Kronika

Letošní ročník tradičního závodu Vpřed vyšel na víkend 15.-17.4. 2011. Čtyři z cca dvaceti našich členů a jejich kamarádů jsme jeli vlakem do Chrudimi už v pátek. Spaní jsme měli jako každý rok v klubovně chrudimských Zálesáků. Zbytek dorazil auty až v sobotu ráno přímo na místo startu, kterým bylo nádraží v Chrasti u Chrudimi.

Předem upozorňuji že následující text bude velice subjektivní, jelikož každá hlídka je v tomto závodě sama za sebe. Nemůžu tudíž vědět, jaké strasti a slasti prožívali ostatní hlídky :). Tak tedy: Jakožto vybíhací šifra první etapy bylo určování vlajek států. Prakticky celé to vyplnil Harry, díky kterému jsme vycházeli mezi prvními deseti hlídkami (ze 33). Následoval hod granátem, opičí lanová dráha a azimutový úsek. Zde nadešel první problém naší hlídky. Za azimutovým úsekem jsme měli jít "na nejbližší hřbitůvek." Dosavadní trať a naše zkušenosti nás vedli do obce Smrčky, nicméně podle mapy byl nejbližší hřbitov v obci asi o dva kilometry na opačnou stranu, ve Studené vodě. Rozhodli jsme se jít do Smrčku. Dva metry před značkou "Smrček" nás dohonila hlídka jakýchsi holek z Chrudimi a začala se nás ptát jestli si jsme jisti kam jdeme. Že jdou za námi ale myslí si, že kontrola je v té Studené vodě. Tak jsme se znovu podívali do mapy: opravdu ve Smrčku žádný hřbitov nebyl, ve Studené vodě ano a tak jsme se společně vydali ty tři kilometry zpět do Studené vody. No nebudu to prodlužovat, kontrola  byla ve Smrčku.

Po dvou článcích, kde jsem vás bombardoval informacemi a pokyny s tím, jak na sněm, je tu konečně chvilka klidu, kdy je celé to představení za námi, dort, který jsme dostali jako poděkování, je sněden (ale to trochu předbíhám...) a je čas se ohlédnout.

Na Valný sněm Junáka (o tom, co to je a čemu je to dobré, blíže zde ) vyrazila do Kolína od nás z Brodu jedna z nejpočetnějších výprav - celkem 7 skautů, 9 skautek a 10 roverů a vedoucích (z nichž někteří se tam tak trochu střídali). Naším úkolem bylo zejména počítat hlasy delegátů.

V pátek po příjezdu každý obdržel svůj průkaz, na který nám mj. vydávali jídlo, a speciální sněmový oranžový servisácký šátek s medvědy od Kolína. A pak už šup do hlavního sálu, kde proběhla generální zkouška hlasování. Při ní se ukázalo, že Korádovi ne zcela funguje excelovský prográmek na sčítání hlasů, takže se v tom asi 5 minut s Lumírem vrtali, než se to podařilo vychytat. Při zkoušce jsme sice neodhlasovali, že v noci bude svítit slunce, zato usnesení, že slunce bude hranaté, už podle skrutátorů prošlo...

Dalo by se říci, že poslední dobou se nám s akcemi doslova rozthl pytel. V galerii najdete nové fotografie z Vůdcovského kurzu a z Valného sněmu Junáka.

O víkendu 15. -17. dubna se v Kolíně konal celostátní Valný sněm Junáka. Zhruba 400 delegátů – zástupců více než 45 000 členů Junáka – z celé ČR se sjelo, aby řešili problémy, které skauty trápí, a zvolili nové vedení organizace.

I naše středisko se podílelo pořádání Valného sněmu. Z Českého Brodu vyrazila více než 20členná skupina dětí i dospělých. Naším hlavním úkolem bylo počítat při hlasování hlasy delegátů. A tak jsme pilně počítali a počítali. V čase, kdy se nepočítalo, jsme se stihli i potkat se spisovatelem skautem Jiřím Stránským, který na sněmu obdržel nejvyšší skautské vyznamenání – Řád stříbrného vlka, a vykoupat se v místním bazénu.

