Kronika

V sobotu 14. prosince jsme se ráno, a pro některé z nás opravdu brzy ráno, sešli na nádraží v Českém Brodě. Z Brodu jsme autobusem dojeli do nedalekých Kounic a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu „pěškobusem“. Naše kroky mířily přes les, kde jsme ozdobili zvířátkům stromečky zdravými dobrůtkami - proč neudělat hezké Vánoce i jim. Po cestě jsme si zahráli pár společných her a kolem rybníku, z kterého nás pozorovaly kachny, jsme pokračovali dál v naší cestě. Celé dopoledne se nám sluníčko schovávalo za mraky, jen párkrát opravdu vykouklo. Po chvíli začalo pršet, ne nadarmo je ale skautským heslem ‘buď připraven’, a tak jsme jako správní skauti byli připraveni a vytáhli jsme pláštěnky. Ovšem ne všichni jsme je měli, ale i tak jsme si poradili. Kluci si spojili pláštěnky a vytvořili si tak společný deštník. Když jsme se blížili ke Štolmíři, najednou nám přes cestu přeběhla srnka. Asi se lekla myslivců, kteří byli vidět v dálce na poli. A nebo spěchala do kounického lesa za naší vánoční nadílkou. Nakonec jsme všichni došli do cíle - do naší klubovny, kde jsme se mohli konečně pořádně ohřát. Po svačině na nás čekalo překvapení pod stromečkem. A to stejně jako každý rok ručně vyrobené a od srdce darované dárky od vlčat pro světlušky a od světlušek pro vlčata. Po nadílce jsme si ještě zahráli spoustu her, ochutnali cukroví a popřáli si krásné Vánoce a šťastný nový rok. A tak i vám, milí čtenáři, přejeme do nového roku všechno dobré, hodně pohody, klidu a lásky a zajímavého čtení o našich akcích v novém roce.

Foto: http://skaut7.cz/fotogalerie/2019/category/393-vanocni-besidka-svetlusek-a-vlcat

V sobotu 1.6. se v Dolánkách opět uskutečnil tradiční Pohod Pohádkovým Lesem – PoPoLes, a to již jeho 37. ročník. Letos PoPoLes krásně vyšel přímo na den dětí. Ono nám to vlastně letos vyšlo všechno na jedničku, ale vezměme to postupně.

Pohádkový les byl návštěvníkům otevřen od 12 hodin. Abychom návštěvníkům trochu zpříjemnili čekání ve frontě před startem, tak jsme opět pohádkově obsadili i tento prostor tzv. předstartu. Letos dětem čekání zpestřovali pestrobarevní trolové v podání našich skautek, s nimiž si děti mohly malovat nebo zahrát různé hry. Na startu byli návštěvníci tradičně orazítkováni a hurá do pohádkového lesa. Ten letos obsadilo 15 pohádkových stanovišť. Na každém z nich čekala děti nějaká disciplína a po prokázání své zručnosti, hbitosti, chytrosti nebo odvahy získaly děti odměnu. Hned za startem děti vítali Jů a Hele a děti hbitě proskakovaly roztočeným lanem. V lese pak mohly potkat Sněhurku s trpaslíky, Pata a Mata, červenou Karkulku s vlkem, pohoupat se společně s malou čarodějnicí a havranem Abraxasem, zdolat tradiční lanovou lávku nad roklí s pomocí Krakonoše, Anče, Kuby a hajného, nebo si zavolat z kouzelného sluchátka Macha a Šebestové. Cca. tříkilometrovou terénní trasu procházeli malí i velcí návštěvníci statečně, a tak na ně po zdolání dalších úseků čekala také Frozen a její ledové království, princezna ze mlejna společně s vodníkem i čertíkem, Rumcajs s Mankou a Cipískem, motýl Emanuel a jeho maková panenka a nechyběli ani Křemílek a Vochomůrka se svou pařezovou chaloupkou. V posledním úseku trasy pomáhali účastníkům PoPoLesu překonat cestu přes potok hastrmani. Cestou do cíle nikdo nemohl minout líného Honzu na peci, a toho by děti minout ani nechtěly, jelikož právě u Honzy se letos rozdávaly ty nejkrásnější odměny – huňatí plyšáci, které jsme dostali sponzorským darem od společnosti Billa. V cíli už znavené výletníky vítala Beruška s Ferdou mravencem, kteří dětem rozdávali výtečné buřty, a pak už následovala zasloužený odpočinek, opéct buřta, dát si limonádu, trochu posedět, ulevit unaveným nohám a hurá domů.

