Vyráželi jsme v pátek z Českého Brodu, kde měl být sraz na nádraží v 7:30. Cesta vlakem byla dlouhá, zato však suchá. To se ovšem nedalo říci o cestě, kterou jsme absolvovali jak jinak než pěšky, ze zastávky Soběšín do tábořiště, většinu času totiž pršelo. Naštěstí u našeho cíle déšť ustal. Ihned jsme se vrhli na zabydlování dvou srubů a samozřejmě zatápění v kamnech, což bylo spojeno s vařením tolik potřebného a žádaného čaje. Páteční odpoledne jsme dále strávili malou obchůzkou (pro vlčata) po okolí. Na té jsme si ukázali zdejší zajímavosti. Především šlo o již klasickou dominantu borovice, dále Fejtkovny a nesměli jsme pochopitelně zapomenout ani na dva brody na cestě od jezu do tábořiště. To se již začalo smrákat a my jsme dorazili opět k teplému čaji a skautům v tábořišti. Večer byl zpestřen malým táboráčkem, na kterém jsme si opekli špekáčky.
V sobotu ráno se vstávalo dětem s velikou nechutí, jelikož bylo rozhodnuto si ráno zpříjemnit malou rozcvičkou. Na té děti poznaly, co znamená pověstný pahorek a také se naučily poznávat některé ze zdejších stromů. Kromě snídaně a svačiny jsme strávili sobotní dopoledne výstavbou lodiček a jejich následným spuštěním na potok. Poté se uskutečnil závod lodiček, který byl po velkém úspěchu ještě dvakrát zopakován. Chvíli po závodech lodiček jsme byli napadeni skauty, kteří používali jako výzbroj šišky. Strhla se tedy šišková bitva. Bohužel v ní skauti měli kapku navrch. Po obědě se uskutečnila jednoduchá stopovačka po místech, která jsme si den předem ukázali. Večer před odjezdem jsme si navíc udělali malou procházku, při které si děti vyzkoušely hru na bludičky.
V neděli jsme si odpustili rozcvičku, ne však snídani. Po snídani se začalo balit. Cesta domů probíhala poklidně. Dokonce jsme si užili konečně sluníčka, kterého se nám v pátek ani v sobotu nedostávalo.