V pátek 10 skautů a skautek vyrazila na výpravu do Brna. Sobotu jsme započali nákupem surovin na oběd a večeři. Následně jsme si zahráli spoustu zábavných her a první skupinka se vrhla na vaření oběda, který se jim velmi povedl. Odpoledne nás čekala procházka, která vzhledem k prodlouženému poledňáku skončila po tmě. Někteří (Hugo) této situace využili a lekali ostatní. Večer druhou skupinku dětí čekalo vaření večeře. Po večeři nám Pakůň řekl něco o 17.11. a splnili jsme si kvíz o Brně. V neděli jsme vstali brzy, abychom mohli vyrazit na dopolední procházku Brnem, kromě brněnského orloje jsme viděli sochu prokurátora, Zelný trh, „Maliňák“ s žárovkami a spoustu dalšího. Bohužel jsme nestihli hrad Špilberk, a tak se budeme muset někdy vrátit.

Ohlasy dětí:

Jak se ti líbilo vaření?

Anonym: Bylo mega suprový.

Anonym: Excelent.

Jak se ti líbila procházka?

Anonym: Byla fajn.

Anonym: Líbila se mi, hlavně ten západ slunce.

Anonym: Byla hezká, ale byla mi zima.

Anonym: Celkem ušla.

Jak sis užil/a cestu vlakem?

Anonym: Byla sranda, hodně jsem se nasmála, takže se mi to líbilo.

Anonym: Skvělý, akorát jsme se mačkali.

Jel/a bys znovu?

Anonym: Rozhodně!

Den 1 - Úterý 17.9.

Ráno v 8:30 vyrážíme z Kounic, v autě sedí Anička, Aply a já se svým švagrem Petrem. Auto máme narvané tak, že každé místečko je využito pro přepravu pomoci. Vezeme vodu, pečivo, dezinfekční prostředky, oblečení a hračky.

Do Žulové přijíždíme před dvanáctou hodinou, cesta přes Polsko proběhla překvapivě bez problému (i přes záplavy v Klodzku a okolí). Žulová není nejhůře zasaženou obcí, ale škody zde jsou i tak veliké. Některé domy jsou na odpis (chybějící stěny), jiné výrazně zasaženy (praskliny ve zdech), prakticky všechny ležící u potoka Vidnávka či Stříbrného potoka (na jejichž soutoku Žulová leží) jsou však vytopeny.

Pomocné práce zahajujeme u rodinného domu, který naštěstí patří k těm méně postiženým, a proto jsme rychle hotovi. Ještě stihneme pomoci sousední paní a v místním penzionu. S večerem už končíme a vracíme se zpět k první rodině. 

 

Den 2 - Středa 18.9.

Ráno začínáme v 8 hodin u rodiny bydlící blízko soutoku Vidnávky a Stříbrného potoka. Při povodních měli vodu do výšky poloviny oken a bahno je prakticky všude. Pomáháme s odklízením venkovního prostranství a kůlny, ze které se daří zachraňovat jen pár věcí (zbytek je na odpis či kontaminovaný). Odstraňujeme plot, který namísto plotu připomíná směsici pletiva, trubek, trávy a kořenů a dostáváme čaj na posilněnou.

Odpoledne začíná to pravé "bahno". Ve vedlejším domě je ve sklepě učiněný poklad sestávající ze směsi věcí a bahna. Bahna je zde opravdu hodně a až do večera se bavíme jeho vynášením ven v kýblech. Bohužel není k dispozici kontejner, takže bahno (a stejně tak věci ze sklepa) končí na hromadě na ulici. Plná bahna je bohužel i celá zahrada, ale na tu teď není čas. Hlavní je dostat vše ze sklepa. Uhlí je na odpis, jak to bude s kotlem je otázka na majitele.

Den končíme poctivým čištěním pracovních věcí. Bahno je kontaminované a je potřeba jej ze všeho dostat pryč a šaty oprat.

Uvidíme, co nám přinese zítřek.

 

Den 3 - Čtvrtek 19.9.