Letos nám obzvlášť přálo počasí a ruku v ruce s ním šla i dobrá nálada. Na PoPoLese jsme přivítali celkem 1262 návštěvníků, z toho 657 dětí. I přes vysoký počet návštěvníků ale panovala pohodová atmosféra, lidé se na sebe usmívali, a věřte, to dovede dodat energii i nám pořadatelům a všem notně znaveným pohádkám.

Chtěli bychom poděkovat našim sponzorům, městu Český Brod za podporu, všem našim členům a kamarádům, kteří nám pomohli PoPoLes opětovně uspořádat, a také všem rodičům a dětem, kteří na PoPoLes dorazili a svým přátelským přístupem nás zase nakopli do příprav dalšího ročníku.

Od 27-30.9.2018 probíhalo převážně betonování podlahy v Kácovci.

V sobotu 16. června jsme se sešli na Podzimku, abychom tam něco udělali a malinko uklidili. Posekala se tráva (přičemž jsme opravili utrženou startovací šňůru od křoviňáku), přerovnaly plechy a natřely jsme tyče na tee-pee lignofixem, který prý už nelepí. A u klubovny už snad všechny dlaždice u dřeva sedí, jak mají.

Celou akci bravurně organizoval Pták, za vydatné podpory Šéfa a Bártíka se zúčastnili Maky Ptaky, Helča, Korádo a čerstvý maturant Máťa Tvrzňa.

Dne 11.5 se uskutečnil 20. ročník neziskové sbírkové akce kdy při koupi kvítku měsíčku lékařského podpoříte boj proti rakovině a z vybraných peněz je cílem snížit úmrtnost na zhoubné nádory. Naši odvážní skauti se opět vydali do ulic za účelem prodat co nejvíce nádherně žlutých kytiček na podporu dobročinné akce (letos za účelem vybrat co nejvíce peněz pro lidi s rakovinou prsu). Prví hlídka vyrazila s úsměvem v brzkých 6 hodin ráno rozdávat radost na nádraží. Další dvě odvážné družinky vyrazili o 7. hodině do ulic. Je úžasné kolik dobrých lidí pomůže pouhou dvacetikorunou lidem kteří jsou na tom špatně. Po náročném odpoledne jsme se všichni sešli na obědě a povyprávěli jsme si zajímavé a vtipné příhody či zážitky co se nám přihodily. Po výborném obědě jsme opět šli vytvářet lidem úsměvy na tvářích. Tento rok se prodalo 668 kytiček v přepočtu 13 360 Kč. Tento rok se vybralo 15 806 Kč a v průměru vyšla jedna kytička na 23 Kč. A za tento výsledek si můžeme od srdce všichni zatleskat. Těšíme se na vás opět příští rok vaši usměvaví skauti.

V pátek 6.5. se na nádraží objevila velká skupina dětí s dobrou náladou a velkými batohy na zádech, hlasitě se smály  a povídaly si. Ptáte se kdo to byl? Přece skauti, kteří se chystají na brigádu. Sice jsme jeli pracovat ale to vůbec nikomu nevadilo. Těšili jsme se na kamarády a zábavu, která nás nikdy nemine. S touto myšlenkou se na nádraží , když už dorazil i poslední opozdilec, vlčata naskládala do auta, našeho „honkru“, a skauti i skautky koupili lístky na vlak a vyrazili na cestu. Cesta utíkala rychle, byla legrace a stihli jsme si i dobře popovídat. Po dvou hodinkách jsme dorazili do tábora. Ihned se na nás nás navalily vzpomínky z minulých táborů a brigád na které tak rádi vzpomínáme. Byli jsme docela unavení, takže po chvíli blbnutí a povídání jsme se odebrali na kutě. V sobotu jsme  se každý  probudil s dobrou náladou a s kručícím břichem se co nejrychleji rozběhli na snídani, po které nás čekal  Šéf a naši vedoucí s první prácí. Když jsme jednu práci dodělali, šli jsme si pro další a takhle to pokračovalo celou sobotu. Dopoledne nám přijeli pomoci i někteří rodiče, takže nám to šlo rychleji. Do večeře bylo sobotní zadání hotové a že to byl pořadný kus práce. Večer když už byla tma jsme si sedli k ohni a zpívali písničky. Ve vzduchu byla příjemná atmosféra a nikomu se nechtělo v neděli domů. Naštěstí jsme ještě v neděli dopoledne museli udělat pár prací a až pak se vyráželo domů. Na cestě nám opět nechyběla dobrá nálada, takže  nám cesta utekla možná ještě rychleji než ta první. A než jsme se nadáli, stáli jsme opět v Českém Brodě na nádraží, plni nových zážitků a těšili se na další společnou akci.

