Je středa ráno a před Českobrodským nádražím se formuje neprostupitelná hradba asi čtyřiceti pěti skautů, skautek, světlušek a vlčat. Zbytek přítomných se sestává z loučících se rodičů, kteří přijeli vyprovodit své ratolesti k odjezdu na prázdniny a vedoucích, kteří se všemi způsoby snaží udržet chodníky průchozí a přitom seskupovat své oddíly tak, aby měli přehled, kdo všechno s námi letos pojede.
Asi po dvaceti minutách neodmyslitelného mírného ranního chaosu si slovo berou holky, které mají tento rok v rukou „celopodzimkovou“ hru. Seznamují děti s tématem letošních prázdnin a rozřazují je do vyrovnaných skupin - vědeckých expedic, které jedou zkoumat tajemného sněžného muže.
Pak už stojí v cestě za dobrodružstvím jen pár okamžiků do příjezdu vlaku, které jsou vyplněny přesunem na druhé nástupiště a rychlým loučením s rodiči. Následuje nezbytné přepočítání, nastupujeme do vlaku, a pak už jde vše jako na drátkách.
Celá cesta i s pěším přesunem z Jabloneckého nádraží do centra Rokytnice nad Jizerou se zdařila bez potíží. Rokytnická ubytovna, v minulých letech již vyzkoušena, nás všechny pohodlně pojme a zajistí nám střechu nad hlavou po nadcházející čtyři noci. Po příjezdu a vybalení věcí se děti odebraly na nedaleké hřiště, aby si užily prvních pár kolektivních her. Večer patřil seznamovacímu programu za doprovodu hřejivých melodií, které byly vyluzovány na dvě přítomné kytary. Večerka. Budíček.
A je tu druhý den. Dopoledne probíhala hra po okolí a odpoledne tematická „stopovačka“ – Po stopách Yettiho. Následovala večeře a opět večerní program plný her.
Třetí den byl ve znamení kolektivní práce pátracích skupin, při hledání „pokladů“ s GPS navigací. Sobota. V den čtvrtý nás čekal celodenní výlet do nedalekého městečka Poniklá, kde jsme navštívili muzeum řemesel a místní sklářskou firmu. Podle nadšených úsměvů můžeme říci, že se tento výlet i s chladným ránem povedl.
Večer byl překvapením díky malé hostině a krátké „bojovce“ na území naší chaty. Pak už jen, jako každý den, vykoupat a spát. V neděli dopoledne jsme uklidili chatu a před polednem jsme spokojeně nastoupili do autobusu směrem k vlakovému nádraží. Pár hodin cesty vlakem zpět do Českého Brodu a to bylo tak asi vše, co se do našich skautských podzimních prázdnin vešlo.