Dnešní den začínáme opět v 7 ráno (není to extra brzy ani extra pozdě). Vyrážíme do obce Kobylá nad Vidnávkou, která se nachází přibližně 5 kilometrů severně od Žulové. 

Moc netušíme, co nás čeká, ale Kobylá je jednou z obcí, o které se moc nemluví, a přitom je hodně postižena. Přijíždíme do obce a na obecním úřadě se informujeme o současné situaci. Vlastně stačí jít jen dům od domu s tím, že někde naši pomoc určitě uvítají.

Bereme lopaty a kýble a vyrážíme. Přejdeme neexistující silnici a naproti místním panelákům uvidíme starší pár u zaplaveného domku. Ptáme se, zda nepotřebují pomoc a jsme vřele uvítáni. Začínáme s odvozem bahna a úklidem zahrady. 

Sousední dům vypadá jako po bombardování – voda zde vymlela dvoumetrový kráter, do kterého spadla část garáže. Je potřeba kangem rozbít spadlé zdi a suť vyházet.

V Kobylé jsme nakonec celý den, práce je tady i na zítra. Co je fascinující, je úsměv majitelů obou domů – ačkoliv jsou opravdu v nelehké situaci, berou to s nadhledem a pozitivně. Dostáváme kafe a čaj, a dokonce i právě upečenou buchtu. Další věc, která je udivující, je rychlost, s jakou se organizované složky snaží pomoci. V obci je armáda, ČEZ obnovuje elektřinu a neexistující cesta je provizorně opravena. Jediné, co chybí, je tekoucí voda (ani užitková neteče).

Práci si dokážeme zpříjemnit závodem v úklidu naplaveného bahna a kamenů. Na jedné straně je naše Anička, vybavena srdcovou lopatou a na druhé jsou 2 vojáci z olomouckého ženijního praporu a jeden dobrovolník. Kdo vyhraje pomyslný závod v počtu vyčištěných metrů? Samozřejmě, že Anička!

Po této blamáži se vojáci další den už vůbec neukázali.

S pocitem dobře vykonané práce a s hodně namoženými zády práci ukončujeme v 5 hodin odpoledne a odjíždíme zpět na základnu do Žulové.

 

Den 4 - Pátek 20.9.

Po velkém úspěchu vyrážíme ráno opět do domku v Kobylé nad Vidnávkou, kde jsme strávili čtvrteční den. Majitelé jsou překvapeni naším návratem a jsou hodně rádi, že jim pomáháme.

Celý den strávíme na jejich zahradě, kde je stále požehnaně bahna, odpadu, kamení i dřeva, no zkrátka všeho možného. Kolečka nepočítáme, zato ovocných stromů jsme očistili dost (snad vydrží a budou plodit).

I přes pražící slunce máme dobrou náladu, bavíme se, jak nám funguje středisko a povede se nám udělat několik vtipných fotek.

S majiteli se loučíme (dorazil jim syn, takže pomocníka už mají), zítra vyrazíme pravděpodobně jinam, kde je naše pomoc také potřeba.

 

Den 5 - Sobota 21.9.

Je tu další den a s ním i další výjezd "do terénu". Vstáváme jako vždy v 7 a vyrážíme směrem Kobylá nad Vidnávkou. V autě máme opět své lopaty a hrábě, abychom byli připraveni na vše.

Dle domluvy s místními hasiči jedeme cíleně k pánovi, jehož dům stojí až v zadní části Kobylé. Pan majitel s rodinou využil teplého léta a do sklepa si na zimu nachystali asi 5m³ palivového dřeva. To musí vše ven, aby mohlo proschnout, a hlavně se mohlo oklepat bahno. Rozměry sklepního okénka jsou pouhých 80x50 cm, což nám trošku znepříjemňuje transport materiálu ven.

Nakonec zapojíme i další dobrovolníky (hasiče z Šumvaldu, okres Olomouc), a dřevo se nám podaří ze sklepa vytáhnout celkem rychle.

