Kronika

Už dávno nám přišlo jaro a s ním přibyla i práce na Podzimku. A tak jsme se dohodli, že v pátek 6. května s tím něco provedeme. Možná zafungovalo pěkné počasí, možná Ivánkův mail o kolektivní vině (za neprovedenou práci) a tak jsme se sešli v docela hojném poču. Na Podzimku bylo potřeba posekat a shrabat trávu a trošku zkulturnit rostoucí džungli kolem naší buňky. Práce nám šla od ruky a tak jsme se brzo opět rozcházeli do svých domovů plni očekávání, jaký bude sobotní softbalový zápas pořádaný vedlejším střediskem. Povedl se, vyhráli jsme:-) ale o tom jinde. Fotografie z brigády si můžete prohlédnout zde.

Letos jsme se vydali daleko předaleko, až na samý okraj České Republiky do Bílých Karpat. Cesta vlakem byla dlouhá, přesto však utekla poměrně rychle. Po příjezdu jsme si ještě dopřáli menší tůru do bývalých kasáren, které měly být naším útočištěm.

Celou dobu pobytu nám panovalo více než krásné počasí. Jediné co nehrálo do karet, byla vzdálenost všech památek i nádraží od našeho ubytování. S tím jsme si ale dokázali poradit výpravami po okolní nádherné krajině, která pro nás byla uplně nová.

Pro děti byla přichystána hra, na jejímž začátku byly rozděleny Generálem do jednotlivých rot a jejich prvním úkolem bylo vymyšlení názvu, pokřiku, znaku a přezdívek. Také měly menší výcvik: zdolávání překážkové dráhy. Všechny prošly na výbornou, ale při cvičení zběhl jeden vojín - Igo Zajíc.

Letošní oslavu pálení čarodějnic pro světlušky a vlčata jsme uspořádali malinko netradičně už v pátek 29. dubna. Skupina našich skautů a skautek s vedoucími odjela na výpravu na naše tábořiště a my zbylí jsme se sešli na Podzimku (náš pozemek za divadlem J. K. Tyla).

Jako první se sešla skupinka roverů a vedoucích, aby připravila poslední drobnosti na čarodějnický večer. Světlušky a vlčata v různých převlecích, čili vlastně čarodějnice, čarodějové a jiné kouzelné bytosti se začali slétat na Podzimek kolem páté hodiny.

Nejdřív jsme si na rozehřátí několik kouzelných běhacích her. Důležitým bodem našeho setkání byla možnost získat letecké oprávnění na několik typů košťat. Během chvilky byla připravená překážková dráha, kterou každý zájemce o letecký „řidičák“ musel úspěšně proletět na koštěti. Nejzáludnějším úkolem bylo „promotat“ se na koštěti sítí z provázků. Všichni ale nástrahy zkušební dráhy zdolali statečně a úspěšně a obdrželi letecký průkaz na zvolený typ koštěte. Největší zájem byl o koště s nadzvukovou rychlostí. Takže pro příště pozor na komíny, vysílače a mudlovské létající stroje!

Naše víkendová akce začala poněkud hekticky. Po zdárném najití Foresta na Kolínském nádraží však kleslo tempo od sprintu na volný klus a dále jsme pokračovali poněkud klidněji. Troufám si říct, že všem připadala cesta zdlouhavá a už jsme se těšili, až konečně dorazíme do Zruče nad Sázavou. Když jsme se ocitli na místě určení, čekala nás už jen cesta do tábořiště. Nevím jak ostatním, ale mě utekla poměrně rychle a ani jsem se moc nezadýchala. Na tábořišti jsme se ubytovali ve srubu, opekli buřty a jelikož bylo již pozdě, zalezli jsme do spacáků a povídali si. 

Včera se nám děti vrátily z velikonočních prázdnin do svých domovů a už dnes si můžete prohlédnout fotografie z této akce. Rozhodně stojí za to. Děkuju Píťo;-)

Letošní ročník tradičního závodu Vpřed vyšel na víkend 15.-17.4. 2011. Čtyři z cca dvaceti našich členů a jejich kamarádů jsme jeli vlakem do Chrudimi už v pátek. Spaní jsme měli jako každý rok v klubovně chrudimských Zálesáků. Zbytek dorazil auty až v sobotu ráno přímo na místo startu, kterým bylo nádraží v Chrasti u Chrudimi.

Předem upozorňuji že následující text bude velice subjektivní, jelikož každá hlídka je v tomto závodě sama za sebe. Nemůžu tudíž vědět, jaké strasti a slasti prožívali ostatní hlídky :). Tak tedy: Jakožto vybíhací šifra první etapy bylo určování vlajek států. Prakticky celé to vyplnil Harry, díky kterému jsme vycházeli mezi prvními deseti hlídkami (ze 33). Následoval hod granátem, opičí lanová dráha a azimutový úsek. Zde nadešel první problém naší hlídky. Za azimutovým úsekem jsme měli jít "na nejbližší hřbitůvek." Dosavadní trať a naše zkušenosti nás vedli do obce Smrčky, nicméně podle mapy byl nejbližší hřbitov v obci asi o dva kilometry na opačnou stranu, ve Studené vodě. Rozhodli jsme se jít do Smrčku. Dva metry před značkou "Smrček" nás dohonila hlídka jakýchsi holek z Chrudimi a začala se nás ptát jestli si jsme jisti kam jdeme. Že jdou za námi ale myslí si, že kontrola je v té Studené vodě. Tak jsme se znovu podívali do mapy: opravdu ve Smrčku žádný hřbitov nebyl, ve Studené vodě ano a tak jsme se společně vydali ty tři kilometry zpět do Studené vody. No nebudu to prodlužovat, kontrola  byla ve Smrčku.