Pro naše skauty a skautky to byla jedinečná škola fungování demokracie (i když někteří delegáti se víc než o průběh jednání zajímali o novinky na internetu) a i když se (podle vlastních slov) chvílemi nudili, celkově si sněm užili. Na další sněm (který se koná jednou za 3 roky) se už asi jako organizátoři nedostaneme, protože v našem okolí byla tato akce v historii poprvé a na dlouhou dobu zřejmě též naposled.

Fotografie ze sobotních závodů si můžete prohlédnout zde.

O víkendu 1. – 3. dubna jsme si hromadně jeli na náš srub u Starého Samechova vyzkoušet zákeřné disciplíny a všelijaké ostatní dovednosti, které jsou na akci Vpřed každoročně potřeba. Více informací o akce Vpřed najdete zde.

Kvůli zaměstnání většiny zúčastněných se na srub dorazilo docela pozdě večer. Nicméně co se dá dělat. Vytáhli jsme buřty, venku jsme si je opekli a přitom si jen tak povídali. Spousta lidí si měla co říci, někdo se tu viděl poprvé po hodně dlouhé době. Bohužel noci jsou ještě pořád studené, takže jsme byli nuceni ustoupit - dovnitř ke kytarám. Dál se už jen odcházelo pomalu spát, bylo přeci jenom pozdě...

Fotografie z našeho již tradičního uvítání jara si můžete prohlédnout zde.

Už dlouho, dlouho, ale vážně dlouho neměli vlčata svoji vlastní oddílovou výpravu. A teď, když přišlo jaro, byl nejvyšší čas s tím něco udělat. Vyrazili jsme tedy na Samechov, na místo, kde pořádáme mj. i tábor.

Jelo devět vlčat a tři vedoucí. Popravdě řečeno, byla to taková naše zkouška ohněm a mečem. Ještě nikdy jsme nedělali oddílovou výpravu v takovémto složení (Harry, Klobe a Píťa), tedy bez Toma. Tom nešťastnou shodou okolností nemohl. Myslím ale, že jsme se s tím vypořádali docela obstojně ;).

Sešli jsme se jako téměř vždy na nádraží. Přiznám se, že mě mile překvapilo, že všichni dorazili na nádraží včas. Měl jsem z toho trošku strach, bylo to jen taktak. Vybrali se peníze (200,-Kč na osobu), koupili se lístky a jelo se. Martina nám nabídla, že nám odveze batohy. Souhlasili jsme.

Aby tento víkend nebylo akcí málo, sešli jsme v neděli 6. března na Podzimku. V klubovně nám totiž dochází dříví a zima pořád né a né skončit. A tak jsme vzali falešné Áro (Fábii) s vozíkem a vydali jsme se dříví doplnit, tedy převozit z Podzimku do klubovny v Kollárově ulici. 

Sluníčko krásně svítilo a i přes to, že jsme se včera v hojném počtu zúčastnili Maturitního plesu Českobrodského gymnázia, nic nás nezastavilo v práci. Pobavilo nás, že téměř všichni účastníci plesu dorazili, ti co né by se nyní měli stydět (to neplatí pro Járu, jehož třídy to Maturitní ples byl).

Tak jseme si tento pátek 4. března zase jednou dokázala, že to s mým strachem ze tmy nebude až tak hrozné.
Jako jediná z našeho střediska jsem se zúčastnila akce pořádané vedlejším střediskem, konkrétně Honzikem, Ráďou a Milanem. Na náš roverský email nám od Honzy přišla zpráva: "Páteční večer může se stát pro mnohé chvílí nudy. Jistě nechceš, aby to potkalo i Tebe a raději zatoužíš po pořádném zážitku. Na všechny odvážlivce čekám v 18.53 před vaší klubovnou.Troufneš si? P.S. ,,Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není.“ Spencer Johnson". A tak jsem sebrala odvahu a v 18:53 stepovala před naší klubovnou. (Bohužel se tato akce kryla se střediskovou schůzí, proto byla naše účast tak malá.)