 Kristýna Jeníková

Sobota 6.září brzo ráno. Dobalujeme krosny. Nic podstatného nezapomenout, ale nevzít si ani gram zbytečností navíc, protože tam, kam se chystáme, se každé kilo navíc zatraceně pronese. Z tohoto důvodu zavrhujeme náhradní boty...chyba, jak se ukáže později.  9:00 prezentace závodních hlídek na zastávce v Českém Šternberku. Napříč hlídkami vládne lehká nervozita a hlasitý smích. Tak nějak tušíme, že nás možná přejde ;) Už teď víme, že nás to nejspíš bude stát krev, pot i slzy. Krátce po deváté hodině – nástup, krátké připomenutí pravidel, rozdává se mapa a vybíhací šifra. 17.ročník akce VPŘED začíná…

Skauti a skautky vyrazili na pololetky do Nové Paky.

První den jsme se zabydlovali a jedli a hráli různé hry. Když jsme šli spát, v pokoji se strhla polštářová bitva a celí unavení jsme šli vážně spát. Druhý den jsme vytáhli boby a vyrazili na svah. Po cestě někteří nadšenci sjížděli kopec v lese. Potom se závodilo, kravilo a pokořovalo rekordy v počtu lidí na bobech. Pak někteří šli lyžovat a ti druzí hráli aktivity.

Třetí den jsme šli bruslit a užili si to i naše zadky.

V neděli jsme hráli výbornou hru, kde jsme měnili věci za špendlík. Tyto pololetky byli opravdu fantastické. Kuchyně byla též fantastická.

Za skauty a skautky napsal Šimon

Letos jsme na podzimky vyrazili poměrně daleko a to do Karlova pod Pradědem, poblíž Malé Morávky, kde se podařilo sehnat ubytování až královského typu, neboť přístřeší nám poskytl penzion Zámeček.

                Na cestu jsme se vydali již v brzkých ranních hodinách zahalených do mlhy tajemství, které bylo dětem odhaleno přímo na nádraží - letos se pro ně podzimky promění ve výcvikový kurz agentů FBI. Za první výcvikovou zkoušku se dala považovat již cesta na Zámeček přeplněnými dopravními prostředky, kterou všichni statečně zvládli.

                Dalším, tentokrát už plánovaným bodem výcvikového kurzu, bylo stíhání fantomů, konkrétně zlotřilého Kačera Donalda a bídáckého Mickeyho Mouse, které budoucí agenti naháněli pomocí vysílaček po přilehlých lyžařských sjezdovkách a loukách. Dopadení zvládli na jedničku, až na zanedbatelné prohřešky při vstupu na soukromé pozemky, do kterých je fantomové omylem vlákali. Plamínky konfliktu byly uhašeny vlídným slovem a předložením průkazu agenta FBI.

Rozhovor s účastníky skautského tábora střediska Ing. Ládi Nováka

Na následujících řádcích Vám předkládáme krátké interview, které jsme udělali se třemi účastníky letošního tábora. Pro maximální autentičnost jsme odpovědi zapisovali doslovně. Místy jsme si dovolili poskytnout krátké vysvětlení, aby i nezasvěcení věděli, o čem je vlastně řeč.

Co jste dělali o prázdninách?

Jířa, 10 let, vlče: Byl jsem na skautském táboře, potom týden u dědy a dál nevim.

Terka, 12 let, skautka: Jela jsem na skautský tábor, potom jsem byla ve Španělsku a pakPolsku za prababičkou.

Honza, 13 let, skaut: Nebyl jsem ve škole.

Kde jste byli na táboře?

Jednohlasně: Pod kopcem Pohoř.

Honza: Já jsem byl taky na Kácovci. (letošní rok jsme využili obě naše tábořiště)

Rok se s rokem sešel a opět tu je první školní víkend v září, tedy čas pro další ročník českobrodského Vpředu. Tentokrát s pořadovým číslem 16. Kdo neví oč jde, podrobnější informace o akci Vpřed najde zde.