Po dvou článcích, kde jsem vás bombardoval informacemi a pokyny s tím, jak na sněm, je tu konečně chvilka klidu, kdy je celé to představení za námi, dort, který jsme dostali jako poděkování, je sněden (ale to trochu předbíhám...) a je čas se ohlédnout.

Na Valný sněm Junáka (o tom, co to je a čemu je to dobré, blíže zde ) vyrazila do Kolína od nás z Brodu jedna z nejpočetnějších výprav - celkem 7 skautů, 9 skautek a 10 roverů a vedoucích (z nichž někteří se tam tak trochu střídali). Naším úkolem bylo zejména počítat hlasy delegátů.

V pátek po příjezdu každý obdržel svůj průkaz, na který nám mj. vydávali jídlo, a speciální sněmový oranžový servisácký šátek s medvědy od Kolína. A pak už šup do hlavního sálu, kde proběhla generální zkouška hlasování. Při ní se ukázalo, že Korádovi ne zcela funguje excelovský prográmek na sčítání hlasů, takže se v tom asi 5 minut s Lumírem vrtali, než se to podařilo vychytat. Při zkoušce jsme sice neodhlasovali, že v noci bude svítit slunce, zato usnesení, že slunce bude hranaté, už podle skrutátorů prošlo...

Dalo by se říci, že poslední dobou se nám s akcemi doslova rozthl pytel. V galerii najdete nové fotografie z Vůdcovského kurzu a z Valného sněmu Junáka.

Fotografie ze sobotních závodů si můžete prohlédnout zde.

O víkendu 1. – 3. dubna jsme si hromadně jeli na náš srub u Starého Samechova vyzkoušet zákeřné disciplíny a všelijaké ostatní dovednosti, které jsou na akci Vpřed každoročně potřeba. Více informací o akce Vpřed najdete zde.

Kvůli zaměstnání většiny zúčastněných se na srub dorazilo docela pozdě večer. Nicméně co se dá dělat. Vytáhli jsme buřty, venku jsme si je opekli a přitom si jen tak povídali. Spousta lidí si měla co říci, někdo se tu viděl poprvé po hodně dlouhé době. Bohužel noci jsou ještě pořád studené, takže jsme byli nuceni ustoupit - dovnitř ke kytarám. Dál se už jen odcházelo pomalu spát, bylo přeci jenom pozdě...

Fotografie z našeho již tradičního uvítání jara si můžete prohlédnout zde.

Už dlouho, dlouho, ale vážně dlouho neměli vlčata svoji vlastní oddílovou výpravu. A teď, když přišlo jaro, byl nejvyšší čas s tím něco udělat. Vyrazili jsme tedy na Samechov, na místo, kde pořádáme mj. i tábor.

Jelo devět vlčat a tři vedoucí. Popravdě řečeno, byla to taková naše zkouška ohněm a mečem. Ještě nikdy jsme nedělali oddílovou výpravu v takovémto složení (Harry, Klobe a Píťa), tedy bez Toma. Tom nešťastnou shodou okolností nemohl. Myslím ale, že jsme se s tím vypořádali docela obstojně ;).

Sešli jsme se jako téměř vždy na nádraží. Přiznám se, že mě mile překvapilo, že všichni dorazili na nádraží včas. Měl jsem z toho trošku strach, bylo to jen taktak. Vybrali se peníze (200,-Kč na osobu), koupili se lístky a jelo se. Martina nám nabídla, že nám odveze batohy. Souhlasili jsme.

Aby tento víkend nebylo akcí málo, sešli jsme v neděli 6. března na Podzimku. V klubovně nám totiž dochází dříví a zima pořád né a né skončit. A tak jsme vzali falešné Áro (Fábii) s vozíkem a vydali jsme se dříví doplnit, tedy převozit z Podzimku do klubovny v Kollárově ulici. 

Sluníčko krásně svítilo a i přes to, že jsme se včera v hojném počtu zúčastnili Maturitního plesu Českobrodského gymnázia, nic nás nezastavilo v práci. Pobavilo nás, že téměř všichni účastníci plesu dorazili, ti co né by se nyní měli stydět (to neplatí pro Járu, jehož třídy to Maturitní ples byl).

Tak jseme si tento pátek 4. března zase jednou dokázala, že to s mým strachem ze tmy nebude až tak hrozné.
Jako jediná z našeho střediska jsem se zúčastnila akce pořádané vedlejším střediskem, konkrétně Honzikem, Ráďou a Milanem. Na náš roverský email nám od Honzy přišla zpráva: "Páteční večer může se stát pro mnohé chvílí nudy. Jistě nechceš, aby to potkalo i Tebe a raději zatoužíš po pořádném zážitku. Na všechny odvážlivce čekám v 18.53 před vaší klubovnou.Troufneš si? P.S. ,,Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není.“ Spencer Johnson". A tak jsem sebrala odvahu a v 18:53 stepovala před naší klubovnou. (Bohužel se tato akce kryla se střediskovou schůzí, proto byla naše účast tak malá.)