V pátek 25. února jsme si s vlčaty udělali v klubovně herní den. Náš kolektiv sice nebyl nějak velký, ale i tak jsme si parádně zahráli. Hráli jsme hry deskové, ale i hry pohybové pro zahřátí. Bohužel se nezúčastnil tradiční účastník herních dnů Dědeček, takže závody motorek jsme pro letošek museli oželet. I tak se nám v klubovně sešlo hodně zajímavých her jako třeba: Kotěhůlky, Shrek a hra na motiv známého animovaného seriálu "Jen počkej zajíci!" Dětem se herní den líbil a už se společně těšíme na další herní dny.

V pátek 4. února nám konečně začaly pololetní prázdniny, a tak jsme se ve čtvrtek sešli v hojném počtu 7 skautů, 7 skautek a 5 roverů na českobrodském nádraží. Naše cesta směřovala do Jilemnice, kde na nás čekala skautská klubovna tamějších skautů, která nám po dobu prázdnin poskytovala střechu nad hlavou. Ve vlaku jsme dětem trochu ztížili zavazadla, protože jsme mezi ně museli rozdělit suroviny na večeři, páteční snídani a oběd. Holt když nejede auto, musíme si pomoci jinak.

Cesta ubíhala v poklidu, do Jilemnice je krásné vlakové spojení, i když trošku dlouhé. Jára už byl z věčného sundávání batohů trošku zmaten a málem odcizil batoh jinému cestujícímu. Cestu nám už pak pouze zpestřilo zjištění, že ačkoliv s sebou táhneme dataprojektor a tančící podložku, tak se stala chyba v komunikaci a nemáme s sebou notebook. Stále si myslím, že ho měla vzít Maky a né já :-). Podali jsme o tom zprávu do Brodu, aby ho další účastníci přivezli a pouze doufali, že se jim nestane to samé.

Tonička, 12 let: Na skaut jsem začla chodit v šesti letech. Jelikož sem chodili moji sourozenci neměla jsem moc neměla na výběr. Několikrát jsem chtěla odstoupit ale něco mě tu udrželo. Teď jsem chodím sedmým rokem a nepřestává mně to tu bavit. Bětulilinka je nejlepší!!! A Terušinka, Lucinky, Tomášek, a Kikinka jsou taky nej!!

Týna, 15 let: Na skauta jsem začala chodit ve svých 5ti letech kvůli tetě, která tam byla jako vedoucí. Skaut mě po čase začal strašně moc bavit a našla jsem si tam ty nejlepší kamarády kterým věřím úplně ve všem. Má nejoblíbenější akce je a vždycky bude tábor. Teď už na skauta chodím 10 let a jsem za to moc ráda.

Eliška, 14 let: Baf! Chodím na skauta, protože jsou tu super lidi a potkala jsem tu úžasné kámoše, kteří jsou pro mě důležití. Taky mám ráda všechny skautské akce, vždy je to hezky strávený čas. Jsem moc ráda, že sem chodím.

Anonym, 13 let: Na skuata jsem začala chodit s vidinou nových kamarádů. Ze začátku jsem si myslela, že jsem tu za trest, ale postupem času jsem si to tu velice oblíbila a lidi ze skauta pro mě moc znamenají. Užívám si každou akci, na kterou mohu a jsem mocráda, že jsem tady. <3

 Anonym, 13 let: Chodím na skauta moc ráda, jsou tu super lidi a fajn akce. Nejradši mám střediskové akce, protože tam jsme všichni.

 Anonym, 12 let: Na skaut chodím 4 roky. Nejvíc mě tu baví hry, akce o víkendech a hlavně tábor. Je tu parta super lidí, která mě tu stále drží.

V sobotu 15. ledna proběhl v Praze krajský sněm. Fotky neleznete na stránkách vedlejšího střediska pod tímto odkazem.