Nastává otázka – kam dál? Jedeme tedy zpět do středu Kobylé, kde jsme ve čtvrtek a pátek pomáhali dvěma rodinám. Zastavujeme u jedné z nich, abychom zjistili, jak se jim daří odstraňovat škody. Ve sklepě mají stále bahno a vodu, takže další plán je jasný – vyčistit sklep. 

Nánosy bahna pokrývají celý sklep, takže je nutné práci vykonat co nejdříve (než bahno začne hnít a tvrdnout). Podaří se nám vyčistit jednu celou místnost, druhá musí počkat na další den.

 

Mezi zážitky musíme zařadit obrovské nadšení všech dobrovolníků, kteří přicestovali z celé republiky:

  •  Skauti z Prahy a Brna
  • Profesionální i dobrovolní hasiči z Šumvaldu, od Prostějova a od Plzně
  • Jednotliví dobrovolníci, kteří si prostě vzali lopatu, rukavice a vyrazili
  • Spoustu dalších, kteří obětují svůj čas, síly a peníze a pomáhají, kde je to potřeba

Je povzbuzující vidět, že v krizových situacích jsme schopni se semknout a společně táhnout za jeden provaz.

Tímto naše dobrovolnická práce v Jeseníkách končí, ale ne na dlouho.

 

 

Den 1 (na druhou) - Pátek 27.9.

Je poslední den pracovního týdne a my vyrážíme ve 2 autech směr Jeseníky – tentokrát je naším cílem obec Mikulovice s přibližně 2500 obyvateli. V průběhu týdne jsme se svorně rozhodli odložit naplánovanou víkendovou roverskou výpravu a využít sil roverského kmene pro pomoc v povodní zasažené oblasti. Ačkoliv byly přípravy provedeny v rychlosti, nakonec nás z Českého Brodu vyráží devět a v sobotu ráno vyrazí další čtyři dobrovolníci. Třináct statečných, ochotných pomoci, kde je potřeba! 

I přes menší technické problémy na jednom autě se nám povede dorazit do cíle v celku a s nezměněným elánem. Ubytovaní jsme v místní tělocvičně spolu s ostatními dobrovolníky.

 

Den 2 – Sobota 28.9.

Jaké může být lepší probuzení než údery zvonů místního kostela, v 6 hodin ráno? V menší nejistotě, co nás čeká (o práci toho moc nevíme, takže čekáme všechno) vyrážíme na sraz dobrovolníků v budově místní sokolovny. Místní koordinátorka na nás již čeká a dostáváme lístek s adresou. Má nás čekat čištění plotu, vyrážíme tedy odhodlaně kupředu.

Po cestě vidíme zkázu způsobenou vodou – někde domy již neexistují, jinde jsou určeny k demolici. Množství techniky a lidí je zde mnohem větší, než jsme viděli minulý týden v Kobylé. Není divu, obec je nejenom větší, ale rozsah škod také. 

Na místě určení se seznamujeme s panem majitelem, který je potěšen našim velkým počtem a dáváme se do práce. V průběhu dne se nám povede proměnit jeho zahradu ze zabahněné, odpadem zamořené plochy opět v ovocný sad. Čistíme dílnu, dvůr, likvidujeme králíkárnu. Ze sousední firmy na plastový nábytek je zde enormní množství plastového odpadu – truhlíků, kropítek či plastových bobů pro ježdění na sněhu.

Práci končíme kolem 6 hodiny večerní a ubíráme se na MUNu (původní posádkové velitelství) ležící nad Mikulovicemi. 

Na MUNě funguje zázemí pro profesionální hasiče a vojáky, kde se mohou výborně najíst a odpočinout si. Protože se jedná o budovu klubovny místního 3.oddílu Mikulovice, jsme zde vítáni i my. Česneková polévka a velká klobása s chlebem je po celodenním výkonu ta pravá odměna. Veškeré dění zde organizuje vůdkyně 3. oddílu a my s ní probíráme současnou situaci v obci.

Večer ještě zbyde troška energie zahrát si PRŠÍ o putovní kofolu a po desáté hodině jdeme do hajan.

 

Den 3 – Neděle 29.9.

