V pátek 4. února nám konečně začaly pololetní prázdniny, a tak jsme se ve čtvrtek sešli v hojném počtu 7 skautů, 7 skautek a 5 roverů na českobrodském nádraží. Naše cesta směřovala do Jilemnice, kde na nás čekala skautská klubovna tamějších skautů, která nám po dobu prázdnin poskytovala střechu nad hlavou. Ve vlaku jsme dětem trochu ztížili zavazadla, protože jsme mezi ně museli rozdělit suroviny na večeři, páteční snídani a oběd. Holt když nejede auto, musíme si pomoci jinak.
Cesta ubíhala v poklidu, do Jilemnice je krásné vlakové spojení, i když trošku dlouhé. Jára už byl z věčného sundávání batohů trošku zmaten a málem odcizil batoh jinému cestujícímu. Cestu nám už pak pouze zpestřilo zjištění, že ačkoliv s sebou táhneme dataprojektor a tančící podložku, tak se stala chyba v komunikaci a nemáme s sebou notebook. Stále si myslím, že ho měla vzít Maky a né já :-). Podali jsme o tom zprávu do Brodu, aby ho další účastníci přivezli a pouze doufali, že se jim nestane to samé.
V Jilemnici jsme klubovnu bez problémů našli a ubytovali jsme se. Myslím, že děti nejvíce nadchly lanové aktivity přidělané v chodbě. My jsme zatím připravili večeři, kterou jsme ukojili jejich hladové krky a večer zahráli pár her. Zazpívali jsme si večerku a jali jsme se vyzkoušet nové postýlky.
Druhý den ráno jsme to nepřeháněli z budíčkem, přece jenom to mají být prázdniny. Bříška jsme zaplnili lahodnými cornflakesy a vydali jsme se hledat vhodný kopec na bobování. Všemožné nehody se stávaly převážně vedoucím, ale přežili jsme jak přiskřípnuté plíce, tak i zlomenou hlavu. Sníh byl luxusní, kopec taky, a tak jsme si dopoledne zpříjemnili zimními radovánky zakončenými stavbou čehosi. My, roverstvo, jsme se pokusili postavit velblouda (doteď nevíme, kde se stala chyba, že vypadal jako lachtan) a děti stavěly zoo, myslím, že Novou Ves, sopku, mini iglú a další. Spokojení jsme se vrátili do chaty, kde jsme se pustili do vaření oběda.
Přesto, že já jsem se snažila vařit rajskou omáčku, Maky špagetovou a Jana s Kačkou něco mezi tím, tak to dopadlo dobře. Dětem špagety s červenou omáčkou, která se asi nejvíce podobala rajské, moc chutnaly. Nastal polední klid a my jsme nedočkavě očekávali příjezd Čoka, Vény, Jany bráchy, Štycha, Jirky, mého bráchy a Járova bratrance. Nakonec přijeli oba dva :-) a přivezli s sebou dokonce notebook.
Po poledním klidu jsme se rozhodli jít se vykoupat do místního bazénu. Na náměstí jsme si prohlédli obrovského ledového Krakonoše, vymáchali se v bazénu a za tmy šli zpět. K večeři jsme měli výborné řízky a večer jsme konečně vyzkoušeli taneční podložku. Děti soutěžily kdo dostane víc bodů a výhercem se stal překvapivě chlap, a to Šíša. Pak už jsme si jen pustili Úžasňákovi a šli spát.
Ráno jsme si opět trošku přispali a po snídani jsme se vydali prohlédnout si Jilemnici a její ,,Zvědavou uličku". Bohužel rozchod nám úplně nevyšel, protože obchody už byly zavřené, ale naštěstí místní cukrárna zůstala otevřená. V kuchyni jsme pak vytvořili hromadu palačinek a smažení jsme si zpříjemnili lekcí zumby. Odpoledne jsme šli opět ven, nastala sice obleva, ale byl ideální sníh na stavbu iglú. Neváhali jsme a dali jsme se do stavby úkrytů, každý oddíl svého, protože následovala bitva. Nakonec vyhráli skauti a my jsme si trhli ostudu tím, že jsme byli ze hry vyřazeni již v počátku.
Po večerní pizze jsme si zahráli pár her a komu pizza nestačila, mohl se přikrmit již na téměř tradiční hostině, kterou jsme dětem na závěr pobytu připravili. Poté jsme jim opět pustili film na dobrou noc a my jsme po zbytek večera zkoumali své tělesné abnormality a hráli vylepšenou verzi Pif Paf.
V neděli už nás pak pouze čekal úklid, rychlý oběd a cesta na nádraží a domů. Myslím, že Pololetky se velmi povedly a kdo nejel, měl by litovat a poučit se pro příště.
Fotografie si můžete prohlédnout zde.