Domů

Po náležitých přípravách, které probíhaly v posledních týdnech na schůzkách, jsme se v sobotu 14. května vydali prozkoušet své znalosti na Svojsíkův závod. Svojsíkův závod pro skauty a skautky se koná jednou za dva roky (střídá se se závodem světlušek a vlčat) a mohou se ho zúčastnit skautské družinky z celé republiky. Bohužel se letošní ročník kryl s Královským Broděním a tak se nám podařilo dát dohromady pouze dva závodní týmy skautek a jeden skautů. I tak to každopádně byla hojná účast!

Pro Středočeský kraj se okresní kolo Svojsíkova závodu konalo v Červených Pečkách, a tak jsme se v sobotu ráno všichni účastníci sešli na nádraží a vydali se směr Kolín. Ve vlaku jsme si stihli vysvětlit pravidla a někteří si ještě došívali pár potřebných nášivek na kroj. V Červených Pečkách jsme se zaregistrovali a čekali na zahájení. Začalo to tradičním nástupem, kde nám vedoucí závodu zopakovat pár pravidel a pak už každá hlídka jenom čekala na svůj stanovený čas, kdy se měla dostavit na start. Všem se podařilo řádně odstartovat a pak už nás vedoucí čekalo pouze čekání, až se nám naši závodníci zase vrátí do startu/cíle. Zahráli jsme si napodobeninu plážového volejbalu (ačkoliv si myslím, že jsme se tím spíše postarali ostatním o zábavu), snědli připravený oběd, který se pořadatelům velmi povedl a poflakovali se na dece.

Zdravím vás přátele,

už je tomu tak a rozhodli jsme se vybudovat nové, krásné latríny. 

Všechno začalo v pátek na "stavbě", neboli u Šéfa doma v 17:30, kde jsme naložili vše potřebné, jako něco na zub a pár pytlů s cementem jenom asi přesně třicet. K tomu pro paralelní pracovnice na výsadbu hromádku sazeniček stromků asi kolem padesáti. Vše se nasoukalo na vlek bo do Mokovýho autíčka i s posádkou Moko, Maruška von Brno, Šéf a Kolouch. Já (Mazel) s Kubou Jirkalovic jsme byli domluveni na půl 8, abych stihnul naložit vymazlené mazlovo masíčko a hlavně jsme hráli mistrovství světa semifinále se Švédskem a to jsem si nemohl nechat ujít. Bohužel jsme prohráli, ale tak už to ve sportu bývá (ale nakonec jsme získali bronz proti Rusům a to potěší). Kubajs se včasně zastavil a vyrazili jsme do kouzelné přírodní scenérie za Mokovic výsadkem. Přijeli jsme až na večer a to akorát tak, když už vše z vybalování bylo hotovo.

Skautská střediska Český Brod a Turistické oddíly mládeže KČT Český Brod pořádají již 29. ročník POchodu POhádkovým LESem.

Vstup do Pohádkového lesa pod Tuchorazskou hláskou (tvrzí) bude otevřen od 12:30 do 16:00.
Ke startu se dostanete z Českého Brodu (z náměstí, z nádraží) po červené turistické značce (cca 3,5 km).

Už dávno nám přišlo jaro a s ním přibyla i práce na Podzimku. A tak jsme se dohodli, že v pátek 6. května s tím něco provedeme. Možná zafungovalo pěkné počasí, možná Ivánkův mail o kolektivní vině (za neprovedenou práci) a tak jsme se sešli v docela hojném poču. Na Podzimku bylo potřeba posekat a shrabat trávu a trošku zkulturnit rostoucí džungli kolem naší buňky. Práce nám šla od ruky a tak jsme se brzo opět rozcházeli do svých domovů plni očekávání, jaký bude sobotní softbalový zápas pořádaný vedlejším střediskem. Povedl se, vyhráli jsme:-) ale o tom jinde. Fotografie z brigády si můžete prohlédnout zde.

Letos jsme se vydali daleko předaleko, až na samý okraj České Republiky do Bílých Karpat. Cesta vlakem byla dlouhá, přesto však utekla poměrně rychle. Po příjezdu jsme si ještě dopřáli menší tůru do bývalých kasáren, které měly být naším útočištěm.

Celou dobu pobytu nám panovalo více než krásné počasí. Jediné co nehrálo do karet, byla vzdálenost všech památek i nádraží od našeho ubytování. S tím jsme si ale dokázali poradit výpravami po okolní nádherné krajině, která pro nás byla uplně nová.

Pro děti byla přichystána hra, na jejímž začátku byly rozděleny Generálem do jednotlivých rot a jejich prvním úkolem bylo vymyšlení názvu, pokřiku, znaku a přezdívek. Také měly menší výcvik: zdolávání překážkové dráhy. Všechny prošly na výbornou, ale při cvičení zběhl jeden vojín - Igo Zajíc.

Každý z našich členů občas potřebuje koupit něco, co prodávají v obchodech se skautským zbožím. Někdo omezuje svůj výběr na krojové součásti, někdo se dokáže hodiny šťourat jak v kamenném obchodě, tak na internetu a prozkoumávat nabídku.

Pokud budete nakupovat v obchodě JUN, který sídlí v Praze v Haškově ulici č. 7 (u tramvajové zastávky Kamenická na lince č. 26 od Masarykova nádraží směr Dejvice), ať už přímo na této adrese, nebo prostřednictvím webu www.junshop.cz, máte možnost ušetřit své peníze díky naší střediskové slevové JUNkartě. Je na ní sleva 5% - řeklo by se, že to nic není, ale při nákupu krojové košile už ušetříte cca 25 Kč, takže vám vlastně sleva zaplatí cestu z Masaryčky do krámu a zpět.

Letošní oslavu pálení čarodějnic pro světlušky a vlčata jsme uspořádali malinko netradičně už v pátek 29. dubna. Skupina našich skautů a skautek s vedoucími odjela na výpravu na naše tábořiště a my zbylí jsme se sešli na Podzimku (náš pozemek za divadlem J. K. Tyla).

Jako první se sešla skupinka roverů a vedoucích, aby připravila poslední drobnosti na čarodějnický večer. Světlušky a vlčata v různých převlecích, čili vlastně čarodějnice, čarodějové a jiné kouzelné bytosti se začali slétat na Podzimek kolem páté hodiny.

Nejdřív jsme si na rozehřátí několik kouzelných běhacích her. Důležitým bodem našeho setkání byla možnost získat letecké oprávnění na několik typů košťat. Během chvilky byla připravená překážková dráha, kterou každý zájemce o letecký „řidičák“ musel úspěšně proletět na koštěti. Nejzáludnějším úkolem bylo „promotat“ se na koštěti sítí z provázků. Všichni ale nástrahy zkušební dráhy zdolali statečně a úspěšně a obdrželi letecký průkaz na zvolený typ koštěte. Největší zájem byl o koště s nadzvukovou rychlostí. Takže pro příště pozor na komíny, vysílače a mudlovské létající stroje!

Naše víkendová akce začala poněkud hekticky. Po zdárném najití Foresta na Kolínském nádraží však kleslo tempo od sprintu na volný klus a dále jsme pokračovali poněkud klidněji. Troufám si říct, že všem připadala cesta zdlouhavá a už jsme se těšili, až konečně dorazíme do Zruče nad Sázavou. Když jsme se ocitli na místě určení, čekala nás už jen cesta do tábořiště. Nevím jak ostatním, ale mě utekla poměrně rychle a ani jsem se moc nezadýchala. Na tábořišti jsme se ubytovali ve srubu, opekli buřty a jelikož bylo již pozdě, zalezli jsme do spacáků a povídali si.