi, Honza Málek a Jonáš) a 2 z vedení vlčat (já – Berlin a Dave). V pátek, již za tmy, jsme se místní lokálkou dokodrcali do Holic, dále nevíme kam, nevíme kudy (mám ale číslo na Mafiána, který šéfuje oné klubovně, zhruba za 20minut zjišťuji, že je to kluk mladší než já.....). Za tmy a po asi 3km se dostáváme na místo našeho pobytu. Klubovna pěká a hlavně dobře zařízená. Celý náš další pobyt ovlivnilo počasí, které nám teda opravdu nepřálo.

Nakonec jsem tam jel já (Berlin) co by vedení a příjemný počet 4 dětí – Honza Jelínek, Vojta Kosina, Matěj Žáček a Šimon Procházka. Nejvíce bylo našlápnuto, když vystupovala stará garda a jejich velice početná hudební skupina. Nejspíš proto, že to bylo hned zpočátku. Zaznělo pár songů, které se dají slýchávat u táborových ohňů a hnedle se měnilo pódium v Albert Hall (nebo co...) a předávaly se Oscary za 3 nominované filmy (zajímavé, ale děcka radši limonádu zdarma).

Na úvod začnu hned pozitivně: letošní Vpřed se doopravdy povedl, bez ohledu na to, kdo se jak umístil (i když tedy můj tým se umístil doopravdy hezky… ). Letos bylo totiž krásné počasí (kolem 20 stupňů, sluníčko), oproti loňsku o hodně kratší a jednodušší. Škoda jen závěru, který se letos nepovedl..

Středa 16. května byla v České republice vyhlášena Dnem boje proti rakovině. Při této příležitosti uspořádala Liga na podporu boje proti rakovině celorepublikou dobročinnou sbírku. Letošní ročník byl věnovám na podporu prevence rakoviny v rodinách pomocí výchovy ke zdravému životnímu stylu. Již tradičně je symbolem sbírky žlutý kvítek měsíčku lékařského, který si za minimální příspěvek 20 Kč mohl každý koupit.

Tento rok oslovil organizator sbírky také naše skautské středisko, zda bychom neuspořádali sbírku i v našem městě. Tak ve středu v sedm hodin ráno vyrazilo 11 dobrovolníků, vyzbrojených žlutými tričky, pokladními vaky a 1050 kytičkami, dobívat svým usměvem a milým vystupováním srdce a peneženky našich spoluobčanů.

Rok se s rokem sešel a my opět připravujeme kostýmy, kulisy a mimořádně v sobotu odpoledne (vždy se POPOLES připravoval již v pátek a pořádal v sobotu) vyrážíme do lesů za obcí Zahrady připravit tříkilometrovou trať s tuctem pohádkových zastavení. Bohužel při našem odjezdu z Českého Brodu začíná intenzivě pršet a déšť se, s chvilkovými přestávkami, drží až do nedělního poledne. I přesto stačíme v sobotu postavit tee-pee, přístřešky, vyznačit trasu a postavit lanovou lávku. Kvůli dešti neinstalujeme oblíbenou (asi jak kým :-)) skluzavku.

Po téměř dvouměsíční pauze vyrážíme opět na tábořiště, tentokráte i na tábořiště v Kácovci, začínáme však v pátek na tabořišti Pod Kopcem Pohoř. Po vybalení a ubytování se telefonicky dozvídáme, že naše druhé tábořišti v Kácovci včera vyplavila voda a umývárky i s podsadami zmizely. Nálada na bodu nula, ihned se mění plány a v sobotu se vstává již v 6 hodin a většina práceschopných vyráží směr Kácovec.

Děti z českobrodského Junáka se neohroženě prohánějí po divokém západě – 25. července

KUTNOHORSKO, ČESKÝ BROD

Louka nedaleko Starého Samechova na Kutnohorsku ožila na tři týdny skauty z českobrodského Junáka. Klasická teepee s ohništěm uprostřed jim dočasně tvoří příbytek.

„Tábora se účastní všechny čtyři kategorie sedmého junáckého střediska Ing. Ládi Nováka, pouze s tím rozdílem, že nejmladší – vlčata a světlušky už odjely. Celé tři týdny absolvují starší skauti a skautky, tedy děti zhruba od jedenácti do patnácti let,“ vysvětluje vedoucí Pavel Corradini, přezdívaný Korádo. „Z původně třiadvaceti táborníků je tu momentálně dvacet dětí,“ dodává.

Léto zaklepalo na dveře, a tak jsme i letos vyrazili na tradiční tábory. Vlčata a světlušky na 14 dní, skauti a skautky na tři týdny. Letos se nás na táboře sešlo o poznání více, než loni, což je velmi dobrá zpráva. Bylo nás přes 40 dětí a 20 vedoucích a roverů.

Po dlouhém zařizování vyrážíme v pátek večer osobním vlakem směr Kolín. Začíná to samozřejmě perfektně – vlak má dvacet minut zpoždění a my budeme mít v Kolíně co dělat, abychom stihli rychlík do Popradu. Naštěstí vše v pořádku, rychlík má zpoždění taky... Máme pro sebe dvě celá kupé, takže se můžeme celkem slušně roztahovat... Noc byla v pohodě, i když je pravda, že jsme se teda asi moc dobře nevyspali, ale alespoň trochu. V 7 ráno přestupujeme v Popradu a nějak začíná pršet... Do kempu v Čingově jdeme za celkem slušného deště a velebíme Věru, že zajistila chatky „Juniorky“ (chatka o rozměrech 2,5 x 2,5 metru se dvěma palandama a stolečkem, sice trošku neuklizená, asi moc často nepoužívaná, ale neberte to za těch 80 Sk za osobu a noc, pokud si v tomto kempu chcete postavit stan, přijde vás to ještě na víc...)