Druhý den zahajujeme opět návštěvou na štábu. Říkáme si o práci i v jiných částech města, protože u včera navštívené rodiny je skoro hotovo. Jedna třetina míří dokončit včerejší práci, druhá sbírat kameny a čistit místní fotbalové hřiště, poslední pak k další rodině pomáhat s odstraňováním bahna z jejich zahrady.

Tímto způsobem můžeme pokrýt větší část obce, a i více požadavků na pomoc – všechny skupiny jsou zhruba stejně početné a „silné“. Zatímco druhá skupina má možnost obhlédnout obrovské množství plastového odpadu, který se ke hřišti vozí na provizorní skládku, třetí skupina se zatajeným dechem pozoruje práci pásového rypadla.

Na oběd jsme opět na MUNě, kde již zmíněné vůdkyni předáváme ve středisku vybrané prostředky na renovaci jejího domu, postiženého povodněmi. Její neustálý úsměv a ochota je opět dechberoucí – i v situaci, kdy sama nemá kde spát, se neustále stará o blaho ostatních. Jeji milá slova tak vlastně ukončují naši víkendovou brigádu a postupně odjíždímě zpět domů. Poslední skupina končí svoji práci ve 4 hodiny a po předání zpětné vazby místní koordinátorce vyráží zpět do Českého Brodu.

Víkendová výprava se opravdu vyvedla a myslím, že můžeme být na sebe právem hrdi. Odvedli jsme pořádný kus práce a pomohli postiženému regionu tak, jak to bylo v našich silách.

- Minem

Zahrály jsme si několik zábavných her, vytvořily si nástěnku a vymyslely název družiny (jsme Travičky) a večer jsme zakončily pizzou u filmu, dnes nás už čeká jen úklid a odchod domů. - Bětka

Milá kroniko,
píši sem další zápis, letos to tu moc pestré zatím není. Ani co se týče akcí (převážně pracovního charakteru), ani co se týče autorů.
V sobotu 15.6. si pár z nás udělalo výlet na Pohoř. Primárním cílem bylo sekání trávy před brigádou, ale protože jsme frajeři (musím nás pochválit já, když to nikdo jiný neudělá), zvládli jsme i udělat novou pochozí polovinu mostku. Zbytek doděláme další vikend.
Tak se s tebou loučím a zase někdy
Pakůň

Ve středu prvního května jsme se (světlušky a skautky) vydaly na cestu do Mirakula. Tam jsme pobyly celý den. Navštívily jsme podzemní chodby, prolezly několik hradů, šplhaly ve výšinách lanových překážek a zjišťovaly jsme, jak dlouho se v přírodě rozkládají odpadky, a proč je dobré třídit. Také jsme nakoukly do lesní části, kde už na nás čekali mufloni a daňci. Na závěr už nás čekala jen společná fotka na obrovské trampolíně a frčely jsme domů. Výlet jsme si užily a těšíme na další společné zážitky. 

O státní svátek Den Vítězství jsme vyrazili na umělou lezeckou stěnu Jungle v Letňanech. Celkem nás bylo 12. Nejprve jsme se rozehřáli na bouldrech, poté si zalezli na laně a na závěr se odrovnali v posilovně. Akci jsme si užili, byť si pořádně dali do těla.

Pakůň

Rok se s rokem sešel , letošní oslavu čarodějnic vlčat a světlušek jsem si udělali v klubovně a v zahradě školy.Tentokrát i s rodiči. Na začátku jsem si zahráli seznamovací hry dobrý den pojďte ven. Pak jsem se pustili do dělání řidičáku na koště kteří už ho mají z minulých let tak udělali přezkoušení nebo rozšíření na další kategorie . Po udělání jsem si šli udělat buřty. Po opékání jsem si zahráli pár her. 

Na konec jsem zahráli pár písniček na kytaru, postupně jsem se rocházeli do svých domovů.