Letošním místem startu bylo nádraží ve městě Sázava. Sešlo se nás šest hlídek. Po registraci a nutných pokynech konečně slyšíme slovo START!

Forest, Honza T., Jelen, Šimon, Pakůň, Pták, Brouk + Jára, Maky, Dan + policejní instruktoři Michal a Féďa

21. 6. jsme se v 16:30 vypravili do České Kubice. V 18:00 jsme už stáli v koloně na pražském okruhu a mávali na lidi. Ještě toho dne jsme dorazily do České Kubice na cvičiště psů, kde jsme měli podle plánu spát. Jediný kdo nepřijel, byl Dan, který zabloudil.

22. 6. jsme ráno vyrazily do areálu Školní policejní středisko Domažlice, kde jsme nejdříve po tmě prolézali polygonem, a pak  se v tělocvičně učili základní údery a kopy. Odpoledne jsme udělali závod ve střelbě ze vzduchovky, který vyhrál Jelen. Potom jsme šli do rybníku se vykoupat. Voda byla teplá a plavaly tam nějaké zelené sajrajty.

23. 6. jsme byli na střelnici a stříle jsme z MP5, samopal vzor 61 (škorpík) a brokovnice.

Nakonec jsme odjeli a Jára mi dal chleba, který u něj neměl využití, a potom se ukázalo, že u mě také byl zbytný, protože už jsme jeden chléb měli, nyní (27. 6.) chleba tvrdne u mě doma.

Celou akci jsme si užili až na klikování, které bylo doprovázeno počítáním do desíti stylem: 1,2,3,4,5,6,6,7,8,8,8,8,7,6,7,8,9,9,10

Forest

V sobotu 20. dubna se českobrodští skauti a skautky obou českobrodských středisek zúčastnili Svojsíkova závodu, který se konal v Kolíně.

Svojsíkův závod pro skauty a skautky se koná jednou za dva roky. Soutěží v něm družiny - týmy kluků a holek čítající 4 - 8 členů ve věku 11 - 16 let. Soutěží se ve znalostech a dovednostech, které by měl zvládat nejen každý skaut a skautka, ale každá správná holka a správný kluk. Disciplíny se každý rok trochu obměňují a závodníci neznají předem jejich přesný obsah, pouze tematické zaměření - stejně jako v životě. Musí být tedy připraveni prakticky na cokoliv. Letos na soutěžící čekaly mimo jiné úkoly ze zdravovědy a první pomoci, umění vyhledat si spojení veřejnou dopravou, zvládnutí správného roztřídění odpadů, překonání lanové překážky a jako bonus úkol uvázat si kravatu. Závodní trať je v terénu dlouhá několik kilometrů a závodníci si na ní sami určují postup mezi jednotlivými disciplínami, přičemž si úkoly musí správně rozvrhnout, aby dorazili do cíle v přesně stanovený čas. Do závodu vyslalo středisko Ing. Ládi Nováka 2 družiny skautů - Modrý pramen a Zelený porost - a dvě družiny dívek  - Berušky a Wombatky; středisko Psohlavci pak chlapeckou družinu Kamzíků a dívčí družinu Lasiček.

Upozornění: tento článek obsahuje Product placement neplacement (skrytou neplacenou reklamu:-)).

Ve středu 8. května byl státní svátek, a tak jsme si řekli, že bychom mohli něco s vlčatama podniknout. Tentokrát padla volba na výpravu na kolech a návštěvu muzea traktorů v Chotouni, které mělo výborné reference („je to tam fakt hustý“).

Tak jsme se ráno sešli před klubovnou a chvíli dumali, jestli s sebou vezmeme i holky, které přišly na výtvarnou dílnu, která ale byla místo od 9 až od 10, což si vzápětí vyjasnily a my vyrazili sami. Naše cesta vedla přes Lstiboř a Chrášťany a místní letiště, kde nám dovolili se vyřádit na kolech a ještě jsme viděli pána, co létal (a taky trochu havaroval) s letadly na vysílačku a pak jsme už dorazili do Chotouně do muzea pana Víši, který má ve stodolách nashromážděny desítky traktorů, pásáků, pluhů, obracečů, vyorávačů a vší další zemědělské techniky. Při příjezdu do Chotouně ještě Moko zničil převodník na svém hitorickém velocipedu, takže si musel zavolat domů pro odvoz a dále s námi už nepokračoval. Taky odjel Vojta, který měl nějakou rodinnou akci, a přijel Kuba, kterému se asi ráno nechtělo vstávat nebo co.