V sobotu v osm hodin se slézáme u klubovny, nakládáme Áro (obsazenost 100% - Kolouch, Lumír, Ivan, Berlin, Harry, Kuba Rozmahel, Lui, Láďa a malý Honzík) a odjíždíme. Prší, teplota nad nulou, silnice mokré. V Chrudimi přibíráme Rosťu (z Chrudimského Zálesáka) a jeho dva kluky, a vyrážíme do Žďárských vrchů k vesničce Křižánky u Hlinska, kde mají Chrudimáci své tábořiště. Se stoupající nadmořskou výškou ubývá deště, přibývá sněžení a sněhu na silnicích, silnice k tábořišti není prohrábnutá, a tak musíme připravit „parkoviště“ (sníh jsme odhazovali sníh pomocí 4 polních lopatek a jednoho rýče…).
Aby toho nebylo málo, při couvání nám zapadlo Áro do příkopu. Nepříjemnosti tím však neskončily. Veškerý náklad, který má až na místo mělo odvézt Áro, musíme vzít ručně, tedy i 25 litrový barel s vodou. Nejprve ho zkoušíme připevnit na sáňky, ale moc úspěšné to není. Nakonec ho táhne Ivan za sebou na lanech.
V jednu hodinu jsme konečně na místě. Po svačině se pouštíme do ukrutné sněhové bitvy mladší proti starším. My (starší) samozřejmě vyhráváme. Do tmy zbývají ještě dvě hodinky, a tak se pouštíme do stavby iglů. Sice vypadá jako minaret, ale drží! Ivan dokonce uvažuje o tom, že v něm bude spát.
Nakonec se všichni po večeři, nočním pekáčování a hře s „pípátkem“ – tedy indikátorem pohybu (hráli jsme Brod x Chrudim, stav 1:1) setkáváme na půdě, kde si chvilku povídáme, meditujeme (takový hezký pokřik z rádcáku), hrajeme Pistolky a Mafii (s novou postavou!).
V neděli vstáváme před osmou hodinou, hodný Kolouch nám zatopil v kamnech, a tak máme i teplý čaj. Dopoledne se opět pekáčuje a hraje se takové krátké KOMANDO – jako vlajky nám posloužily Kolouchovy návleky. Stav 2:2. A pak již jen odjezd (cesta k autu byla o poznání lepší – barel byl prázdný), auto nastartovalo (ačkoliv bylo asi -10°C) a my mohli jet domů. Cestou byla sice ukrutná zima (Áro jaksi netopí), ale jinak bez vážných komplikací. U klubovny vykládáme věci v půl páté.