Aplaus

 

Sešli jsme se ráno na Podzimku v počtu 4 skautů, Šéf, Minem a já. Nejprve jsme si doběhli pro fošny do Nádražky, poté mohla začít samotná práce. Já s Minemem jsme byli na buňce, sundavali plechy, měnili fošny a vraceli plechy zpět. Kluci dole nám plechy rovnali, upravovali vrata a spravovali střechu skládku zvaného Prasečák. V průběhu toho se k nám připojil i Aplaus a také se zapojil do práce. Kolem jedné hodiny jsme dodělali střechy a odjeli Minem se Šéfem, my jsme si posekali Podzimek a vyrazili v půl čtvrté domů.

Pakůň

Na letošní oslavu čarodějnic jsme vyrazili na naše tábořiště pod kopcem Pohoř. Na nádraží jsme se všichni rozhodli, jakým zvířetem bychom chtěli být a podle toho jsme se rozdělili na dva týmy ve kterých jsme soutěžili celý víkend. Celkem proběhlo dvanáct soutěží, nemohl chybět: fotbal, maják, slack line, vaření, paintball, softball, běžecký scrabble, hra jak znáš svůj tým, hod vajíčkem a další. Za každou hru si tým mohl zvolit jedno písmenko a z vysoutěžených písmenek sestavit něco, co si přeje jako odměnu vítězný tým na konci víkendu. Mezi hrami jme zvládli natřít latríny a pořádně jsme si užili tvorbu i pálení čarodějnic. - Jana Machorková

O víkendu 19.-21.4. proběhla brigáda na Kácovci. První auto s pracanty dorazilo už na šestou (skauti a Šéf), zbytek (já, Klárka, Pták a Helča) se trousil v průběhu večera, během něhož jsme si zvládli zahrát i deskovku Krvavý trůn. Ráno nás posílila Vodičkovic děvčata a my se mohli pustit do práce. Celý den se loukou rozléhal řev motorové pily při likvidaci vývratů a nebezpečných stromů v okolí louky, odpoledne i těžbě dřeva na topení. Krom dřevorubecké party se vyčlenili Radek s Tomem a Šéfem, kteří zvládli vyspravit pánské latríny a podložit je betonovými sloupky, aby nám již dále nehnily. Práce se sice trošku protáhly, i tak jsme před večerním grilováním ještě stihli vyspravit střechu malého srubu a pár nezdolných jedinců si ještě za zbytků světla zablblo s míčem. Večer se tak nesl ve znamení dobrého jídla, příjemného povídání a únavy z celodenní práce. Ráno jsme část natěženého dřeva zpracovali a navozili do srubu, uklidili tábořiště, vyspravili mostek, vyčistili koryto potoka a po obědě vyrazili domů. Všem zúčastněným patří nehynoucí díky, protože práce se stihlo opravdu dost.

Pakůň

Letošní Velikonoční výprava se konala od 27.3. do 1.4. Vyjeli jsme už ve středu vlakem do Pardubic, kde jsme se ubytovali. Čtvrteční dopoledne hýřilo olympijskými hrami. V týmech si děti vyzkoušeli například odhad času a aktivity na spolupráci. Odpoledne jsme vyrazili za zvířátky do Pohádkové zahrady. Mladší si něco poslechli a zvířátka nakrmili, starší pomohli s několika pracemi. V pátek jsme poznávali Pardubice a odpoledne si děti vyzkoušeli herecké ztvárnění Pardubických legend. Sobotní den jsme strávili rozděleně. Mladší navštívili Perníkovou chaloupku a Kunětickou horu, starší vodní elektrárnu v Hradci Králové. V neděli jsme tradičně pletli pomlázky a barvili vajíčka. Co ale bylo netradiční bylo to, že odpoledne si holky upletly pomlázku a kluci nabarvily pár vajíček. Je totiž přestupný rok. Pondělí už se neslo jen v duchu uklízení a odjezdu. Celou akci nám krásně svítilo sluníčko a božská jídla nám zařídil Šéf.

Letošní Kuličkiáda se povedla. 

Počasí nám přálo, díky čemuž nám v kraťasech proti loňsku nebyla zima.

Sešlo se skoro 30 dětí, kuličky jsme vydrželi cvrnkat přes hodinu. Nejlepší si odnesli za odměnu čokoládu a starší se po konci akce odebrali na schůzky.

Pakůň

Den sesterství jsme strávily se skautkami z druhého střediska, Psohlavci. Byla to sranda, moc jsme si to užily a poznaly bezva holky. Hrály jsme různé běhací i poznávací hry se jmény. Vzájemně jsme se navštívily v klubovnách a den skončil opékáním buřtů na hradbách. Odnesly jsme si super zážitky. - Elí

Ve speciální den 29.2.2024 jsme si udělali deskohraní u nás v klubovně.

Hráli jsme deskové hry, například dobble nebo jízdenky prosím. A když nás deskovky přestaly bavit, tak jsme šli skládat puzzle na čas. Jinak jsme připravovali třísky na další týdny. Nakonec jsme uklidili klubovnu a šli domů.

 

Za smečku vlčat,

Aplaus

Ve čtvrtek v 16:20 jsme se sešli u klubovny a vyrazili jsme na pololetní prázdniny. Hned v Kolíně nás čekala první překážka a to zpoždění vlaku. Na vlak jsme čekali přes
35 minut. Když po dlouhém čekání nakonec vlak přijel vyjeli jsme do Havlíčkova Brodu, kde nás čekalo další překvapení v podobě 45 minutového zpoždění. Když jsme se po náročné cestě dostali do Chotěboře (místo naší akce) tak nás v 21:00 čekala 20 minutová cesta do skautské klubovny. Večer jsme se ubytovali a šli pomalu spát. Druhý den v 7:30 jsme začali běhací rozcvičkou po Chotěboři. No, dalo nám to zabrat. Po snídani jsme vyrazili na nákup, abychom nakoupili jídlo na celou akci. Rozdělili jsme se na dvě poloviny a sháněli věci ze seznamu. Po nákupu jsme se vydali na brusle do zimního stadionu vedle naší chaty jsme hodinu a půl bruslili. Když jsme přišli čekali na nás boloňské špagetky. Kratší polední klid a vzhůru na nádraží směr Havlíčkův Brod. Vyrazili jsme do planetária, které začínalo v 6 hodin večer. Začali jsme krátkým filmem o vesmíru, šli jsme se podívat na dalekohled, kterým jsme měli možnost se podívat. Pán v planetáriu nás lehce zdržel a tak jsme museli na vlak trošku popobíhat. Ten jsme těsně stihli a jeli zpět do Chotěboře. Cestu zpátky už jsme měli naučenou a tak jsme se v klidu vrátili do klubovny, kde na nás čekala večeře. Po večeři nám vedení pustilo film a vzhůru dělat hají. Sobotní ráno jsme měli milé překvapení v podobě prodlouženého budíčku. Rozcvička byla  uvnitř a v pohodě.
Po snídani jsme vyrazili ven hrát oblíbené skautské hry a další hry na ledě. Když jsme se vrátili na oběd, čekalo nás opékání buřtů a chleba na ohni, který jsme si sami rozdělali. Poté následoval kratší polední klid. Po něm nás čekala běhací hra Po Chotěboři. Rozdělili jsme se na dva týmy a plnili jsme zákeřné úkoly. Měli jsme poznat historické skautské osoby spjaté s Chotěboří, nebo se třeba vyfotit se zajímavou sochou. Když jsme se vrátili čekala nás dobrá večeře. Po ní jsme šli na večerní bruslení, které jsme si moc užili. Když jsme se vrátili zpět, dali jsme si osvěžující spršku a pak už jsme šli spát. Čtvrtý den ráno (poslední den naší výpravy) jsme šli na snídani, všechno pečlivě zabalili. Uklidili jsme po sobě klubovnu a vyrazili na vlak, kterým jsme vyrazili zpátky domu.

Kolektivně sepsali účastnice a účastníci Pololetní výpravy

V neděli 14.1. 2024 se skauti a skautky vydali do Prahy na film Willy Wonka. Moc si to užili!